Hella

by Alena Machoninová

Hella je literární prvotinou rusistky Aleny Machoninové. Její titul odkazuje na vlastní tematický základ prózy-eseje, a tím jsou osudy Helly, resp. Heleny Frischerové – české Židovky, která byla předobrazem postavy Ri z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Původně se mělo za to, že Hella byla společně se svým manželem popravena za stalinského Velkého teroru. Před několika lety se však ukázalo, že Hella strávila deset let v Gulagu na severu Ruska a po propuštění žila v Moskvě až do své smrti v roce 1984. V roce 2017 dokonce vyšly její lágrové vzpomínky v českém překladu.

Machoninová se snaží rekonstruovat její osudy i vnitřní život na základě všech dostupných faktů včetně Helliny korespondence. Činí tak ale svébytnou prozaickou formou, která reflektuje širší souvislosti, minulost i současnost Ruska, vztah literatury a reality, jakož i svou vlastní cestu k osobnosti Helly Frischerové. Propracovaná, umělecky pravdivá a hluboce prožitá próza je zároveň knihou o návratech, či jejich nemožnosti, o domově a nostalgii, o literatuře a překladu.

Genres: Biography, Czech Literature

264 pages, Paperback

First published January 1, 2023

Reviews

[Sylva · Rating 3 out of 5]

Rozpaky. Po prvních několika stranách psaných bohatým i jímavým jazykem a po návnadě v podobě popisu toho, jak autorka k Helle přišla, je jasné, že tahle knížka nebude pokusem o osobní memoáry (memoir), dnes tak oblíbený žánr (nejen) v angloamerické literatuře, ani o další autofikci v řadě, ale o snahu vyrovnat se s vlastní posedlostí.
Alena Machoninová už před šesti lety napsala obsáhlý doslov k českému vydání pamětí Helly (Heleny Frischerové), kde naznačuje, že leccos se jí o této ženě zjistit nepodařilo. Zřejmě proto se později rozhodla svoje dřívější pátrání doplnit a uzavřít. Na české vydání vzpomínek Heleny Frischerové (aniž by ovšem zmínila jejich překladatelku) ve své knize odkazuje, přejala z něj valnou část svého doslovu a významně ho rozšířila a přidala překlady Helliných dopisů a několika básní i výpisů z archivů – zkrátka všechno, co objevila a co jí nedávalo spát.
Co trochu chybí, je osobnější pohled – obdiv k Helle a zájem o její život je víc než zřejmý, hlavně z autorčina závěrečného dopisu-vyznání, méně pochopitelné už je, proč AM strávila tolik let v Moskvě, proč se o živých lidech (přátelích a svém muži) zmiňuje jen zběžně a proč v náznacích píše i o dění v Rusku („Od 24. února čtu strašně málo.“). Jako by žila jen v archivech a složkách. Jako by stačilo jen to v české literatuře tak bezpečné téma: minulost a zlo komunismu, případně nacismu. A možná to i mnohým stačí, koneckonců je to „kniha roku“ 2023. Mně ale nejvíc utkvěly pasáže o překládání a snad popisy Moskvy, která by sice mohla být kulturním evropským velkoměstem, ale zůstává jen sídlem bezmezné rozpínavosti, nesnášenlivosti, utrpení a smutku.

Výpisky:
„Překlad odvádí pozornost, rozptyluje. Zaměstnává prázdné ruce i neklidnou hlavu. Krátí dlouhou chvíli.“ (píše Hella své přítelkyni aneb jak vidí svou práci překladatel/ka s depresí, s. 171)
„Sama jistou rezignaci cítím pokaždé, když usedám k překladu, k té ‚notové osnově‘, ba co hůř – ke svěrací kazajce z cizích formulací a myšlenek. Ne a ne se z ní vysoukat... Překlad přestal být cestou k pochopení, tím spíš kratochvílí, stal se trpěným způsobem existence.“ (AM na s. 172)

[Adriana Cerna · Rating 2 out of 5]

