Broučci

by Jan Karafiát, Jiří Trnka (Illustrator)

Kdo by neznal jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta. Milují ho děti mnoha generací. Čtenářsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností.

Genres: Childrens, Czech Literature, Classics, Fairy Tales

96 pages, Hardcover

First published January 1, 1876

Reviews

[Žaneta Csonka · Rating 2 out of 5]

„A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží? – Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.“

Jako dítě jsem Broučky měla ráda, hlavně převyprávěné na kazetě, které jsem poslouchala před spaním. Možná právě proto mě čtení knížky po letech dost šokovalo. Především první část knihy, kde je Brouček malý, pro mě byla skoro nesnesitelná přehnaným důrazem na poslušnost (udělat kvantitativní lingvistickou analýzu textu, tak 50% slov budou tvary slova poslouchat), stejně jako s tím spojeným náboženským motivem, který na mě působil taky hrozně na sílu. Celkově mi to podání myšlenky ‚poslouchat rodiče‘ přijde dosti nešťastné a já bych něco takového a takovým způsobem svoje děti rozhodně učit nechtěla. Občas to zacházelo až do morbidností, viz pohádka o koťátkách, která uhořela, protože neposlouchala – to jako vážně?
Druhá část se mi líbila trochu víc, především asi proto, že dva výše zmíněné motivy se přece jen trochu umírnily a působily o něco přirozeněji. Mám ale ambivalentní pocity z konce, který mi přijde jako popření celé knížky, když všichni ti broučkové, kteří ani nezlobili, nakonec dopadnou jako ta neposlušná koťátka a umrznou. Hlavně ale, že poslušně.

[Petr · Rating 1 out of 5]

Sorry jako, ale větší hnus jsem snad v životě nečetl. A zrovna ještě dítěti před spaním.
Tímhle dříve fanatičtí (ano, toto slovo tam přímo čiší z každé stránky) věřící vymývali mozky mládeži? Že musí dokonale poslouchat pana "Bů" (tzn. kazatelské šmejdy v kostelech, kteří si konverzaci s touto fiktivní postavou vymyslí vždy jak se jim zrovna hodí), nebo je nemilosrdně zabije? Poslouchat a neodmlouvat i když je příkazem vlastní skon?
Malého broučka tam třeba učí mít pocit radosti a zadostiučinění z pohádek typu "koťata si hrála, čímž neposlechla nevyřčené, tak bolestivě uhořela i s domem, což bylo dobře a zasloužila si to". Nebo tam pořádají morbidní hromadné "dneska umřu" party.
No, alespoň to velmi výstižně prezentuje zvrácené smýšlení náboženských sekt a hloupost věřících. Ale jako literaturu pro děti bez dalšího výkladu bych to rozhodně neoznačoval.

[Denisa Miluje Knihy · Rating 4 out of 5]

Jako dítě jsem tuto pohádku vážně ráda neměla. Měla jsem ji ráda pouze jako večerníček.
Pro děti mi přijde složitěji napsaná a myslím si, že ne úplně vše pochopí.
Až nyní, když jsem knihu četla dětem, tak jsem jí tak nějak přišla na chuť. Ale určitě to není pohádková kniha, která by patřila mezi mé oblíbené.

[Michal Hroudný · Rating 3 out of 5]

Tak to byl slušnej bizár.

[Cheryl · Rating 1 out of 5]

Tuhle knížku snad nemůžu považovat za pohádkovou, nikdy jsem se s ní neztotožnila a nenašla jsem na ní nic, co by se mi zalíbilo.
Život možná není peříčko a pohádka a stávají se i těžké a nepěkné věci, ale zároveň tu je dobro a to jsem v Broučcích nenašla.
Fráze Broučkovi maminky "Ach, Broučku, ty jsi zlobil, to budeme muset říct tatínkovi!" mi lezla na nervy, hned po druhém opakování. A závěr, kdy všichni zemřou...? Hm, a teď dobrou noc děti moje, hezky se vyspěte.

[Michal · Rating 1 out of 5]

Těžké hodnotit. Pohádka hezká, ale bohužel názor, kdy se musí hledět svého, slepě následovat rozkazy, nic nezpochybňovat, skrývat to za Boha, a pokud to tak není, znamená to zlobení, přičemž děti neustále zlobí a otravují své rodiče, je podle mě špatný. Broučci mi přijdou v tomhle ohledu horší, než jiné věci, které se dnes „zakazují“. Lepší se podívat na loutkovou pohádku, kde je násilný Bůh a poslušnost v něj odstraněno.

