What do you think?
Rate this book
Der neue Tugendterror: Über die Grenzen der Meinungsfreiheit in Deutschland
Meinungsfreiheit ist ein Grundrecht. Doch im Alltag begegnet man so manchem Denk- und Redeverbot. Thilo Sarrazin analysiert in seinem neuen Buch den grassierenden Meinungskonformismus. Wer Dinge ausspricht, die nicht ins gerade vorherrschende Weltbild passen, der wird gerne als Provokateur oder Nestbeschmutzer ausgegrenzt.
Mit gewohntem Scharfsinn prangert Thilo Sarrazin diesen Missstand an, zeigt auf, wo seine Ursachen liegen, und benennt die 14 vorherrschenden Denk- und Redeverbote unserer Zeit.
Mit gewohntem Scharfsinn prangert Thilo Sarrazin diesen Missstand an, zeigt auf, wo seine Ursachen liegen, und benennt die 14 vorherrschenden Denk- und Redeverbote unserer Zeit.
- GenresNonfictionPolitics
400 pages, Hardcover
First published February 22, 2014
5 people are currently reading
95 people want to read
About the author
Thilo Sarrazin
17 books37 followersThilo Sarrazin (born 12 February 1945) is a former member of the Executive Board of the Deutsche Bundesbank (until 30 September 2010) and a German politician (SPD). Sarrazin previously served as senator of finance for the State of Berlin from January 2002 until April 2009, when he was appointed to his position at Bundesbank. He has been subject to controversy for statements about German immigration policy and for claiming the Jewish people's positive contributions to society are partly due to genetics. All this happened in relation to the publication of his book Deutschland schafft sich ab ("Germany Does Away With Itself" or "Germany Abolishes Itself").
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 6 of 6 reviews
August 27, 2014
Objektiv betrachtend und auf die Logik basierende Beschreibungen der gegenwärtigen sozialen Wirklichkeit unterstützt von historischen Geschehnissen.
April 21, 2014
If you ask the average German on the street who Thilo Sarrazin is, you will get one of two answers: either a blank stare with a shrug of the shoulders, or a long and detailed account of what they know about him. The first answer is understandable: the name doesn't say much to many because they do not keep up with the news, do not read books or are not interested in politics and education. A name which appears in the press is often quickly forgotten, unless there are scandalous reasons for remembering it: a sex affair of some conservative, right-wing, virtuous politician or religious figure; a pop star; a mass murderer or similar.
Those who know (of) him are also split into two groups: the first condemn him for a controversial, racist book he wrote some years ago about politics, immigration, intelligence and education; the second group have read the book. Amongst those who belong to the first group, who have condemned the work out of hand, is the German Chancellor, Angela Merkel, who openly admits that, despite her condemnation, she has not read the work, and does not intend to.
Thilo Sarrazin's new work - Der Neue Tugendterror (The New Virtue Terror) covers the reactions to his first work in some great detail. The opening chapters detail how his work was treated by the press and certain politicians, by those who are involved in education and immigration and by the public at large. It is a story of two widely differing camps. The press lambasted his work as being racist, as putting immigrants down as second class citizens, as defiling the excellent German education systems, with all its successes and failures. More than this though, they demanded that action be taken against him for his opinion. Not, you should note, for the facts and figures he relates in his book Deutschland schafft sich ab (Germany Destroys Itself), but for his personal opinion and, above all, for being Thilo Sarrazin, for having a personal opinion.
As he shows in the opening chapters, there was little which could be attacked in the book itself, since it is based on facts and figures which are openly available, which support his theories, his opinion. However, it broke one of the many taboos in Germany, it spoke about a society which is being decimated by bad immigration policies, by failing educational systems, by the perceived need not to upset or insult minorities.
The attacks against Sarrazin went so far that his chosen political party, the Social Democrats, moved to have him thrown out of the party and convened a disciplinary committee with just this in mind. What is not so well publicized is the fact that the three 'judges' on this committee found absolutely nothing wrong with his facts and figures, and the move to have him excluded from party membership failed.
But his latest work goes far more into details about how taboos are set up in Germany and some other countries, and the harm that they do to society. Leaving aside the personal attacks against him and his wife - who was not involved in the book, but felt the brunt of political and journalistic anger - he looks in some depth at the changes society in Germany has gone through, often thanks to very ill-conceived notions of what is politically correct and what we, as a modern society, should be doing to balance out the inequalities of modern, everyday life, not just in educational circles, but also concerning immigration, poverty and wealth and the latest fad of the quota system.
