Druhý dech

by Daniel Krásný

Adolf Majer má za sebou totálně zkurvené čtyři měsíce života. Jeho manželka, instagramová hvězda @johankazparku, ho opustila kvůli jinému muži, a v reklamní agentuře Craven, v níž pracuje jako kreativní ředitel, kazí, na co sáhne.

Se svými agenturními kolegy, ředitelem Švejkem a grafickou elévkou Julií, přijímají pozvání na netradiční výběrové řízení, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť.

Nemají přitom nejmenší tušení, že kromě nápadů může během pobytu vyvěrat na povrch i něco mnohem temnějšího.

Genres: Horror

328 pages, Paperback

Published April 24, 2024

About the author

Daniel Krásný (*1991) se narodil a vyrostl v Jindřichově Hradci. Nyní žije za Prahou s manželkou Anežkou a synem Danielem. Déle než dvacet let života strávil v hokejové brance, jen o něco méně pak v redakci herního časopisu Score. Nyní pracuje jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Socialsharks a v posledních letech vymýšlel reklamy třeba s Ondřejem Vetchým, Ladislavem Špačkem nebo s Jiřinou Bohdalovou. Má slabost pro temné romány a obdivuje práci Michela Fabera, Trevaniana nebo Stephena Kinga.

Reviews

[Milan Říský · Rating 4 out of 5]

Pokud čekáte „horor z reklamky“, trochu brzděte očekávání. Novinka Daniela Krásného trochu mate tělem a překvapivě vám za nehty vleze úplně jinak.

Temný příběh to bezesporu je, hlavní hrdinové tady čelí převážně vlastním démonům - ústřední postavy jsou skvěle napsané a jejich problémy se do vás zakousnou bez většího problému. Ostatně některé jste možná zažili na vlastní kůži a právě autentičnost protagonistů je největší devizou románu. Jasně, na hororové momenty taky dojde, jen je jich možná méně, než čekáte.

Trochu jsem se bál, jak bude fungovat ono prostředí reklamky, respektive postavy z tohoto prostředí vycházející - žádnej nakoksovanej Marek Prchal se nekoná, pohled za marketingovou oponu svěží, chvílemi sarkastický a vtipný. Uvěřitelnost postav je tu na prvním místě.

Nesporným faktem je, že Daniel skvělé píše. A druhým nesporným faktem je, že má obří rozhled. Pomrkávání na slavné filmy, seriály, knihy nebo scény mám osobně dost rád, ale tady už jich je prostě moc. Neztrácel jsem se, ale to je dáno dost podobným vkusem. Takže pokud jste ujížděli na Vraždě na samém konci světa, máte rádi kingovské predikce smrti postav, když se řekne odlehlý hotel, vyskočí vám Norman Bates, v názvu agentury Craven vidíte primárně jméno režiséra hororových filmů a na procházce si pískáte do rytmu slavných melodií Jerryho Goldsmithe, budete tady jako doma. Jestli netušíte o čem mluvím, Daniel vás referencemi umlátí. Ale dělejte si poznámky, vkus má dobrej.

BTW - cením Dane, jak si příběh vypointoval. V jednu chvíli mě napadlo, že by to nějak podobně mohlo skončit. Jsem rád, že si na to měl koule :)

[Alica · Rating 3 out of 5]

Štýl písania mi v tento knihe, bohužiaľ, vôbec nesadol. Autor používa kvetnaté opisy a prirovnania všade, aj tam, kde to vôbec netreba (“Nebyla jsi jistá, jedli si s sebou zabalila i gumové pantofle, a měla radost, když je v kufru našla, založené do sebe jako dva nerozlučné milence.”). Zo začiatku si človek povie fajn, je to trochu zvláštne, ale niektoré sú celkom vtipné, no po 100 stranách už to začne byt únavné. Možno to bolo češtinou, v ktorej už nie som úplne zvyknutá čítať beletriu.
Záver bol celkom prekvapivý, ale zmiešané pocity z knihy neprekonal.

[Zuzana Schedová · Rating 4 out of 5]

