Странни събития се случват в пражката църква „Свети Вит“ – оскверняване на архитектурни шедьоври, необясними убийства. Един изтънчен изкуствовед и цапнатата в устата полицайка Клара се заемат с разбулването на загадките, за да открият, че единият от двамата не е чужд на престъпленията. Черен роман, love story, готически хорър, философско произведение, „Сянката на катедралата“ е завладяваща смесица от жанрове, в която Урбан за пореден път се проявява като истински виртуоз на литературната игра.
Чешкият писател Милош Урбан (1967) е автор на пет романа („Седемте църкви“, „Водният дух“ и др.), високо оценявани от европейската критика, която го определя като една от надеждите на новата чешка проза, а заради историческия контекст, магиката и митологията в книгите му го сравнява с Умберто Еко. „Сянката на катедралата“ е последният му роман.
Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora. Vydal šest románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.
No llegué a las 100 páginas. Demasiado rebuscado. No tiene capítulos. Solo separaciones entre párrafos, que indican que cambió el personaje. Pero tenes que adivinar quien es el que habla. Y no siempre queda claro desde el principio. ¿Es un cuento largo o una novela? Además, la historia no es tan interesante de por sí. Pensé que me iban a atraer las referencias a la literatura y al arte; pero me parece que la historia avanza lenta y agrega datos poco comunes, que no todos conocen. No se qué datos son ficticios y cuáles reales. Termino el año con un libro que me defraudó.
Snažila jsem se tu knihu přečíst znovu, abych si utvořila pořádný názor. Ale napodruhé to bylo ještě horší, když už netáhne záhada, netáhne nic. Dobrý pokus o dva různé vypravěčské styly, jenomže nefunguje. Ženský pohled na věc působí komicky a její "lidová mluva" po pár stránkách spíše obtěžuje, než pomáhá. Velké pozitivum této knihy jsou nádherné lyrické popisy, nicméně ani ty rating nezvednou.
Мислех си, че след бозата на Сюзан Елизабет Филипс няма да падна по-ниско, обаче ето ни - "Сянката на катедралата" положително е най-тъпата книга, която прочетох от началото на годината, а да се сравнява с "Името на розата" е обидно за Умберто Еко.
Hay historias q me enojan. Rebuscado sin razon, y no me refiero a la alternancia en el narrador (eso de hecho, es lo único que me gustó) porque te obliga a implicarte en la lectura para saber quien narra. Pero ni da miedo (solo confunden sus apariciones de espectros), ni le saca partido a estar ambientado en Praga, ni te queda claro en que consiste su supuesta logia secreta. Ese romance pasional entre los protagonistas lo sentí falso. Y el personaje de Klará, ¡rarisimo! no sabes si ¿es una poli inexperta, una colegiala berrinchuda o qué? ¡Que lo odié pues!
This entire review has been hidden because of spoilers.
The plot is good but for moments the timing is off. The author trusts that his readers will be in the same page as he is so things can get confusing for moments if the reader gets distracted.
Mnohem víc než detektivka, mnohem víc než postavy, mnohem víc než styl oceňuji práci s reáliemi a portrét katedrály, která de pro mě po přečtení prokresluje do další roviny. A proto se to dobře čte.
Citaat : De kathedraal is ruimdenkend vanuit de essentie van zijn vorm en zijn inhoud, hij wordt geschaad door bekrompen beheerders. En ook al zijn die ingewijd, zolang ze zich geroepen voelen de poort te sluiten, is hun roeping een vergissing. Review : Miloš Urban (1967) is een Tsjechische schrijver die na de Fluwelen Revolutie (1989) opgang kon maken. Een deel van zijn jeugd bracht hij door aan de Tsjechoslowaakse ambassade in Londen. Hij studeerde Engels en Scandinavische taal- en letterkunde in Praag en Oxford. Naast schrijver is Urban ook redacteur en vertaler. Hij debuteerde in 1997 met de thriller 'De wraak van de bouwmeesters,' waarin moorden in en rond de gotische gebouwen van Praag een belangrijke rol spelen. Gedurende de laatste dagen van de twintigste eeuw vindt er een reeks mysterieuze moordaanslagen plaats in Praag. Voor zijn, in 2001 geschreven, 'zwarte' sprookjesboek Hastrman ontving Miloš Urban de Litera-prijs (beste boek in de categorie proza). Urban schreef een flink aantal boeken, maar er is nog weinig naar het Nederlands vertaald. Zijn, in 2003 geschreven, literaire thriller Stín katedrály verscheen nu in 2014 in het Nederlands onder de titel 'De Schaduw van de kathedraal.'
