Ignis fatuus

by Petra Klabouchová

Hororový příběh z magické Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce

V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.

Genres: Horror, Czech Literature, Thriller, Book Club, Audiobook, Mystery, Magical Realism

336 pages, Hardcover

First published June 4, 2024

Reviews

[Lucie · Rating 5 out of 5]

Skvělá knížka. Marně přemýšlím, kdo ze současných českých autorů je podobně komplexní, aby takovýmhle způsobem dokázal pracovat s jazykem, budoval napětí a zároveň si povodil čtenáře jedním wtf zvratem za druhým. Knížka, kterou si chcete přečíst a u který se budete občas smát a většinu času bát (minimálně pokud jste poseroutci jako já).

[Ivana Krekáňová · Rating 5 out of 5]

Wow, toto bolo čo? Jedna z najlepších kníh, aké som v poslednom čase mala to potešenie čítať. Petra Klabouchová spracovala šumavské legendy do výborne vystavaného (a skvele napísaného) príbehu. Večná hmla rašelinísk, lepkavé blato, plazivá hrôza v hustých lesoch, a do toho výcvikový vojenský priestor, hraničné pásmo, psy a ostatné drôty, udavači, podozrievanie, zlé svedomie, spomienky na odsun, a samozrejme obyčajné ľudské zlo. Už dávno sa mi nestalo, že by som knihu nasilu odkladala, aby mi vydržala dlhšie. Ignis Fatuus je paráda. #VSIF

[Zuzana Schedová · Rating 5 out of 5]

Wau, tak tohle čtení byl zážitek! Děsivý, mrazivý a naprosto skvělý čtenářský zážitek. Od Petry Klabouchové jsem četla u Severní zdi i Prameny Vltavy a nepřestává mě udivovat jak skvěle dokáže psát. Každá kniha je napsaná úplně jinak a přitom si nese ten nezamenitelný rukopis této naprosto mistrovsky píšoucí šumavské autorky.
Ignis Fatuus jsou geniálním zkloubení mýtů a faktů, babských povídaček, šumavských místních pověstí a historických skutečností. Autorka vzala všechny možné pověsti, které se mezi lidmi na Šumavě povídají a zapracovala je do příběhu ztracené věděcké expedice, která měla zkoumat zvláštní světelné jevy vyskytující se v pohraniční oblasti v údolí řeky Křemelné, kam civilisté nemají vůbec přístup. Všechno se to totiž odehrává v 80. letech minulého století a tohle bylo to vojensky uzavřené a nejpřísněji strážené území. Už od prvního dne jednotliví členové expedice zažívají zvláštní události, které vás u čtení nenechají chladnými a pokud jste jak já, tak budete vyděšení jako už dávno ne. Tak jako oni se budete motat, bát se, přemýšlet a nechápat. Autorka se bude s vámi hrát úplně stejně jako se svými postavami a to co oni zažijí, to se nedá popsat. Musíte si to přečíst a celé si to zažít s nimi.
Ano, u čtení jsem se bála, ukázalo se, že Petra Klabouchová umí napsat neskutečně skvělý a atmosferický horor. Není totiž potřeba hektolitry krve a mrtvoly na každém kroku. Stačí totiž vytvořit atmosféru plíživého strachu, který se zakrádá a postupně zbavuje postavy zdravého rozumu a racionálního uvažování. Ale to, čeho jsem si užívala snad ještě víc než děsivých scén a pohlcujícího příběhu, je jazyk, kterým autorka píše. Zbožňuju jak se vyjadřuje, jaké používá slova a slovní spojení, to je doslova pohlazení pro moji čtenářskou duši. Čtení jsem si neskutečně užila, i když je pravda, že první polovinu knihy jsem pro jistotu četla přes den, abych se sama doma v noci nebála :D
Tuhle knihu doporučuji všem milovníkům hororů a místního folkloru, to jsou totiž věci, co mám ráda a tady jsem všeho dostala k mé maximální spokojenosti. Ale bacha, asi si chvíli cestu na Šumavu neuděláte a u pohledu na svělušky nebo mlhu v lese se vám bude dělat lehce nedobře.

