What do you think?
Rate this book
Kosti pod mechem
Originální pocta hrdinské fantasy z magického světa Accadu, kde minotauři bojují o svou budoucnost Čest je víc než život. Tak praví Kodex, jímž se minotauři z accadských Plání řídí již dlouhé generace. Nyní je ale vše jinak a dávné hodnoty se mění v prach. Náčelník spojených klanů ví, kdo by mohl minotaurům vrátit jejich ztracenou slávu a dovést je k novým zítřkům.
Otázkou však zůstává, zda bude ochoten zaplatit cenu, kterou taková změna vyžaduje obzvlášť bude-li vyčíslena zmařenými životy. Tradice a zvyky jsou překrucovány, bohové se odvracejí a stále víc minotaurů zjišťuje, že čest možná není všechno.
Zuzana Hartmanová se v Kostech pod mechem prvním dílu stejnojmenné dilogie vrací do magického světa Accadu a vzdává poctu hrdinské fantasy.
Otázkou však zůstává, zda bude ochoten zaplatit cenu, kterou taková změna vyžaduje obzvlášť bude-li vyčíslena zmařenými životy. Tradice a zvyky jsou překrucovány, bohové se odvracejí a stále víc minotaurů zjišťuje, že čest možná není všechno.
Zuzana Hartmanová se v Kostech pod mechem prvním dílu stejnojmenné dilogie vrací do magického světa Accadu a vzdává poctu hrdinské fantasy.
- GenresFantasyCzech Literature
360 pages, Paperback
Published March 18, 2024
9 people are currently reading
167 people want to read
About the author
Zuzana Hartmanová
10 books94 followersNarodila se ve znamení Býka v roce 1990 ve slavné kolínské rovině, o níž pojednává lidová píseň, a jak to vypadá, pravděpodobně tam zapustila kořeny natrvalo. Už od útlého věku ví, že kniha je nejlepší přítel člověka, a tento vztah se pilně snaží utužovat. Pracuje jako knihovnice v oddělení digitalizace Městské knihovny v Praze a v mezičase odbíhá k recenzování pro Děti noci.
Čte především fantastiku, ale nepohrdne ani historickým či detektivním románem. První fantasy knihou, kterou přečetla a která ji zároveň nejvíce ovlivnila, byl Dračí princ od Melanie Rawn. Jednoho krásného rána si řekla, že zkusí napsat vlastní příběh, a od toho okamžiku nebylo cesty zpět…
Čte především fantastiku, ale nepohrdne ani historickým či detektivním románem. První fantasy knihou, kterou přečetla a která ji zároveň nejvíce ovlivnila, byl Dračí princ od Melanie Rawn. Jednoho krásného rána si řekla, že zkusí napsat vlastní příběh, a od toho okamžiku nebylo cesty zpět…
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 43 reviews
April 13, 2025
Tohle bylo další fajn překvapení české literatury.😍
March 30, 2024
Na Kosti pod mechem jsem se těšila a splnily veškeré moje očekávání. Abych byla tedy úplně upřímná, úvod byl pro mě trošku těžkopádnější a leccos na mě působilo uspěchaným dojmem, ale jakmile se děj přehoupl do jiné časové linie, nejistoty byly zapomenuty, začetla jsem se a nešlo se odtrhnout. S každou přečtenou kapitolou na mě měl "konec začátku" větší dopad (stejně jako kdysi u Snílka neznámého, který také začal koncem, kdy čtenář neměl k žádné postavě vytvořené citové pouto a jak příběh postupoval, docházelo mu, že se jen pročítá k emoční újmě a nemůže přestat). Hry s časovými linkami byly skvěle poskládané a veškeré dílky příběhu přesně zapadaly tam, kam měly, v příhodný čas. Bavily mě netradiční hrdinové příběhu - minotauři, jejich životní filozofie a poznávání jejich kultury. Oblíbila jsem si Nerghana a držela mu palce. Kosti pod mechem jsou pro mě poctivá hrdinská fantasy. A nemůžu nezmínit nádhernou obálku se zlacením - celkově zpracování téhle knihy je parádní, Host se vyšvihl.
September 14, 2025
Kosti pod mechem jsou krásným dílem, které vyčnívá svou tématikou, určitou jednoduchostí a nádhernou atmosférou. Silné postavy minotaurů a jejich legendy jsou větší, než život a je radost a bolest nechat se provázet jejich životy. Hartmanová Kosti popisuje jako poctu devadesátkovým fantasy a částečně to je pravda, ale naopak kniha svou nostalgií vyčnnívá na poli moderní fantastiky a dává pocit melancholie a jakého si vnitřního klidu. Je mi jasné, že to nebude fungovat na všechny čtenáře, aale minotauři, kteří mají vnitřní rozkol a sledujeme je v důležitém bodě jejich kultury na mne působilo magicky, klidně a zvláštním způsobem mi připomínalo atmosféru mého oblíbeného Čaroděje Zeměmoří.
Hartmanová dokazuje, že od původních příběhů ve světě Accadu se vypsala, zlepšila a dospěla do autorky, která se nemusí bát škatulky " že české fantasy" je špatné. Její silnou stránkou jsou krásně vykreslené postavy a psychologie hlavních postav fungují parádně. Nerghan a jeho cesta je hodna legendy a hrdinského eposu. A možná ono zaměření na přímočařejší příběh dává prostor vyniknout právě charakterům postav, které definuje jejich čest, zvyky a tradice.
Ke knize mám dvě kritiky, které dle mého ubírají na celém zážitku a zároveň je mi jasné, že jsou cíleně vybrány. Prvním je ten, že začínáme na jeho konci a posléze se vracíme a zjišťujeme detaily. Myslím, že kdyby bylo vyprávění chronologicky, tak by prospělo plynutí a byl by prostor i pro twisty a zradu a šoky. Takhle ikdyž je čtenář překvapen, stále ví že to přijde. Očekávání na jednu stranu jsou pozměněna, na druhou stranu šok ze zrady by mohl být o to větší. A druhá věc, je v posledním čtvrtině knihy - kdyby byly události "z pohledu druhé strany" rozděleny rovnoměrně do knihy, tak by děj působil uceleněji, propracovaněji a motivace postav a jejich činy by i tak na sebe krásně navazovaly. Takhle kniha působí, že v poslední pětině najednou má potřebu objasnit motivaci a pohnutky někoho, ke komu za celou knihu nemá být čtenář nakloněn. Ale samozřejmě chápu, že to, že kniha najednou přejde z černobílé do šedé byl účel. Ovšem v momentě kdy je vše vyřešeno - působil onen kontext jako oddalování konce.
Harmanová umí opravdu bodnout do srdce, když chce - a ona opravdu ví kdy chce. V některých scénách sekera dopadá hluboko a potoky krve a zvuky praskajících kostí jsou ohromující. Utrpení a osud, a stesk, mísící se s povinností a ctí vytváří ze scén, které čtenář ví, že se stanou...hořkosladkou podívanou.
Kosti pod mechem jsou kouzelné, už teď se těším na další díl, který má rozdané karty už teď velice zajímavě a osud minotaurů na pláních Accadu budu sledovat s velkou radostí. Kosti za mě si skoro sahají na pomyslné plné hodnocení, ale hned po přečtení dávám 4,5 - ikdyž zítra až si příběh sedne, to může být se ctí zasloužených 5.
Hartmanová dokazuje, že od původních příběhů ve světě Accadu se vypsala, zlepšila a dospěla do autorky, která se nemusí bát škatulky " že české fantasy" je špatné. Její silnou stránkou jsou krásně vykreslené postavy a psychologie hlavních postav fungují parádně. Nerghan a jeho cesta je hodna legendy a hrdinského eposu. A možná ono zaměření na přímočařejší příběh dává prostor vyniknout právě charakterům postav, které definuje jejich čest, zvyky a tradice.