His work includes a series of scenarios which will be familiar to many: how inequality is caused; how the wealthy are responsible for poverty; how the common worker on the factory floor is used in the worst sense of the word; how society is trying to force immigrants to assimilate, to fit in with a certain plan or vision. Reading these fourteen scenarios, you get the feeling that this is exactly what politicians and the press are trying to force upon people: equality at any price; reduction of wealth; higher education for all, no matter what their intellectual or physical capabilities.
And then you read his answers to these movements, and come to see how ridiculous many of them are; how equality in education is an impossibility; how dumbing-down the capabilities of those who can work logically, intelligently and learn quicker to give those of lesser abilities a good chance of a higher education, a better job in later life through better school certificates and diplomas, is causing a real brain-drain. Integrating those with a higher learning capability with those who cannot keep up in order to enhance the lesser capabilities, at the cost of real advancement by those who grasp a problem and can work it through - whether mathematical, logic or any of the other sciences - quickly and efficiently.
Thilo Sarrazin's latest book is an eye-opener for those who wish to see through the propaganda - and clearly not aimed at either the press or incumbent politicians - and see in which direction the country is going. And it relates across many different models: what is relevant in Germany today is also true of other European countries, of the United States and the United Kingdom. The idea that everyone should be equal, that individuality in personality and learning capability should be stamped out, that the highly intelligent should work through exactly the same educational system and curriculum as those with an IQ belong average in the same classroom, that the higher educational certificates should be made easier for those with learning difficulties, is doomed to failure.
This work speaks against the present line of thought in politics and education - as forced through by politicians - and harks back to the days when ability brought students further. In particular it speaks out against the clear and well-defined bias of the mass-media, politicians and other well-meaning institutions, the creation of new taboos, the renaming of portions of society - such as Negro to black to African-American or Gypsy to Sinti and Roma to impoverished immigrants from Bulgaria - as a way of stopping discrimination and raising the educational or integration standards. It is a work which I highly recommend for anyone who wants to see behind the headlines, behind the calls for change on the hustings prior to an election, and into the core of German society.
Those who know (of) him are also split into two groups: the first condemn him for a controversial, racist book he wrote some years ago about politics, immigration, intelligence and education; the second group have read the book. Amongst those who belong to the first group, who have condemned the work out of hand, is the German Chancellor, Angela Merkel, who openly admits that, despite her condemnation, she has not read the work, and does not intend to.
Thilo Sarrazin's new work - Der Neue Tugendterror (The New Virtue Terror) covers the reactions to his first work in some great detail. The opening chapters detail how his work was treated by the press and certain politicians, by those who are involved in education and immigration and by the public at large. It is a story of two widely differing camps. The press lambasted his work as being racist, as putting immigrants down as second class citizens, as defiling the excellent German education systems, with all its successes and failures. More than this though, they demanded that action be taken against him for his opinion. Not, you should note, for the facts and figures he relates in his book Deutschland schafft sich ab (Germany Destroys Itself), but for his personal opinion and, above all, for being Thilo Sarrazin, for having a personal opinion.
As he shows in the opening chapters, there was little which could be attacked in the book itself, since it is based on facts and figures which are openly available, which support his theories, his opinion. However, it broke one of the many taboos in Germany, it spoke about a society which is being decimated by bad immigration policies, by failing educational systems, by the perceived need not to upset or insult minorities.
The attacks against Sarrazin went so far that his chosen political party, the Social Democrats, moved to have him thrown out of the party and convened a disciplinary committee with just this in mind. What is not so well publicized is the fact that the three 'judges' on this committee found absolutely nothing wrong with his facts and figures, and the move to have him excluded from party membership failed.
But his latest work goes far more into details about how taboos are set up in Germany and some other countries, and the harm that they do to society. Leaving aside the personal attacks against him and his wife - who was not involved in the book, but felt the brunt of political and journalistic anger - he looks in some depth at the changes society in Germany has gone through, often thanks to very ill-conceived notions of what is politically correct and what we, as a modern society, should be doing to balance out the inequalities of modern, everyday life, not just in educational circles, but also concerning immigration, poverty and wealth and the latest fad of the quota system.