Mám moc ráda, když jsou knihy a jejich příběhy aktuální, napsané současným jazykem, ale zároveň dějově poutavé a neotvravují mě z mého pohledu běžnými klišé. Proto moct si přečíst aktuální český thriller s mysteriózními prvky z prostředí jedné marketingové agentury bylo osvěžující a hodně vítané.
Adolf je kreativním ředitelem jedné pražské marketingové agentury, který se teď vzpamatovává s náročného období. Opustila ho žena a on přišel o chuť k životu, k práci, tak nějak ke všemu. Najednou se tu objeví nabídka na záhadnou marketingovou kampaň pro zahraničného klienta, který bude probíhat v jednom hotelu v srdci České Kanady. A tak se tam Adolf, ředitel agentury a zároveň jeho nejlepší kamarát Švejk a mladá grafička Júlie vydají, aby tento tendr vyhráli. Vůbec ale netuší, co je tam čeká.
Ne každý, kdo dokáže ocenit dobrou knihu, ji dokáže i napsat. Daniel je evidentně jeden z těch lidí, kteří umí oboje. Knížky na doporučení Daniela čtu už minimálně dva roky a nikdy jsem při jeho knižních tipech nesáhla vedle a proto jsem na jeho knihu byla velmi zvědavá. Sám říkal, že chtěl napsat knihu, kterou by ho bavilo číst. A já doufala, že bude bavit i mě. A řeknu vám, bavila mě hodně. Zajímavý příběh, ponurejší atmosféra, ňimrání se v pocitech a bolístkách jednotlivých postav, podivné události, díky kterým vás lehce mrazí, ale ne příliš, jen tak akorát. Čtete, přemýšlíte a říkáte si, kam se tohle ještě vyvine. To je fakt podivné. A já to fakt neodhadla a zato dávám Danielovi obří kudos, zbožňuju, když mě autor překvapí a jemu se to povedlo. Sedela jsem překvapěně zírat a říkala si, jak se mu to povedlo. Krásná práce. Je to ale kniha i pro netypické čtenáře hororů, on to úplně horor zas tak není, nemusíte se toho bát. Je to spíš takový temnější thriller a fakt dobře napsaný, zamotaný a propletený. Daniel nám ukazuje, že to největší temno si stejně neseme v sobě a je jedno, zda se nacházíme na proslunené pláži nebo v ponuré České Kanadě. Tam to akorát štípe tak nějak víc.
A ty hromady popkulturních odkazů na hry, horory, filmy a tak celkově, kterými se to tady hemží mě bavily. Měla jsem chuť si ty věci dohledat, přečíst a zkouknout (i když já a filmové horory, kamarádi rozhodně nejsme :D). Je skvělé, že stále nám stále přibývá talentovaných českých autorů a já už jsem teď zvědavá s čím přijde Daniel příště. Tak trochu bych lobovala za prostředí herního časopisu nebo herního prostředí, se kterým vím, že má autor bohaté zkušenosti.

[Shaxx · Rating 3 out of 5]

3,5*
Druhý dech mě bavil, nicméně je to s velkým ale. Co mi vadilo bylo to, že každá věta působila až moc vyšperkovaně, až příliš bohaté opisy maličkostí, samotný příběh se v té omáčce kolem skoro ztrácel. Někdy je méně více a to tady platí. Postavy byly fajn, zejména mě bavil Švejk a jeho osobní příběh, ve kterém je přesvědčivě vykreslený žal ze ztráty milované osoby a jak taková událost dělí život na "před" a "po". Dobře je zde zobrazené i prostředí sociálních sítí, aneb povolání instagramové influencerky, realita vs feed, jak se lidi nechají ovlivnit názorem internetových hvězdiček a hltají obyčejné fotky internetových hvězdiček a obdivují pozlátko, které je jim servírováno. Bylo zde hodně popkulturních odkazů, což mě nejprve bavilo, ale pak jich opět bylo až moc. Kdo nejede na podobné vlně, možná se v nich bude ztrácet (zejména v odkazech na hororovou scénu). Potěšilo mě, že na jedné straně je reference na bábu pod kořenem a o pár stránek dál na Zástup od Bradburyho, ne že ne. Ale když se to odkazy jen hemží, tak už to příliš.
Konec? Ten jsem nečekala, překvapil.

[WolfR · Rating 2 out of 5]

Tak tady, jak říká Jolanda, vidím velký špatný.

Kdybych měla knihu charakterizovat jen jedním slovem, nejvíc by asi sedělo "plytká." Postavy, zápletka, obojí chutnalo stejně - nijak. Cca v polovině jsem začala vyhlížet kde už je ten zatracenej vrah s motorovou pilou, aby všecky ty chudáky co pracujou v reklamě a sami se jako reklama chovají a mluví a nejspíš tak i myslí, vysvobodil z utrpení, kterým jejich životy jsou. Většina z postav mi přišla jako ty typy, co mi kolem třetí ráno blily pod oknem ve Šmeralce (pardon, Čmeralce, ha-ha) blahé paměti cestou z nějakýho letenskýho alkoholovýho hnízda, který bylo momentálně nejvíc trendy. No nedivte se že jsem už tak od strany sto vyhlížela vybiku.
A ono nic.
Dlouho, dlouho nic.
Bohůmžel vysvobození přišlo až na závěrečných sedmi stránkách, kdy se autor rozhodl všechno spláchnout do hajzlu a ještě přiklopit prkýnko s tím, že na scénu postavil vraždící čističku vzduchu. Lol, WTF, jak by řekla jedna (nebo možná všechny) postava z knihy. Jedovatý deus ex machina, když už fakt nevím kudy kam, a postavy se mi začnou po papíře vracet v kruzích a zmateně do sebe pinkat. No tak jo.

