What do you think?
Rate this book
Slepé skvrny
O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů.
Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.
Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů.
Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.
286 pages, Paperback
First published January 1, 2020
181 people are currently reading
1259 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 125 reviews
April 12, 2020
Skvělá záležitost - dala bych jako povinnou četbu všem, kdo rozhodují o veřejných politikach. Velmi srozumitelně a čtivě napsané dílko o aktuálních problémech a vyzvach nejen české společnosti.
March 11, 2020
Tahle kniha není moc tlustá ale je neskutečně nabitá data (údaji), myšlenkami, otázkami i možnými odpověďmi. Není to moc pěkné čtení. Autor se zaobírá negativními trendy zejména v České republice ale i v okolním světě.
— Autor se pokouší najít odpověď na to, jak je to v Česku s chudobou, co je špatné v našem školství, proč se množí populisté a proč je volí stále více lidí, jaké jsou nejčastější chyby nejen volebních průzkumů a proč většinou prohrává nudná pravda se zajímavou lží.
— Autor všechna svá tvrzení má pečlivě ozdrojované, vysvětluje všechny aspekty různých způsobů výzkumů, různých výkladů interpretace dat. Autor často ukazuje minimálně dva pohledy, či dvě řešení nějakého problému.
— OK – je pravda, že autor je mírně orientován doleva. Už výběr periodik pro které píše to ukazuje ale stále jeho názory jsou pro mne legit. Autor čtenářům ukazuje, jak se náklady, které stát ušetří nebo nemůže investovat nyní v budoucnu je bude muset i tak zainvestovat ale těch love bude muset zainvestovat mnohem více. Psáno je to celkem přístupně a doporučil bych to lidem s otevřenou myslí, kteří se zajímají nejen o politiku z obou břehů.
— Autor se pokouší najít odpověď na to, jak je to v Česku s chudobou, co je špatné v našem školství, proč se množí populisté a proč je volí stále více lidí, jaké jsou nejčastější chyby nejen volebních průzkumů a proč většinou prohrává nudná pravda se zajímavou lží.
— Autor všechna svá tvrzení má pečlivě ozdrojované, vysvětluje všechny aspekty různých způsobů výzkumů, různých výkladů interpretace dat. Autor často ukazuje minimálně dva pohledy, či dvě řešení nějakého problému.
— OK – je pravda, že autor je mírně orientován doleva. Už výběr periodik pro které píše to ukazuje ale stále jeho názory jsou pro mne legit. Autor čtenářům ukazuje, jak se náklady, které stát ušetří nebo nemůže investovat nyní v budoucnu je bude muset i tak zainvestovat ale těch love bude muset zainvestovat mnohem více. Psáno je to celkem přístupně a doporučil bych to lidem s otevřenou myslí, kteří se zajímají nejen o politiku z obou břehů.
November 21, 2020
Je to depresivní čtení. Ale dobrý.
Číst si o tom, co všechno je špatně, a že existují dost konkrétní nápady, co s tím dělat, akorát to má příliš mnoho politiků totálně na salámu, se může zdát jako čirý masochismus, ale není. Vyvolává to ve mně jistou naději, že nejsou všichni blbí a že řešení existuje.
(Ale teda číst si doslov k druhému vydání poté, co Sněmovna schválila totálně zbastlený návrh na změnu daní, té naději dává docela zabrat.)
Číst si o tom, co všechno je špatně, a že existují dost konkrétní nápady, co s tím dělat, akorát to má příliš mnoho politiků totálně na salámu, se může zdát jako čirý masochismus, ale není. Vyvolává to ve mně jistou naději, že nejsou všichni blbí a že řešení existuje.
(Ale teda číst si doslov k druhému vydání poté, co Sněmovna schválila totálně zbastlený návrh na změnu daní, té naději dává docela zabrat.)
May 29, 2020
Další kniha, u které si člověk s politováním říká, že ten, kdo by si ji měl přečíst, je přesně ten, kdo si ji nikdy nepřečte...
Jde spíš o eseje o určitých tématech, pro mě osobně bylo hlavním přínosem to, že jsem si pospojovala řadu jednotlivostí, které jsem tušila nebo o nich někdy četla či slyšela, do souvislostí.
Bavily mě teda spíš sociologicky zaměřená témata o vzdělávání, chudobě a tak. Na konci, kde se dlouze řešily volební systémy, preference a způsoby odhadů volebních výsledků, to už bylo o něco horší.
Jde spíš o eseje o určitých tématech, pro mě osobně bylo hlavním přínosem to, že jsem si pospojovala řadu jednotlivostí, které jsem tušila nebo o nich někdy četla či slyšela, do souvislostí.
Bavily mě teda spíš sociologicky zaměřená témata o vzdělávání, chudobě a tak. Na konci, kde se dlouze řešily volební systémy, preference a způsoby odhadů volebních výsledků, to už bylo o něco horší.
September 11, 2021
Výborná kniha. Nepotěší našeho vnitřního revolucionáře, ale reformistu. Projednou neboříme kapitalismus ani stát, ale u rodinného oběda budeme argumentovat jako bozi podložení daty.
April 30, 2020
Není nad knihu, která vám rozšíří obzory nebo vás přiměje korigovat či cizelovat své vlastní názory. Slepé skvrny Daniela Prokopa jsou takovou knihou. Měl by po nich sáhnout každý, kdo se zajímá o dění v naší zemi, nebo chce dokonce udělat něco pro zlepšení zdejších poměrů.
Daniel Prokop s nekompromisní upřímností podloženou tvrdými daty vyvrací levicové i pravicové mýty současné politiky, demaskuje to, co je nefunkční či kontraproduktivní, a nastiňuje kroky, které by mohly ekonomickou i sociální situaci v naší zemi skutečně zlepšit (ať už se jedná o nedostupnost bydlení, potíže s chudobou a vzděláváním, vzestup krátkozrakého populismu, či výhody a nevýhody referend). Využívá údajů z domácích i zahraničních výzkumů a upozorňuje na dlouhodobě neřešené nešvary našeho i světového hospodářství, na jejichž přehlížení v konečném důsledku doplácíme všichni.
V úvodu autor vyjadřuje obavu, jestli kniha nepůsobí příliš kriticky a pesimisticky. Já si to nemyslím. Co může být optimističtějšího a konstruktivnějšího než ukázat, že existují způsoby, jak fungování společnosti změnit k lepšímu? Nejde přitom o žádné sociální inženýrství či budování vzdušných zámků, pouze o odstraňování hlubokých děr současného systému, jeho reálné a realizovatelné vyspravení k největšímu prospěchu jeho členů. Dan na některé z možných cest poukazuje; teď ještě aby byla politická vůle se po nich vydat.