[Rézina Dějová · Rating 3 out of 5]

Jako dítě, které většinu prázdnin trávilo na staré šumavské chalupě na samotě, a po večerech u rozsvícené petrolejové lampy (nekecám) hltalo strašidelné šumavské pověsti od Antonína Rausche, mě anotace okamžitě chytla. Moc se mi líbí využití místního folkloru. Příběhy o lidožravých světýlkách se mi v dětství zažraly tak hluboko pod kůži, že si na ně dodnes vzpomenu, kdykoli se ocitnu po tmě v lese.

Kniha je výborně napsaná, ale koncept nespolehlivého vypravěče, skupinového šílenství, bloudění v lese, protínání realit a časových rovin strašně smrdí Karikou. Dokonce autorka úplně stejně jako Karika v Trhlině zmíní a k vybudování atmosféry použije skutečný příběh ztracené Ďatlovovy výpravy. Ignis Fatuus je sice z hlediska jazyka napsaný o řád lépe než Trhlina, ale Trhlina má zase nesrovnatelně svižnější tempo a je mnohem strašidelnější.

Úryvky z jakoby dobových materiálů jsou místy WTF, stejně jako závěr knihy, který už působí moc překombinovaně. I pro člověka, který Šumavu zná a má ji rád, je rázovitost a drsnost místních lidí podaná trochu přehnaně. V knize je i několik nesrovnalostí, jako třeba moment, kdy postava, která nevidí, komentuje, co druzí dva lidé drží v rukou. Váhala jsem kvůli tomu mezi dvěma a třemi hvězdami, nakonec dávám tři. Za milovanou Šumavu.

[Mr. Ripley · Rating 4 out of 5]

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet... se nenachází rybníček, ale česká verze Blair Witch, variace na Kariku, moderní bestiář Šumavy a hrátky na found footage za socíku. Zní to zvláštně, ale díky suverénnímu stylu Klabouchové román drží kompaktně při sobě a dodá i uspokojivé finále. Což, přizneme si, není v tomto žánru pravidlem.
Ač hype nemám rád, v tomhle případě je oprávněný. Ignis Fatuus je atmosférické, značně děsivé, mile gore a perfekcionisticky vypiplané dílko, za kterým musí být kvanta hodin rešeršní práce.
Jen se obávám, že při příští návštěvě kamarádky ze Sušice výlet do lesů nejspíš oželím.

[Monika Zbínová · Rating 5 out of 5]

Akože dovi. Kniha, o ktorej sa mi aj snívalo...

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Tohle bylo velmi mrazivé až mrazivě nepříjemné čtení. Což myslím v dobrém slova smyslu ovšem, neboť k tomuto žánru přesně takové pocity z čtení patří. Zprvu mi chvilku trvalo se začíst, ale jak jsem se chytla, už jsem knížku nepustila z ruky. Napínavé čtení, kdy některé z okamžiků můžou být velmi slušnou noční můrou. Petra Klabouchová znivu ukázala, jak atmosféricky psát umí. Její jazyk krásně plyne, přitom je poetický, až skoro hladí po duši. 4,4
PS: Materiály k šumavským "záhadám" mě bavily. A krásná obálka, musím ještě napsat.

[Viera Némethová · Rating 5 out of 5]

Nechať sa unášať mrazivou, hororovou a zároveň magickou atmosférou Šumavy od autorky, ktorá vie čitateľa vniesť priamo do srdca príbehu mi prišlo v jesennom predvianočnom čase veľmi vhod. Petra Klabouchová opisuje zvuky, vôňe, pachy, neverbálnu komunikáciu, atmosféru, strach aj des majstrovským spôsobom s dôverným poznaním miesta, kam, svoj príbeh zasadila.
Autorka umne využila staré šumavské legendy, miestnu oral history, staré príbehy a fakty z archívov.
Šumava je miestom starých keltských legiend, na niektorých miestach skoro nedotknutých človekom, tragicky vysídleným, zničením strážcami hraníc socialistickej republiky a plným malých a veľkých krívd, útrap, vrážd a násilia. Zároveň je nádherným prírodným miestom, kde si kedysi dávno odkrúcal svoju vojenčinu aj môj otec a hovoriť, ani spomínať na tie roky nikdy nechcel.

