Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním žebříčku dostoupal až na ředitelskou pozici a svou frustraci z práce i světa začal důsledně přepíjet ve svém oblíbeném lokálu U Poutníka. Prostřednictvím razantních ironických šlehů přitom začal svoje postřehy a mikropříběhy zveřejňovat pro skupinku přátel na Fejsbůku. Jeho syrový, vtipný a autentický styl mě tehdy okamžitě zaujal a nadchl, výsledkem je tato knížka. Při čtení Fušerů se budete královsky bavit, věřím, že mají potenciál rozhodit sandál i divákům u obrazovek či pláten kin, důležité je ovšem nezapomenout, že tohle všechno se stalo a zřejmě pořád děje. – Kamila Zlatušková
Srážky s blbci. Každý den, celý den; zákazníci, kolegové, bezpečnostní složky. Noticky ze života v jednom z velkých hobby marketů. Vtipné? Nesporně. Pravdivé? Navzdory přepálené stylizovanosti ano; speciálně pro někoho, kdo se zákazníky pracoval. Má to vhodný formát? Ani náhodou.
Formou "jeden tweet denně" bylo to bylo boží, takto se to záhy přejí. Styl a pointování humorů od autora přejmete natolik rychle, že během pár stránek budete přesné znění průběhu i "pointy" vědět bezpečně dopředu. Má v podstatě dvě šablony pro "tweet" a dle nich jede. I tak je to dobré, ne že ne. Přeci jen absurdnost situací je na tom ve výsledku zajímavější než ono humorné podání. A zdaleka nejlepší je to ve "tweetech", které jsou čistě přepisy mailů, konkrétních stížností, motivačních dopisů apod.
Ja vlastne nevim, obcas jsem se smal a nekdy stydel... prectete to za den a vlastne nema smysl nad tim moc asi premyslet, jako oddychovka je to asi idealni
Deníkové zápisky vedoucího hobbymarketu v Brně (což tomu dodává jazykový bonus). Je cítít, že jsou to původně průběžné hlášky pro kamarády na facebook, takže kvalita kolísá, ale smál jsem se mnohem častěji než ne. A i kdyby byla pravda jenom polovina, budu se na návštěvu nehobbyčejného marketu (i jiné velké prodejny) už navždycky dívat jinak.
Jednohubka na pár vtipných chvil. U knížky jsem se bavil, někdy náramně, někdy méně. Nelíbily se mi až příliš časté vulgarismy a rádoby vtipy mířené na souseda (?) gaye. Jinak můžu doporučit, některé příhody jsou opravdu k nevíře :)
To, že sú ľudia jebnutí a práca s nimi je posledný kruh pekla vie každý, kto s nimi niekedy pracoval. Tu autor spísal svoje zážitky z takej práce a miestami ma nahlas rozosmial. Ale väčšina zápiskov bola meh, pokojne by mi stačila tak tretina z nich.