Za polovinou jsem knihu odložila. Zřídkakdy se mi stává, že nějakou knihu nedočtu, protože si pečlivě vybírám, co čeho budu investovat čas, ale Hella mě převezla. Na papíře to vypadá jako kniha pro mě, v realitě vůbec nechápu, pro koho ta kniha je. Považuji se v tématu za poměrně poučenou čtenářku, ale tohle dílo mě úplně míjí. Možná je problém ve mě, protože jinak má Hella dobré recenze, v Respektu vyšla jako Kniha roku, myslím, já ale ani v půlce knihy nerozuměla, proč vlastně by mě osud Helly měl zajímat. Vysloveně mě popouzely pasáže, kdy nebylo poznat, co je Helly příběh a co je nějaký myšlenkový pochod autorky. Příběh se vleče, rozplizává, překrývají ho akademické exhibice moudrosti. Fakt jsem snažila, ale nešlo to, mrzí mě to.

[Pampeliskove Chmyri]

Jedna z knih, kterou nedovedu ohodnotit hvězdičkami. Nemůžu totiž říct, že by to byla špatná kniha. Ale můžu říci, že to byl špatný výběr pro mě.
Je to náročná kniha, hutná. Jak je myšlenek mnoho, často mnou propluly bez zanechání stopy. Pro docenění mnohého mi zase chybí literární přehled. Ale pasáže s úvahami nad jazyky a překladem se mi líbily moc.

[Jan Kubiznak · Rating 2 out of 5]

Čekal jsem, že se dozvím něco víc ze života Heleny Fischerové, jejíž vzpomínky jsem nedávno četl. Vypadá to, že sama autorka chtěla objevit něco nového, a jediné co našla, byly dopisy přítelkyni, okolo kterých staví zbytek knihy. Což je nakonec celkem nuda, nic převratného. Trochu úvah, osobních vzpomínek a poznámek k současné situace v Rusku. Zdá se mi, že právě to poslední je jediné, co jí vyhrálo Magnesia Litera 2024.

[Vojtěch Ambrož · Rating 4 out of 5]

Celkem náročné, ale intelektuálně uspokojující čtení. Pro lepší pochopení kontextu je potřeba předem přečíst Weilův román Moskva-hranice. Jde totiž o text na pomezí eseje, biografie a autofikční prózy, který se zabývá skutečným životem Heleny Frischerové, která byla předlohou jedné z postav knihy Moskva-hranice, ke které se autorka často vztahuje.

[Pavlina Morhacova]

Najviac ma zaujali tie časti, kde bolo cítiť autorku a ktoré sa vôbec netýkali Helly. Akoby mi tá Hella v tom celom vlastne zacláňala. V knihe Hella.

[Jakub Sláma · Rating 2 out of 5]

Téhle knize udělala Magnesia Litera takovou trošku jakoby medvědí službu, která je těžce paradoxní: dostala ji totiž nejspíš k mnohem širšímu okruhu čtenářů, než ke kterému by se ta kniha jinak dostala (a skoro se až chce říct: měla dostat). Je to totiž taková svébytná próza, která je jistě kvalitní – místy mi to tónem a stylem dost připomínalo třeba Roky od Annie Ernaux po východoslovansku.

Jenže zároveň je to opravdu próza svébytná – tím, že si naprosto neapologeticky jede to svoje knihofilství, rusofilství, zápal pro překladatelství a bůhvícoještě a je jí tak nějak jedno, jestli to tzv. běžného čtenáře zajímá. Tohle fakjů běžnému čtenáři je sympatické a například právě pasáže zamýšlející se z perspektivy zkušeného insidera nad možnostmi a mezemi překladu jsou zajímavé, nicméně pokud člověk není literární fajnšmekr, překladatel a rusofil, nevyhnutelně v té knize najde spousty pasáží, které pro něj asi zas tak zajímavé nebudou. A ačkoliv je kniha jako celek tak nějak zvláštně čtivá a je lehký se v tom ztratit a prostě nějak splývat, problém je to, že místy to skutečně působí jako pasáže z nějakého doslovu, místy jako pasáže ze skript pro studenty překladatelství, místy takové plutí vším možným na základě nějakých relativně volných asociací, místy jen jako takový nějaký deník či co – a mě pak trošku překvapovalo, že navzdory zjevné vášni autorky pro různé věci se jí ale vůbec nedaří strhnout mě s sebou, nadchnout mě pro něco, přesvědčit mě, že se do toho mám nějak emočně investovat, že opravdu nečtu jen nějaký zbytkový text, který se nevešel někam do nějakého doslovu nebo předmluvy.