Ke knize mám dvě kritiky, které dle mého ubírají na celém zážitku a zároveň je mi jasné, že jsou cíleně vybrány. Prvním je ten, že začínáme na jeho konci a posléze se vracíme a zjišťujeme detaily. Myslím, že kdyby bylo vyprávění chronologicky, tak by prospělo plynutí a byl by prostor i pro twisty a zradu a šoky. Takhle ikdyž je čtenář překvapen, stále ví že to přijde. Očekávání na jednu stranu jsou pozměněna, na druhou stranu šok ze zrady by mohl být o to větší. A druhá věc, je v posledním čtvrtině knihy - kdyby byly události "z pohledu druhé strany" rozděleny rovnoměrně do knihy, tak by děj působil uceleněji, propracovaněji a motivace postav a jejich činy by i tak na sebe krásně navazovaly. Takhle kniha působí, že v poslední pětině najednou má potřebu objasnit motivaci a pohnutky někoho, ke komu za celou knihu nemá být čtenář nakloněn. Ale samozřejmě chápu, že to, že kniha najednou přejde z černobílé do šedé byl účel. Ovšem v momentě kdy je vše vyřešeno - působil onen kontext jako oddalování konce.
Harmanová umí opravdu bodnout do srdce, když chce - a ona opravdu ví kdy chce. V některých scénách sekera dopadá hluboko a potoky krve a zvuky praskajících kostí jsou ohromující. Utrpení a osud, a stesk, mísící se s povinností a ctí vytváří ze scén, které čtenář ví, že se stanou...hořkosladkou podívanou.
Kosti pod mechem jsou kouzelné, už teď se těším na další díl, který má rozdané karty už teď velice zajímavě a osud minotaurů na pláních Accadu budu sledovat s velkou radostí. Kosti za mě si skoro sahají na pomyslné plné hodnocení, ale hned po přečtení dávám 4,5 - ikdyž zítra až si příběh sedne, to může být se ctí zasloužených 5.
July 13, 2024
Fakt jsem nečekala, že tohle bude tak strašně dobrý. Povídání si nechám na podcast, ale ve zkratce:
Plusy: minotaurové, kodex cti, stará dobrá hrdinská fantasy, styl psaní, objevování světa, politické intriky, promyšlenost, emoce
Minusy: rozložení poslední třetiny knihy (jinak jsem za ty časové sioky ráda), nechápala jsem odkazy na autorčiny jiné knihy (protože jsem je nečetla - ale to chci napravit), málo Uny
4,5/5*
Plusy: minotaurové, kodex cti, stará dobrá hrdinská fantasy, styl psaní, objevování světa, politické intriky, promyšlenost, emoce
Minusy: rozložení poslední třetiny knihy (jinak jsem za ty časové sioky ráda), nechápala jsem odkazy na autorčiny jiné knihy (protože jsem je nečetla - ale to chci napravit), málo Uny
4,5/5*
February 9, 2025
Ak hľadáte originálny príbeh 🌿🦴 KOSTI POD MECHEM 🦴🌿 sú to pravé.
Epické, s ilustráciami, veršami a pekne oddelenými časťami na spevy a medzihry - skrátka poctivé, klasické fantasy v novom šate.
Sice k začiatku, alebo lepšie povedané k predspevu, mám menšie výhrady, ale od strany 69 po koniec? Ty vole to bolo dobré! 🤩
Malo to všetko!
Výborné meniace sa charaktery, boje, akciu, emócie, scény, čo ma rozplakali. Obdivovala som mágiu, politiku, intrigy, zmysel pre česť, rodinu a vlastenectvo. Veľmi som si to užívala.
Ak by som toto čítala od prvej strany, zhltla by som Kosti za víkend, takto som si čítanie posunula o týždeň.
V čom teda úvod zaostával?
Bola som dlho zmätená. Nevedela som čo sa Nerghanovi stalo, vysvetlenia neprichádzali, tým pádom som si k postavám takmer vôbec nevytvorila vzťah. Preto keď sa neskôr odohrali isté udalosti, nedokázala som ich poriadne precítiť.
Avšak po konci tretieho spevu som sa vrátila na začiatok a znova ho prečítala. Vtedy ma to už zasiahlo. Vedomie, čo všetko prežili, ako hlboko boli spojení a netušili o tom, dalo slovám úplne nový rozmer.
Obzvlášť chcem spomenúť Unin príbeh ktorý mi trhal srdce a poriadne som si pri ňom poplakala. 💔😭
Záverečné pohľady zradcov boli fajn, šlo o peknú bodku. Priznám však, že ma už unavovalo znova sa vracať v čase, a skákať z postavy na postavu, hoci všetko do seba pekne zapadalo. Pokojne mohli prebiehať chronologicky s hlavným dejom, myslím, že by to bolo rovnako dobré.
Škoda, že netuším čo sa ďalej stalo s Unou. To by som si prečítala oveľa radšej.
4,5* / 5*
Epické, s ilustráciami, veršami a pekne oddelenými časťami na spevy a medzihry - skrátka poctivé, klasické fantasy v novom šate.
Sice k začiatku, alebo lepšie povedané k predspevu, mám menšie výhrady, ale od strany 69 po koniec? Ty vole to bolo dobré! 🤩
Malo to všetko!
Výborné meniace sa charaktery, boje, akciu, emócie, scény, čo ma rozplakali. Obdivovala som mágiu, politiku, intrigy, zmysel pre česť, rodinu a vlastenectvo. Veľmi som si to užívala.
Ak by som toto čítala od prvej strany, zhltla by som Kosti za víkend, takto som si čítanie posunula o týždeň.
V čom teda úvod zaostával?
Bola som dlho zmätená. Nevedela som čo sa Nerghanovi stalo, vysvetlenia neprichádzali, tým pádom som si k postavám takmer vôbec nevytvorila vzťah. Preto keď sa neskôr odohrali isté udalosti, nedokázala som ich poriadne precítiť.
Avšak po konci tretieho spevu som sa vrátila na začiatok a znova ho prečítala. Vtedy ma to už zasiahlo. Vedomie, čo všetko prežili, ako hlboko boli spojení a netušili o tom, dalo slovám úplne nový rozmer.
Obzvlášť chcem spomenúť Unin príbeh ktorý mi trhal srdce a poriadne som si pri ňom poplakala. 💔😭
Záverečné pohľady zradcov boli fajn, šlo o peknú bodku. Priznám však, že ma už unavovalo znova sa vracať v čase, a skákať z postavy na postavu, hoci všetko do seba pekne zapadalo. Pokojne mohli prebiehať chronologicky s hlavným dejom, myslím, že by to bolo rovnako dobré.
Škoda, že netuším čo sa ďalej stalo s Unou. To by som si prečítala oveľa radšej.
4,5* / 5*
August 3, 2024
Naproto luxusní epické fantasy! Každá kniha od Zuzany Hartmanové je lepší a lepší. A i když jsem pak tušila, jaký má příběh směr, stejně jsem děj několikrát obrečela. Retrospektiva, pohled jiných postav, vše má autorska skvěle poskládané, že knize nedochází dech.
Sympatické postavy, jak Una tak Nerghan. Nesmírně mě bavilo o nich číst a většinu knihy jsem měla za dva dny přečtenou a už napjatě vyčkávám pokračování s Unou ♥
Sympatické postavy, jak Una tak Nerghan. Nesmírně mě bavilo o nich číst a většinu knihy jsem měla za dva dny přečtenou a už napjatě vyčkávám pokračování s Unou ♥
October 9, 2024
Tohle je prosím podzim na papíře. Ta atmosféra, netradiční hrdina, epičnost, smutek, čest … prostě ideální společník do deštivého odpoledne.
Děj se točí kolem minotaura Nerghana, jeho cestě za ctí a pomstou. Pomocí retrospekce a vyprávění ostatních postav se plně noříte do příběhu a každá jedna kapitola vám pomalu trhá srdce. Bolestně si uvědomujete, že tady někomu fandit je zhola zbytečné a napjatě otáčíte stránky až k té poslední. Ajirghan 💔
Minotauři a jejich svět mi učaroval, nejsou tu nikde hluchá místa. Děj plyne pozvolna, akce se střídají s hlubšímu promluvami, dokonce i okrajově na romantickou linku přijde a přitom láska je tu všude přítomná - k tradicím, národu, historii.
Příběh jsem si dávkovala, není to rozhodně jednohubka na večer. Na takovéhle knihy si musíte udělat čas, abyste si postavy i děj plně vychutnali, ponořili se do mocenských bojů, intrik a vášně, co rozdmýchávají. Docenit mistrovsky vystavěný svět a jeho komplexnost.
Kniha je nádherná. A to nejen po obsahové stránce, ale i té vizuální - matný přebal, doprovodné ilustrace, zlatá. Opravdu moc dobře odvedená práce, naprosto “vymazlená” kniha. Ten smysl pro detail!