"Žádný člověk nedokáže chytit koně, na kterém by utekl sám sobě."

[Barbora · Rating 2 out of 5]

Začátek slibný, pak jsem váhala, jestli to není parodie. Lépe by to asi fungovalo v televizi, tak třeba to ČT natočí. Konec úplně ujetej.

[Michaela · Rating 5 out of 5]

Brutálne mrazivé čítanie. Autorkin lyrický štýl rozprávania mi neskutočne sadol.
Príbehy a miestne šumavské legendy o duchov a bludičkách boli vyrozprávané v stupňujúcom sa napätí. Od nepamäti (od čias Keltov až po súčasnosť) sa tam objavujú javy, ktoré nie sú úplne vedecky objasniteľné. Tajomstvá, záhady, zabudnuté osudy, nespokojné mŕtve duše.

Miesta na Šumave, kde k týmto udalostiam dochádza, pozdĺž rieky Křemelné a v pohraničných oblastiach, sa vydáva preskúmať vedecká expedícia v sedemdesiatych rokoch. Samozrejme odsúhlasená tajnými službami. Postavy reagujú uveriteľne a až spätne si čitateľ uvedomí ich prepojenie a ovplyvnenie prostredím, či minulosťou. Stupňujúce sa napätie, strach, nepriaznivé počasie a nehostinné miesto (hmla, zima, blato, výpary z bažín, guľové blesky) sa pohrávajú s psychikou a dušami, ktoré vstúpili na toto územie.

Vecné správy z autenticky pôsobiacich dokumentov a vyšetrovacích spisov sú v záverečnom vysvetlení ešte mrazivejšie. Strohé informácie, príbehy o stratených ľuďoch z 19. a 20. storočia, o nevysvetliteľných požiaroch a vraždách, mŕtvych deťoch, či utrápených dušiach a nespravodlivosti (nielen pri odsune Nemcov), o duchoch, ktorí tu ešte stále ostávajú. A pre tých, ktorí prežijú lov hmly s očami, či ťapkanie nožičiek nepokrstených detí a vrátia sa ako dvojdušníci… brr.
Mala som zimomriavky nielen z opisov krvavých hrôz, ale aj z červenej histórie; popísanej ako za komunistov zlikvidovali fungujúce dediny a mlyny a z pohraničného pásu spravili zem nikoho, budovy slúžili ako ciele na delostrelecké cvičenie. (A že ten tanec s mŕtvymi bol reálny? WTF?!). Samostatne útočiace psy (tzv. SUPy), obete na bohnickom oddelení č. 17, či pokusy s medikamentami, liečivami a drogami na nepriateľoch režimu…

Šumava na mňa dýchla svojou autentickosťou. Šumava nezabúda a neodpúšťa. Aj keď som v teple a v betónovom pekle stovky kilometrov ďalej, s inými tisíckami očí, cítim mrazivý chlad a rannú hmlu za oknami. Aj moje hodinky práve ukazujú 6:22.

[Lucie Aran · Rating 5 out of 5]

V případě této knihy jsem poměrně váhala, zda se do jejího čtení pouštět. Přeci jen období, v němž se odehrává hlavní linie příběhu nepatří zrovna mezi má oblíbená, respektive, v knihách se mu poměrně vyhýbám. Na druhou stranu však záhady, historie, a hlavně tajemné příběhy ze Šumavy, to je moje láska. Takže jak sami vidíte, rozhodnutí nakonec padlo a já zpětně rozhodně nelituji, vlastně – jsem naprosto nadšená.