His work includes a series of scenarios which will be familiar to many: how inequality is caused; how the wealthy are responsible for poverty; how the common worker on the factory floor is used in the worst sense of the word; how society is trying to force immigrants to assimilate, to fit in with a certain plan or vision. Reading these fourteen scenarios, you get the feeling that this is exactly what politicians and the press are trying to force upon people: equality at any price; reduction of wealth; higher education for all, no matter what their intellectual or physical capabilities.
And then you read his answers to these movements, and come to see how ridiculous many of them are; how equality in education is an impossibility; how dumbing-down the capabilities of those who can work logically, intelligently and learn quicker to give those of lesser abilities a good chance of a higher education, a better job in later life through better school certificates and diplomas, is causing a real brain-drain. Integrating those with a higher learning capability with those who cannot keep up in order to enhance the lesser capabilities, at the cost of real advancement by those who grasp a problem and can work it through - whether mathematical, logic or any of the other sciences - quickly and efficiently.
Thilo Sarrazin's latest book is an eye-opener for those who wish to see through the propaganda - and clearly not aimed at either the press or incumbent politicians - and see in which direction the country is going. And it relates across many different models: what is relevant in Germany today is also true of other European countries, of the United States and the United Kingdom. The idea that everyone should be equal, that individuality in personality and learning capability should be stamped out, that the highly intelligent should work through exactly the same educational system and curriculum as those with an IQ belong average in the same classroom, that the higher educational certificates should be made easier for those with learning difficulties, is doomed to failure.
This work speaks against the present line of thought in politics and education - as forced through by politicians - and harks back to the days when ability brought students further. In particular it speaks out against the clear and well-defined bias of the mass-media, politicians and other well-meaning institutions, the creation of new taboos, the renaming of portions of society - such as Negro to black to African-American or Gypsy to Sinti and Roma to impoverished immigrants from Bulgaria - as a way of stopping discrimination and raising the educational or integration standards. It is a work which I highly recommend for anyone who wants to see behind the headlines, behind the calls for change on the hustings prior to an election, and into the core of German society.
March 3, 2016
Na Sarrazinův teror ctnosti jsem byl zvědav. Je to první jeho kniha, kterou jsem četl, ani ne tak kvůli tomu, že sám Sarrazin má rozporuplnou pověst, ale proto, že je ekonom a politik, přičemž píše o společnosti, což bývá u takových lidí jistou zárukou povrchnosti. Jenže téma médií a společnosti mě zajímá, takže jsem v tomhle případě neodolal.
První zhruba třetinu knihy se Sarrazin věnuje vyrovnávání účtů s oponenty. Tedy, nejdříve si postěžuje, že v Německu se stalo zvykem ostrakizovat (ten výraz nepadl) lidi, kteří nesouhlasí s oficiálním výkladem událostí světa a oficiální politikou. Následující třetinu knihy probírá jeden případ za druhým, kdy mu někdo omlátil nějakou jeho knihu či přednášku o hlavu. Prvních pár stran je to zajímavé a ilustrativní, pak už poněkud nudné a tak nějak si říkáte, že takhle asi vypadá revanšismus v době teroru ctnosti.
Zbytek knihy se už pak autor více drží tématu, přičemž postuluje čtrnáctero tezí, které jsou v soudobém Německu hlídány, podle Sarrazina se neslučují se skutečným stavem, ale diskuse o nich je nemožná, protože kdo ji otevře, na něj padne trest. Sarrazin vždy tezi otevírá přemletou obhajovou či postulací těchto tezí, chvíli jsem si myslel, že to opravdu z nějaké knihy té tezi věnované vzal, jenže je to jen jeho parafráze, navíc často zjevně přestřelená, nikoliv reálná obhajoba.