Knížku jsem měla možnost si přečíst díky autorské štafetě a tímto posílám obrovský dík Zuzce za to, že příběh vymyslela, sepsala a vydala.
Děj se točí kolem minotaura Nerghana, jeho cestě za ctí a pomstou. Pomocí retrospekce a vyprávění ostatních postav se plně noříte do příběhu a každá jedna kapitola vám pomalu trhá srdce. Bolestně si uvědomujete, že tady někomu fandit je zhola zbytečné a napjatě otáčíte stránky až k té poslední. Ajirghan 💔
Minotauři a jejich svět mi učaroval, nejsou tu nikde hluchá místa. Děj plyne pozvolna, akce se střídají s hlubšímu promluvami, dokonce i okrajově na romantickou linku přijde a přitom láska je tu všude přítomná - k tradicím, národu, historii.
Příběh jsem si dávkovala, není to rozhodně jednohubka na večer. Na takovéhle knihy si musíte udělat čas, abyste si postavy i děj plně vychutnali, ponořili se do mocenských bojů, intrik a vášně, co rozdmýchávají. Docenit mistrovsky vystavěný svět a jeho komplexnost.
Kniha je nádherná. A to nejen po obsahové stránce, ale i té vizuální - matný přebal, doprovodné ilustrace, zlatá. Opravdu moc dobře odvedená práce, naprosto “vymazlená” kniha. Ten smysl pro detail!
Knížku jsem měla možnost si přečíst díky autorské štafetě a tímto posílám obrovský dík Zuzce za to, že příběh vymyslela, sepsala a vydala.
April 11, 2024
Recenziu pre Fandom.sk napísala Martina Urbanová. Úryvok z recenzie:
Poviedkový román Kosti pod mechem neponúka inovatívne poňatie hrdinskej fantasy. Hartmanová napísala skôr klasického žánrového reprezentanta. Napriek tomu ale dokáže zaujať. Tým, ako vystavala dej. Stavila na stručnosť a údernosť. Nebála sa byť drsná, hoc nie vždy prostredníctvom krvavých momentov. Dokázala čitateľa držať v napätí. A tým, že sa zamerala na postavy, ponúkla o niečo hlbší zážitok...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Poviedkový román Kosti pod mechem neponúka inovatívne poňatie hrdinskej fantasy. Hartmanová napísala skôr klasického žánrového reprezentanta. Napriek tomu ale dokáže zaujať. Tým, ako vystavala dej. Stavila na stručnosť a údernosť. Nebála sa byť drsná, hoc nie vždy prostredníctvom krvavých momentov. Dokázala čitateľa držať v napätí. A tým, že sa zamerala na postavy, ponúkla o niečo hlbší zážitok...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
August 2, 2024
Jak by řekla jedna nejmenovaná literární postava. “Budeš trpět, ale neskutečně si to užiješ”.
July 12, 2024
Přestože má Zuzana Hartmanová na svém kontě již několik knih, Kosti pod mechem byly mou premiérou a nemohla jsem si vybrat lépe.
Minotauři. Právě o těch kniha vypráví a nevím jak vy, já neznám mnoho příběhů, které by o nich pojednávaly (opomeňme teď vedlejší role v jiných knižních sériích). Proto jsem byla velmi příjemně překvapena komplexním světem, ve kterém se děj odehrává. Pojetí tohoto druhu bylo velmi originální a jistě vás zaujme i způsob, jímž se mezi nimi dbá na tradicích, jenž jsou pro ně vším.
Úvahy o hranicích mezi strachem a ze změny a touhou jít jí naproti byly něčím, co ve mně rezonovalo i po dočtení. Mohu doporučit všemi deseti.
Minotauři. Právě o těch kniha vypráví a nevím jak vy, já neznám mnoho příběhů, které by o nich pojednávaly (opomeňme teď vedlejší role v jiných knižních sériích). Proto jsem byla velmi příjemně překvapena komplexním světem, ve kterém se děj odehrává. Pojetí tohoto druhu bylo velmi originální a jistě vás zaujme i způsob, jímž se mezi nimi dbá na tradicích, jenž jsou pro ně vším.
Úvahy o hranicích mezi strachem a ze změny a touhou jít jí naproti byly něčím, co ve mně rezonovalo i po dočtení. Mohu doporučit všemi deseti.
November 21, 2024
Kosti pod mechem jsem si fakticky uzila. Ten svet, postavy, pribeh… a ten jazyk taky! Prvnich sedmdesat stranek jsem byla zmatena a nadsena. Do poloviny jsem u toho sedela jak prikovana. Druha polovina byla mozna trosku slabsi, ale cteni jsem si porad uzivala. Vsechno do sebe hezky zapadlo. Tenhle koncept se mi velmi libil, beru to jako osvezujici zmenu. Tesim se, az se za Unou zase nekdy vratim. ✨
November 28, 2024
Fantasy není můj primární žánr. Ale tohle bylo vážně skvělý. Opravdu velmi příjemné překvapení. Minotauři a jejich intriky. Postupné odkrývání jejich světa, spojování dějových a časových linek. Skvělé.
August 4, 2024
Tak tohle byla opravdu lahůdka. Hrdinská fantasy klasického stylu, která ovšem svým příběhem vůbec klasická není. Spíš naopak, nedokážu si vzpomenout, kdy jsem naposledy četl něco tak svérázného.
A rozhodně nejde o to, že v záři reflektorů je zde rasa minotaurů. Jistě dává to knize nádech exotiky a neotřelosti, ale nutno říct, že postavy i příběh byly tak úžasné, že rohy a kopyta byla pouze třešničkou na dortu. Jednoznačně největší klad vidím v postavách a emocích, které je autorka nutí prožívat. Mám rád, když hrdinové trpí a tady jsem si v téhle úchylce porochnil opravdu dost. S postavami jsem soucítil, ačkoliv mi kultura minotaurů jako celek připadala odporná. Fanatici, kteří za zákon považují historické texty a žijí pouze bojem a nájezdy na své sousedy ? Podařilo se nabídnout i pohled z jiného úhlu.
Mohl bych si stěžovat na slabší světotvorbu, ale nebudu. Bylo by to nejspíš na úkor tempa příběhu, které bylo moc dobré, ale další zpomalení by nebylo fajn. Možná tak jediným mírným negativem pro mě zůstává struktura příběhu, kdy přeskakovala časová rovina. Chápu záměr, osobně bych preferoval lineárnější vyprávění.
Kosti pod mechem rozhodně hodnotím 5/5, je to kniha, která v sobě nese opravdu hodně, pokud dokážeme vidět dál, než k osobním tragediím hlavních postav. Je to úžasný příběh v mnohém připomínající klasickou tragédii, který rozhodně nezaškrtvá kolonky s klišé. Málokdo má dnes odvahu něco takového publikovat. Smekám.
A rozhodně nejde o to, že v záři reflektorů je zde rasa minotaurů. Jistě dává to knize nádech exotiky a neotřelosti, ale nutno říct, že postavy i příběh byly tak úžasné, že rohy a kopyta byla pouze třešničkou na dortu. Jednoznačně největší klad vidím v postavách a emocích, které je autorka nutí prožívat. Mám rád, když hrdinové trpí a tady jsem si v téhle úchylce porochnil opravdu dost. S postavami jsem soucítil, ačkoliv mi kultura minotaurů jako celek připadala odporná. Fanatici, kteří za zákon považují historické texty a žijí pouze bojem a nájezdy na své sousedy ? Podařilo se nabídnout i pohled z jiného úhlu.
Mohl bych si stěžovat na slabší světotvorbu, ale nebudu. Bylo by to nejspíš na úkor tempa příběhu, které bylo moc dobré, ale další zpomalení by nebylo fajn. Možná tak jediným mírným negativem pro mě zůstává struktura příběhu, kdy přeskakovala časová rovina. Chápu záměr, osobně bych preferoval lineárnější vyprávění.
Kosti pod mechem rozhodně hodnotím 5/5, je to kniha, která v sobě nese opravdu hodně, pokud dokážeme vidět dál, než k osobním tragediím hlavních postav. Je to úžasný příběh v mnohém připomínající klasickou tragédii, který rozhodně nezaškrtvá kolonky s klišé. Málokdo má dnes odvahu něco takového publikovat. Smekám.
June 18, 2025
tak trochu spoilery v náznacích v průběhu celého textu, poschovávala jsem je, ale ani jeden vyloženě neříká, co se stane. Jen mě trochu moc baví formátovat text.
