Česká inteligence 20. století

by Pavel Kosatík

Padesát profilů předních českých intelektuálů a intelektuálek minulého století

Jak vypadá česká inteligence a proč ji jako společnost vůbec potřebujeme, když z ní neplyne žádný hmatatelný užitek? Elity jsou podle spisovatele Pavla Kosatíka důležité k tomu, aby společnosti daly strukturu a tím jí umožnily fungovat právě jako společnosti, ne jenom jako davu. V sérii textů, které vycházejí každý týden na webu i v tištěném Deníku N, Kosatík svižným a čtivým stylem přibližuje přední představitele české inteligence, muže i ženy, od začátku 20. století až do současnosti. V této reprezentativní knize najdete profily prvních padesáti osobností. Smyslem těchto portrétů je nejenom připomenout důležité osobnosti, ale hlavně pomoci pochopit, co se kolem nás děje, snad dokonce s výhledem do budoucnosti, ať už nás v ní čeká cokoli.

432 pages, Hardcover

First published January 1, 2023

About the author

JUDr. Pavel Kosatík se narodil 13. června 1962 v Boskovicích.

Absolvoval pražskou právnickou fakultu (1984), pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakci Mladé fronty Dnes, Reflexu a Hospodářských novin.

Je autorem biografických a literárněhistorických knih, zabývajících se novodobou českou historií, mimo jiné Osm žen z Hradu (1993), „Člověk má dělat to, nač má sílu“ – Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk – Pravdivý příběh (1998; spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka – Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Ferdinand Peroutka – Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004; spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005). Nakladatelství Host v roce 2006 vydalo jeho „kolektivní biografii“ Šestatřicátníci (Václav Havel, Josef Topol, Věra Linhartová, Jiří Kuběna, Viola Fischerová, Pavel Švanda a další).

Reviews

[Jan · Rating 3 out of 5]

Z novinových sloupků by se neměly skládat knihy. V konvolutu, při souvislém čtení více medailonků, o to více vynikne plytkost glosování, repetice obsahových i formálních motivů, zkratkovitost aforistických postřehů, oslí můstky, klišé ze "školy života", programová konkordance atd. Juxtapozicí velmi různorodých osudů, vybraných zjevně bez jakéhokoliv klíče, Kosatík riskuje rozostření svého stěžejního pojmu. Kdo tvoří inteligenci? Je to každý veřejně vystupující vzdělanec? Neměl by potom k Evě Kantůrkové přidat i Petra Žantovského a k Miroslavu Plzákovi Jana Cimického, když se při střídání morálních perspektiv snaží podat vyrovnané zastoupení názorových zvratů a eskapád? Kosatík se v doslovu zmiňuje o vědomí odpovědnosti a společenské užitečnosti. Ale právě třeba u tvůrčích osobností tato premisa nutně neplatí, ačkoli se dá připsat i oportunistům. Dalo by se uvažovat o sjednocujícím motivu člověka ohýbaného nesnadnou dobou 20. století, jenže pouhé vystavení portrétů vedle sebe k tomu nestačí. Naopak se naplno projeví výše zmíněná povrchnost. Stylisticky sice vybroušené, podřizují se popisy vybraným biografiím, u filozofů a teologů se snaží o nástin jejich myšlení, u politiků a historiků víc komentuje soudobé dění, u umělců pábí. Ačkoli výběr osobností podléhá autorské licenci a není třeba s ním polemizovat jako s takovým, přesto v souboru vzbuzuje otázky. Proč je z 50 osobností jen 9 žen, když sám blahosklonně bilancuje nad vývojem feminismu? Proč je zde 11 křesťanských myslitelů (vždy hrdinných), ale jen 2 zástupci přírodních věd, když se ostentativně pokouší o pluralitní gnozeologii? Nic z toho by původnímu formátu nebylo zvlášť na překážku, ačkoli i tak jde spíše o zvládnuté řemeslo "grafomanického" životopisce.

[Róbert Šedivý · Rating 5 out of 5]

Platí to, čo som písal pri prvej Kosatíkovej knižke o českej inteligencii. Autor je erudovaný, zvažujúci, premýšľavý, no v prvom rade zvnútornený. V tomto prípade však zašiel ešte o čosi ďalej, a nielen preto, že jednotlivé medailóny sú dlhšie. Popri štandardných verejných intelektuáloch si totiž všíma aj duchovných, lekárov, ale aj filmárov, či dokonca divadelníkov. To znamená ľudí, ktorí vložili svoju snahu k prospechu celku. Prístup k ich životnej ceste považujem za zodpovedný, rozhodne nemám pocit, že by bol skratkovitý. Excelentná publicistika - nejde to len tak odbyť, tým textom treba odovzdať určitú pozornosť.