Lovení perel

by Hannah Arendt, Walter Benjamin, Marek Kettner (Translator)

Hannah Arendtová publikovala v roce 1968 esej s jednoduchým názvem Walter Benjamin (1892–1940). Téhož roku uveřejnila i jeho anglickou verzi jako předmluvu k prvnímu anglickému vydání Benjaminových vybraných spisů, které neslo název Illuminations a o něž se sama výrazně zasloužila. Soubor s názvem Lovení perel uvádí český překlad tohoto eseje a doplňuje jej pěticí Benjaminových drobných prací, které se dosud nedočkaly českého překladu a na něž ve svém eseji upozorňuje i sama autorka. Vybrané texty nepojí žádná systematická souvislost, ale každý z nich se po svém vypořádává s týmž problémem ztráty tradice a navazování nového vztahu k minulosti, ať už z pohledu čtenáře Kafky, očima kritika dobové německé intelektuální produkce, či prizmatem vrtošivého sběratele.

Genres: Philosophy

108 pages, Paperback

First published January 1, 1968

About the author

Hannah Arendt (1906 – 1975) was one of the most influential political philosophers of the twentieth century. Born into a German-Jewish family, she was forced to leave Germany in 1933 and lived in Paris for the next eight years, working for a number of Jewish refugee organisations. In 1941 she immigrated to the United States and soon became part of a lively intellectual circle in New York. She held a number of academic positions at various American universities until her death in 1975. She is best known for two works that had a major impact both within and outside the academic community. The first, The Origins of Totalitarianism, published in 1951, was a study of the Nazi and Stalinist regimes that generated a wide-ranging debate on the nature and historical antecedents of the totalitarian phenomenon. The second, The Human Condition, published in 1958, was an original philosophical study that investigated the fundamental categories of the vita activa (labor, work, action). In addition to these two important works, Arendt published a number of influential essays on topics such as the nature of revolution, freedom, authority, tradition and the modern age. At the time of her death in 1975, she had completed the first two volumes of her last major philosophical work, The Life of the Mind, which examined the three fundamental faculties of the vita contemplativa (thinking, willing, judging).

Reviews

[Maria Ripoll Cera · Rating 2 out of 5]

Leer este libro es una oportunidad de admirar una mente clara y bien ordenada, toda una referencia. La primera historia sobre Walter Benjamín me ha acercado a él, a su infancia, su hacer lo que pudo con su vida, jugando con la figura alemana del "jorobadito". Las otras dos historias se me han hecho más difíciles y lejanas.

[Eulalia · Rating 5 out of 5]

“Pensar és escriure sense estris ni murmuris, en silenci”

[Marc Aura · Rating 3 out of 5]

3,5
No estic d'acord amb algunes parts de l'anàlisi de Arendt, però com a biografia poc ortodoxa de Benjamin m'agrada. Interessant l'èmfasi i la connexió amb l'obra de Kafka.

Un bon regal d'una bona persona.

[Rosopsida · Rating 3 out of 5]

Walter Benjamin bývá nejčastěji kategorizován jako filosof a kulturní kritik, nicméně Arendt ho ze všeho nejvíc vnímala jako sběratele. Lovce perel. Lesklých, vzácných slov. Ty pak schraňoval v sešitech s černými deskami, ze kterých příležitostně předčítal. »Bylo to, jako by skutečný mistr vyhotovil jedinečný předmět, jen aby jej nabídl k prodeji na nejbližším bleším trhu.«

Hannah Arendt svého přítele popisuje jako muže devatenáctého století, vyplaveného »do století dvacátého jako na břeh neznámé země.« Snad z toho důvodu našel svůj domov v Paříži, jejíž promenády jako by byly stvořené právě pro pomalé bloumání a nalézání pokladů – pro flenérství.

Tato rozvolněná životní filosofie byla v kapitalistické akceleraci nevyhnutelně doprovázena finančními obtíži, ve kterých Benjamin dle Arendt vynikal. Zároveň ale poznamenává, že finanční problémy byly typické pro celou generaci německo-židovských intelektuálů žijících na přelomu 19. a 20. století, jejichž otcové si pro své syny vysnili vyšší úkoly než vydělávání peněz. »Jednalo se o sekularizovanou verzi starého židovského přesvědčení, že ti, kdo se „učí“ – Tóru či Talmud, tj. Boží zákon –, jsou pravou elitou národa.«

Esej zahrnuje širší spektrum témat (například Benjaminův vztah k jazyku a tradici), ze všeho nejvíc však Arendt, myslím, prostě vzpomíná na zesnulého kamaráda a snaží se formulovat, kým pro ní byl.

Knížka ale obecně ke mně přišla v nesprávnou dobu. Poslední tři Benjaminovy eseje mnou protýkaly jak voda mezi prstama. Nikdy jsem nečetla Krejcarový román, nikdy jsem neslyšela o Maxi Kommerellovi či von Boehnovi. Někdy v budoucnu třeba snad.