Na tuhle knihu jsem dlouho neměla moc pozitivní názor. Moc mi nevyhovoval styl vyprávění a i když jsem oceňovala archetypální příběh, pořád mě to docela žralo. Taky jsem vždy přečetla jen pár stran a pak knihu odložila. Až v druhé půlce jsem se do ní víc opřela a najednou se to všechno slilo dohromady do velmi solidního celku.
Už na začátku čtení jsem o sobě zjistila vcelku překvapivou věc – fakt, ale fakt nemám ráda minotaury. Nelíbí se mi esteticky (krávočlověk prostě úplně nesedí do mého vkusu) a ani jejich životní krédo s obývaným biotopem mi moc nesedli. Ani jeden z bodů neumim pořádně vysvětlit, je to trochu podobné jako moje celoživotní nechuť k plyšovým medvědům. Ale.
První část byla docela nezajímavá. Došlo ke zmínění (respektive velmi mlhavému načrtnutí) událostí, člověk se moc neměl čeho chytit a já moc nadšená nebyla. Na zadní straně se ale zmiňovali o mistrném využití skákání časem (nebo nějak tak to bylo), a tak jsem doufala, že by z toho mohlo něco bejt. Spoiler: bylo. Asi bych to úplně mistrným umem nenazvala, ale faaaakt se mi líbilo, jak člověk vlastně věděl, jak to na konec dopadne, ale zároveň neznal cestu, která ho k tomu bodu dopraví. A tak v dalších zpěvech trnul a čekal na tu katastrofu. A že přišla.
Ani druhá část mě zas tak moc nechytla. Nerghan mě zpočátku docela žral. V tu chvíli jsem byla někde za první třetinou, ale stále v první půlce.
Pořád mě ale žral styl vyprávění. Byl v podstatě dost pohádkový. Takový... V podstatě pro děti, ale pro děti takovým způsobem, jakým vyprávíme Karkulku (sežral ji vlk) a mýty z dávných dob, kde se lidi sekají jak diví, ale stejně to nakonec vyzní jako něco, co se vypráví dětem. Hlavně pro to, že se nevyžívá v krutosti a je zároveň vcelku prostý.
Ještě na 230. stránce (asi v 63 %) jsem si psala poznámku, že mě její vyprávěcí styl neba. "Jednoduchý, nemastný, neslaný." O den později jsem knihu dočetla a už byla nadšená. Možná jsem měla pravdu předtím, možná jsem se ale až moc fixovala na kritiku a nakonec, když se to všechno spojilo (a já si konečně přestala dávkovat knihu po malých lžičkách), jsem pochopila záměr.
Vlastně jsem ho tam viděla už od začátku (však se o tom autorka taky zmiňuje ještě před započnutím příběhu), ale nepospojovala jsem si to dohromady.
Ono to skutečně je mýtus. Kdyby místo minotaurů byli lidé a jejich jména se změnila na něco řečtějšího, vůbec bych si neuvědomila, že to není příběh ze starověké antiky. Uvědomila jsem si, že to je přesně takové. Opravdu to nevytáhla z Petiškových mýtů a bájí?
Nakonec jsem si Nerghana zamilovala. Věděla jsem, co se s ním stane, ale pořádně jsem to dokázala ocenit až na úplném konci. I to skákání mezi časovými liniemi nakonec začalo dávat smysl. Postupné vyprávění událostí z pohledů jednotlivých aktérů, kteří pokaždé přidali trochu toho svého, motivace, záměry, to, jak dopadli. I když ne u všech jsme byli svědky i jejich konce.
Krásný, lyrický příběh o hrdinovi hodného Herakla, Persea a dalších. Nerghan by si zasloužil být zvěčněn s nimi.
Po dočtení jsem si moc, moc přála, aby toho bylo víc. Pláču, chci víc.
Kolem a kolem... Pořád si teda myslim, že bych preferovala trochu jiný styl vyprávění. Něco, co mnou otřese do základů. Teď už chápu, proč to napsala tak, jak napsala, ale je důvod, proč jsou (hlavně teď) populární epická převyprávění mýtů. Chceme trochu víc drsnosti a vášně, aby z nás vyždímala všechny ty emoce.
Příběh byl ale nakonec velmi krásný a já se docela zdráhám rozhodnutí o hodnocení, protože z dojmů z konce bych mu dala všech 5 hvězdiček, ale... eh. Nakonec asi 4,5/5 s tim, že tam hodim jen čtyři, ale bylo to velmi těsné.
Na tuhle knihu jsem dlouho neměla moc pozitivní názor. Moc mi nevyhovoval styl vyprávění a i když jsem oceňovala archetypální příběh, pořád mě to docela žralo. Taky jsem vždy přečetla jen pár stran a pak knihu odložila. Až v druhé půlce jsem se do ní víc opřela a najednou se to všechno slilo dohromady do velmi solidního celku.
Už na začátku čtení jsem o sobě zjistila vcelku překvapivou věc – fakt, ale fakt nemám ráda minotaury. Nelíbí se mi esteticky (krávočlověk prostě úplně nesedí do mého vkusu) a ani jejich životní krédo s obývaným biotopem mi moc nesedli. Ani jeden z bodů neumim pořádně vysvětlit, je to trochu podobné jako moje celoživotní nechuť k plyšovým medvědům. Ale.
První část byla docela nezajímavá. Došlo ke zmínění (respektive velmi mlhavému načrtnutí) událostí, člověk se moc neměl čeho chytit a já moc nadšená nebyla. Na zadní straně se ale zmiňovali o mistrném využití skákání časem (nebo nějak tak to bylo), a tak jsem doufala, že by z toho mohlo něco bejt. Spoiler: bylo. Asi bych to úplně mistrným umem nenazvala, ale faaaakt se mi líbilo, jak člověk vlastně věděl, jak to na konec dopadne, ale zároveň neznal cestu, která ho k tomu bodu dopraví. A tak v dalších zpěvech trnul a čekal na tu katastrofu. A že přišla.
Ani druhá část mě zas tak moc nechytla. Nerghan mě zpočátku docela žral. V tu chvíli jsem byla někde za první třetinou, ale stále v první půlce.
Pořád mě ale žral styl vyprávění. Byl v podstatě dost pohádkový. Takový... V podstatě pro děti, ale pro děti takovým způsobem, jakým vyprávíme Karkulku (sežral ji vlk) a mýty z dávných dob, kde se lidi sekají jak diví, ale stejně to nakonec vyzní jako něco, co se vypráví dětem. Hlavně pro to, že se nevyžívá v krutosti a je zároveň vcelku prostý.
Ještě na 230. stránce (asi v 63 %) jsem si psala poznámku, že mě její vyprávěcí styl neba. "Jednoduchý, nemastný, neslaný." O den později jsem knihu dočetla a už byla nadšená. Možná jsem měla pravdu předtím, možná jsem se ale až moc fixovala na kritiku a nakonec, když se to všechno spojilo (a já si konečně přestala dávkovat knihu po malých lžičkách), jsem pochopila záměr.
Vlastně jsem ho tam viděla už od začátku (však se o tom autorka taky zmiňuje ještě před započnutím příběhu), ale nepospojovala jsem si to dohromady.
Ono to skutečně je mýtus. Kdyby místo minotaurů byli lidé a jejich jména se změnila na něco řečtějšího, vůbec bych si neuvědomila, že to není příběh ze starověké antiky. Uvědomila jsem si, že to je přesně takové. Opravdu to nevytáhla z Petiškových mýtů a bájí?
Nakonec jsem si Nerghana zamilovala. Věděla jsem, co se s ním stane, ale pořádně jsem to dokázala ocenit až na úplném konci. I to skákání mezi časovými liniemi nakonec začalo dávat smysl. Postupné vyprávění událostí z pohledů jednotlivých aktérů, kteří pokaždé přidali trochu toho svého, motivace, záměry, to, jak dopadli. I když ne u všech jsme byli svědky i jejich konce.
Krásný, lyrický příběh o hrdinovi hodného Herakla, Persea a dalších. Nerghan by si zasloužil být zvěčněn s nimi.
Po dočtení jsem si moc, moc přála, aby toho bylo víc. Pláču, chci víc.