[Thora Jaspersen · Rating 3 out of 5]

Klasika české dětské literatury, na jejíž motivy vznikl i jeden z nejkrásnějších loutkových večerníčků, samozřejmě "osekaný" o jisté více čí mně důležité detaily. Jako dítě jsem měla Broučky coby audioknihu velice ráda, a tak jsem z nenadálého popudu sáhla do police po svém vydání z roku 198, překvapena, že v té době vydání s krásnými ilustracemi Jiřího Trnky vůbec vyšla, neb nejen minulý režim, i já bych se nezdráhala knihu označit za náboženskou propagandu. Je však třeba k ní přistupovat v kontextu doby, kdy vznikla coby "průvodce životem protestanta pro nejmenší," kdy bylo náboženství předmětem každodenního života a smrt přítomná mnohem výrazněji, než v dnešním světe moderní medicíny, kdy je značně tabuizována.

Kniha je psána velmi krásným jazykem a odpovídá na řadu nejen dětských otázek, přičemž některé nejprve sama pokládá. Odpověď na ně je vždy stejná a vždy stejně vyčerpávající. Jskkoliv však přihlížím k dobovému kontextu, přesto se s morálním posláním knihy - oddat se, přijmout svůj osud, ať už je jakýkoliv, neboť ten je v rukou Páně - neztotožňuji. Autor vkládá veškerou naději do postavy Boha, který se o hodné broučky postará, a když se jim něco stane, je to proto, že to tak chtěl. V závěru však veškeré jiskřičky naděje zamete pod povrch příliš krutou zimou a morální poučení se tak jaksi násilně vytrácí a být dítětem, vyvolá ve mně akorát další otázky.

Dvě hvězdičky za lliterárně-lingvistickou stránku věci a ta třetí je za postavu Janinky, snad jedinou postavu v knížce s lidskou tváří.

[Karolína Kocourková · Rating 5 out of 5]

Tuto knihu jsem jako malá milovala a díky čtenářské výzvě jsem se k ní opět „na stará kolena“ vrátila. Mamka mi jí v dětství musela stále dokola číst a já si knížku ráda prohlížela díky krásným ilustracím. Doma stále máme to staré vydání a já přemýšlela, že bych nechala knížku po těch letech opravit, protože ty léta jsou na ní znát. Samozřejmě bych mohla pořídit nové vydání, ale nějak beru tuhle knihu jako takové rodinné dědictví. Každopádně jsem si nakonec stáhla e-knihu ze zdejších stránek, kde je zdarma k dostání a začala jsem jí před spaním číst. Taková neskutečná nostalgie. Myslím, že tu není třeba se dlouhosáhle rozepisovat o ději protože jí určitě mnoho z Vás zná, ale myslím, že i v dnešní době je to krásná knížka pro děti, která zaznamenává i smrt broučků a tím připravuje děti na to, co nevyhnutelně přijde pro každého z nás. Doporučuju každému, aby se jednou za čas vrátil ke své dětské knížce, protože v nich bývají moudra, které jako děti moc nevnímáme a to je škoda.

[V · Rating 4 out of 5]

Když jsem byla malá, pouštěla jsem si Broučky pořád dokola na cédéčku. Byla to úžasná nahrávka, a když jsem je teď četla, uvědomila jsem si, že to vlastně bylo načtené, ne nijak převyprávěné. Taky jsem si uvědomila, že knížka je mnohem starší, než jsem si myslela. A je krásná a broučky v ní mám ráda a cítím spoustu nostalgie.
Ale říkám si, jestli to někdy dám přečíst svým dětem. Nejde o to, že se zde setkáváme se smrtí, ale spíš o někdy až slepou poslušnost vůči Bohu a mnohé stereotypy, které mě vlastně trochu rušily a nejsem si jistá, jak bych je svým dětem vysvětlila. "A mami, proč si Beruška musela vzít Broučka, i když si ho vzít nechtěla?" "A proč si nemohla Janinka namluvit nějakého broučka sama od sebe?" "A proč kdykoliv někdo projevil trochu svobodné vůle a zvědavosti, byl hned neposlušný a Pán Bůh se na něj zlobil?" No, budu to muset promyslet. :-)

[Janina · Rating 1 out of 5]