Daniel Prokop s nekompromisní upřímností podloženou tvrdými daty vyvrací levicové i pravicové mýty současné politiky, demaskuje to, co je nefunkční či kontraproduktivní, a nastiňuje kroky, které by mohly ekonomickou i sociální situaci v naší zemi skutečně zlepšit (ať už se jedná o nedostupnost bydlení, potíže s chudobou a vzděláváním, vzestup krátkozrakého populismu, či výhody a nevýhody referend). Využívá údajů z domácích i zahraničních výzkumů a upozorňuje na dlouhodobě neřešené nešvary našeho i světového hospodářství, na jejichž přehlížení v konečném důsledku doplácíme všichni.
V úvodu autor vyjadřuje obavu, jestli kniha nepůsobí příliš kriticky a pesimisticky. Já si to nemyslím. Co může být optimističtějšího a konstruktivnějšího než ukázat, že existují způsoby, jak fungování společnosti změnit k lepšímu? Nejde přitom o žádné sociální inženýrství či budování vzdušných zámků, pouze o odstraňování hlubokých děr současného systému, jeho reálné a realizovatelné vyspravení k největšímu prospěchu jeho členů. Dan na některé z možných cest poukazuje; teď ještě aby byla politická vůle se po nich vydat.
August 11, 2020
The book of essays covering social topics, election, education and economy provides with interesting insights. I happily disagreed with some of the opinions and in short enjoyed the book quite a lot!
February 24, 2023
asi jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. šíleně mi otevřela oči a myslím, že by si ji měl přečíst každý, převážně politici, ale i studenti středních/ vysokých škol.
April 21, 2020
Musím přiznat, že jsem si první přečetl Lacovu recenzi na tuhle knížku, a tudíž jsem k ní přistupoval skepticky :)
Tři hvězdy (spíš jsou to dvě a půl) dávám, protože:
1) kniha působí neuceleným dojmem - jedná se spíš o soubor esejů, které ale nepostupují systematicky. Dozvíte se spoustu informací od volebních systémů až po vzdělávání, ale v žádné z kapitol nejde autor skutečně do hloubky.
2) autor otevřeně nedeklaruje z jakých pozic k tématům přistupuje. Ano, z knihy lze vyčíst, že je proti Okamurovi či Václavu Klausi ml., ale to jsou Respekt i A2larm taky. Přitom se ale v podstatných politických strategiích či ve způsobu politické komunikace neshodnou (vzpomeňme na Taberyho hrůzu z toho, že by Sanders mohl být kandidátem v prezidentských volbách).
3) pokud kapitoly v knize něco spojuje, pak je to určitá víra v umírněné změny kapitalismu. Nalejme víc peněz do školství a získejme vyšší vzdělání a tím pádem konkurenceschopnost. Pomožme chudým regionům, protože tam je vysoká nezaměstnanost a lidé volí Okamuru. Atd. atd. V tomto duchu jsou napsané všechny kapitoly. Průměrnému čtenáři to musí vyhovovat - to je od Prokopa strategické - a zároveň to i přináší něco nového. Ale ta fundamentální víra v kapitalismus prostě není pro lidi jako jsem já.
4) měla kniha vůbec editora? Hodně věcí se tam opakuje a omílá pořád dokola v různých kapitolách. Některé věty nedávají smysl. Celkově to není napsané moc zajímavě, ale zase chápu, že je autor spíš dělník statistiky, takže v pohodě...
Asi tu knížku můžete doporučit vašim příbuzným, kteří volí TOP09, Starosty, lidovce nebo piráty. Nedoporučujte ji lidem, kteří ale hledají hlubší strukturální příčiny v současné klimatické a společenské krizi.
4)
Tři hvězdy (spíš jsou to dvě a půl) dávám, protože:
1) kniha působí neuceleným dojmem - jedná se spíš o soubor esejů, které ale nepostupují systematicky. Dozvíte se spoustu informací od volebních systémů až po vzdělávání, ale v žádné z kapitol nejde autor skutečně do hloubky.
2) autor otevřeně nedeklaruje z jakých pozic k tématům přistupuje. Ano, z knihy lze vyčíst, že je proti Okamurovi či Václavu Klausi ml., ale to jsou Respekt i A2larm taky. Přitom se ale v podstatných politických strategiích či ve způsobu politické komunikace neshodnou (vzpomeňme na Taberyho hrůzu z toho, že by Sanders mohl být kandidátem v prezidentských volbách).
3) pokud kapitoly v knize něco spojuje, pak je to určitá víra v umírněné změny kapitalismu. Nalejme víc peněz do školství a získejme vyšší vzdělání a tím pádem konkurenceschopnost. Pomožme chudým regionům, protože tam je vysoká nezaměstnanost a lidé volí Okamuru. Atd. atd. V tomto duchu jsou napsané všechny kapitoly. Průměrnému čtenáři to musí vyhovovat - to je od Prokopa strategické - a zároveň to i přináší něco nového. Ale ta fundamentální víra v kapitalismus prostě není pro lidi jako jsem já.
4) měla kniha vůbec editora? Hodně věcí se tam opakuje a omílá pořád dokola v různých kapitolách. Některé věty nedávají smysl. Celkově to není napsané moc zajímavě, ale zase chápu, že je autor spíš dělník statistiky, takže v pohodě...
Asi tu knížku můžete doporučit vašim příbuzným, kteří volí TOP09, Starosty, lidovce nebo piráty. Nedoporučujte ji lidem, kteří ale hledají hlubší strukturální příčiny v současné klimatické a společenské krizi.
4)
April 16, 2020
Výborně sepsaný lék proti předsudkům a fake news. Daniel Prokop čtenáři předkládá daty podložená složitá témata, která srozumitelně a přístupně komentuje. Pro svou knihu si vybral (ne)populární okruhy (chudoba, předsudky o českých Romech,...), které vynesl na denní světlo, oprášil od nánosu našeho zaujetí, a poctivě ozdrojoval. Nebojím se přiznat, že jsou to mnohdy překvapivá tvrzení, která mi otevřela oči. Autora nelze nepochválit i za formu, jakou se vypořádal s nelehkou pravdou. Pravidelní čtenáři Práva Daniela Prokopa jistě dobře znají, ale pro řadu lidí, kteří se dosud s tímto sociologem blíže neseznámili, jde o nečekaně pozitivní objev. Kniha Slepé skvrny je čtivá, a pokud se nečte snadno, je to proto, že vyvrací některé vaše představy o společnosti a dnešním světě. Rozhodně stojí za přečtení.
February 12, 2022
Úplně jsem zapomněl, že Václav Klaus kdysi označil kuřecí řízek a salát za levičácké antijídlo. LOL! - už jen kvůli připomenutí hodnotím knihu kladně a zdravím u dalšího vydání pečiho literárních vrat.
