Podolí

by Jonáš Zbořil

Genres: Poetry, Czech Literature

80 pages, Paperback

First published January 1, 2013

Reviews

[brbrb · Rating 4 out of 5]

Když čtete knihu v určité fázi svého života, v období, které vás nevyhnutelně mění, dokáže vás dílo samotné zasáhnout mnohem bolestivěji, než kdybyste jej četli v jiném časoprostoru za jiných okolností. Zbořil mě rozbořil.

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Musím říci, že jsem se obával, že po skvělé druhotině budu u Podolí zklamán, neb intimní oddíl mi tolik nevyhovoval - ale zde mi to vůbec nevadilo. Reflexe vztahu k rodičům (zejména k matce, která se dotýká velké části textů), dětství, drobné civilní postřehy člověka obklíčeného městskou čtvrtí ("někam se vozíme nevíme kam / všechny ulice vypadají stejně"). Samota, přechod z dítěte do rané dospělosti. Z toho se stává docela široký okruh motivů, ale vše je poskládáno do oddílů, které dodávají sbírce ucelenosti, stejně tak tři krátké prózy z prostředí podolského bazénu.
I tady se ale sem tam blýskne nějaká touha po objevování, zvídavost po jiných světech, která se rozvíjí ve Zbořilově další knize ("i mraky se občas kouknou / skrz / za oknem tak jako tady / defilují galaxie").
Krásné zacházení s jazykem, při čemž dominuje vizuální stránka - doopravdy neotřelá obraznost ("jsme od pasu dolů / pohřbeni v zemi / střílíme obočím" nebo "domy si obřadně předávají / sluneční brož"). Občas mi přišlo, že se autor nechal trochu strhnout tou obrazností na úkor nedostatečnosti indicií - přestože jsou básně čtenářsky přívětivé, tak jsou jisté momenty příliš osobní, aby je čtenář dokázal rozklíčovat - ale to může být spíš mojí čtenářskou nekompetencí. Naopak je ve sbírce pár básní, které pokládám za mimořádně silné (kontinent, bez názvu na straně 25, rodiče, černý most).
Trochu mě rušila obecná čeština (v těch prózách byla pravidelná, ale občasné výskyty v básních mi přišly zbytečné). To však v žádném případě není velkou překážkou. Melancholická záležitost, ale svou něžností mě vlastně naplňuje klidem. O to silnější, když si ji přečtete v ten správný moment.

mikrofon

než usneš
pod tíhou zeměpisných fakt
naposledy zasténáš

nakoukne to vesmírem
studeným –
jako když na mě čekáš
před domem a smráká se

ve svém pokoji tiše chodím
někdy omylem šlápnu
dovnitř tvé tmy
(s. 46)

[Book's Calling · Rating 3 out of 5]

Obávám se, že ještě nejsem dost vyzrálý na podobnou sbírku. Ale z některých básní je cítit až nepříjemný smutek.

[Barbora Romanovská · Rating 5 out of 5]

Zbořil mě zlomil!

Měkká něha vystavěna do protikladu k úhledné a křehké geometrii městských čtvrtí. Osamocenost doprovázená loučením a vystavěním nového města. Nechat se vystrčit na práh dospělosti.

Viděla bych to na známky 10, 8, 9 v kategoriích zlomení, depresivity a osamělosti. Kategorie něha nebyla vzhledem k věku autora vypsána. Beze stopy cynismu, který si jinak hýčkám, gratuluji, je to opravdu moc dobré!

[Martin Kollouch · Rating 4 out of 5]

absurdně bezcílné
vyvolávání slov
poplácávám je po bledé tváři

bojím se
aby to nebolelo
mou mrtvou poezii

Někdy jsem Jonášovi nedokázal porozumět, ale ve většině básní jsem nalezl, alespoň špetku porozumění. A téměř vždy jisté souznění. V některých momentech, zvláště v hovorech o matce, to bylo velmi emotivní. Nejvíce ke mě asi promluvily básně sami, za ruku a hostivař. Dlouho jsem se Jonášově tvorbě vyhýbal, protože jsem se bál, že pak budu poslouchat Liberaturu s nechutí, když se nepotkám duševně s jeho tvorbou, naštěstí však tomu bylo právě naopak a těším se na setkání s jeho další sbírkou.

[Jaroslav Z · Rating 3 out of 5]

"...už zase člověk co marně brojí / proti neznámému / milá poezie měli bychom jim říct / jak moc se doopravdy bojíme"

[Petra Lazárková · Rating 4 out of 5]

Prvotina? Nechce se mi věřit. Jonáš vyráží dech a budete nad ním přemýšlet ještě x dnů po přečtení ...

[Bětka · Rating 4 out of 5]

Na dřeň odkryté pocity, atmosféra neskutečná, čirá krása.

[Eva K. · Rating 5 out of 5]

...
voní to kamením

a ještě trochu cítí
úzký rovný strach
...