Ta jedna hvězda je za ten základní příběh, který by sám o sobě šel nějak zvládnout. Za tu "broučkovskou" poetiku. Jenže pak je tu ta druhá strana mince. Příběh koťátek, která uhoří a tak dále...Závěr je k dětem docela krutý. Doma jsme sice měli období fascinace smrtí, bavíme se poměrně otevřeně, ale závěr téhle knihy nedal ani můj osmiletý syn, který si to, jednou odpoledne, dočetl do úplného konce sám. Brečel asi hodinu, vůbec neuměl pochopit, proč to musí končit tak smutně. Tohle není to ideální čtení před spaním a kdyby mě kluci doma nepřemlouvali, tak bych Broučky asi ještě nějakou dobu nechala ležet na dně knihovny. Z dětství mám sama tuhle knihu v takové temné mlze a právě jsem si oživila proč...

[Kateřina Boušková roz. Zlesáková · Rating 3 out of 5]

Klasika, ale pěkná depresárna. Navíc se mi nelíbilo, jak se ten text pořád opakoval. To asi moc dětskou slovní zásobu nerozvine.

Nejvíc "zajímavé" části z hlediska dnešního pohledu jsou asi "námluvy" alias "vezmeš si toho a toho, jinak neposloucháš Boha" a pak samozřejmě konec. Jako já sama s tím problémy nemám, ale třeba ta pohádka o uhořelých koťátkách nebo konec ve stylu "pokud umřeli, jsou aspoň poslušní Bohu", no ...

[heliiinka · Rating 3 out of 5]

Milé dílko, které si pamatuju zfilmované. Přesto mě knižní předloha neoslovila. Věčné opakování o poslušnosti nebo že jinak broučky stihne trest a bude se mít špatně? No je to taková výchova strachem.
Jiné pasáže byly pěkné, jak si autor hraje s češtinou, zdrobňuje a nebo opakuje věty. Je na tom něco uklidňujícího.
"Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo..."

[P · Rating 3 out of 5]

A byla zima. - Ach to byla zima, zlá zima!
Potoky zamrzly az na dno, ptáci padali z povétri, - mrzlo, a se jiskrilo. Ach, ti broucci pod jalovcem, jestli oni to vydrzi? - Necht. Vsak jestli zmrznou, oni poslusné zmrznou!

Such is life. Verze 1941 s úžasnými ilustracemi

[Vämpiriüs · Rating 2 out of 5]

Broučci jsou svým způsobem klasika. Věčné opakování o poslušnosti jinak je stihne trest a budou se mít špatně. Je to trochu taková výchova strachem. Autor si hraje s češtinou, zdrobňuje nebo opakuje věty. Hodně přímé řeči a modlení.

[Viktorie · Rating 4 out of 5]

Příběh o Broučkovi, který je hezky napsaný. V krátkých kapitolách se dozvídáme o životě Broučka, jeho práci, přátelích a jeho rodině. V knize se také jemně a zcela přirozeně setká čtenář s tématem smrti.

[sberatelka.knih · Rating 4 out of 5]

Taková nostalgie 😊

[NakresAde · Rating 1 out of 5]

Ke knize jsem se dostala znovu díky čtenářské výzvě. Jako dítě jsem Broučky četla několikrát a teď to byl pro mě celkem šok. Je opravdu zajímavé se na dětské knihy dívat očima dítěte a očima dospělého.

Nejen že mě nebavilo to neustálé opakování slov nebo celých odstavců, ale pro malé dítě je tam docela dost "drsných" popisů. Jakože pohádka před spaním, ve které uhoří koťata a Broučkovi se to hrozně líbí. Nebo, že hajný zastřelí sovu a je to vlastně taky v pohodě. Co mě dostalo úplně nejvíc, tak to bylo slovní spojení "a bylo po ní". Nevím, jestli tohle je zrovna pro dítě ideální vyobrazení smrti.

Ano, je tu sice to poselství o tom, aby byli děti poslušné, ale musím říct, že z toho mám opravdu rozporuplné pocity.

[Martina_H · Rating 4 out of 5]

(Ne)kniha mého dětství.
Máma ji měla moc ráda a tak jsme ji četly a dívaly se na večerníčka. Mně to přišlo chvíli roztomilé a pak smutné a taky jsem neměla ráda tu jistou fňukavost. A fatalitu závěru.

Evangelický přesah jsem viděla až později.
Každopádně ji považuji za jednu z kamenů českého (československého) knižního přehledu.

[Kačka (Čtení s Katie) · Rating 4 out of 5]

Krásná dětská knížka =)