Pamiętaj, żebyś nigdy nie stała się taka jak ja! – te słowa matki towarzyszyły Marcie od najmłodszych lat. Musi być szczupła. To jest jedyny cel jej życia. – Nie jedz tyle czekolady, nie podjadaj cukierków, nie smaruj tak grubo masłem! Czy te zaklęcia zadziałały? I czy szczupłość jest gwarancją szczęścia? Samotna matka pragnie ustrzec córkę Martę przed otyłością, ponieważ to właśnie w tuszy opatruje źródła wszystkich swoich problemów: samotności, bezradności, smutku i lęku. Natomiast Marta miota się między miłością do matki a młodzieńczym buntem. Na przemian głoduje i zatraca się w jedzeniu. W końcu pojawiają się u niej zaburzenia odżywiania, z którymi dziewczyna nie potrafi sobie poradzić. Traci poczucie własnej wartości, gubi sens życia i przestaje wierzyć w to, że kiedykolwiek osiągnie szczęście i że na nie zasługuje. To ostatnia chwila, by ją uratować.
„Nie wiem, czy jako dziecko jakieś słowa słyszałam częściej. Ciągle tylko: za dużo jesz, będziesz gruba, spójrz na mnie. Nie chcę, żebyś przez całe życie walczyła z nadwagą tak jak ja. Nie walczyłam z nadwagą, mamo. Walczyłam z tobą.” – fragment powieści
Píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji.
Úžasná knížka, Ivona Březinová ví, jak psát pro mládež! Knížku jsem poslouchala v nové audio verzi, kterou četla Klárka Nováková, tu může většina z vás znát jako Klářiny knihy, a musím říct, že jsem si užívala její přednes! Dala do toho přesně to, co bych z obsahu knihy chtěla mít - procítěnost, tóny hlasu a všechno, přesně jako by to četla sama Martina, puberťačka v psychiatrickém ústavu! Knížka je sice starší, ale rozhodně si zaslouží pozornost čtenářů i dnes, protože témata celé série Holek na vodítku, je pořád aktuální.
Što volim kad se pisci za omladinu dohvate problemskih tema (u ovom romanu to su anoreksija i bulimija), a onda kraj zašećere do te mere da postane bljutavo (devojka se zaljubi i sve je super). To jest - o ozbiljnim stvarima na neozbiljan način.
3,5/5 ⭐ Mno... Tato kniha je ze série, která je určena dětem. Předchozí díly jsem četla loni a musím říct, že ve mně nezanechaly takové pocity jako právě Jmenuji se Martina.
Moc se těším na to, až si přečtu i poslední díl této trojice, Alici, jelikož Martina i Ester mě mile překvapily. Styl psaní je velice zajímavý, líbí se mi, jak autorka přeskakuje mezi minulostí a přítomností. Chvílemi jsem se bála, že Martina se bude snažit překonat své onemocnění (???) jen kvůli Michalovi, ale nakonec si uvědomila, že by to byla blbost.
Příběh Martiny je popsány velice surově a reálně – asi bych ji nedoporučovala číst lidem, kteří si bulimií (či anorexií) prochází nebo je to pro ně citlivé téma.
Vybrané pasáže:
/Tehdy jsem nechápala, že brečíš studem nad svou neopodstatněnou zlobou a nad svou slabostí./
/Bylo příjemné se přejídat a navíc vědět, že tím sama rozhoduju o svém těle. Bylo mi jedno jak. Hlavně že to bylo moje vlastní rozhodnutí. A ne tvoje. To proto, mami, začala ta naše bitva. Pro nic jinýho./
/Nepřipadám si zlá, ale moje tělo zlý je. Ať dělám co dělám pořád je tlustý a neforemný. A ustavičně selhává. Nezaslouží si, aby bylo hlazený./
/Nemůžu se na sebe ani podívat, mami. Nemám na to žaludek. A co ty? Dokázala by ses na svou dceru podívat bez zášti a výčitek? Radši to nebudeme zkoušet, co, mami?/
/Ručička na váze pro mě byla nejpřísnějším soudcem, který mi nic neodpustí./
/"Oba přece víme, že jsou strachy, úzkosti a nutkání. Že jsou kolem nás, ale hlavně v nás. Ale že jsou tu i lidi, kvůli kterejm stojí zato všechny tyhle těžko definovatelný a těžko zvládnutelný stavy překonávat."/
Przemawiająca do wyobraźni. Może nie rewelacyjna, ale krótka i dosadna. Po tych książkach autorki odnoszę wrażenie, że to matki są główną przyczyną problemów u córek. W tej książce widzę taki niezwykle podobny schemat jak w "Cieszę się że moja mama umarła" tylko że tu mamy fikcję, a tam autorka opisuje swoje przeżycia.
Nie mniej jednak myślę, że warto bo daje do myślenia.
4,5/5 Tak tohle bylo boží a neuvěřitelně reálné! Knížku jsem poslouchala namluvenou od Kláry Novákové a bylo to úplně boží! <3 Těším se, že se časem dostanu k jiné knize z této série Holky na vodídku a třeba namluvené Klárkou.
Když jsem se potýkala s anorexií, myslela jsem jako Martina, také myslí jako člověk s PPP . Viděla jsem se v ní, takže proto možná moje nejoblíbenější knížka od Ivony Březinové je právě tato. Přečtěte si ji , pochopíte spoustu věcí.
Uderza mocniej niż część pierwsza, bo jednak ED nie jest mi obce. Miejscami musiałam przerwać lekturę i wziąć kilka głębszych oddechów. Cieszę się, że jestem już w innym miejscu, choć przykro, że bez takiego wsparcia.
,,Płaczesz nade mną czy nad sobą mamo?”. Historia bardzo dla mnie była bardzo poruszająca, pokazująca jak krytyczne osądy wyrażane przez rodzica, nie tylko w stosunku do dziecka, ale także do samego siebie, oraz nieprzepracowanie własnych problemów mają zgubny wpływ na dorastające dziecko.
Ciężka relacja Marty z jedzeniem. Ciezka relacja Marty z matką. Ciężka relacja Marty z własnym ciałem. Jak bardzo bulimia potrafi otoczyć nastolatkę swoimi szponami?