Každý jsme viníkem vlastního života. Každý vztah může skončit nevěrou, každé sousedství bláznivým sporem, každý sen o úspěchu krachem. A příliš nezáleží na tom, jak moc se manželé na začátku milovali, kde trčí kořeny nekonečných žabomyších válek a kolik má kdo skutečného talentu.
Simona Bohatá přichází s knihou povídek, v níž rozehrává osudy svých hrdinů nemilosrdně, ale přesto s nadhledem a porozuměním, jako by navzdory času stále posedávala na starém klepadle mezi činžáky. Zbabělí hrdinové tu totiž budou vždycky, protože jsme to my sami, kteří klopýtáme přes kořeny vlastních pochyb, nedostatečností a kupodivu i občasných hrdinství. Není slovo „osud“ jen milosrdnou omluvou pro naše slabosti?
Jestli nečtete povídky, začněte třeba touhle dvoupovídkovou jednohubkou Zbabělí hrdinové. Já si čtení užila.
Charaktery jednotlivých postav z různých sociálních bublin, různých časových období i různých životních osudů vykresluje autorka zábavně stručným stylem a nešetří dynamickými dialogy.
Navíc jazyk reflektující charakter jednotlivých postav (včetně hodně specifické slovní zásoby) mě bavil moc a jsem ráda, že jsem se na knihu nevyprdla kvůli mé averzi ke spojení „vytípnout telefon”, které se objevilo hned ve druhé větě. To, co by jiným autorům (neříkám nic) vystačilo na jeden až dva romány, zvládne Simona Bohatá vystihnout na pár stránkách. Stránkách více i méně optimistických, sarkastických, dobře končících i nespravedlivých.
Hlavní vypravěčský fígl prozrazovat nechci, zkrátka si tenhle soubor 9 povídkových dvojic přečtěte.
PS. Plusové body dávám zejména na milou variaci na Lásku nebeskou v závěru knihy. 😍