Muž, který sází borovici blatku

by Aleš Palán

Vstupenka do světa umění na nečekaných místech. František má pomalovaný celý dům včetně branky a plotu. Vlasta žije ve starém domě a z jeho oken kreslí fáze měsíce; na vylisované listy maluje znaky měst a papíry, kam před půlstoletím zaznamenala příběhy vymyšlené rodiny, podpaluje v kamnech. Pavel má vymyšlenou celou soustavu zemí, kreslí pro ně budovy i krajinu; dlouhá desetiletí zaznamenává počasí a ve volné krajině sází borovice. Lorenzo maluje výhradně vlaky, trolejbusy a tramvaje; má je na teniskách a prý i na trenýrkách… Malují, protože musí. Dělají art brut nebo konceptuální projekty, přestože mnozí ani netuší, že něco takového vůbec existuje. Jsou v tom sami, a proto je jejich dílo jedinečné a nezaměnitelné. A jejich příběhy? Ty jsou ještě silnější.

Spisovatel a publicista Aleš Palán navazuje na své úspěšné knihy o samotářích či městských robinsonech. Tentokrát se vydal do ateliérů, dílen a kutlochů a vyzpovídal sedm lidí, pro něž není mezi životem a tvorbou příliš velký rozdíl.

Genres: Nonfiction, Czech Literature

264 pages, Paperback

First published November 20, 2023

About the author

Aleš Palán je český novinář, publicista a spisovatel. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let (i na začátku let devadesátých) pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Jihlavské listy, Duklák, Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …) Vedl kurz tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Ve svých knihách se zabývá zejména literaturou, výtvarným uměním, vírou a sportem.

Reviews

[Ivana · Rating 5 out of 5]

Krasna kniha. Takmer vsetky zivoty obycajnych ludi a osobnosti v jednom, s ktorymi autor viedol rozhovory, povazujem za velmi naplnene, originalne aj inspirativne. Zaujimave, ze napriek tazkym osudom na mna zivoty scvrknute do kratkych rozhovorov posobili s lahkostou. Mam pocit, ze do velkej miery su v knihe zaznamenane zivoty, ake uz len sotva jestvuju a budu jestvovat. Kazdy den pozorovat polohu slnka ci mesiaca videnu spoza svojho okna a zakreslovat ju - kto sa este pri dnesnej digitalizacii a premrstenych vsemoznych narokoch na nasu pozornost dokaze dlhodobo venovat takejto zdanlivej banalite a zazraku? Tito ludia si cely zivot tvoria svoje, lebo chcu a potrebuju, bez akehokolvek naroku na uznanie od externeho sveta a snenia o nom. Krasa nekapitalistickej tvorby obycajneho a pritom originalneho cloveka.

[Kristyna Taimrova · Rating 4 out of 5]

Čekala jsem sice rozhovory o neškoleným umění, ale nevadí. Místo toho jsem dostala portrét několika lidí, pro který není umění otázkou definic a teoretizování, ale prostou životní součástí. Bez obhajob a důvodů, čistě jako zevnitř vycházející potřeba vztahovat se ke světu a zpracovávat ho.

Na pomezí reportáže a existenciální výpovědi jsou tu zachycený příběhy těch, kteří žijou převážně na společenským i geografickým okraji. Jejich životy nejsou vůbec spektakulární, přesto si každej z nich našel vlastní „úkol“ – naplnit život zdánlivě nenápadnou tvořivou činností, hledat smysl v repetitivní, fyzický a dlouhodobý činnosti. Ať už jde o péči o krajinu, práci se dřevem, pozorování východů slunce, nebo prostý setrvávání na místě.

Co je spojuje, je to, že nežijou ve vztahu k měřítkům, který by bylo potřeba pořád naplňovat nebo překonávat. Jejich tvorba není vedená snahou obstát, uspět nebo bejt uznanej. Nejde o gesto vůči světu a často ani vůči sobě samým – spíš přirozeně vyplývá ze samotnýho života, prostředí a možností.

Všichni jsou to tišší vytrvalci, se zjevným duchovním a morálním základem, ve kterým je důraz na péči a trpělivost. Svoji tvorbu zvlášť nereflektujou, a i v rozhovorech je cítit určitá zdrženlivost vůči řeči. Výpovědi jsou úsporný, někdy až lakonický, jako by slova nedokázala dobře obsáhnout jejich zkušenost. Ten běžnej okruh výkon – sdílení – odezva u nich úplně chybí a zůstává jen základ – potřeba vnímat a zpracovávat svět.

Sdílí přitom až bohulibý vlastnosti: smířlivost, vytrvalost a skromnost. Nad život se nevyvyšujou, ale ani se pod ním nekácí. A možná právě proto, že život berou s větší odolností (přestože zažívají samotu a tvrdost podmínek), působí jejich tvorba tak klidně, nezatíženě a v jistým smyslu pravdivě.

Jejich příběhy jsou vlastně úvahou nad tím, co to znamená dělat něco smysluplnýho. I když výsledek není vidět, dopad je nejistej, někdy skoro nepatrnej, smysl jejich počínání je hlubokej.

Co proto považuju za vůbec nejpodnětnější, je právě to, jak tihle lidi kontrastujou s dnešním světem, ve kterým se sdílení stává téměř automatickým potvrzením smysluplnosti a kde viditelnost supluje míru hodnoty. Ve světě, kde má každá činnost tendenci bejt prezentovaná a zpětně potvrzená, působí tihle lidi jak ze starýho světa. Toho, ve kterým stačilo říct o tom, co je pro tebe důležitý, jen pár nejbližším a nesnažit se to vykřikovat do světa a sklízet slávu publika.

Proti okázalýmu tvoření tak stojí ti, co to prostě dělají. Jejich činnost se neakumuluje v obdivu, ale zůstává tam, kde vzniká – mezi člověkem a tím, co dělá.

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Rozhovory Aleše Palána s kýmkoliv jsou sázkou na jistotu, takže i když výtvarnu nijak zvlášť neholduji ani nerozumím, byly i postavy tvůrců z okraje představeny zajímavě. První zaujal hodně, ostatní míň, takže jsem četla s tím, že hned po skončení pošlu dál, ale poslední rozhovor mé rozhodnutí zvrátil, ještě chvíli si tu knihu nechám v knihovničce, abych se k tomu prvnímu a poslednímu rozhovoru mohla vrátit. Stojí za to.

[Adéla Pavlišová · Rating 5 out of 5]

Aleš Palán je pro mě velkým vzorem. Autentický, citlivý a presto hluboky rozhovor je obrovsky těžká disciplina a autor ji ovládá s přehledem. Opět skvěle zvolené téma, zvlášť poslední příběh mě vzal za srdce.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Zajímavé příběhy opravdu svérázných lidí. Baví mě sledovat, jak si každý s naprostou samozřejmostí a zároveň s velkou pokorou žije ve svém světě.
Rozhovory jsou přitom vedené citlivě a s pochopením