Toyen je dodnes jednou z nejznámějších a nejuznávanějších avantgardních umělkyň na světě. Biografie této svobodomyslné malířky a výrazné osobnosti meziválečné umělecké avantgardy, která sama o sobě šířila mnoho mýtů, odkrývá dosud neznámá fakta a zachycuje historii mnoha obrazů. Spisovatelka a filmová režisérka Andrea Sedláčková prošla desítky archivů, policejních záznamů a dosud nepublikovaných deníků, aby objevila skutečnou Toyen. Strhujícím způsobem líčí její milostný život a dění mezi českými a francouzskými surrealisty a levicovými intelektuály. Dopřává nám setkání s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Jindřichem Heislerem, André Bretonem, Benjaminem Péretem, Paulem Eluardem a samozřejmě s Jindřichem Štyrským. Půvabně líčí pražské a pařížské galerie, kavárny, kabarety a nevěstince i atmosféru míst, kde malířka a její souputníci pobývali a tvořili. Současně nás seznamuje s historií mnoha Toyeniných obrazů. Text doprovází přes dvě stě reprodukcí a dokumentárních černobílých i barevných fotografií.
Andrea Sedláčková se narodila v roce 1967 v Praze, vystudovala scenáristiku na FAMU. Po podpisu Několika vět byla předvolána k výslechu na StB, který se stal impulsem k její emigraci do Francie, kam odešla v létě 1989. V Paříži absolvovala katedru střihu na filmové škole.
Filmovým debutem Andrey Sedláčkové se stal thriller Oběti a vrazi (2000) s incestní tematikou, posléze natočila snímek Musím tě svést (2002), který kombinuje milostnou zápletku s politickými motivy. V roce 2014 měl premiéru její celovečerní hraný film Fair Play o státem organizovaném dopingu v osmdesátých letech v komunistickém Československu. Je též autorkou celovečerních dokumentárních filmů Život podle Václava Havla či Můj otec Antonín Kratochvíl a mnoha dalších dokumentárních a hraných televizních filmů.
V nakladatelství PROSTOR debutovala literárním dokumentem Moje pařížská revoluce (2014), po kterém následovaly romány Každý něco tají (2017) a Téměř nesmrtelná láska (2021). V současnosti žije mezi Prahou a Paříží, kde se věnuje střihu celovečerních filmů. V roce 2021 byla ve Francii vyznamenána Řádem umění a literatury v hodnosti rytířky.
Naprosto fenomenální monografie, která na dlouhá léta dopředu bude tvořit úhelný kámen porozumění výjimečné malířce, jejímuž životu se dosud nikdo takto detailně nevěnoval (snad s výjimkou Mileny Štráfeldové). Nejde o kunsthistorickou sondu, Andrea Sedláčková v jednom rozhovoru vhodně prohlásila, že z hlediska dějin umění o Toyen erudovaně píší jiní, povolanější. Co vše Sedláčková dokázala zjistit, ozdrojovat a ověřit, z toho jde hlava kolem – a především z toho, jak výborně, srozumitelně a přehledně svá zjištění dokázala písemně zpracovat. Vždy perfektně popíše kontext, kdy se jaká epizoda odehrává, šíře záběru přesahuje i k životním epizodám malířčiných přátel, kteří ji ovlivňovali (a hlavně Toyen je). Až se skoro nechce věřit, že v podmínkách současného českého kulturního prostoru, kde "zájem o umění" se stává téměř podezřelým, se tato monografie stala Knihou roku Lidových novin. Jsem uchvácen.
Tak jsem to konečně dolouskala! Tahle knížka je jedinečná nejen vyprávěním o Mance Čermínové aka Toyen, jedný velký lidský záhadě a důležitý personě surrealismu, ale je to hodně zajímavá výpověď doby - první a druhý světový válce, chudobě, exilu, samotě, odloučení, komunismu, navíc protknutá příběhy a osudy lidí z kulturního světa jako jsou Štýrský, Heisler, Andre Breton a xy dalších. Dávám 10/10 a mega tuhle bichli doporučuju. ❤️
Výborně zpracovaný životopis surrealistické malířky. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak někteří umělci, toužící po absolutní svobodě, nezávislosti a originalitě, tíhnou k neskutečně stádnímu a nesvobodnému socialismu (komunismu), jak nenávidí bohaté i zbohatlíky, buržoazii a kapitalisty, ale bez uzardění si od nich za svá díla berou peníze a nechávají se vydržovat mecenáši, jinak by zahynuli hlady. A spousta z nich z toho zkřiveného levicového světa prchá do zemí svobodných, odkud dští síru na bohaté a vzhlíží k východu.
