Nová kniha "zakladatele" historické antropologie je věnována osobité otázce společenské a stavovské cti, jak ji chápalo a praktikovalo 17.-18. století. Osoby, jež se dopustily kriminálních a mravopočestných deliktů, byly tehdy trestány nejen právně a soudně, ale byly i zbavovány společenské vážnosti, vyobcovávány ze společnosti. Toto vyvržení se neomezovalo jen na jedince, ale týkalo se i celé řady povolání, která byla považována za opovrhovaná a jejichž vykonavatelé zůstávali zcela na okraji společenské vážnosti. Patřila sem nejenom tzv. špinavá řemesla jako pohodní, kati, lázeňští pomocníci, holiči-lazebníci, markytánky a prostitutky, ale i většina těch, kteří se živili podomním obchodem, potulní komedianti, žebráci či ti, kteří skončili život jako sebevrazi - a pro dnešního člověka poněkud překvapivě i mlynáři, celníci a tkalci.
Ze začátku celkem nuda, ale pak to začalo být docela zajímavé čtení o tom, co znamenala čest pro lidi v raném novověku na území Německa. Je vlastně hrozně zajímavé, jak postoje staré více než tři sta let stále sdílíme a jak to všechno souvisí například s tím, kdo jakou práci vykonával.