Cejch

by Zdeněk Šmíd

Román mapuje historii německého rodu na české straně Krušných hor, od prvních generací, které se v tomto drsném kraji usadily, přes násilnosti války a poválečného odsunu až po chmurný návrat dávno poté, co opuštěnou vesnici pohltí les. S rodem Schmelzerů se táhne cejch určité rodové viny, s níž se v různých generacích neustále střetávají s rodem Vogelů. Historické události ale nakonec dopadnou na všechny stejně bez rozdílu.

304 pages, Hardcover

First published January 1, 1992

Reviews

[Adri Dosi]

Vůbec jsem si neuvědomila, že tato kniha není novinkou. Jde ve skutečnosti o knihu, která poprvé vyšla v roce 1992 a vyšla celkem 4x a dokonce měla i dva dotisky. Cena knihy špljá vždy nahoru a prodává se i za 1200. Překvapilo mne to. Zpočátku na mne kniha zase až tak extra nezapůsobila. Přece jen podobných tu máme dnes již spoustu. Nicméně, v roce 1992 byla doopravdy výjimečná a asi vyšla jako jedna z prvních v tomto směru. A popravdě, při jejím čtení mi došlo, že se Javůrek nejspíše inspiroval při napsání Chaloupek právě touhle knihou. Kniha mapuje příběh jednoho rodu, který žije v jedné krušnohorské vesnici zvané Bach. Popravdě ji i založili. Historie začíná asi v roce 1627. Zajímavé je, že v Německu a v Rakousku jich najdete hned několik. Pozor, i tuto obec si však autor vymyslel. Umístil ji do oblasti mezi Přebuzí a Novými Hamry. Kniha se dokonce dočkala i divadelního zpracování. No kniha s přibývajícími stránkami nabývá na hodnotě. Je celkem stručná a tak nějak ta spousta generací na 340 stránkách by se mohlo jevit jako rychlíkové, ale ono to má smysl, překlenuje se to a čtením získáváte obrázek o rodině, jak žili, koho si brali, jakou práci dělali, jak tu rodinu budovali a jak se posouvali a že i když by mohli zaniknout, zase vstali z popela.. a to všechno na pozadí dějin. Šmíd to prostě na rozdíl od Javůrka uchopil dobře. A po dočtení ve vás nakonec zůstane zajímavý otisk. Samozřejmě, že by se to mohlo týkat i jiných oblastí u nás a vesměs kdekoliv, ale jiné tam je to, co se dělo v dané lokalitě, která byla specifická.
Takže původně jsem si myslela, že knihu přečtu, pošlu dál, ale neudělám to.

[Katerina]

Ja jsem doslova Erika.

[Veronika]

Bohužel vůbec mě to nechytlo a byla to pro naprostá ztráta času 🙄

[Wendy Goose]

3,5 hvezdicky
miluju postavy, ale hroznne tezce se mi cetla
ale jinak me to bavilo

[Luigi Peninsula]

Výborná kniha. Pro mě velmi osobní, protože popisuje oblast mého rodného kraje. Chvíli jsem měla pocit, že vyprávění knihy dospěje do bodu, kdy se do tohoto kraje nastěhovala moje rodina a narodila jsem se já. Výborně zachycuje strasti tohoto nešťastného území. Na konci jsem se neubránila dojetí. Co mi snad trochu v knize chybělo bylo něco optimistického a pozitivního, snad i více nadsázky a humoru. Přece ten život v Krušných horách není jenom tragédie.

[Blanka Lednická]

Tak jsem si původně říkala, že je to naprosto skvělá knížka... Jen ta druhá polovina byla nějaká taková slabší, něco tomu chybělo. Škoda toho.

[Oldish Bookworm (Petra Allerlei)]

Na Krušné hory koukám dennodenně z okna. Za půl hodiny jízdy autem jsem na jejich vrcholu. Ráda se v nich procházím a zamrazí mě pokaždé, když narazím na pozůstatky dřívějšího osídlení, většinou ve formě polorozpadlých, mechem pokrytých domů. Domů po odsunutých Němcích, ale i Češích, kteří museli utéct před těžbou do měst pod horami.

Možná proto mě Cejch od Zdeňka Šmída tak chytl za srdce.

Jde o příběh rodiny, která se na dnes české straně Krušných hor, v horské vesničce Bachu, usídlila v 15. století. Sledujeme její život v průběhu let. Jak se tam žilo a umíralo, jak se její členové a jejich sousedé vyrovnávali s drsným horským životem plným bídy, ale i s nešťastným během dějin. Zasáhne je první i druhá světová válka, odsun Němců, i komunismus. A rodina Smolařů/Schmelzerů/Koudelů přitom, jakožto postupně smíšená rodina Němců a Čechů, trpí z obou stran.

A to všechno se odehraje na pouhých 217 stranách. Přiznám se, že jsem se prve trochu zalekla toho, že Šmíd v knize nepoužívá přímou řeč. Abych ale řekla pravdu, nakonec mi to do stylu samotného vyprávění krásně sedlo. Roky v knize ubíhají, ale dům a Štajn, kámen na kopci nad jejich domem, zůstává (což mi připomnělo rodnou ves mojí maminky: také z jejich domu koukali na kámen na kopci, a právě u něj se odehrávaly takové věci, jako první polibky). Členové rodiny umírají, stávají se jim křivdy, smiřují se se svými osudy.

Je to hodně silná kniha. Četla se jedním dechem, a člověk celé rodině přál, aby už se měla konečně dobře a měla klid. Otázkou je, jestli se jim ho opravdu podařilo dosáhnout, ale to už je asi na rozhodnutí samotného čtenáře.

Pokud vás zajímají osudy lidí v pohraničí v průběhu dějin, určitě se do ní pusťte. Není to úplně jednoduché čtení, je tam spousta postav a člověk musí mít alespoň trochu přehled o historii, ale stojí to za to.

[Martina]

A lovely surprise!
History and people move around one spot in Krusne hory, but this spot remains almost unchanged.
Stein - a stone in a very little village Bach with more German people than other nationalities.
The story moves fast through far history, concentrating on WWI, II and time around.
Wow!

[Jana Rujbrová]

huh

[Elgyn]

V roce 1998 jsem z ní byla nadšená. Teď ne.