Proslulá a pokolením za pokolením milovaná kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“ o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak „věčný zápas“ študáků a kantorů.
,,Laskavý vědec, jemuž se dostane náhodou do ruky tato nenápadná příručka, nechť uváží, že ji napsal člověk prostý a jen mírně ve vědách honěný. Proto bude zajisté posuzovat shovívavě její četné nedostatky. Autor knížky chtěl doplnit citelnou mezeru v onom odvětví živočichopisu, jež se zove sociologie a pojednává o člověku obecném (homo sapiens) a různých odrůdách tohoto zajímavého tvora. Druh zvaný 'člověk školní' je znám dosud jen velmi chatrně a popisován venkoncem neodborně. Tak například se tvrdí o profesorech (tvor čeledi pedagogické), že říkají ,,ajta" a ,,medle" a zapomínají deštníky, což odporuje pravdě a působí autoru, jenž, ač je také profesorem, deštníku vůbec nemá, fyzickou bolest. Mimoto možno pozorovat, že názory na lid školní jsou namnoze protichůdné, podle toho, pocházejí-li od profesorů nebo od žáků, třebas i bývalých. Ani profesor ani žák nemůže napsati o škole objektivní pojednání. Naše příručka je však napsána profesorem a Žákem zároveň - odtud její věrnost a nestrannost. To nechť uváží učencové a směle použijí sneseného zde materiálu k budování tohoto zanedbávaného oboru vědního. My pak přistupme neprodleně k věci."