Daniel Prokop se snaží prokopnout nevědomost o zásadních problémech nejen české společnosti - exekuce, chudoba, školství, oba dva Klausové a jiné katastrofy. Krom toho tam zamíchá i trochu Ameriky a koncentrovaná informační superkulička je na světě. Tak koncentrovaná, že jsem si po jednotlivých kapitolách musel dávat pauzu v podobě jiný knihy.
Za mne 8/10, podobně jako ostatní podobné věci si to bohužel najde čtenáře jen tam, kde pšenka demence moc nekvete.
Daniel Prokop se snaží prokopnout nevědomost o zásadních problémech nejen české společnosti - exekuce, chudoba, školství, oba dva Klausové a jiné katastrofy. Krom toho tam zamíchá i trochu Ameriky a koncentrovaná informační superkulička je na světě. Tak koncentrovaná, že jsem si po jednotlivých kapitolách musel dávat pauzu v podobě jiný knihy.
Za mne 8/10, podobně jako ostatní podobné věci si to bohužel najde čtenáře jen tam, kde pšenka demence moc nekvete.
July 26, 2020
Kdyby to šlo, tak bych tuto knihu poskytl všem lidem v politice. A taky středoškolákům. Jako povinně-doporučenou literaturu, jak se lze dívat na společenské, politické i ekonomické otázky – co k nim (ne)říkají data, jak je pro interpretaci důležitý kontext a jak data vlastně vznikají.
Jedinou (drobnou) výtku mám k redakčně-editorské práci: Kniha stojí na citování velkého množství čísel, ale jsou uváděna vždy slovně, nikoli číslovkou. To velmi komplikuje orientaci v textu – typicky srovnávání dvou hodnot, na které autor poukazuje nebo vyhledávání v kapitolách.
Jedinou (drobnou) výtku mám k redakčně-editorské práci: Kniha stojí na citování velkého množství čísel, ale jsou uváděna vždy slovně, nikoli číslovkou. To velmi komplikuje orientaci v textu – typicky srovnávání dvou hodnot, na které autor poukazuje nebo vyhledávání v kapitolách.
December 17, 2020
Neskutečný vhled do české společnosti, který si mnoho z nás (z Prahy) příliš nepřipouští. Autor knihy hezky rozdělil několik palčivých problémů v naší společnosti a rozebírá je z různých úhlů, čímž trochu pomáhá čtenářům v procvičování kritického myšlení, aby si poté mohli udělat svůj vlastní názor, a třeba se rozhodli i jednat. Rozhodně musím doporučit a děkuji za doporučení od Jiří Sekera.
January 29, 2021
A great primer for the problems of Czech society, in particular, inequality and faults in the education system.
August 3, 2025
Zle sestavená kniha na tak důležitá témata.
Kniha má v podstatě tři témata - slepé skvrny v české společnosti, Amerika&Trump (s jemnou vůní brexitu) a autorova práce, obzvlášť (volební) průzkumy. Dohromady to je divný slepenec, při vyprávění o českých skvrnách se najednou objeví nesouvisející podkapitoly (např. o americkém vězenství). Různé části se různě opakují a mísí.
Některé části mají přehršel zdrojů, u jiných chybí. Například při dávání do souvislosti podporu rané péče a vyšší porodnosti mě napadá, že můžou hrát roli možná i jiné faktory (migrace?), při žádosti o občanství porovnává test z historie v ČR a v USA, kdy otázky v USA jsou (údajně) banální - nezahrnuje však porovnání s UK nebo jinými zeměmi, kde jsou naopak otázky výrazně těžší. V jednom odstavci se zdrojem zmiňuje, že (zvýraznění moje): „Haidt s Petersonem ASI mají pravdu, že psychologické faktory jsou klíčové ve Spojených státech amerických,” přičemž je cítit, že se autor nechce sžít s tímto názorem a pokračuje, že „u nás je VELKÝM determinantem uzavřenosti k cizincům i mediální diskurz a pocit, že jsme ještě zdaleka nedohnali Západ,” což by zde chtělo (klidně znova) podložit zdrojem, že to jsou opravdu tyto faktory a ne jiné (např. předtím zmíněné psychologické).
Hlavním problémem jsou ale návrhy řešení, které jsou opravdu zle podány. Samotná data o slepých skvrnách, jádro začátku knihy, jsou dobře podány i vysvětleny. Následné návrhy by si zasloužily mnohem více prostoru na vysvětlení. Pravicové návrhy rovnou zamítá (nejvýstižněji „Žádná strana by s ním volby nevyhrála,” načež jde dál), u levicových ukazuje, že jsou špatně implementovány a snaží se je vylepšit, načež pak dochází ke zvláštnímu inženýrství, které v jiných částech nepřímo kritizuje (složitost). Případně navrhuje kroky, u nichž ale nenakreslil přesnou linku, kdy už jsou podle něj dobré (podpora na bydlení) a kdy ne (orbánovské půjčky na byt). Světlou výjimkou je diskuze o daňové progresi, kde perfektně vystihuje pro a proti, dodává hloubku a skvělé argumenty z obou stran. Tak by měla vypadat celá kniha.
Skoro se zdá, že se ne vždy řídil vlastním závěrem - „Realita však snům nakonec není nikdy dost dobrá. Trh může být vždy ještě o chlup svobodnější, autorita autoritativnější, většinovost většinovější, konsenzus konsenzuálnější. Mytické jednoduché řešení všech problémů leží vždy o krok dál, kam příliš opatrný zbytek společnosti nikdy nedojde.”
Někdy také dochází ke zlým závěrům pomocí zkratek, např. spoření jednoho < okamžitá spotřeba jiného (a zmiňuje zde: „reinvestice do spotřeby”) nebo argument proti daňovým rájům, který v podstatě říká, že nerovnost je zlá sama o sobě.
Jiné myšlenky a postřehy autora včetně dat a zdrojů jsou však skvělé, namátkou výrok, že populistická tvrzení zpravidla vychází z konzervativních myšlenek (ne však že konzarvativní myšlenky jsou nutně populistické) nebo že vliv osobnosti ve volbách je hlavní tahoun nebo jiné.
Škoda, že se kniha nerozdělila na dvě, jednu o velkých volbách posledních let (a s tím souvisejícími průzkumi) a slepých skvrnách, které by měly buď lépe pojaté řešení, nebo je naopak raději vůbec neměla.
Kniha má v podstatě tři témata - slepé skvrny v české společnosti, Amerika&Trump (s jemnou vůní brexitu) a autorova práce, obzvlášť (volební) průzkumy. Dohromady to je divný slepenec, při vyprávění o českých skvrnách se najednou objeví nesouvisející podkapitoly (např. o americkém vězenství). Různé části se různě opakují a mísí.