Kolem a kolem... Pořád si teda myslim, že bych preferovala trochu jiný styl vyprávění. Něco, co mnou otřese do základů. Teď už chápu, proč to napsala tak, jak napsala, ale je důvod, proč jsou (hlavně teď) populární epická převyprávění mýtů. Chceme trochu víc drsnosti a vášně, aby z nás vyždímala všechny ty emoce.
Příběh byl ale nakonec velmi krásný a já se docela zdráhám rozhodnutí o hodnocení, protože z dojmů z konce bych mu dala všech 5 hvězdiček, ale... eh. Nakonec asi 4,5/5 s tim, že tam hodim jen čtyři, ale bylo to velmi těsné.
April 15, 2024
Česká spisovateľka Zuzana Hartmanová sa po tretí raz vracia do svojho fiktívneho sveta. Accadské dobrodružstvá je však možné vychutnať si ako samostatné príbehy, nie je potrebné poznať dilógiu o nekromantke Nix. Tentoraz sú navyše stredobodom pozornosti minotauri. Legendami opradené kmene s kultúrou, zvykmi a vlastnou históriou. Čitateľ má na stránkach knihy možnosť spoznať ich a zistiť, či tieto stvorenia čaká aj nejaká budúcnosť.
Podobne ako autorkina prvotina Noční labuť, aj v tomto prípade ide o poviedkový román. Navyše je odetý do hávu hrdinskej fantasy. V tomto smere sa núka takmer klasický námet o spáse, zrade a cti, s prímesou lásky a túžbou všetkých zachrániť. Tento výpočet tvorí základné predpoklady daného žánru. Napriek tomu sa nedá tvrdiť, že by Harmanová napísala typický hrdinský kúsok.
Zdá sa totiž, že zvážila svoje možnosti a rozhodla sa, že využije viacero spôsobov, ktorými môže čitateľa zaujať. V prvom rade je to výber samotných minotaurov. Hrdej rasy čestných bojovníkov, ktorí nedokážu klamať, vždy držia slovo a žijú určitým spôsobom. Zväzujú ich dávne tradície a zákony, prípadné spory riešia súbojmi. Dopĺňajú ich ženy liečiteľky a šamanská mágia.
Takisto nejde o úplne inovatívne prvky, ale dokopy fungujú. Pravdepodobne najväčšou výhodou knihy je jej stručnosť a epizodickosť. Dejová linka pritom začína zdanlivo na konci. Vidíme, ako dopadne cesta bojovníka, a nejeden čitateľ sa začne pýtať, či sa má obťažovať aj za stranu šesťdesiatpäť. Prvá časť knihy predsa namaľovala obraz toho, čo sa už stalo.
No až opisy ďalších udalostí tie výjavy dokreslia. Ich prostredníctvom autorka vysvetľuje motiváciu, predstavuje aktérov a hlavne prehlbuje tragédiu všetkých udalostí. Je stručná a výstižná. Tiež preskakuje z príbehovej súčasnosti do minulosti. Nezdržiava sa zbytočnosťami a nemá nutkanie čitateľa zbytočne vodiť za ruku. Ukáže mu len smer a vyšle ho na cestu, podobne ako svoje postavy.
K tomu núka pomalšie i rýchlejšie okamihy, surovú akciu i zamyslenia. A keď čitateľ otočí poslednú stranu, uvedomí si, že záver, hoc ho už poznal, vníma úplne inak. Pretože tie kontúry naznačené v úvode sú zrazu vyfarbené a núkajú iný druh obrazu. Plného emócií a tiež zvedavosti, či ide o definitívny koniec alebo ho ešte protagonisti dokážu zvrátiť.
Poviedkový román Kosti pod mechem neponúka inovatívne poňatie hrdinskej fantasy. Hartmanová napísala skôr klasického žánrového reprezentanta. Napriek tomu ale dokáže zaujať. Tým, ako vystavala dej. Stavila na stručnosť a údernosť. Nebála sa byť drsná, hoc nie vždy prostredníctvom krvavých momentov. Dokázala čitateľa držať v napätí. A tým, že sa zamerala na postavy, ponúkla o niečo hlbší zážitok.
viac v recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Podobne ako autorkina prvotina Noční labuť, aj v tomto prípade ide o poviedkový román. Navyše je odetý do hávu hrdinskej fantasy. V tomto smere sa núka takmer klasický námet o spáse, zrade a cti, s prímesou lásky a túžbou všetkých zachrániť. Tento výpočet tvorí základné predpoklady daného žánru. Napriek tomu sa nedá tvrdiť, že by Harmanová napísala typický hrdinský kúsok.
Zdá sa totiž, že zvážila svoje možnosti a rozhodla sa, že využije viacero spôsobov, ktorými môže čitateľa zaujať. V prvom rade je to výber samotných minotaurov. Hrdej rasy čestných bojovníkov, ktorí nedokážu klamať, vždy držia slovo a žijú určitým spôsobom. Zväzujú ich dávne tradície a zákony, prípadné spory riešia súbojmi. Dopĺňajú ich ženy liečiteľky a šamanská mágia.
Takisto nejde o úplne inovatívne prvky, ale dokopy fungujú. Pravdepodobne najväčšou výhodou knihy je jej stručnosť a epizodickosť. Dejová linka pritom začína zdanlivo na konci. Vidíme, ako dopadne cesta bojovníka, a nejeden čitateľ sa začne pýtať, či sa má obťažovať aj za stranu šesťdesiatpäť. Prvá časť knihy predsa namaľovala obraz toho, čo sa už stalo.
No až opisy ďalších udalostí tie výjavy dokreslia. Ich prostredníctvom autorka vysvetľuje motiváciu, predstavuje aktérov a hlavne prehlbuje tragédiu všetkých udalostí. Je stručná a výstižná. Tiež preskakuje z príbehovej súčasnosti do minulosti. Nezdržiava sa zbytočnosťami a nemá nutkanie čitateľa zbytočne vodiť za ruku. Ukáže mu len smer a vyšle ho na cestu, podobne ako svoje postavy.
K tomu núka pomalšie i rýchlejšie okamihy, surovú akciu i zamyslenia. A keď čitateľ otočí poslednú stranu, uvedomí si, že záver, hoc ho už poznal, vníma úplne inak. Pretože tie kontúry naznačené v úvode sú zrazu vyfarbené a núkajú iný druh obrazu. Plného emócií a tiež zvedavosti, či ide o definitívny koniec alebo ho ešte protagonisti dokážu zvrátiť.
Poviedkový román Kosti pod mechem neponúka inovatívne poňatie hrdinskej fantasy. Hartmanová napísala skôr klasického žánrového reprezentanta. Napriek tomu ale dokáže zaujať. Tým, ako vystavala dej. Stavila na stručnosť a údernosť. Nebála sa byť drsná, hoc nie vždy prostredníctvom krvavých momentov. Dokázala čitateľa držať v napätí. A tým, že sa zamerala na postavy, ponúkla o niečo hlbší zážitok.
viac v recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
May 5, 2024
Nejdřív pro mě byla představa, že budu číst o minotaurech divná, ale stačilo jen otevřít knihu a mé pochybnosti byli rozfoukány po Pláních.
Příběh mě chytl hned od první stránky a doslova mě rozcupoval na malé kousky, aby mě na konci celou zničenou odhodil, jako kosti do mechu. Autorka nám představuje originální svět, kde se krása snoubí s krutostí. Každá z postav má svoji jedinečnou charakteristickou podstatu a zanechávala ve mě silné pozitivní i negativní emoční bouře. Je to příběh, který vás rozhodně nenechá klidnými a zanechá vám v mysli hořkosladký nádech.
Minotauři žádnou slabost netolerují a čest je pro ně víc než život. Pomsta je muže přivést k jejich vlastní záhubě. Zrada se skrývá v jejich řadách a smrt se vkrádá do jejich domovů, jako stín.
U téhle knihy je “konec, začátek” (Pochopíte, jakmile si knihu přečtěte) a i když jsem věděla, jak to skončí, tak si nemyslím, že příběhu to nějak uškodilo. Postupně se dostáváme k tomu, proč k té události na začátku příběhu došlo a to má pak mnohem hlubší podstatu.
Svět se mění a nečeká na ty, co nejsou připravení na změnu. Minotauři vědí, že jejich sláva a věhlas upadá. Jsou, ale ochotní něco pro to udělat, aby měli nějakou budoucnost? Lidé je zabíjejí jako zvěř a jejich rohy si vystavují jako trofej nad krbem. Jejich konec je neodvratně destruktivní, pokud neučiní změny. Je láska, co je přiměje, aby učinili nezbytné změny ve svém způsobu uvažování a kodexu nebo se nakonec zničí samy? Jsou ochotní přijmout změny? Přežijí do nového věku nebo je jejich zkáza tak jako tak nevyhnutelná?