Abych to dokumentoval: jednou z těch čtrnácti tezí je zrod člověka jako tabula rasa a otázka dědičnosti vlastností. Podle Sarrazina je německá zeleno-oražnžová politika v zaujetí přesvědčení, že člověk přichází na svět jako tabula rasa, nepopsaná deska a že všechny jeho kvality a vlastnosti jsou dány prostředím a výchovou. To má ospravedlňovat vyvádění dětí od rodin do područí státu. Stačí si ale prolustrovat názory osob, které Sarrazin zmiňuje a rychle zjistíte, že jim podsouvá názor, který nezastávají. Sám pak přestřeluje na druhou stranu, když tvrdí, že lidské kvality a vlastnosti jsou dědičné a vůbec nepřipouští možnost vlivu okolí. Ve skutečnosti současný přijímaný konsensus jak v Německu, tak jinde v euro-americké civilizaci tvrdí, že lidské kvality a vlastnosti jsou dány obojím, z části dědičností (to je logické a darwinovské), z části kvalitou prostředí. Zjednodušeně řečeno člověk se rodí s nějakými predispozicemi, které jsou dány geneticky, ty ale následně může posilovat nebo naopak snižovat výchovou a prostředím. Sám Sarrazin naráží na problém, kdy konstatuje z výzkumů, že muslimové mají obecně horší výsledky při myšlenkově náročnějších povoláních, jenže to je o kapitolu jinde a čtenáře nechává plavat v tom, jak se mohlo stát, že by najednou víra a výchova ve víře měla takový následek, když tytéž výsledky vykazovaly i muslimové jiného genomu. Takový rozpor Sarrazina nezaujal.
A tím je také řečena moje výhrada ke knize a pravděpodobně jsem tím podchytil i výhrady, které k ní má odborná obec. Sarrazin je takový český Petr Bakalář a řekl bych, že odborně ještě slabší, zato politicky zkušenější a viditelnější. Vynáší banální témata, předem upozorňuje, že za nepohodlné politické nekorektnosti bude pranýřován, ve skutečnosti mu ale chybí důsledná analýza problému a vytipování zádrhelů, na které je potřeba se zaměřit. Práce tak zůstává povrchní, bez hlubšího porozumění a tím i nutně zkreslující.
Je jisté, že Německo velkou diskusi o hodnotách potřebuje (to my také). Je také pravděpodobné, že určité metody ostrakismu jsou v Německu přítomné, ostatně se daří je identifikovat i v České společnosti, na druhou stranu to také bývá běžné při odlišné úrovni diskuse mezi dvěma vyhraněnými tábory. Není mi zřejmé, proč namísto pojmu ostrakismus, jenž už má dnes zavedenou polohu, by se měl používat Sarrazinův výraz teror ctnosti - v obou případech jde o vylučování z kolektivu pod dojmem škodlivosti názorů vylučovaného.
Že by ale Thilo Sarrazin představoval přesvědčivý průlom do diskuse, to se mi nezdá. Snad kromě mediální popularizace v Německu, kde nejsem schopen vyhodnotit, jak k popularizaci sám přispěl. Takže co jsem si nakonec z knihy odesl jako podstatné, je těch pár bodů současného diskursu, které Sarrazin považuje za nezvládnuté a k nimž je vhodné sáhnout po odborné literatuře a seznámit se s fakty. S těmi Sarrazin příliš nepomáhá.
První zhruba třetinu knihy se Sarrazin věnuje vyrovnávání účtů s oponenty. Tedy, nejdříve si postěžuje, že v Německu se stalo zvykem ostrakizovat (ten výraz nepadl) lidi, kteří nesouhlasí s oficiálním výkladem událostí světa a oficiální politikou. Následující třetinu knihy probírá jeden případ za druhým, kdy mu někdo omlátil nějakou jeho knihu či přednášku o hlavu. Prvních pár stran je to zajímavé a ilustrativní, pak už poněkud nudné a tak nějak si říkáte, že takhle asi vypadá revanšismus v době teroru ctnosti.
Zbytek knihy se už pak autor více drží tématu, přičemž postuluje čtrnáctero tezí, které jsou v soudobém Německu hlídány, podle Sarrazina se neslučují se skutečným stavem, ale diskuse o nich je nemožná, protože kdo ji otevře, na něj padne trest. Sarrazin vždy tezi otevírá přemletou obhajovou či postulací těchto tezí, chvíli jsem si myslel, že to opravdu z nějaké knihy té tezi věnované vzal, jenže je to jen jeho parafráze, navíc často zjevně přestřelená, nikoliv reálná obhajoba.