Některé části mají přehršel zdrojů, u jiných chybí. Například při dávání do souvislosti podporu rané péče a vyšší porodnosti mě napadá, že můžou hrát roli možná i jiné faktory (migrace?), při žádosti o občanství porovnává test z historie v ČR a v USA, kdy otázky v USA jsou (údajně) banální - nezahrnuje však porovnání s UK nebo jinými zeměmi, kde jsou naopak otázky výrazně těžší. V jednom odstavci se zdrojem zmiňuje, že (zvýraznění moje): „Haidt s Petersonem ASI mají pravdu, že psychologické faktory jsou klíčové ve Spojených státech amerických,” přičemž je cítit, že se autor nechce sžít s tímto názorem a pokračuje, že „u nás je VELKÝM determinantem uzavřenosti k cizincům i mediální diskurz a pocit, že jsme ještě zdaleka nedohnali Západ,” což by zde chtělo (klidně znova) podložit zdrojem, že to jsou opravdu tyto faktory a ne jiné (např. předtím zmíněné psychologické).
Hlavním problémem jsou ale návrhy řešení, které jsou opravdu zle podány. Samotná data o slepých skvrnách, jádro začátku knihy, jsou dobře podány i vysvětleny. Následné návrhy by si zasloužily mnohem více prostoru na vysvětlení. Pravicové návrhy rovnou zamítá (nejvýstižněji „Žádná strana by s ním volby nevyhrála,” načež jde dál), u levicových ukazuje, že jsou špatně implementovány a snaží se je vylepšit, načež pak dochází ke zvláštnímu inženýrství, které v jiných částech nepřímo kritizuje (složitost). Případně navrhuje kroky, u nichž ale nenakreslil přesnou linku, kdy už jsou podle něj dobré (podpora na bydlení) a kdy ne (orbánovské půjčky na byt). Světlou výjimkou je diskuze o daňové progresi, kde perfektně vystihuje pro a proti, dodává hloubku a skvělé argumenty z obou stran. Tak by měla vypadat celá kniha.
Skoro se zdá, že se ne vždy řídil vlastním závěrem - „Realita však snům nakonec není nikdy dost dobrá. Trh může být vždy ještě o chlup svobodnější, autorita autoritativnější, většinovost většinovější, konsenzus konsenzuálnější. Mytické jednoduché řešení všech problémů leží vždy o krok dál, kam příliš opatrný zbytek společnosti nikdy nedojde.”
Někdy také dochází ke zlým závěrům pomocí zkratek, např. spoření jednoho < okamžitá spotřeba jiného (a zmiňuje zde: „reinvestice do spotřeby”) nebo argument proti daňovým rájům, který v podstatě říká, že nerovnost je zlá sama o sobě.
Jiné myšlenky a postřehy autora včetně dat a zdrojů jsou však skvělé, namátkou výrok, že populistická tvrzení zpravidla vychází z konzervativních myšlenek (ne však že konzarvativní myšlenky jsou nutně populistické) nebo že vliv osobnosti ve volbách je hlavní tahoun nebo jiné.
Škoda, že se kniha nerozdělila na dvě, jednu o velkých volbách posledních let (a s tím souvisejícími průzkumi) a slepých skvrnách, které by měly buď lépe pojaté řešení, nebo je naopak raději vůbec neměla.
January 11, 2021
Když jsem začal číst Slepé skvrny, tak jsem se obával toho, že kniha bude až moc kritizovat hospodářský liberalismus a konzervatismus. A ač jsem s některými body trochu nesouhlasil, tak musím konstatovat, že kniha fantasticky a hlavně kriticky hovoří o důležitých společenských problémech. Prokop názor nevnucuje, ale nutí čtenáře o dané problematice přemýšlet. To mohu jen a jen ocenit. Jediné co mohu vytknout je nejednotnost kapitol. Soubor esejí místy postrádal koncepci, hlavně co se návaznosti kapitol týče.
Moc doporučuji.
Moc doporučuji.
January 1, 2021
Zásadní kniha pro ty, kteří by rádi viděli zmodernizované Česko- neideologické vidění, věcná, na faktech založená analýza, zmapování skutečných problémů a návrh řešení. Šance pro konzervativní pravici se probudit ze svého ideologického snění. Brilantní rozbor zrádnosti metafor při popisu světa. Odsudek argumentace, že by mohlo být i hůře (a že hůře bývalo a někde hůře stále je) - "Argumentovat horším ve skutečnosti slouží jen k legitimizaci nedobrého."
September 4, 2023
Vlastně velmi neveselé čtení. Je smutné, že tu je jakýsi daty podložený návod na to, jak zlepšit konkrétní stát. A přitom se tím vlastně vůbec nikdo neřídí. Třeba někdy příště. Každopádně Prokop píše velmi čtivě, všechny kapitoly sice nejsou stejně záživné, ale to je logické. Část z nich je zkrátka příliš specifická. Ovšem velmi důležitá kniha pro pochopení různých zákonitostí.
March 13, 2020
Daniel Prokop dal dohromady ojedinělý přehled hlavních problémů současné české společnosti. Podařilo se mu vytvořit příručku nejzávažnějších výzev naší země, s tím, že každý problém ilustroval v kontextu mezinárodního dění a historického vývoje zde. Poté navrhl řešení, které vnímá jako nejvhodnější ve světle statistických dat a případových studií ze zahraničí, kde řešili podobné situace.
Mezi problémy naší doby vidí Prokop tyto záležitosti: chudoba, špatně nastavené a podinvestované školství, vztah k menšinám a radikalismus, rozkvět populismu atakujícího demokracii, odliv finančních zdrojů prostřednictvím daňových rájů, schovávání se za zjednodušující metafory a šíření mýtů, limitace předvolebních a jiných průzkumů a potenciál jiných volebních systémů. Líbí se mi, že autor všechny tyto problémy ukazuje ve světle soudobé české politiky. Proč vyhrál volby Zeman? Protože je tady taková a taková struktura třídní společnosti a on dokázal zmobilizovat určité části, které byly senzitivní na témata, která Miloš otevřel…
Nejhodnotnější na této publikaci je její shrnující povaha, díky které by snadno mohla sloužit jako příručka politickým stranám a hnutím, radící na jaké problémy se zaměřit. Pomůže ovšem i komukoliv, kdo nemá ve společnosti rozhodující roli pochopit, jaké jsou největší limitace a brzdy rozvoje naší společnosti a zároveň jak vnímat některá současná řešení v kontextu globálních zkušeností. Doporučila bych všem, kdo mají problém se zorientovat v současné společnosti a přijde jim, že problémů je hodně a jsou jen těžko pojmenovatelné, protože jsou moc komplexní – tato kniha jim dává jasné vymezení.
