What do you think?
Rate this book
Smrt programátora
232 pages, Paperback
First published January 1, 1971
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 1 of 1 review
June 11, 2025
(Recenze na knihy Černé jako smola a Smrt programátora.)
Další dvě knihy coby příprava na Rudou žeň. Tyhle dvě jsou rannější kusy a musím uznat, že jsou lepší než to, co jsem četl dříve. Jak je Prošková psala ještě ve volnějších šedesátých letech, jsou temnější a intenzivnější. Vrahem může být policista, po Vašátkovi jde STB a je i větší důraz na mystické motivy, na tu odvrácenou stranu socialismu plnou kněží, jasnovidců a mystiky. Lidi za socialismu se dost upínali k nadpřirozenu, k něčemu, co bylo mimo dosah Strany.
V Černé jako smola vychází Horác právě z vězení a je to čím dál víc postava k podpírání, profesionální obětní beránek, která sice pátrá po vrazích, ale když je vypátrá, tak vlastně moc neví, co s nimi. Ze sborníku jsou asi nejsilnějším příběhem Skvrny na slunci… a to ani ne kvůli případu, jako spíš právě kvůli tomu, že ještě mladý policista Vašátko v padesátých letech vyšetřuje vraždu politika a stává se nežádoucím.
Pořád platí, že se na tom čas podepsal tlustou fixkou a že z hlediska detektivky je to spíš dost podměrečné. V Černé jako smola jsou vraždy obvykle výsledkem afektu či přímo šílenství a vlastně autorku ani moc nezajímá dopadení či potrestání pachatele. Někdy sami zemřou přirozeným způsobem, někdy emigrují. I vysvětlování motivů a vražd je obvykle dost mlhavé.
Smrt programátora mi z knih, co jsem od Proškové četl, přišla nejlepší - buď tady autorka dosáhla vrcholu, nebo jsem si prostě už na její styl zvyknul. Jsou tu jen tři příběhy. Křivý prostor má zajímavou, spíš vizuální premisu, pohled skrz okno do pokoje, který se mění. Přízrak je opět vzpomínkový díl, kdy se vypráví příběh o partě studentů, kteří přijíždí na zámek pomoct s inventurou, z legrace si tam vymyslí postavu Hubra… a nejednou začnou mít pocit, že tam s nimi skutečně je. Podivné události se stupňují, až nakonec dojde k vraždě. A pak je tu Smrt programátora, která je vlastně tou nejklasičtější detektivkou… asi jedinou, kde dojde k vraždě ze zištných příčin, nikoliv v náhlém popudu.
Původně jsem byl z Proškové spíš zpruzený, postupně jsem to ohodnotil jako sice nudnější, ale přesto určitým způsobem zajímavý vhled do minulosti. Pokud je něco na románech Hany Proškové stále zajímavé, tak je to atmosféra uzavřeného socialistického světa, toho, co uvízlo socialismu mezi vzorkem pohorky, ať už jsou to muklové či vizionáři.
Další dvě knihy coby příprava na Rudou žeň. Tyhle dvě jsou rannější kusy a musím uznat, že jsou lepší než to, co jsem četl dříve. Jak je Prošková psala ještě ve volnějších šedesátých letech, jsou temnější a intenzivnější. Vrahem může být policista, po Vašátkovi jde STB a je i větší důraz na mystické motivy, na tu odvrácenou stranu socialismu plnou kněží, jasnovidců a mystiky. Lidi za socialismu se dost upínali k nadpřirozenu, k něčemu, co bylo mimo dosah Strany.
V Černé jako smola vychází Horác právě z vězení a je to čím dál víc postava k podpírání, profesionální obětní beránek, která sice pátrá po vrazích, ale když je vypátrá, tak vlastně moc neví, co s nimi. Ze sborníku jsou asi nejsilnějším příběhem Skvrny na slunci… a to ani ne kvůli případu, jako spíš právě kvůli tomu, že ještě mladý policista Vašátko v padesátých letech vyšetřuje vraždu politika a stává se nežádoucím.
Pořád platí, že se na tom čas podepsal tlustou fixkou a že z hlediska detektivky je to spíš dost podměrečné. V Černé jako smola jsou vraždy obvykle výsledkem afektu či přímo šílenství a vlastně autorku ani moc nezajímá dopadení či potrestání pachatele. Někdy sami zemřou přirozeným způsobem, někdy emigrují. I vysvětlování motivů a vražd je obvykle dost mlhavé.
Smrt programátora mi z knih, co jsem od Proškové četl, přišla nejlepší - buď tady autorka dosáhla vrcholu, nebo jsem si prostě už na její styl zvyknul. Jsou tu jen tři příběhy. Křivý prostor má zajímavou, spíš vizuální premisu, pohled skrz okno do pokoje, který se mění. Přízrak je opět vzpomínkový díl, kdy se vypráví příběh o partě studentů, kteří přijíždí na zámek pomoct s inventurou, z legrace si tam vymyslí postavu Hubra… a nejednou začnou mít pocit, že tam s nimi skutečně je. Podivné události se stupňují, až nakonec dojde k vraždě. A pak je tu Smrt programátora, která je vlastně tou nejklasičtější detektivkou… asi jedinou, kde dojde k vraždě ze zištných příčin, nikoliv v náhlém popudu.
Původně jsem byl z Proškové spíš zpruzený, postupně jsem to ohodnotil jako sice nudnější, ale přesto určitým způsobem zajímavý vhled do minulosti. Pokud je něco na románech Hany Proškové stále zajímavé, tak je to atmosféra uzavřeného socialistického světa, toho, co uvízlo socialismu mezi vzorkem pohorky, ať už jsou to muklové či vizionáři.
Displaying 1 - 1 of 1 review