Laat op de avond wordt bij de kunsthistoricus Roman Rops een briefje bezorgd dat hem aanspoort om direct naar de monumentale Sint-Vituskathedraal op de Praagse Burcht te gaan. Daar treft hij tussen de relieken een afgehakte hand aan, en als later een lijk wordt gevonden – zonder hand en op rituele wijze ondersteboven in een gat in de grond begraven – wordt Rops als voornaamste verdachte bestempeld. Hij kent de dode en heeft vrij toegang tot de kathedraal omdat hij er een boek over aan het schrijven is. Maar is Roman wel de moordenaar, zou misschien Angelo Fulcanelli er niet achter zitten, de bouwmeester die leiding geeft aan de restauratiewerkzaamheden aan de kathedraal, of één van de confraters? Onder leiding van inspecteur Klára Broch wordt een onderzoek gestart en al snel blijkt deze moord slechts de start van een aantal andere moorden met gruwelijke symboliek als een kruisiging en dergelijke meer.
Tegen de achtergrond van deze intrige van moorden en geweld wordt de vrijgevochten Klára Broch waanzinnig verliefd op de erudiete Rops. Hun relatie wordt echter overschaduwd door Rops' al even waanzinnige passie voor een vrouw die zo weggelopen lijkt uit Dante's 'La divina commedia'. 'De Schaduw van de kathedraal' is een literaire thriller met heel wat filosofische, theologische, literaire en artistieke verwijzingen onder andere naar de satanische afbeeldingen uit de reeks 'Les Sataniques' van Félicien Rops – het is geen toeval dat Rops zijn naam deelt met deze Belgische graficus en schilder. Het boek bevat alsook verwijzingen naar de prerafaëlieten. Tevens heeft de auteur duizendeneen weetjes klaar om de kathedraal tot hoofdpersonage te verheffen. Daardoor wordt het thrillereffect ietwat naar de kant geschoven.
La cruel y pura verdad es que no entendí la mayor parte del libro. Capte la trama, pero al cambiar de narrador a la velocidad del sonido y en primera persona nunca sabia quien estaba narrando, y el final directamente no lo entendi.
El libro más tedioso en la vida, mil palabras para decir cosas súper sencillas, el personaje principal termina por hartarte y el final es simplemente decepcionante.
"Сянката на катедралата" Милош Урбан не може еднозначно да се определи като жанр, но най-много се доближава до криминална загадка с исторически и религиозни елементи. Действието се развива в Прага, а в центъра на сюжета е катедралата „Св. св. Вит, Вацлав и Войтех“, с много детайли около строежа и поддръжката. Катедралата е много мащабна и изключителна, строена е повече от 5 века, започната 1344 от Матиаш от Арас в готически стил, много архитекти са работили по катедралата, смесвайки различни стилове, докато бъде завършена през 1929 г. Авторът описва всичко с много подробности и за мен беше удоволствие да си представя отново суровата красота на св. Вит. Има и много препратки към изкуството - Данте Габриел Росети и Данте Алигиери играят важна роля в очертаването на сюжетните нишки и разрешаването на мистерията. Роман Ропс е ексцентричен любител на изкуството, който пише книга за катедралата и се ползва с покровителството на църковните служители, една вечер получава анонимна бележка и отива в катедралата. И докато търси човека, който му е оставил бележката се озовава пред младата полицайка Клара Брохова. Тази среща поставя началото на доста особени отношения, свързани с изясняването на доста необичайни събития. Роман е намерен с отсечена ръка, която първо взима за част от мощите, но ставя ясно, че е съвсем истинска и очевидно принадлежи на мъртъв човек, а след това е открита и самоличността му - отец Каландра, чието тяло е поставено по особен начин и е много вероятно да има символика в престъплението. Двамата с Роман са били доста близки и това поставя подозренията върху него. Първото убийство обаче е само началото на загадъчните събития, зловещо аранжирани сцени, които оскверняват храма. На пръв поглед няма логическа връзка между всички представени факти и събития и аз почти докрай не виждах особено много свързващи нишки, разследването тече доста хаотично, а Клара е доста пасивна като за полицай. Роман иска да изясни случващото се в катедралата, но и неговото поведение не е особено добре мотивирано. Между суеверието и разума, често повествованието е някак като изкривен сън, доста моменти изглеждат като проекция на халюцинации и читателят се чуди къде е истината. Според мен е търсен ефект, за да се засили мистерията. Прокрадва се окултизъм, в препратките към книгата "Тайните на катедралите" на Фулканели. Книгата се оказва доста важна за разплитане на събитията. Романът на чешкия писател Милош Урбан има всички съставки да бъде вълнуващ и интелектуален, но му лисва обединяваща линия. Всички факти са някак нахвърляни и по никакъв начин не са изградени връзки между тях, няма изградено и структурирано разследване от страна на главните герои - Роман и Клара, а взаимоотношенията им са доста абсурдни, също и второстепенните герои са някак повърхностни. Събитията са разплетени в последните няколко страници, но самата им обосновка е някак непълна и донякъде неразбираема. За мен имаше доста повече потенциал.