Je vidět, že se autor je zvyklý pracovat s velkými daty a statistickou analýzou. Pro účely knihy jednak cituje mnoho existujících zdrojů, ale i se přímo pouští do regresivní analýzy volebních dat a existujících informacích o voličích, aby například vyvrátil mylné tvrzení Václava Klause, že snowboardy jsou levicový dopravní prostředek a že zeleninové saláty jsou levicová „antijídla“. Ač tento příklad je marginální, práce s daty je myslím velmi hodnotná zejména v kapitolách, kde ukazuje dopady sponzorování školních obědů a nákladů na vzdělávání pro děti z nízkopříjmových rodin na jejich školní docházku, výsledky a budoucí pracovní participaci, a dokonce na výsledky těchto parametrů pro děti těchto dětí.
Nejlepší myšlenka této knihy je myslím to, že všechno má svou cenu, i to, co neplatíme. Autor to skvěle vyjadřuje na popisu negativních externalit všech voleb, které jako společnost produkujeme. Zejména na neregulovaném trhu s půjčkami, které se pak odráží na vysokém zadlužení, znepokojující míře exekucí vedoucí k odlivu postižených do šedé zóny ekonomiky, kde nedochází k odvodu patřičných daní, dále ke zhoršenému prostředí pro děti vyrůstajících v těchto rodinách a v neposlední řadě k cyklické chudobě v určitých komunitách, která se mezigeneračně promítá do snížené sociální mobility. Výborně tento princip ukazuje i na ceně sponzorování školních obědů pro děti ze znevýhodněných rodin – ano, ty obědy něco stojí, ale to, že je jako společnost neposkytneme nás ve výsledku stojí mnohem víc peněz, které později zaplatíme tím, že děti postižené chudobou mají horší výsledky ve škole, horší uplatnění a zvýšené riziko sociálních pastí v podobě hazardu, zadluženosti a zneužívání návykových substancí.
Líbilo se mi i zhodnocení gender pay gapu, které Prokop nabízí. Vedle standardních tezí, které tvrdí, že ženy se do některých povolání nebo úrovní hierarchie nehrnou se zabývá především dopady nedostupné předškolní péče, která jak se ukazuje má větší vliv, než si chtějí současné autority (zodpovědné za její nedostatek) připustit. Zvažuje také dopady slevy na dani za nepracující manželku na mateřské dovolené, které vede páry k tomu, aby žena co nejdéle nepracovala a nechala vydělávat (a tedy i kariérně růst muže), neboť je to finančně výhodnější.
Nedá se říct, že by bylo jednoduché a příjemné tuto sbírku přečíst. Mě to chvíli trvalo a občas jsem se ztrácela v až akademickém stylu psaní a hodně technickém líčení limitací různých statistických modelů. Ne že bych nebyla zvyklá tento typ textů číst, ale po večerech mě to zkrátka tak moc nebavilo, ale za přehled, který kniha nabízí to rozhodně stojí!
Mezi problémy naší doby vidí Prokop tyto záležitosti: chudoba, špatně nastavené a podinvestované školství, vztah k menšinám a radikalismus, rozkvět populismu atakujícího demokracii, odliv finančních zdrojů prostřednictvím daňových rájů, schovávání se za zjednodušující metafory a šíření mýtů, limitace předvolebních a jiných průzkumů a potenciál jiných volebních systémů. Líbí se mi, že autor všechny tyto problémy ukazuje ve světle soudobé české politiky. Proč vyhrál volby Zeman? Protože je tady taková a taková struktura třídní společnosti a on dokázal zmobilizovat určité části, které byly senzitivní na témata, která Miloš otevřel…
Nejhodnotnější na této publikaci je její shrnující povaha, díky které by snadno mohla sloužit jako příručka politickým stranám a hnutím, radící na jaké problémy se zaměřit. Pomůže ovšem i komukoliv, kdo nemá ve společnosti rozhodující roli pochopit, jaké jsou největší limitace a brzdy rozvoje naší společnosti a zároveň jak vnímat některá současná řešení v kontextu globálních zkušeností. Doporučila bych všem, kdo mají problém se zorientovat v současné společnosti a přijde jim, že problémů je hodně a jsou jen těžko pojmenovatelné, protože jsou moc komplexní – tato kniha jim dává jasné vymezení.
Je vidět, že se autor je zvyklý pracovat s velkými daty a statistickou analýzou. Pro účely knihy jednak cituje mnoho existujících zdrojů, ale i se přímo pouští do regresivní analýzy volebních dat a existujících informacích o voličích, aby například vyvrátil mylné tvrzení Václava Klause, že snowboardy jsou levicový dopravní prostředek a že zeleninové saláty jsou levicová „antijídla“. Ač tento příklad je marginální, práce s daty je myslím velmi hodnotná zejména v kapitolách, kde ukazuje dopady sponzorování školních obědů a nákladů na vzdělávání pro děti z nízkopříjmových rodin na jejich školní docházku, výsledky a budoucí pracovní participaci, a dokonce na výsledky těchto parametrů pro děti těchto dětí.
Nejlepší myšlenka této knihy je myslím to, že všechno má svou cenu, i to, co neplatíme. Autor to skvěle vyjadřuje na popisu negativních externalit všech voleb, které jako společnost produkujeme. Zejména na neregulovaném trhu s půjčkami, které se pak odráží na vysokém zadlužení, znepokojující míře exekucí vedoucí k odlivu postižených do šedé zóny ekonomiky, kde nedochází k odvodu patřičných daní, dále ke zhoršenému prostředí pro děti vyrůstajících v těchto rodinách a v neposlední řadě k cyklické chudobě v určitých komunitách, která se mezigeneračně promítá do snížené sociální mobility. Výborně tento princip ukazuje i na ceně sponzorování školních obědů pro děti ze znevýhodněných rodin – ano, ty obědy něco stojí, ale to, že je jako společnost neposkytneme nás ve výsledku stojí mnohem víc peněz, které později zaplatíme tím, že děti postižené chudobou mají horší výsledky ve škole, horší uplatnění a zvýšené riziko sociálních pastí v podobě hazardu, zadluženosti a zneužívání návykových substancí.
Líbilo se mi i zhodnocení gender pay gapu, které Prokop nabízí. Vedle standardních tezí, které tvrdí, že ženy se do některých povolání nebo úrovní hierarchie nehrnou se zabývá především dopady nedostupné předškolní péče, která jak se ukazuje má větší vliv, než si chtějí současné autority (zodpovědné za její nedostatek) připustit. Zvažuje také dopady slevy na dani za nepracující manželku na mateřské dovolené, které vede páry k tomu, aby žena co nejdéle nepracovala a nechala vydělávat (a tedy i kariérně růst muže), neboť je to finančně výhodnější.