Druhý problém, který s knihou mám - a ten je možná ještě větší než nepříběh o reklamních pitomcích dělajících hloupé věci na hloupém místě - je jazyk. Teda takhle - popkulturní narážky a odkazy jsou fajn. Chytře rozházené do textu ukotví čtenáře do jeho tady a teď, a přispívají k pocitu, že při čtení prožívá příběh spolu s postavami. Jenže když je na každý stránce těch cool a trendy popkulturních narážek deset, už to přestává být vtipné, a je to jenom nesmírně otravné. Člověk měl pocit, že o ty odkazy přímo zakopává, a že namísto aby při čtení příjemně vyklusával, tak dělá běh přes překážky. Padesát stránek do konce a já uvažovala, jestli mi ty narážkové překážky vůbec stojí za dočítání. Do toho samozřejmě nezbytné anglicismy, protože takhle se dneska ve světě lidí, kteří se živí prodejem naleštěných nesmyslů v reklamkách a na instagramech, mluví, you know? Doporučení - příště méně napodobovat moderní komunikační výstřelky (to "return" namísto "odpověď" mně bude nejspíš i strašit ve snech) a více se změřit na rozmanitost lidských charakterů a na to, aby byly uvěřitelnější. Jo, a taky by bylo fajn nepsat všechny ženský postavy podle jedný nebo dvou šablon, ale na tomhle poli celé lidstvo obecně čeká ještě hodně práce.

Abych nebyla jen zlá, podařilo se mi z toho vykřesat i celé dvě hvězdy.
První je za poměrně věrně zachycený prožívání smutku po ztrátě blízký osoby.
Druhá je za 5 stránek naprosto fantasticky napsané a atmosférické scény postavy Julie ztracené v lese. To byla dobrá věc. Hodně, hodně dobrá, a konečně něco, co mně v knize opravdu potěšilo. Jenže to je na celou knihu docela málo.

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Česká Kanada potěšila, ale ve výsledku to mohlo být téměř jakékoliv jiné české pohraničí. Je to čtivé, napínavé, pěkně to drnká na strunu očekávání a pak správně udeří a vše nakonec až chirurgicky spojí. Na můj vkus se až nadužívá všelijakých přirovnání, ale ty mne alespoň občas svými referencemi pobavily.

[Jiří Klečka · Rating 4 out of 5]

K definování stylu Daniela Krásného postačí jedno jediné slovo: Cool. Ovšem pro ty, kteří čtou jeho recenze na IG, to není žádným překvapením, jeho krátké texty jsou často přímým direktem bez zbytečných tancovaček. A nejinak je to v případě Danielova románu: spousta nezvyklých přirovnání, efektních vět a popisů propojujících anglická slova s českými. Vliv reklamky je zkrátka znát. Jak je to ale s příběhem? O mysteriózní román jde až v druhé řadě – tady cítím redaktorský vliv Miloše Urbana, kterému jsou také vlastní příběhy, v nichž jde o tajemno jaksi mimochodem. Ale to vůbec není na škodu. Druhý dech je totiž příběhem o druhých šancích a zlomených srdcích – a to nevyjde z módy snad nikdy. Zvlášť v tak nablýskaném hávu. Krásného román je navíc pocukrován nekonečným zástupem pomrknutí na hororové znalce, což vždycky potěší. Shrnuto pod čarou: Druhý dech mě bavil. A to moc. Forma sice vítězí nad obsahem, ale je to špatně? Nemyslím si. U písničky mě taky ze všeho nejdřív chytne melodie. A když ji nechám vplout do uší, i ta slova si nakonec najdou cestu. Stejně jako v případě Druhého dechu, který má tah na branku a rozhodně navnadí na další kolo. Takže, Dane, prosím, piš!

[Knihomolský deník · Rating 4 out of 5]

Bavilo mě prostředí reklamky, postavy a mezilidské vztahy. Od té tajemné části jsem ale čekala podstatně víc.

[Mr. Ripley · Rating 2 out of 5]

Je mi to strašně líto, protože žánrových debutů je v našem rybníčku poskrovnu a Danielovy recenze mám rád. Bohužel Druhý dech je debut plný popadaných much.
Jasně, dalo by se tomu vytknout, že se dalo přitlačit na atmosféře, proškrtat úvodních šedesát stran a drasticky omezit popkulturní reference (to bylo místy cringe AF). Nicméně v rámci debutu by to bylo možné prominout.
Co se omluvit nedá je uspěchané rozuzlení, které vzhledem k poctivě budované zápletce působí jako pěst na oko. Věřím, že Daniel chytí druhý dech a v druhém románu si vše sedne.