Me costó entender, en un principio de mi lectura, que cada dos espacios cambiaba de personaje puesto que en el libro no mencionaban dicho cambio.
Me parece interesante la forma en que describe cada parte de la iglesia y cada obra que hay en ella a pesar de que, por falta de conocimiento, me causó mucha confusión. Esta historia, con misterio, policías y muy poco romance me dejo en confusion varias veces. Incluso con su final. Aunque creo que salió todo bien no lo entiendo del todo.
Dejando a un lado dichos puntos, me parece que la trama de la historia es muy buena y que, tal vez, escrita de otra manera me hubiera encantado
This entire review has been hidden because of spoilers.
Takhle knížka je pokladem pro všechny bohemisty a filoložky. Autorovu slovní zásobu můžeme jen závidět. Bohužel barvitost jazyka je v tomhle případě na úkor srozumitelnosti děje. Ačkoliv jsem přečetl každý řádek, v podstatě vůbec nemám tušení, o čem kniha je. Střídavé vyprávění intelektuála a sprosté policistky občas prošpikované nějakou tou brutální vraždou. Závěr jsem nepochopil vůbec a divím se, že jsem se k němu vůbec dobral. Opravdu jen pro fajnšmekry.
Kniha mě opravdu velmi zaujala, a to nejen svým grafickým zpracováním, ale i příběhem a vyprávěním ze dvou úhlů pohledu. K tomu však směřuje i důvod "pouhých" čtyř hvězdiček - chápu, proč je v části vyprávěných Klárou použito "hovorového, hrubšího" jazyka, ale v některých pasážích mi to přišlo až moc. Kdyby se jen o krapet ubralo, bylo by to mnohem lepší a stejně by to splnilo účel... Jinak nemám, co dodat. I rychlý závěr mi přišel naprosto padnoucí do stytlu vyprávění.
Vlastně rozumím všem těm, kterým se tahle Urbanova kniha nelíbila. Pro mě to ale byl krásný koncert, hezky namíchaný z ironické intelektuální pósy, historicko-uměnovědné onanie a potutelného pomrkávání na poučeného čtenáře. Prostě Urban jak ho mám rád - i tu koncovku měl lepší, než v jeho podobných dílech. Dobrý, fakt dobrý.
Vůbec nechápu, proč to měl syn jako maturitní četbu. Aby viděl šílenou pražštinu? Aby mu došlo, že literatura psaná hovorově je děsná? Nelíbil se mi ani koncept. Jako nápověda se poňoukala podobnost Da Vinciho kódu, ale i to bylo vlastně trapné. Ne tohle doopravdy se mi nelíbilo a jestli do školy, tak jako odstrašující případ češtiny.
Terriblemente complicado. Se pierde el interés con frecuencia. Sin embargo, se debe reconocer que posee una profunda transmisión de la cultura de un pueblo pocas veces estudiado desde América. Alquimia y simbolismo se conjugan en las mejores páginas de este libro. Un tabique
V půlce knihy jsem si říkala, jestli to budu muset začít číst znovu a raději jsem skončila. Ztrácela jsem se v příběhu, který běží ve dvou liniích. Hlavní hrdinka se vyjadřuje velmi nespisovným jazykem, hlavní hrdina pátrá po důvodech vraždy. Bohužel, autorův styl psaní mi nevyhovuje, špatně se mi pamatovaly postavy (podobně jak u většiny ruských děl) a nějak jsem nenacházela ono napětí, které skrývala anotace.
