Kája Saudek

by Helena Diesing, Tomáš Prokůpek

Výpravná obrazová monografie je prvním důstojným knižním holdem králi českého komiksu. Kája Saudek byl však nejen autorem smělých komiksů, ale také zdatným propagačním grafikem a uměleckým solitérem úspěšně se pohybujícím mezi filmem, užitou grafikou, ilustrační a volnou malířskou tvorbou. V autorových vrcholných dílech, vzniklých většinou v průběhu šedesátých let, se prolíná ovzduší doby s nesmírně působivým výtvarným rukopisem, ojedinělým i ve světovém kontextu. Kniha ovšem navíc přináší řadu zcela neznámých a dosud nepublikovaných Saudkových prací a rovněž dokládá, že se stal osobitým portrétistou mnoha slavných tváří kulturního, převážně hudebního světa. Rozsáhlá publikace je po podrobné vstupní kapitole (Hledání a zrání) členěna do oddílů Film a televize, Komiksy a kresby, Reklamní a užitá tvorba, Erotické kresby, následuje exkurz do Saudkovy volné tvorby (Obrazy, objekty a dekorace) a závěr (Pokračovatelé, žáci, epigoni) je věnován silnému vlivu tohoto brilantního kreslíře na jeho mladší současníky i další generace. Téměř 900 barevných reprodukcí vzbudí zájem - kromě skalních fanoušků Káji Saudka a špičkového komiksu - širších vrstev uměnímilovné veřejnosti.

528 pages, Hardcover

First published December 1, 2013

Reviews

[Jan · Rating 4 out of 5]

Je záslužné, že něco takového konečně vzniklo a docela se mi to líbí, navíc jsem získal i trochu jiný, širší náhled na Saudka. Co jsem četl, tak bylo sestavování téhle knihy kvůli obtížné komunikaci se Saudkovou rodinou a majiteli originálů docela porod; škoda, ale myslím, že to hlavní tam je. Možná jenom škoda, že prakticky není zastoupeno porevoluční období, které autorka z kunsthistorického hlediska považuje za úpadkové - může být, ale kniha pak vzbuzuje dojem, že jí něco chybí. Stejně tak mi na pár místech nesedly uměleckovědné úvahy nad jednotlivými díly, kde je vidět, že tam autorka něco pochopila možná jinak, než bylo zamýšleno - nejvíc asi u portrétu maďarské dvojice s typickou vahadlovou pumpou v pozadí, kterou interpretuje jako dvojici úderníků s jakýmsi bizarním, lehce surreálným stavebním jeřábem.