Abych to dokumentoval: jednou z těch čtrnácti tezí je zrod člověka jako tabula rasa a otázka dědičnosti vlastností. Podle Sarrazina je německá zeleno-oražnžová politika v zaujetí přesvědčení, že člověk přichází na svět jako tabula rasa, nepopsaná deska a že všechny jeho kvality a vlastnosti jsou dány prostředím a výchovou. To má ospravedlňovat vyvádění dětí od rodin do područí státu. Stačí si ale prolustrovat názory osob, které Sarrazin zmiňuje a rychle zjistíte, že jim podsouvá názor, který nezastávají. Sám pak přestřeluje na druhou stranu, když tvrdí, že lidské kvality a vlastnosti jsou dědičné a vůbec nepřipouští možnost vlivu okolí. Ve skutečnosti současný přijímaný konsensus jak v Německu, tak jinde v euro-americké civilizaci tvrdí, že lidské kvality a vlastnosti jsou dány obojím, z části dědičností (to je logické a darwinovské), z části kvalitou prostředí. Zjednodušeně řečeno člověk se rodí s nějakými predispozicemi, které jsou dány geneticky, ty ale následně může posilovat nebo naopak snižovat výchovou a prostředím. Sám Sarrazin naráží na problém, kdy konstatuje z výzkumů, že muslimové mají obecně horší výsledky při myšlenkově náročnějších povoláních, jenže to je o kapitolu jinde a čtenáře nechává plavat v tom, jak se mohlo stát, že by najednou víra a výchova ve víře měla takový následek, když tytéž výsledky vykazovaly i muslimové jiného genomu. Takový rozpor Sarrazina nezaujal.
A tím je také řečena moje výhrada ke knize a pravděpodobně jsem tím podchytil i výhrady, které k ní má odborná obec. Sarrazin je takový český Petr Bakalář a řekl bych, že odborně ještě slabší, zato politicky zkušenější a viditelnější. Vynáší banální témata, předem upozorňuje, že za nepohodlné politické nekorektnosti bude pranýřován, ve skutečnosti mu ale chybí důsledná analýza problému a vytipování zádrhelů, na které je potřeba se zaměřit. Práce tak zůstává povrchní, bez hlubšího porozumění a tím i nutně zkreslující.
Je jisté, že Německo velkou diskusi o hodnotách potřebuje (to my také). Je také pravděpodobné, že určité metody ostrakismu jsou v Německu přítomné, ostatně se daří je identifikovat i v České společnosti, na druhou stranu to také bývá běžné při odlišné úrovni diskuse mezi dvěma vyhraněnými tábory. Není mi zřejmé, proč namísto pojmu ostrakismus, jenž už má dnes zavedenou polohu, by se měl používat Sarrazinův výraz teror ctnosti - v obou případech jde o vylučování z kolektivu pod dojmem škodlivosti názorů vylučovaného.
Že by ale Thilo Sarrazin představoval přesvědčivý průlom do diskuse, to se mi nezdá. Snad kromě mediální popularizace v Německu, kde nejsem schopen vyhodnotit, jak k popularizaci sám přispěl. Takže co jsem si nakonec z knihy odesl jako podstatné, je těch pár bodů současného diskursu, které Sarrazin považuje za nezvládnuté a k nimž je vhodné sáhnout po odborné literatuře a seznámit se s fakty. S těmi Sarrazin příliš nepomáhá.
no
March 22, 2016Reading Thilo Sarrazin raises so many red flags in my head, it's not even funny. Talking about being offensive without bothering to research deeply enough. And we're not even going to touch the subject of his connection to a party that is probably crying everytime his name comes up. And if they don't? They should be.
August 25, 2017
Germany is lost.
Book as a such is quite boring. Most valuable fact is implicit picture of manhunt and ostrakization which Mr. Sarrazin was subjected in his home country, only for speaking out not in accord with opinions or policies of current political system.
Manhunt, witchhunt, defamation, many ways of oppresion. It is disgusting picture of current status once respectable democracy.
Dear readers, keep your gunpowder dry. We are entering interesting times.
Book as a such is quite boring. Most valuable fact is implicit picture of manhunt and ostrakization which Mr. Sarrazin was subjected in his home country, only for speaking out not in accord with opinions or policies of current political system.
Manhunt, witchhunt, defamation, many ways of oppresion. It is disgusting picture of current status once respectable democracy.
Dear readers, keep your gunpowder dry. We are entering interesting times.
August 28, 2024
Endlich mal ein fundiertes Buch darüber, wie Politik funktioniert und wie sie zu betreiben ist, soll sie positive Effekte für die regierten Menschen haben.
Displaying 1 - 6 of 6 reviews