Odnáším si z toho takový lehce pochmurný vajb, navzdory všemu bohužel i dojem určité odtažitosti – a snad i kvůli němu nic moc dalšího, protože pokud ve mně má kniha opravdu něco zanechat, bez nějakého většího emočního investování se do ní, které se tu bohužel nekonalo, se to prostě neobejde.

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Helena Frischerová, česká Židovka, předobraz hlavní hrdinky románu Jiřího Weila Moskva hranice. Autorka se snaží poskládat její portrét, její život. Máme tu život v Rusku i ve stalinských lágrech. Je tu literatura i život v osamění. Podaří se autorce poskládat celý příběh?

Hned na začátku musím říct, jak je vidět, kolik práce za touto knihou stojí. Po kolika lidech autorka pátrala, kolik prošla dokumentů, dopisů a jiných písemností. Kolik lidí potkala a vyzpovídala. Kolik dalších knih musela pročíst. Je tu vidět spousta a spousta hodin hledání.

Autorka zkoumala nejen to, jaký život Hella žila, ale hlavně to, jaká byla. Kdo a co ji ovlivnilo, jak se změnila, jaké to je přežít deset let v lágrech a pak se vrátit do normálního života. Jde to vůbec?

Tento příběh není snadné čtení, čtenář se opravdu musí soustředit na text, aby se neztratil, aby udržel nit. Nečekejte tu žádnou velkou akci, žádný velký děj. Je to hlavně směs pocitů, vzpomínek, dopisů, a hlavně pak spousta otázek…. A tak málo odpovědí.

Moc se mi líbilo, jak autorka píše, její styl. Krásné věty i přirovnání. Navíc z textu cítím určitou naléhavost, která se na čtenáře dokáže přenést.

I přesto všechno mi kniha nesedla. Možná jsem ji četla ve špatném rozpoložení, možná by bylo dobré si předtím přečíst knihu Moskva-hranice, která se tu hodně rozebírá. Nevím. Je to určitě zajímavý literární počin, ale tentokrát to šlo trošku mimo mě.

[Adri Dosi · Rating 4 out of 5]

*3,5 po dlouhém uvažování, kdy jsem nevěděla, co s ní
Tahle kniha nevím, jestli se mi líbí nebo ne. Jestli ji doporučit nebo ne.
Když jsem ji viděla na Světě knihy ohromně nadchla. Vypadala geniálně. Mno a teď konstatuji, že jsem ráda, že jsem si ji nekoupila. Její hodnocení jde rapidně dolů, což si ale nezaslouží. Ta kniha totiž není vůbec špatná, jen je úzkoprofilová a rozhodně není pro běžného čtenáře. Jde minimálně o divnoknížku, která je velmi nezvyklým způsobem napsaná. Je to taková spíše odborná vědecká literární studie, která druhotně odhaluje to, jak to v Rusku fungovalo. Autorka se vydala po stopách hlavní hrdinky jiného autora Knihy Moskva-hranice, která vyšla u nás již v roce 1937 a odhaluje praktiky Ruska bez příkras. Byl to první autor, který o tom tak otevřeně psal. Asi by stálo za to mít tu knihu nejprve přečtenou. Pak to asi bude mít hlubší pojem. Nicméně si myslím, že je to pro milovníky literatury, velké zájemce historie a dané oblasti, tedy Ruska. Běžný čtenář, bude nejspíš zklamán. Není to jednoduchý text a už to i jisté znalosti vyžaduje.
Takže to asi širší veřejnosti nedoporučuji. Je to spíše pro fajnšmekry, kteří se nezaleknou divnoknížek.