Do světa minotauru, tradic a jejich způsobu života jsem se zamilovala. Po těch všech upírech, vlkodlacích a vílách to bylo tak nádherně osvěžující, že už se teď nemůžu dočkat dalšího dílu. Tuhle knihu letos jen těžko překoná nějaká další.
Děkuji úžasné spisovatelce @zuzana_hartmanova za možnost tenhle velice originální svět poznat a nemůžu se dočkat tvé další knihy.
Také moc děkuji za poskytnutí recenzního vytisku od nakladatelství @hostbrno 🖤
Příběh mě chytl hned od první stránky a doslova mě rozcupoval na malé kousky, aby mě na konci celou zničenou odhodil, jako kosti do mechu. Autorka nám představuje originální svět, kde se krása snoubí s krutostí. Každá z postav má svoji jedinečnou charakteristickou podstatu a zanechávala ve mě silné pozitivní i negativní emoční bouře. Je to příběh, který vás rozhodně nenechá klidnými a zanechá vám v mysli hořkosladký nádech.
Minotauři žádnou slabost netolerují a čest je pro ně víc než život. Pomsta je muže přivést k jejich vlastní záhubě. Zrada se skrývá v jejich řadách a smrt se vkrádá do jejich domovů, jako stín.
U téhle knihy je “konec, začátek” (Pochopíte, jakmile si knihu přečtěte) a i když jsem věděla, jak to skončí, tak si nemyslím, že příběhu to nějak uškodilo. Postupně se dostáváme k tomu, proč k té události na začátku příběhu došlo a to má pak mnohem hlubší podstatu.
Svět se mění a nečeká na ty, co nejsou připravení na změnu. Minotauři vědí, že jejich sláva a věhlas upadá. Jsou, ale ochotní něco pro to udělat, aby měli nějakou budoucnost? Lidé je zabíjejí jako zvěř a jejich rohy si vystavují jako trofej nad krbem. Jejich konec je neodvratně destruktivní, pokud neučiní změny. Je láska, co je přiměje, aby učinili nezbytné změny ve svém způsobu uvažování a kodexu nebo se nakonec zničí samy? Jsou ochotní přijmout změny? Přežijí do nového věku nebo je jejich zkáza tak jako tak nevyhnutelná?
Do světa minotauru, tradic a jejich způsobu života jsem se zamilovala. Po těch všech upírech, vlkodlacích a vílách to bylo tak nádherně osvěžující, že už se teď nemůžu dočkat dalšího dílu. Tuhle knihu letos jen těžko překoná nějaká další.
Děkuji úžasné spisovatelce @zuzana_hartmanova za možnost tenhle velice originální svět poznat a nemůžu se dočkat tvé další knihy.
Také moc děkuji za poskytnutí recenzního vytisku od nakladatelství @hostbrno 🖤
April 2, 2024
Ze začátku jsem byla z příběhu celkem rozpačitá. Ocitáme se prakticky uprostřed děje, autorka nám z pozadí příběhu nic neprozradila, jen náznaky. A to já nemám ráda. Nedokázala jsem se proto vcítit do postav a když přišlo vyvrcholení a závěr příběhu, nic jsem necítila. Ano, čtěte správně. Hned na začátku první kapitoly se dozvíme konec. A co bude dál?
Druhá kapitola nás přenese do minulosti a my se konečně dozvídáme, co předcházelo první kapitole. A konečně to byl takový příběh, co mám ráda!Časté souboje, mocenské boje, lehká romantická linka... Celým příběhem se vine otázka, kde je hranice mezi dodržováním tradic a kde už to přechází v zkostnatělost a neschopnost přijmout změny?
Mezi kapitolami je někdy velký časový skok, někdy se vracíme do minulosti, ale to mi vůbec nevadilo, vždycky jsem se rychle zorientovala. Nerghana jsem si oblíbila a i k ostatním postavám jsem si vytvořila vztah. A došlo i na pořádné emoce, jednu scénu jsem dokonce obrečela. Celou dobu jsem doufala, že to dopadne jinak, i když z první kapitoly víme, co se stane... Asi mám stále raději klasický průběh vyprávění, kdy konec je prostě na konci, ale bylo zajímavé číst příběh, když už vlastně víme, jak to dopadne.
Musím také zmínit úžasné grafické zpracování knihy. Od nádherné obálky, přes drobné kresby mezi kapitolami. A jako třešničku na dortu si pro nás autorka připravila i bonusové materiály jako písně nebo více informací o minotaurech.
Takže pokud budete mít po prvních stránkách chuť knihu odložit, rozhodně to nedělejte! Ochudili byste se o skvělý příběh!
Druhá kapitola nás přenese do minulosti a my se konečně dozvídáme, co předcházelo první kapitole. A konečně to byl takový příběh, co mám ráda!Časté souboje, mocenské boje, lehká romantická linka... Celým příběhem se vine otázka, kde je hranice mezi dodržováním tradic a kde už to přechází v zkostnatělost a neschopnost přijmout změny?
Mezi kapitolami je někdy velký časový skok, někdy se vracíme do minulosti, ale to mi vůbec nevadilo, vždycky jsem se rychle zorientovala. Nerghana jsem si oblíbila a i k ostatním postavám jsem si vytvořila vztah. A došlo i na pořádné emoce, jednu scénu jsem dokonce obrečela. Celou dobu jsem doufala, že to dopadne jinak, i když z první kapitoly víme, co se stane... Asi mám stále raději klasický průběh vyprávění, kdy konec je prostě na konci, ale bylo zajímavé číst příběh, když už vlastně víme, jak to dopadne.
Musím také zmínit úžasné grafické zpracování knihy. Od nádherné obálky, přes drobné kresby mezi kapitolami. A jako třešničku na dortu si pro nás autorka připravila i bonusové materiály jako písně nebo více informací o minotaurech.
Takže pokud budete mít po prvních stránkách chuť knihu odložit, rozhodně to nedělejte! Ochudili byste se o skvělý příběh!
December 16, 2025
Tahle knížka mě zničila :) Začala jsem jí "číst" jako audioknihu, ale jak se tam pohybujete v čase, trochu jsem se ztrácela a blbě se tam dohledává v jakém roce se nacházíte, takže rozhodně bylo lepší ji fyzicky přečíst :)
Čte se to hrozně těžce, protože tak trochu víte jak příběh skončí a vlastně se vracíte v čase, aby jste zjistili, jak jsem se dostali tam kam jsem se dostali.
Ta kniha mě několikrát rozbrečela. Několikrát jsem ji odložila, protože jsem prostě neměla emoční sílu jí číst. Málo která kniha mě takhle dostala :)
Bože můj, ale ten příběh je nádherný! Příběh mi přišel málo uzavřený, takže jsem ráda, že bude druhý díl, dost se na něj těším.
Čte se to hrozně těžce, protože tak trochu víte jak příběh skončí a vlastně se vracíte v čase, aby jste zjistili, jak jsem se dostali tam kam jsem se dostali.
Ta kniha mě několikrát rozbrečela. Několikrát jsem ji odložila, protože jsem prostě neměla emoční sílu jí číst. Málo která kniha mě takhle dostala :)
Bože můj, ale ten příběh je nádherný! Příběh mi přišel málo uzavřený, takže jsem ráda, že bude druhý díl, dost se na něj těším.
June 15, 2024
Moc knihy od českých autorů nečtu ale občas si některou přečtu a zjistím proč dělám chybu :)
Kosti pod mechem jsou fantasy plné bolesti, touhy a lásky.
Kosti pod mechem jsou fantasy plné bolesti, touhy a lásky.
October 12, 2024
Geniální prolínání časových linií a neobvyklé postavy ve formě minotaurů s krásnou kulturou.
February 7, 2025
Nevim co jsem čekala, tohle mě zase rozbilo. Zbožňuju.
May 29, 2024
O Minotaurech jsem za dobu svého přátelství se Zuzkou nemálo slyšela (tahle recenze proto nemůže být zcela objektivní), a proto jsem se na první knihu s těmihle rohatými bytostmi, kde budou hrát hlavní roli, těšila.
