Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy

by Pavel Kolmačka, Viktor Karlík (Cover)

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy.
Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy.
Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které „stojí na repeticích“. Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek.
(Delfín; 242. svazek)

350 pages, Hardcover

First published January 1, 2023

Reviews

[Benedikta · Rating 5 out of 5]

O Bohu, o lásce, o hudbě a o smrti. O všem na čem v tomto životě záleží. A možná i v tom příštím.

[Marie · Rating 5 out of 5]

Tohle je kniha, o které budu dlouho přemýšlet. Kniha, kterou jsem nemohla odložit - i když pojednává o smrti a umírání, strachu, bolesti, beznaději, stáří - o všem, čeho se instinktivně bojím. Jenže tahle kniha mi nedovolila přestat číst, dožadovala se mojí pozornosti - tak jako dávno zesnulí lidé na starých fotografiích touží po tom, aby se na ně vzpomínalo a mluvilo o nich. Jejich životy a osudy jsou protkány s námi, netušíme jak moc či jakým způsobem ovlivnili naše životy - ale jsou naší součástí, tak jako my jsme součástí života našich potomků,
Je toho tolik o čem ještě budu muset přemýšlet, ta kniha se dotkla mé duše, bylo to krásné setkání a jsem za něj vděčná
"Po mámině, totiž babiččině výstupu mě kdekdo uklidňoval, že si to nemám brát. Kdoví, jací budeme v jejím věku my," uvažuje Kateřina o své matce. "Ona ale není jiná, než byla. Jenom to, co byla, dotáhla do nynější podoby. Takže otázka není, jaká budu, ale jaká jsem. Na čem pracuju. Snad mám ještě čas postavit si svoje stáří a svou smrt jinak."

[Vesvetrupetr · Rating 2 out of 5]

Román má slibný začátek, silný motiv umírání vše prostupuje, září z knihy jako podivné listopadové světlo. A pak se vše začne rozpadat. Příliš mnoho vypravěčů, příliš mnoho generací, časových rovin, témat. Román o všem je nakonec románem o ničem. Některé scény nebo myšlenky jsou silné, ale jako celek to pohromadě nedrží, měl jsem opravdu problém knihu dočíst.

Jen z knih, které jsem nedávno četl, téma generačního nepochopení za mě daleko lépe zachycuje Fosílie Michala Kašpárka, který se nakonec také rozpřahuje přes stovku let, taky se odehrává v Česku s malým výletem za hranice. Sally Rooney zase dokáže v Intermezzu motivu smrti otce využít k psychologicky věrnému popisu dynamiky dvou sourozenců a proměnám, které smrt otce spouští, umožňuje, eskaluje.

[Barbora Pravda · Rating 4 out of 5]

Náročné čtení o životě, propletených vztazích v rodině. Motivy hudby, jako jediné věci, která dává životu smysl. Filozofické myšlenky o životě a o smíření se s faktem, že smrt je jeho nedílnou součástí.
Číst to znovu nepotřebuji. Čtení o smrti není zábavné.

[Lucie Vaňková · Rating 5 out of 5]

Velmi nesamozřejmým způsobem dobré.

[Michal · Rating 5 out of 5]

Výtečně úsporně a zároveň pronikavě napsané. Brnkalo mi to na mnoho citlivých strun. Rodiče, sourozenci, děti, světonázory. Je to o nás. Je to složité.