Mila s Petrem jsou pořád divní a pořád se spolu kamarádí. Poslední týden prázdnin tráví s Milinými rodiči na chalupě na venkově, kde se seznámí s dětmi od sousedů. Luisa možná tak divná není, ale o to divnějšího má bratra. Eliáš neumí lhát, hlavně mamince, a když neví, co má dělat, tak prostě uteče. A s žádnými cizími dětmi se na rozdíl od Luisy bavit nechce. Pak se ale u nich na zahradě objeví zvláštní kočka, kterou nikdo nepostrádá. Nebo snad ano? Děti začnou společně pátrat, komu kočka patří, a dozvídají se zvláštní věci — o světě i samy o sobě.
Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.
Och, zdá se mi, že divné děti trochu přišly o vítr v plachtách (chyběla mi chemie původní čtveřice, nebo aspoň nějaké zakončení linek, takhle mám pocit plandajících konců, které jsou možná záměrné, ale nesedí mi). Ale zároveň tam pořád je to něco, něco ve způsobu, jakým ty děti přemýšlí a komunikují, co mi přijde naprosto přesně trefené a co mě velmi ba.
Na druhý díl jsem měla relativně velká očekávání a tak mě docela zklamal. Hlavní děj byl sám o sobě výborný, ale některé vedlejší scény byly poněkud nesmyslné a přišli mi ukvapené.
Již u prvního dílu mi docela vadilo příliš přesné zasazení do doby, jelikož by to mohl být stálý příběh, ale myslím si, že za několik let už se do něj děti zkrátka tolik nevcítí.
A nakonec mi přijde i velice odvážné, že se autorka nebála zajít do vážnějších a dospělejších témat v příběhu pro děti.
Už první díl Divných dětí mě absolutně bavil a dvojka není o nic horší. Během čtení opět úsměv od ucha k uchu, protože to je prostě tak milý... Skvělá oddechovka. Navíc je vlastně super číst ten příběh z pohledu dětí a zároveň být ten dospělý rodič, ve kterém se trochu poznávám.
První díl byl mnohem lepší, ale i tak si pořád stojím za tím, že tahle série geniálně ukazuje, že každý*á z nás je divný*á, a že je to tak správně. 3,5/5*