Ignis fatuus je pro mě první knihou autorky a zároveň obrovským překvapením. Přiznám se, že po dočtení knihy se nemůžu ubránit srovnání s knihami Jozefa Kariky, ale byla by to, alespoň v mém případě, poměrně chyba. I když se tento příběh jeho knihám trochu podobá, Petra Klabouchová píše přeci jen trochu jinak, a pro mě, mnohem poutavěji.
Příběh mě do děje vtáhl poměrně snadno a přecházení mezi jednotlivými dějovými liniemi zaujalo a získalo si mě. Ten pocit nereálna a nutkavá potřeba vědět co bude dál, se jen prohluboval a úžasně kontrastoval s jednotlivými skutečnými příběhy, kterými byl děj proložen. Atmosféra byla skvělá, gradovala přesně na těch správných okamžicích a stejně tak přinášela i chvilky oddechu. Příběh měl spád, a netrpěl na vleklá místa, postavy zaujmou a nejedna si získá vaše srdce. Za sebe mohu tuto knihu jen doporučit, já jsem si její čtení rozhodně užila, a rozhodně se k ní ještě někdy vrátím.

[Karolína Teturová · Rating 5 out of 5]

Kniha je psána poetickým jazykem, který se až k popsaným hrůzám vlastně nehodí. Avšak vzhledem k tomu, že autorka chce ponechat jistý půvab Šumavě, nejen děsivé ticho s očima (tedy v tomto případě mlha s očima?), pak je její záměr pochopitelný. Kniha je provázána složitým uzlem článků, které se zakládají na pravdě, lze je snadno dohledat, a vlastně i ověřit.

Nuže, tato knížka vlastně ani není o hrůzách paranormálních jevů, ale spíše o hrůzách nejen socialismu. Šumava jako oblast obehnaná drátem, který brání přechodu na západ. Šumava jako oblast spojená s nacisty. Autorka nenásilně popisuje hrůzy, které místní zažili.

Největší zimomriavky mi způsobilo zjištění, že tato výprava sloužila pouze jako experimentální králíci režimu, protože 'rudým' bylo jasné, že všech sedm členů zemře. Vlastně ono bude pouze o sedm zdrogovaných králíků méně. Chytrých. Pouze chtěli ověřit, kdy a jak se tomu stane, v jaké souvislosti.

Ve finále chápu i hlasy, které říkají, že to bylo moc překombinované. Vlastně souhlasím - bludičky, lidské prase, nemrtví, ale ani neživí, cestování časem, dvě duše v jednom těle, kapičky od režimu na omámení. Ale prostě to sedlo. Taková povýšená Trhlina. Avšak za přesah do oblastí socialismu, které moji hlavu zaměstnaly na hodnou chvíli, nemohu, než dát plný počet.

[Vojtech Sroub · Rating 5 out of 5]

Nejsem odborník na horor či Šumavu, takže mi jsou reálné nesrovnalosti vcelku ukradené. Kniha je psaná zajímavým stylem a celý příběh je pěkně propletený s fajn vyprávěcími postupy, i když chápu že někteří čtenáři z toho můžou být lehce zmatení. V mé mysli bych přirovnal příběh možná trochu k záhadě Blair Witch a na mysl se též dere známá Djatlovova expedice...což bylo později i v knize potvrzeno. Minulost hlavních postav mě také docela nadchla. I když nejde úplně o můj žánr, tak jsem se bavil a rozhodně příběh doporučuji. Lokální zasazení, pohnutá minulost postav, prolínání a skoky v čase, brutální a gore momenty vše velice fajn. Půl hvězdy ubírám za to že občas forma (styl psaní, propletenost příběhu a objevování záhady) vítězí nad obsahem (opakující se momenty v příběhu a pár věcí nedovysvětlených).

[Kačaba · Rating 4 out of 5]

První dvě hodiny poslechu jsem byla přesvědčená, že to nepůjde, že se nikam dál nedostanu, ale nakonec jo a vlastně nejen to - otiskla se do mně i řada dojmů a pocitů. Tíseň hlavně. Což vzhledem k žánru je jedině dobře.