[Steklina · Rating 1 out of 5]

Zvládla jsem 80 stránek, dalších 40 rychločtením. Ale stárnu, nepřečtených knih v knihovně a na nočním stolku mnoho, na seznamu k přečtení téměř nekonečno, nemůžu a nechci už ztrácet čas u knih, které mi nic nedávají. Měla jsem neodbytný pocit, že Machoninová šla urputně po stopách jakési ženy s pohnutým osudem, jejíž korespondenci získala, a protože o ženě toho příliš nevypátrala, cítila potřebu nám sdělit jeden každý titěrný detail o lidech či událostech, které se Helly nějak týkaly. Tak. Literárně to možná nebylo špatné, ale vůbec mě to nebavilo, neprobudilo to ve mně zájem sledovat osudy kdejakého prodavače teplé vody. Tím ovšem nijak nesnižuji utrpení Helly a statisíců dalších lidí, kteří si odpykávali (domnělý) trest někde na Sibiři.

[Martina · Rating 2 out of 5]

Tato kniha je obrovským zklamáním, očekávání byla zcela jiná.
Filozofická esej opakujících se frází napsané sebestřednou překladatelkou, příliš často já, já, Já!
Hella Frischerová,zajímavá nejen tím, že je předobrazem hlavní postavy Ri v knize Moskva-hranice (Jiří Weil), po procesu v 1937 se všichni domnívali, že byla popravena.
Hella strávila v gulazích 10 let, po propuštění zůstala v Moskvě, z dopisů vyplývá, že ji trýznily vzpomínky a žila-nežila. Napsala své vzpomínky, autobiografie psána ve 2. osobě - Ty!
Helena Frischerová: Dny mého života. Vzpomínky na Gulag

[Lucie vernerova · Rating 2 out of 5]

Jsem z knihu trochu zklamana a to navzdory tomu, ze tuto cast historie mam opravdu rada. Kniha se necte uplne jednoduse, nekdy je tezke udrzet pozornost. Zaroven ale mam pocit, ze tema ma potencial. Pribeh Helly je bezesporu zajimavy a mozna s jinou formou pribehu by to mohlo byt ctivejsi. Zvolena forma neni ani beletrie ani odborna literatura, je tak nekde mezi a ve vysledku to za me moc nefunguje. Je ale nutne podotknout, ze je patrne, kolik prace a usili v tom autorka nechala.

[Romana · Rating 4 out of 5]

Ne, že by to bylo špatný. Ale je to hutný, přehuštěný, hodně náročný text, který si asi moc čtenářů nenajde. Trvalo mi, než jsem se začetla, a i pak jsem některé pasáže musela číst několikrát, abych vůbec pochopila, co mi autorka sděluje. A stejně jsem se z knihy moc nedozvěděla, ani o Helle, ani o autorce, ani o ničem jiném. Což byl vlastně asi účel. 3,5*

[Marek Hnatiak]

Několikanásobný portrét, který by se asi dal vyprávět čistě chronologicky, ale akcentem na všechna možná propojení mě zasáhnul opravdu hluboko. Spousta hořkosti, syrový obraz našeho prostoru v posledních sto letech.

[Michal · Rating 2 out of 5]

Hmm, chvílema rozkoš číst, většinou totální pain. Vlastně jsem nikdy nenavázal vztah k Helle ani k Aleně. Moc jsem neporozuměl té emoci, která je má spojovat. Já jí neprožíval. A myslím, že člověk musí mít rád ruskou duši, aby tuhle knihu cenil. V zásadě mě to minulo.

[Adam Palkovič · Rating 3 out of 5]

Zajímavý, ale pro mě hodně náročný na čtení