Este libro habla de Praga, una de las ciudades que encuentro más fascinantes; de arte Prerrafaelista, uno de mis movimientos favoritos, y tiene fantasmas, asesinatos misteriosos, hechos inexplicables y un apartamento amueblado con obras de arte... tenía que haberme gustado con locura. Sin embargo, lo encontré un poco aburrido, con demasiado simbolismo y excesivamente extraño para captar mi interés. Combina los puntos de vista de dos personajes, Roman, el principal sospechoso del asesinato de un cura, y Klara, la agente de policía que investiga el caso. Este sistema a veces me confundía porque no sabía quién estaba narrando qué. Milos Urban es un autor checo contemporáneo y es interesante leer un ejemplo de la novela negra que se escribe en el país pero no me ha entusiasmado.
Realmente te atrapa la historia, leyendo las críticas estaba asustado por la forma de narrar de ambos personajes en primera persona, pero estando al tanto de lo que sucede, uno se da cuenta con unos solos renglones de quien es el que tiene la palabra.
Tienen una trama muy misteriosa, las catedrales, lo gótico, el misticismo, los libros oscuros, y todo resulta ser, lo más imprevisto de todo, como si fuera una historia diferente, una que nace al final.
Mi primer libro de este autor, me enamoró por sus referencias a Dante, tal vez no me atrapó mucho su forma de narrar mas que sus trasfondo, posiblemente lea a este autor de nuevo, me fascina que le fascine La Divina Comedia.
El final es algo enredado, pero basta una leída cuidadosa para entenderlo todo.
Realmente te atrapa la historia, leyendo las críticas estaba asustado por la forma de narrar de ambos personajes en primera persona, pero estando al tanto de lo que sucede, uno se da cuenta con unos solos renglones de quien es el que tiene la palabra.
Tienen una trama muy misteriosa, las catedrales, lo gótico, el misticismo, los libros oscuros, y todo resulta ser, lo más imprevisto de todo, como si fuera una historia diferente, una que nace al final.
Mi primer libro de este autor, me enamoró por sus referencias a Dante, tal vez no me atrapó mucho su forma de narrar mas que sus trasfondo, posiblemente lea a este autor de nuevo, me fascina que le fascine La Divina Comedia.
El final es algo enredado, pero basta una leída cuidadosa para entenderlo todo.
Realmente te atrapa la historia, leyendo las críticas estaba asustado por la forma de narrar de ambos personajes en primera persona, pero estando al tanto de lo que sucede, uno se da cuenta con unos solos renglones de quien es el que tiene la palabra.
Tienen una trama muy misteriosa, las catedrales, lo gótico, el misticismo, los libros oscuros, y todo resulta ser, lo más imprevisto de todo, como si fuera una historia diferente, una que nace al final.
Mi primer libro de este autor, me enamoró por sus referencias a Dante, tal vez no me atrapó mucho su forma de narrar mas que sus trasfondo, posiblemente lea a este autor de nuevo, me fascina que le fascine La Divina Comedia.
El final es algo enredado, pero basta una leída cuidadosa para entenderlo todo.
Příjemná knížka opět s velmi zajímavou kulisou. Tentokrát ale příběh, dle mého, docela fungoval. "Nepolicejní detektivky" beru na milost, takže v tom problém nebyl. Štval mě styl, kterým vypráví Klára. Její argot byl mnohdy téměř k nepřečtení, což nepříjemně bránilo příběhu plynout. Velká poklona za výtvarnou stránku knihy. Grafika a ilustrace krásné. „Urbanovský“ formát příjemně praktický. Jedna hvězda nahoru navíc právě za to.
Stín katedrály jsem četla hned v závěsu za Sedmikostelím a musím říct, že se mi líbil ještě o fous víc. Nejde ani tak o zpracování, v tomto směru je možná Sedmikostelí zajímavější, spíš jsem se daleko víc sžila s hlavními protagonistky (dobře napsaný "upír Edward" a policajtka, která vyrostla v děcáku). Zřejmě mám nového oblíbeného autora.
El comienzo de la historia es interesante pero después se vuelve muy confuso. El personaje que narra la historia cambia constantemente y hace que el lector se pierda. La mayor parte del libro apenas la entendí.
Me hubiera gustado mucho más de haber utilizado un solo narrador, pero alternar entre dos puntos de vista y sobretodo ambos en primera persona fue una pesadilla.
Todo lo que tenga que ver con Catedrales me encanta, por eso se lleva las tres estrellas.