[Lucie · Rating 4 out of 5]

Svěží debut, který sice doopravdy nabere dech až pár desítek stran před koncem, ale s o to větší silou. (Ale teda dočítat knihu zrovna 12. května… :D)

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Adolf Majer se po nevydařeném manželství utápí ve smutku, práce v reklamní agentuře jde kvůli tomu z kopce a aby přišel na jiné myšlenky, vyráží se šéfem a fotografkou za reklamní kampaní do jižních Čech, tajemného hotelu uprostřed lesů, kde se kromě nápadů může ukázat i něco dalšího….

Oddechovka, horor, společenský román – tato kniha má v sobě od každého něco. Hned ze začátku se důkladně podíváme na vztah Adolfa a jeho manželky, v druhé části pak na práci marketingové agentury a možná se i trochu budeme bát v podivném hotelu na „konci světa“.

Od začátku mě bavilo, jak autor píše. Jednoduše, na nic si nehraje, je znát, že píše i o věcech, které mu jsou blízké, práce marketingové agentury tu je popsána opravdu dopodrobna. Jsou tu zmínky o dalších knihách, ale i filmech, najdete tu spoustu známých hlášek. To vše mě nejdříve bavilo, ale pak už toho na mě bylo moc a trochu bych ubrala (jak práce reklamní agentury, tak i hlášky a odkazy na další knihy a filmy).

Kniha byla ze života, byla vtipná i k zamyšlení. Občas se čtenář bude i bát a rozhodně ho překvapí konec.

Ač mám ke knize určitě výhrady, zjistila jsem, že jsem na ni myslela ještě několik dní po dočtení, a to je pro mě vždycky známka toho, že mě kniha zaujala a rozhodně si zaslouží další pozornost. A jestli tohle byla autorova prvotina, tak smekám a těším se na jeho další knihy.

[LukyPJTB · Rating 3 out of 5]

Tahle knížka rozhodně nenudí a na její čtení nepotřebujete chytat druhý dech, čte se jedním :) Něco v ní však trochu drhne. Mě třeba štvaly všechny ty "kreativní" opisy i obyčejných věcí. Další zahlcení přišlo ze strany narážek a odkazů na haaaaafo filmů, hlavně hororů. Přišlo mi, že Daniel Krásný teprve hledá svůj literární hlas a zkouší si ten příběh ohmatat z různých úhlů. Přitom byl prostý a dal se odvyprávět mnohem menším množstvím písmenek. Tři hvězdy z pěti nebo 60 % je hodnocení tak akorát, ale já doufám, že autor bude psát dál a že si od něj příště přečteme něco o chlup lepšího. Víc se o tom všem rozepisuju v článku na Médium - takže pokud vás to zajímá, odkaz je tu. Za klik dík ;)

https://medium.seznam.cz/clanek/lukas...

[Martina Jandová · Rating 1 out of 5]

Knihou jsem se kousala dost dlouho, ale nakonec jsem ji zdárně zdolala. Bylo to velké vystoupení z komfortní zóny, neboť nejsem čtenářka žánru (co to vlastně bylo za žánr?), což možná hrálo roli, ale nevím.

Za mě je to fakt blbost. Zajímavý to pro mě bylo až na konci - odtud bych si dovedla představit nastolení mnohem zajímavějšího příběhu. Taky neúměrné věnování času např. Švejkovým atakám, jejichž popisy nebraly konce versus uspěchaný konec se mi nepozdávalo. Stejně jako četné reference na všemožné popkulturní produkty. Zvláštní metafory mě taky rušily (ta tortilla mne bude uhánět ve snech, stejně jako všecko to holedbání apod.). Narážky na ženská těla jsou v mužském psaní snad už evergreenem nehledě na žánr. Achjo.

1 ⭐️ dávám za postavy Švejka a Julie, které mě jako jediné bavily a přišly mi charakterově uvěritelné. Škoda že se jejich prostor postupně vytrácel.

[Zuzana Zábranová · Rating 5 out of 5]

Nejsem typický čtenář hororů. Proto jsem čekala ponurost, temno, lekačky. Většinu knihy se ale rozvíjí příběhy životů jednotlivých členů týmu. A je to super!

Temno rozhodně nechybí. Jen je vlastně úplně geniálně uvnitř, ne viditelně na povrchu. Plíživě, po kouskách, velmi chytře.

Rozhodně doporučuju k přečtení.