Nedá se říct, že by bylo jednoduché a příjemné tuto sbírku přečíst. Mě to chvíli trvalo a občas jsem se ztrácela v až akademickém stylu psaní a hodně technickém líčení limitací různých statistických modelů. Ne že bych nebyla zvyklá tento typ textů číst, ale po večerech mě to zkrátka tak moc nebavilo, ale za přehled, který kniha nabízí to rozhodně stojí!
June 18, 2024
Daniel Prokop popisuje tvář české společnosti za pomoci čísel: 35–40% Čechů je ochotno přijímat uprchlíky, 55–58% podporuje manželství pro všechny, 50% adopci dětí stejnopohlavními páry, 26% se hlásí k pravici, 25% k levici, ale 48% Čechů věří, že bohatí platí příliš vysoké daně.
V současné době je evropská společnost víceméně rozdělená do sedmi společenských tříd, přičemž v Česku je nejvýznamnějším determinantem našeho hierarchického umístění dosažené vzdělání našich rodičů a pak rodný region. Oproti ostatním zemím je v Česku nízká příjmová nerovnost (ačkoliv majetková nerovnost je naopak vyšší) a obecně je zde v důsledku komunistického znárodňování velmi malá elitní třída (<1% Čechů oproti 6% Britů).
V publikaci můžeme najít i nápady řešení společenské nerovnosti a jak změnu financovat: například zdaněním negativních externalit (jako jsou prázdné byty nebo letecká doprava), zaváděním opatření proti šedé ekonomice (kvůli které ČR ztrácí až půl bilionu korun ročně) nebo podporou pěstounské péče oproti péči ústavní u dětí, které nemohou vyrůstat u vlastních rodičů.
Výborné mi přišli eseje o strategiích nového populismu, mezi které patří zneviditelňování korporátního lobby v politice, konspirační konzervatismus a odlákávání pozornosti od skutečných problémů ke kulturním válkám a skandálům. V důsledku se pak nebavíme o příčinách a možných řešeních klimatické krize, ale o tom, jestli je to strategie intelektuálních elit jak ovládnout a regulovat „běžný lid“.
Trefně to popsal Trumpův politický stratég Steve Bannon: The Democrats don't matter. The real opposition is the media. And the way to deal with them is to flood the zone with shit.
V současné době je evropská společnost víceméně rozdělená do sedmi společenských tříd, přičemž v Česku je nejvýznamnějším determinantem našeho hierarchického umístění dosažené vzdělání našich rodičů a pak rodný region. Oproti ostatním zemím je v Česku nízká příjmová nerovnost (ačkoliv majetková nerovnost je naopak vyšší) a obecně je zde v důsledku komunistického znárodňování velmi malá elitní třída (<1% Čechů oproti 6% Britů).
V publikaci můžeme najít i nápady řešení společenské nerovnosti a jak změnu financovat: například zdaněním negativních externalit (jako jsou prázdné byty nebo letecká doprava), zaváděním opatření proti šedé ekonomice (kvůli které ČR ztrácí až půl bilionu korun ročně) nebo podporou pěstounské péče oproti péči ústavní u dětí, které nemohou vyrůstat u vlastních rodičů.
Výborné mi přišli eseje o strategiích nového populismu, mezi které patří zneviditelňování korporátního lobby v politice, konspirační konzervatismus a odlákávání pozornosti od skutečných problémů ke kulturním válkám a skandálům. V důsledku se pak nebavíme o příčinách a možných řešeních klimatické krize, ale o tom, jestli je to strategie intelektuálních elit jak ovládnout a regulovat „běžný lid“.
Trefně to popsal Trumpův politický stratég Steve Bannon: The Democrats don't matter. The real opposition is the media. And the way to deal with them is to flood the zone with shit.
January 31, 2022
Skvělé vysvětlení příčin a souvislostí pohledem sociologa. Pokud nejste vzdělaní v humanitních oborech a/nebo uvízlí v sociálních bublinách (jako já), dost možná vám tyto pohledy mohly chybě. Velmi čtivé a bravurně vyargumentované. V podstatě jsem se nechal přesvědčit i o přijatelné formě progresivní daně.
Jak napsal Michal Kašpárek ve své recenzi: „i když za svoje štěstí zodpovídá každý sám, pokud nebudou veřejné instituce fungovat dostatečně efektivně, někteří (případně všichni) budou v hajzlu bez ohledu na to, jak moc se snaží“
Hvězdičku ubírám kvůli tomu, že první vydání není dotažené a nakladatelství Host se ještě neprobudilo do 21. století. Ve světe, i u dražších technických knih, je běžné, že při opravě chyby mám možnost si knihu zadarmo znovu stáhnout. Ale my řekli NE, kupte si znovu, i kdybychom měnili jen doslov. Ne že bych si nemohl dovolit koupit znovu, ale z principu je v tomhle podporovat nebudu.
Jak napsal Michal Kašpárek ve své recenzi: „i když za svoje štěstí zodpovídá každý sám, pokud nebudou veřejné instituce fungovat dostatečně efektivně, někteří (případně všichni) budou v hajzlu bez ohledu na to, jak moc se snaží“
Hvězdičku ubírám kvůli tomu, že první vydání není dotažené a nakladatelství Host se ještě neprobudilo do 21. století. Ve světe, i u dražších technických knih, je běžné, že při opravě chyby mám možnost si knihu zadarmo znovu stáhnout. Ale my řekli NE, kupte si znovu, i kdybychom měnili jen doslov. Ne že bych si nemohl dovolit koupit znovu, ale z principu je v tomhle podporovat nebudu.
January 20, 2021
O této knize bylo napsáno už hodně a po přečtení musím s mnoha superlativy souhlasit. Bylo by úžasné, kdyby ji četli politici, úředníci, učitelé, široká veřejnost. Prokop podpořen relevantně získanými daty vyvrací řadů mýtů o české společnosti, namátkou: chudoba je v ČR závažnější problém, než si myslíme, Češi nejsou zas tak rasistickým a xenofobním národem, školství na špičkové úrovni rozhodně nemáme... Spousta z těchto skutečností je v rozporu s našimi dojmy, které si už roky vytváříme vlivem médií a utvrzováním se ve vlastních názorech na "ostatní spoluobčany". Jedinou vadou na kráse je občasné opakování se a nepatrný dojem slepenosti celé knihy - jejím základem jsou kratší články zapracované v jeden celek.
March 27, 2020
Takže jo, něco takového by si měl přečíst každý.
Někdy zjednodušené (ano, co se divím, když to má číst každý) a někdy opakující se.
A proste závěrečná část ohledně výzkumu veřejného mínění mě nebavila, pac jsem v tomhle bodě ignorant.