Kniha je koncipovaná do několika časových úseků, sledující vzestup a pád Nerghana, minotauřího válečníka, jehož osud ovlivní celou minotauří společnost a otřese jejími samotnými základy. Mám ráda, když příběhy začínají od konce, kdy doslova cesta je cílem celého příběhu a čtenář je zvědavý, "jak to bylo doopravdy", jako je tomu u Kostí pod Mechem.
Autorka stejně jako u svých předchozích knih v Kostech ukazuje, jak vypiplaný svět má do sebemenšího detailu, který dokáže čtenáři dávkovat v takové míře, aby nebyl úplně zahlcen a ztracen, a zároveň se chtěl dozvědět, co dalšího Accad nabízí. Cením i odkazy na jiné Zuzčiny příběhy - tyhle knižní univerza, kde jsou příběhy propojeny postavami/historií/geografickými místy můžu vždycky, obzvlášť když jsou takhle chytře vystavený a nejde jen o prvoplánové cameo a fan service - naopak, znalost Zuzčiných příběhů čtenáře odměňuje, ale zároveň neochuzuje ty, kteří je načtené nemají.
Do poloviny knihy jsem se nedokázala odtrhnout, jak čtenář sleduje "kdo, s kým, kde, jak", druhá polovina byla krapet slabší, byť to je čistě z důvodu, že "čekám celou dobu na tu velkou zradu a ejhle, tady je, a teď přijde to utrpení", než že by ztratila na tempu. Zároveň u Zuzky Hartmanové máte jistotu, že postavy vládnou příběhu, nikoliv naopak - veškeré zvraty, zrady, politická spojenectví dávají smysl a vycházejí z toho, čemu a komu samotné postavy věří. A že těch postav je tam mrak, přesto nemáte pocit, že byste se v nich kdovíjak ztrácely, každá z nich je nějakým způsobem distinktivní a (ne)naplňuje určité archetypy, které jsou pro tenhle žánr fantastiky ustálené.
Ale abych jen nechválila, tady musím zmínit - a je to čistě osobní věc - jak strašně nesnáším trope "dobrý přítel, který se ukáže jako zrádce, ale pak toho lituje" (tady je to ještě s bonusem ). A ano, ve finální obrázku to dává mega smysl, ale tahle postava mě od začátku do konce lezla na nervy, je mi líto, nedokázala jsem k němu najít cestu, natožpak pochopení. :D
Stejně tak jsem v jednu chvilku nepocítila takovou emoční bombu, jakou jsem čekala, to však přičítám neduhu žánru hrdinské fantasy jako takovému -
Závěr mi ale všechny tyhle moje osobní pet peeves vynahradil, poeticky dotáhl celý příběh do plného kruhu, a zároveň pootevřel dveře dalším příběhům. Jsem zvědavá, jak osudy minotaurů budou pokračovat.
Kosti pod Mechem jsou poetické, krvavé a nelítostné, dýchají klasickou hrdinskou fantasy, díky autorčině vypsání vám podají čistě distilovaný příběh o cti a pomstě bez zbytečné vaty a odboček.
4,5/5*
Kniha je koncipovaná do několika časových úseků, sledující vzestup a pád Nerghana, minotauřího válečníka, jehož osud ovlivní celou minotauří společnost a otřese jejími samotnými základy. Mám ráda, když příběhy začínají od konce, kdy doslova cesta je cílem celého příběhu a čtenář je zvědavý, "jak to bylo doopravdy", jako je tomu u Kostí pod Mechem.
Autorka stejně jako u svých předchozích knih v Kostech ukazuje, jak vypiplaný svět má do sebemenšího detailu, který dokáže čtenáři dávkovat v takové míře, aby nebyl úplně zahlcen a ztracen, a zároveň se chtěl dozvědět, co dalšího Accad nabízí. Cením i odkazy na jiné Zuzčiny příběhy - tyhle knižní univerza, kde jsou příběhy propojeny postavami/historií/geografickými místy můžu vždycky, obzvlášť když jsou takhle chytře vystavený a nejde jen o prvoplánové cameo a fan service - naopak, znalost Zuzčiných příběhů čtenáře odměňuje, ale zároveň neochuzuje ty, kteří je načtené nemají.
Do poloviny knihy jsem se nedokázala odtrhnout, jak čtenář sleduje "kdo, s kým, kde, jak", druhá polovina byla krapet slabší, byť to je čistě z důvodu, že "čekám celou dobu na tu velkou zradu a ejhle, tady je, a teď přijde to utrpení", než že by ztratila na tempu. Zároveň u Zuzky Hartmanové máte jistotu, že postavy vládnou příběhu, nikoliv naopak - veškeré zvraty, zrady, politická spojenectví dávají smysl a vycházejí z toho, čemu a komu samotné postavy věří. A že těch postav je tam mrak, přesto nemáte pocit, že byste se v nich kdovíjak ztrácely, každá z nich je nějakým způsobem distinktivní a (ne)naplňuje určité archetypy, které jsou pro tenhle žánr fantastiky ustálené.
Ale abych jen nechválila, tady musím zmínit - a je to čistě osobní věc - jak strašně nesnáším trope "dobrý přítel, který se ukáže jako zrádce, ale pak toho lituje" (tady je to ještě s bonusem ). A ano, ve finální obrázku to dává mega smysl, ale tahle postava mě od začátku do konce lezla na nervy, je mi líto, nedokázala jsem k němu najít cestu, natožpak pochopení. :D
Stejně tak jsem v jednu chvilku nepocítila takovou emoční bombu, jakou jsem čekala, to však přičítám neduhu žánru hrdinské fantasy jako takovému -
Závěr mi ale všechny tyhle moje osobní pet peeves vynahradil, poeticky dotáhl celý příběh do plného kruhu, a zároveň pootevřel dveře dalším příběhům. Jsem zvědavá, jak osudy minotaurů budou pokračovat.
Kosti pod Mechem jsou poetické, krvavé a nelítostné, dýchají klasickou hrdinskou fantasy, díky autorčině vypsání vám podají čistě distilovaný příběh o cti a pomstě bez zbytečné vaty a odboček.
4,5/5*
July 3, 2025
Obálka je extrémna krásna, myšlienka zaujímavá a téma minotaurov až tak neotrepaná ako iné fantasy prvky a bytosti. Ale teda ten zvyšok ma úprimne sklamal.
Prvá časť, alebo teda prvých 70 strán, bola super a príbeh mal pre mňa veľkú šancu zabodovať. No potom som si uvedomila, že tento začiatok vlastne všetko vyspoileroval. A keďže som vedela, čo presne sa stane, tak ma zvyšok knihy poväčšine nudil. Nedokázala som sa stotožniť ani s hlavnou postavou, keďže Nerghan bol skôr plytká postava s veľmi jednoduchými motiváciami a životným príbehom.
Možno by to bolo lepšie ako poviedka? Alebo keby dal príbeh väčšiu šancu Une? Tá mi prišla najzaujímavejšia na celej knihe, a pritom jej tam bolo tak málo...
Prvá časť, alebo teda prvých 70 strán, bola super a príbeh mal pre mňa veľkú šancu zabodovať. No potom som si uvedomila, že tento začiatok vlastne všetko vyspoileroval. A keďže som vedela, čo presne sa stane, tak ma zvyšok knihy poväčšine nudil. Nedokázala som sa stotožniť ani s hlavnou postavou, keďže Nerghan bol skôr plytká postava s veľmi jednoduchými motiváciami a životným príbehom.
Možno by to bolo lepšie ako poviedka? Alebo keby dal príbeh väčšiu šancu Une? Tá mi prišla najzaujímavejšia na celej knihe, a pritom jej tam bolo tak málo...
July 16, 2024
Minotauři nejsou zrovna mainstream ve fantasy poslední doby, tak jsem byla ráda, že si o nich mohu počíst. Epická cesta jednoho z nich se četla dobře, příběh kypěl zvraty a emocemi (čti smutkem, záští, závistí apod., protože ačkoliv to napsala žena, není tam moc romantiky -další plus a odlišení se od toho, co dneska lidi čtou) a ještě čtenáře nutil dávat pozor, protože nebyl chvílemi chronologický. Tohle je pro fanoušky takové té staré dobré fantasy, ještě předtím, než se z ní stal "smut". :-D
Minotauří společnost a politika byly vcelku jasně vysvětleny, takže si čtenář rychle udělá představu o tom, jak to na světě chodí (a možná že i zamáčkne slzu nad tím, jak minotauři respektují některé věci) a jediné, co bych asi vytkla je to, že autorka do příběhu hodila hodně motivů a postav, které si přímo říkaly o nějakou dějovou linii, nicméně zůstaly sedět někde v zapomnění. Jo a ještě ty písničky. Proč brát cizí dílo a cpát ho do originální fantasy, když by si minotauři zasloužili něco napsané nějakým svým bardem.