Toyen a její touha po nezávislosti zkombinovaná se skvělým vyprávěním Andrey Sedláčkové. Jako kdyby Toyen oživla, moc cením spousta kontextu a detailů, množství zdrojů, i interpretace jednotlivých obrazů, které přirozeně doplňovaly příběh života Toyen.
Miluji surealismus, v této oblasti mám hodně načteno a nakoukáno, takže moje očekávání byla hodně vysoká. Tato kniha měla opravdu vytuněné PR a mluvilo se o ní všude, takže jsem to brala jako tutovku, že mi vypoví všechno, co jsem ještě nevěděla. Místo toho jsem ale dostala pouze spekulaci, ve které si autorka hraje na psycholožku a občas dává věcem význam, který tam není. Každá věta obsahovala slovo snad, možná a asi nebo končila otazníkem, takže se s fakty můžeme rozloučit. První půlka knihy se tak nese ve smyslu toho, s kým Toyen asi spala (možná proto si osobní život tak kryla, když věděla, že jako žena bude pouze objekt?! --> vidíte, jak vám vsugerovávám věci, o kterých nic nevím). Korunku tomu nasadily popisy obrazů a fotek, které se v knize neobjevily (jako fakt se budeme bavit o výtvarném umění a nedokreslíme to tunou obrázků?!). Ale abych tu knihu jen nehanila- autorce se podařilo najít pár nových fotek a ústně potvrzených "faktů", takže se tu a tam něco nového člověk dozví. Druhá půlka knihy se už nese v lepším duchu, protože přeci jen těch záznamů a dopisů existuje více. Vím, že není lehké odkrývat něco, co se odehrálo před tolika dekádami a tudíž už stopy a svědci zmizeli a věci se časem překroutily. Možná proto uvedení této knihy mělo vypadat jinak. Za mne nebyla zvolená dobře reklama a tím kniha trpí.
Nejlepší letošní dárek. Andrea Sedláčková strávila s Toyen fantastický čas, a na výsledku je to znát. Jedinou věc nechápu. V knize není v podstatě nic o tom, jak Toyen tvořila (kromě detailů ve stylu, jaký poměr stran měla její plátna), jak nad tvorbou přemýšlela, nic moc ke vzniku zásadních děl. Je to iritující, ale zřejmě o tom s nikým nemluvila?
Byl to krásný exkurz do života mé oblíbené rebelky a její tvorby. Vyhledávala jsem si při audio četbě všechna díla a moc mě to bavilo. Autorka odvedla velký kus práce, Eliška vše krásně načetla a mě nyní už jen mrzí, že jsem na konci tohoto surrealného životního příběhu. Děkuji.
Naprosto neuvěřitelné, úžasné a fascinující. Před autorkou smekám, protože projít všechno to množství materiálu, aby z toho všeho dala dohromady tuto knihu, muselo být opravdu náročné. Přitom se kniha samotná, kombinující životopis s informacemi o malířských dílech, čte tak lehce. Přečíst si Toyen: první dámu surrealismu byla pro mě čistá radost.
Tohle byla čirá radost. Andrea Sedláčková zpracovala ohromně přístupnou biografii, která nenese tu hutnou sirupovitost vlastní mnohým životopisům. Čte se s lehkostí, ale zároveň myslím umně vykresluje jakousi niterní podobu Toyen. Snad pak tomuhle malíři rozumíme o trošku víc, když na nás ke konci knihy vykouknou fotografie z pařížského imigračního úřadu 70. let a my hledíme do těch šedých očí, širokých jako měsíční pláň.
(Několikrát jsem se na internetu setkala s kritikou týkající se podtitulu knihy. Nevím, do jaké míry by se Toyen ztotožnila s pojmem "dáma", nicméně lidé, kteří Toyen znali z pozdní dospělosti, vypověděli, že o sobě mluvila výlučně v ženském rodě. Sedláčková tak usuzuje, že období, ve kterém Toyen o sobě mluvila v mužském rodě, netrvalo dlouho. Vždy se však nazývala malířem, myslím.)