Někdy zjednodušené (ano, co se divím, když to má číst každý) a někdy opakující se.
A proste závěrečná část ohledně výzkumu veřejného mínění mě nebavila, pac jsem v tomhle bodě ignorant.
November 1, 2020
Srozumitelně a čtivě zachycené závěry výzkumů o české společnosti a jejích hlavních sociálních problémech. Čtenář sice tuší, že některá nabízená řešení by asi vše tak snadno nespravila, ale i tak by bylo skvělé, kdyby si knihu přečetlo víc členů naší politické reprezentace.
February 28, 2020
Všechno už o tom napsal Kašpárek. Přečtěte si to.
March 17, 2020
Důležitá témata.
Stručné, podložené, argumentované.
Má to cenu číst.
Stručné, podložené, argumentované.
Má to cenu číst.
August 6, 2022
povinná četba
February 17, 2023
"Anyone in Europe will claim to be a Christian. [...] Perhaps we should make it clear what our core values are that religious minorities and immigrants should not oppose. In this context, a return to so-called Judeo-Christian values is often called for. However, some historians and theologians point out that it is not clear what is meant by this term and whether it is not rather a modern mythology. They recall that the term came into prominent use in the United States in the fight against communism, was adopted by the American conservative right in the 1970s in the fight against liberalisation, and has been used by the far right in arguments against Muslims since 2014. The political right, which uses it most often, usually does not specify it and thus uses it as a so-called dog whistle. This is the name given to arguments that radicals understand differently from the majority of society - only they hear their master's whistle. Liberals thus interpret Judeo-Christian values as the most general ideas of the Abrahamic religions that have been preserved in the modern secular state. The radicals - indeed, Breivik used the term - use them to create a world where Muslims and other immigrants have no place. When we talk about values, we should always be specific."
--
As it happens with such books, those who should read it in the first place, i.e. public policy makers, are precisely those who will never read it. The sociologist Daniel Prokop has put together a very useful guide to understanding the main maladies of contemporary Czech society, among which he quite rightly counts unresolved poverty and foreclosures, unequal education and limited life chances, attitudes towards minorities and radicalism, the rise of populism, and a nonsensical tax system. It is nice that he backs all this up with hard data, refutes myths (such as that the Czechs are an egalitarian nation), illustrates everything in the context of international events and our historical development, and even nicer that he directly suggests steps that could actually improve the quality of life in Czechia.
He doesn't go into unnecessary depth, which is good, because he unfortunately doesn't always succeed in presenting the interesting topics in an engaging way. So prepare yourself a dose of concentration and patience so that you don't get irritated by the slightly unconceptually put together chapters or repetitive sentences (did the book have an editor?) and so that you take away the good and the essential. For example, the idea that everyone's education is important. For all of us.
--
"It is the media that significantly influence attitudes towards phenomena that we have no direct experience of. A 2008 analysis by Newton shows that the portrayal of foreigners in the Czech media at that time was 44% negative and 51% neutral. Positive messages were the absolute minimum. We do not have more recent data and it is quite possible that after ten years the coverage is more balanced. However, a cursory search of articles with the nationality listed in the Newton database shows that one element from 2008 persists to some extent. This is the episodic coverage where the nationality or ethnicity of an actor is mentioned without further discussion of their identity and whether it was related to the case. Indirectly, this invites the reader or viewer to associate the negative phenomenon with that particular one.
This can be clearly seen in one case. As an elite working at a news server almost 15 years ago, I had a long discussion with my supervisor about whether we should write a report about Polish drivers killing two people in Prague that week. I think the situation has improved since then. But still, in the last ten years in Czechia, there have been about three times more articles about Polish drivers and Poles who have crashed somewhere than about Slovak drivers. There are several times more Slovaks than Poles in Czechia and they certainly cause several times more accidents. It's just not that interesting. Writing that a Slovak driver caused an accident on the D1 highway is strange, like writing that a college student killed three people while overtaking. We all know Slovaks and college students - we know there are good and bad drivers among them, so why describe the person in question that way. But with a Pole or a Romanian, the message seems to defend itself. We don't know them very well, but it seems they tend to be bad drivers."
--
As it happens with such books, those who should read it in the first place, i.e. public policy makers, are precisely those who will never read it. The sociologist Daniel Prokop has put together a very useful guide to understanding the main maladies of contemporary Czech society, among which he quite rightly counts unresolved poverty and foreclosures, unequal education and limited life chances, attitudes towards minorities and radicalism, the rise of populism, and a nonsensical tax system. It is nice that he backs all this up with hard data, refutes myths (such as that the Czechs are an egalitarian nation), illustrates everything in the context of international events and our historical development, and even nicer that he directly suggests steps that could actually improve the quality of life in Czechia.
He doesn't go into unnecessary depth, which is good, because he unfortunately doesn't always succeed in presenting the interesting topics in an engaging way. So prepare yourself a dose of concentration and patience so that you don't get irritated by the slightly unconceptually put together chapters or repetitive sentences (did the book have an editor?) and so that you take away the good and the essential. For example, the idea that everyone's education is important. For all of us.
--
"It is the media that significantly influence attitudes towards phenomena that we have no direct experience of. A 2008 analysis by Newton shows that the portrayal of foreigners in the Czech media at that time was 44% negative and 51% neutral. Positive messages were the absolute minimum. We do not have more recent data and it is quite possible that after ten years the coverage is more balanced. However, a cursory search of articles with the nationality listed in the Newton database shows that one element from 2008 persists to some extent. This is the episodic coverage where the nationality or ethnicity of an actor is mentioned without further discussion of their identity and whether it was related to the case. Indirectly, this invites the reader or viewer to associate the negative phenomenon with that particular one.
This can be clearly seen in one case. As an elite working at a news server almost 15 years ago, I had a long discussion with my supervisor about whether we should write a report about Polish drivers killing two people in Prague that week. I think the situation has improved since then. But still, in the last ten years in Czechia, there have been about three times more articles about Polish drivers and Poles who have crashed somewhere than about Slovak drivers. There are several times more Slovaks than Poles in Czechia and they certainly cause several times more accidents. It's just not that interesting. Writing that a Slovak driver caused an accident on the D1 highway is strange, like writing that a college student killed three people while overtaking. We all know Slovaks and college students - we know there are good and bad drivers among them, so why describe the person in question that way. But with a Pole or a Romanian, the message seems to defend itself. We don't know them very well, but it seems they tend to be bad drivers."