Minotauří společnost a politika byly vcelku jasně vysvětleny, takže si čtenář rychle udělá představu o tom, jak to na světě chodí (a možná že i zamáčkne slzu nad tím, jak minotauři respektují některé věci) a jediné, co bych asi vytkla je to, že autorka do příběhu hodila hodně motivů a postav, které si přímo říkaly o nějakou dějovou linii, nicméně zůstaly sedět někde v zapomnění. Jo a ještě ty písničky. Proč brát cizí dílo a cpát ho do originální fantasy, když by si minotauři zasloužili něco napsané nějakým svým bardem.
July 29, 2024
Jsem z příběhu překvapená. Asi to je pro mě první, který začíná koncem ... takže vím, že nás žádný dobrý a sluncem zality konec nečeká.
Příběh je opravdu čtivý, ale na mě tam bylo moc popisů bitev ... ale to je čistě můj problém. Svět ve kterém se všechno odehrávalo byl zajímavý a bavil mě.
Jen s dočtením mám dost otázek ohledně příběhu - jak využil Gurghan uřízlý roh (jakože tu skutečnost, ne fyzicky), co syn Firthaga? Začal používat dar? Žije?
I když jich mám hodně, byla bych ráda, kdyby se z toho nestala série na pokračování. Příběh sám o sobě byl super, není třeba ho nastavovat předělávím na sérii.
Příběh je opravdu čtivý, ale na mě tam bylo moc popisů bitev ... ale to je čistě můj problém. Svět ve kterém se všechno odehrávalo byl zajímavý a bavil mě.
Jen s dočtením mám dost otázek ohledně příběhu - jak využil Gurghan uřízlý roh (jakože tu skutečnost, ne fyzicky), co syn Firthaga? Začal používat dar? Žije?
I když jich mám hodně, byla bych ráda, kdyby se z toho nestala série na pokračování. Příběh sám o sobě byl super, není třeba ho nastavovat předělávím na sérii.
This entire review has been hidden because of spoilers.
October 20, 2025
Teda ta jména, ta mi dala zabrat 😂. Ale jinak super překvapení od české autorky. Neotřelý námět a čtivě napsané.
December 3, 2024
100 lidi 100 názoru... Od knihy jsem měla velká očekávání bohužel těm kniha nedostala. Převážně jsme se u ní nudila a do čtení se musela celkově nutit. Takže za mě 2,5 ⭐
June 7, 2024
4.5/5☆
Skvělá kniha, neskutečně jsem si ji užila. Musím přiznat, že ze začátku jsem měla problém se začíst a zorientovat v ději, po cca šedesáti stránkách mě ale kniha vtáhla do děje tak, že jsem nemohla přestat číst. Pro mě osobně byly postavy stoprocentně to, co mě bavilo nejvíc. Minotauři jsou neskutečně osobité postavy se silnými morálními zásadami (teda většinou) a já jsem si je naprosto zamilovala. Bavilo mě číst o jejich tradicích a zvycích, prvek šamanismu byl v knize velmi povedený. Přiznám se, že jsem při čtení brečela - a to né jednou. Celkově se jedná o povedené a propracované fantasy, pokud přemýšlíte o přečtení, knihu určitě doporučuji.
Skvělá kniha, neskutečně jsem si ji užila. Musím přiznat, že ze začátku jsem měla problém se začíst a zorientovat v ději, po cca šedesáti stránkách mě ale kniha vtáhla do děje tak, že jsem nemohla přestat číst. Pro mě osobně byly postavy stoprocentně to, co mě bavilo nejvíc. Minotauři jsou neskutečně osobité postavy se silnými morálními zásadami (teda většinou) a já jsem si je naprosto zamilovala. Bavilo mě číst o jejich tradicích a zvycích, prvek šamanismu byl v knize velmi povedený. Přiznám se, že jsem při čtení brečela - a to né jednou. Celkově se jedná o povedené a propracované fantasy, pokud přemýšlíte o přečtení, knihu určitě doporučuji.
July 5, 2025
Styl psaní této knihy byl poměrně čtivý – autorka ovládá jazyk a věty plynuly bez zádrhelů. Bohužel to bylo asi to jediné pozitivní, co lze o knize říct.
Samotný příběh byl velmi plytký, bez hloubky nebo jakékoli zajímavé výstavby. Motivace postav nedávaly smysl a jejich chování bylo často nelogické až absurdní. Postavy působily plochým, černobílým dojmem – buď zcela „dobré“, nebo úplně „zlé“, bez jakéhokoliv vývoje, nuance nebo vnitřního konfliktu.
Popis světa byl téměř nulový. Čtenář si nemá šanci prostředí představit, protože autorka se světem pracuje jen velmi okrajově – jako by sloužil pouze jako kulisa, nikoliv jako živoucí součást příběhu.
Největším zklamáním ale byla absence jakékoli skutečné zápletky. Děj se prakticky nikam neposouval, chybělo napětí i smysluplná struktura. Vše působilo spíš jako série scén bez většího propojení či účelu.
Celkově tedy kniha nenaplnila očekávání. Přestože je jazykově zvládnutá, obsahově zaostává a nedokáže zaujmout ani na rovině postav, ani příběhu či světa.
Samotný příběh byl velmi plytký, bez hloubky nebo jakékoli zajímavé výstavby. Motivace postav nedávaly smysl a jejich chování bylo často nelogické až absurdní. Postavy působily plochým, černobílým dojmem – buď zcela „dobré“, nebo úplně „zlé“, bez jakéhokoliv vývoje, nuance nebo vnitřního konfliktu.
Popis světa byl téměř nulový. Čtenář si nemá šanci prostředí představit, protože autorka se světem pracuje jen velmi okrajově – jako by sloužil pouze jako kulisa, nikoliv jako živoucí součást příběhu.
Největším zklamáním ale byla absence jakékoli skutečné zápletky. Děj se prakticky nikam neposouval, chybělo napětí i smysluplná struktura. Vše působilo spíš jako série scén bez většího propojení či účelu.
Celkově tedy kniha nenaplnila očekávání. Přestože je jazykově zvládnutá, obsahově zaostává a nedokáže zaujmout ani na rovině postav, ani příběhu či světa.
December 19, 2024
K téhle knížce se váže zajímavá historka. O existenci Zuzany Hartmanové a jejích knihách jsem věděla. Pak jsem ale autorku viděla na besedě na Světě knihy a šokoval mě fakt, že má manžela a dvě děti. Nevím proč jsem si myslela, že je mladší než já. Nicméně o psaní mluvila tak zajímavě, že jsem si od ní musela něco přečíst. A proč ne zrovna Kosti pod mechem, o kterých na besedě mluvila? Byla jsem ale trochu skeptická, protože jsem věděla, že na začátku hlavní postava zemře. V příběhu se pak posouváme do minulosti, abychom se dozvěděli, proč se tak stalo. Měla jsem za to, že to přece čtenáře nemůže bavit, když vědí, jak to celé skončí. Ale mě to bavilo.
Zajímalo mě, jestli je ta hlavní postava kladná, nebo záporná. Jestli si svou smrt zasloužila, či nikoli. Začetla jsem se i díky stylu psaní, na kterém bylo znát, že už má autorka na svém kontě knih několik a je vypsaná. Nicméně nejzajímavější na tom všem byli minotauři a jejich kultura, to mě hodně bavilo.
autorka | Zuzana Hartmanová
dočteno | 7. července
hodnocení | 4 hvězdičky
Zajímalo mě, jestli je ta hlavní postava kladná, nebo záporná. Jestli si svou smrt zasloužila, či nikoli. Začetla jsem se i díky stylu psaní, na kterém bylo znát, že už má autorka na svém kontě knih několik a je vypsaná. Nicméně nejzajímavější na tom všem byli minotauři a jejich kultura, to mě hodně bavilo.
autorka | Zuzana Hartmanová
dočteno | 7. července
hodnocení | 4 hvězdičky
Displaying 1 - 30 of 43 reviews