February 18, 2022
Pokusím se jít proti negativistickému pojetí knihy a nejprve na ní najít to dobré. Na jednu stranu je na autorovi vidět, že se snaží překonat své předsudky a prezentovat pokud možno fakta. Toho si cením u každého, i u člověka, se kterým nesouhlasím tak často, jako s tímto autorem. V knize je nicméně hodně zajímavých postřehů, které jinde nezazněly a nelze je brát na lehkou váhu, i když třeba s řešeními navrhovanými autorem nemusíte souhlasit. I přes následující kritiku tedy hodnotím plnými čtyřmi hvězdami, protože klady podle mě převyšují zápory. Alespoň, pokud si knihu dovedete zasadit do kontextu a ověřovat si fakta (což je v knize jednodušší díky mnoha uvedeným zdrojům - i když samozřejmě často zrovna u toho, co by mě zajímalo, to čísílko chybí...)
Na druhou stranu je ta objektivita občas poněkud povrchní. V knize sice občas dostane prostor i opačný názor v podobě pohledu "konzervativce", většinou však jen v podobě sokratovského dialogu, kde autor vznese protiargumenty, které poté vyvrátí. Nicméně oceňuji, že v několika případech autor nabízí i tržní řešení jako zjednodušení či zrušení daní, či ocení vliv rovnováhy konzervativců a progresivistů.
Kniha se nese v čistě negativním duchu "nákladů obětované příležitosti". Co jsme jenom mohli být, kdybychom tehdy (ne)udělali to a to. V podstatě jde tak trochu o Hanse Roslinga (vůči kterému se v knize lehce vymezuje), ale naopak - snaží se ukázat, že svět není tak dobré místo, jak by se mohlo zdát, naštěstí to podkládá (stejně jako Rosling) daty. Nejde tedy rozhodně o nějaký populistický rant typu "všechno je hovno", ale o vyhledávání problémů a návrhů jejich řešení.
V knize jsou dvě poměrně dlouhé kapitoly věnující se volbám v USA a metodice výzkumů. Přestože se to dá čistě lidsky pochopit (na výzkumech autor hodně pracoval a v Americe nějaký čas strávil), nemohu se ubránit pocitu, že jsou vložené jen proto, aby se kniha dostala na svých 280 stran (233 bez seznamu zdrojů). Možná by se to ale dalo chápat tak, že česká společnost nakonec zase tolik problémů nemá...
Knihu si přečtěte, pokud si umíte dávat věci do souvislostí a dvě stovky stránek o tom, jak je (skoro) všechno špatně vás nerozhází. Případně pokud je vás pohled na svět vyloženě negativní a vy se v tom rádi utvrzujete. Pokud vás baví takhle žít...
Na druhou stranu je ta objektivita občas poněkud povrchní. V knize sice občas dostane prostor i opačný názor v podobě pohledu "konzervativce", většinou však jen v podobě sokratovského dialogu, kde autor vznese protiargumenty, které poté vyvrátí. Nicméně oceňuji, že v několika případech autor nabízí i tržní řešení jako zjednodušení či zrušení daní, či ocení vliv rovnováhy konzervativců a progresivistů.
Kniha se nese v čistě negativním duchu "nákladů obětované příležitosti". Co jsme jenom mohli být, kdybychom tehdy (ne)udělali to a to. V podstatě jde tak trochu o Hanse Roslinga (vůči kterému se v knize lehce vymezuje), ale naopak - snaží se ukázat, že svět není tak dobré místo, jak by se mohlo zdát, naštěstí to podkládá (stejně jako Rosling) daty. Nejde tedy rozhodně o nějaký populistický rant typu "všechno je hovno", ale o vyhledávání problémů a návrhů jejich řešení.
V knize jsou dvě poměrně dlouhé kapitoly věnující se volbám v USA a metodice výzkumů. Přestože se to dá čistě lidsky pochopit (na výzkumech autor hodně pracoval a v Americe nějaký čas strávil), nemohu se ubránit pocitu, že jsou vložené jen proto, aby se kniha dostala na svých 280 stran (233 bez seznamu zdrojů). Možná by se to ale dalo chápat tak, že česká společnost nakonec zase tolik problémů nemá...
Knihu si přečtěte, pokud si umíte dávat věci do souvislostí a dvě stovky stránek o tom, jak je (skoro) všechno špatně vás nerozhází. Případně pokud je vás pohled na svět vyloženě negativní a vy se v tom rádi utvrzujete. Pokud vás baví takhle žít...
April 3, 2020
Super soubor informací a vhled do spousty důležitých témat, které by si měl kvůli rozšíření perspektivy přečíst asi každý Čech.
Pár názorů jsem si sám poupravil a k několika tématům to přitáhlo moji pozornost. Nějak se ale nemůžu odhodlat k plnému hodnocení. Vadilo mi občasné opakování argumentů a vracení se k probranému, až příliš mnoho statistik, kterých jsem byl po půlce vyloženě přecpaný a občasně krkolomné vysvětlování komplikovanějších principů, kdy člověk musí číst větu čtyřikrát.
Jinak v mých očích Prokop potvrdil odbornost a široký rozhled, kterého si na něm cením, stejně jako střídmý přístup a vyvarování se hysterickým reakcím na dnešní politiku a neustálého volání po morálních principech.
Působí jako dobrá protiváha (i když to asi není správné slovo, protože nic "proti" v ní vlastně není) nebo spíše doplnění k Taberyho Opuštěné společnosti, která byla o hodnotách a hledání smyslu národa. Prokop naproti tomu jede v pragmatické rovině, kde ukazuje a vysvětluje příčiny současné situace ve společnosti a že to možná není tak zlovolné, jak si všichni představujeme. I když některé problémy, které jsme si během let vytvořily, budou teda do budoucna průšvih ohromný.
Pár názorů jsem si sám poupravil a k několika tématům to přitáhlo moji pozornost. Nějak se ale nemůžu odhodlat k plnému hodnocení. Vadilo mi občasné opakování argumentů a vracení se k probranému, až příliš mnoho statistik, kterých jsem byl po půlce vyloženě přecpaný a občasně krkolomné vysvětlování komplikovanějších principů, kdy člověk musí číst větu čtyřikrát.
Jinak v mých očích Prokop potvrdil odbornost a široký rozhled, kterého si na něm cením, stejně jako střídmý přístup a vyvarování se hysterickým reakcím na dnešní politiku a neustálého volání po morálních principech.
Působí jako dobrá protiváha (i když to asi není správné slovo, protože nic "proti" v ní vlastně není) nebo spíše doplnění k Taberyho Opuštěné společnosti, která byla o hodnotách a hledání smyslu národa. Prokop naproti tomu jede v pragmatické rovině, kde ukazuje a vysvětluje příčiny současné situace ve společnosti a že to možná není tak zlovolné, jak si všichni představujeme. I když některé problémy, které jsme si během let vytvořily, budou teda do budoucna průšvih ohromný.
Displaying 1 - 30 of 125 reviews