Petra Klabouchová mě navíc překvapila svým stylem psaní, který odráží lásku k češtině a větným konstrukcím, přesto ale není hutný tak, aby děj zpomaloval. Naopak mu pomáhá dotvořit atmosféru. A atmosféra je to hlavní, co tady na mě fungovalo. Ta a vynikající interpretace Kláry Suché.

[Simona · Rating 3 out of 5]

Prislo mi to ako ovela lepsie napisany Karika. Sklamana som.

[Lucie B. · Rating 4 out of 5]

Zásadně nečtu horory, takže nedokážu hodnotit v kontextu žánru (nečetla jsem ani Kariku). Ale jakožto příběh to za mě nebylo vůbec špatné a výrazně lepší než Prameny Vltavy. Šumava si o nějaký hororový příběh přímo říká a tady byla atmosféra podzimních mokřadů využita dosyta. Velmi se mi líbilo využití šumavských reálií, ve formě míst, lokálních příběhů a legend. Nevadila mi ani jistá repetitivnost – v kontextu příběhu dávala smysl a neubírala mi na čtivosti. Pořád jsem byla zvědavá, jak to dopadne.

Dvě hlavní slabiny knihy jsou postavy a několik dějových nesrovnalostí. Jednotlivé postavy sice mají své příběhy, ale ve skutečnosti jsou hrozně ploché, a jako čtenáře mě vlastně moc netrápilo, jak to s nimi dopadne. Nejlíp napsaná za mě byla paradoxně vedlejší postava starého Šinágla, toho jsem v tom jeho sadu opravdu viděla. Postavu Hadího krále jsem nepochopila a byla za mě úplně zbytečná. V logice příběhu také několik věcí uteklo. Když v úvodu srazí Klementa autobus, má na sobě svůj ručně pletený svetr, který už v téhle chvíli ale na sobě nemůže mít, protože ho půjčil Dušanovi poté, co přišel o oči. V úvodu také Hadí král zdraví Ondreje Laca a naznačuje mu, že pro konec nestačí umřít. Na konci se ale zdá, že přesně takhle ukončí své trápení duše Klementa a Dušana.

P. S. Oceňuji drobný odkaz na Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři a taky závěrečnou prosbu, ať lidé přírodu okolo Křemelné neruší, protože jen máloco je pro přírodu horší, než autoři, kteří svým dílem lákají nadšené čtenáře do první zóny národního parku.
P. P. S. Doufám, že editor v příští knize konečně vyškrtá ty doby minulé. Z toho se mi ježí chlupy víc, než z neposedných ohníčků.

[zuz.cahoj · Rating 5 out of 5]

Ignis Fatuus je presne taká creepy a strašidelná kniha ako naznačuje anotácia. A myslím, že to je dokonalé čítanie na toto dušičkové obdobie. Viem, že nie úplne každý má rád podobný typ príbehov, možno príliš pritiahnuté za vlasy, alebo možno až priliš pravdivé. Samozrejme, má ísť o fikciu, ale povedzme si pravdu, nezakladajú sa všetky povery a povedačky starých klebetníc aspoň trochu na pravde?

Kniha mi v určitom smere pripomínala Trhlinu od Jozefa Kariku. Tá sa mi však tiež veľmi páčila, takže mi to neprekážalo. Asi každý kraj má svoje miesto opradené legendami, zvláštnymi zjavmy, o ktorých sa radšej nahlas nehovorí. Miesta, kde pre niektorých zastal čas, neviete rozlíšiť, čo je halucinácia a čo je skutočnosť. Uniknúť sa nedá, stále chodíte do kruhu a dúfate, že vyviaznete živý. Aj keď zomrieť by v niektorých prípadoch bolo skôr vykúpenie než čeliť tomu desu, čo vás čaká.

Musím povedať, že pri čítaní mi nebolo všetko jedno, hlavne pri niektorých pasážach mi behal mráz po chrbte. Bolo to skvelo napísané a pútavé, knihu som jednoducho nevedela odložiť. Možno som tak trochu dúfala, že aspoň niekoho čaká happy end, ale už by som mohla vedieť, že pri horore niečo také neexistuje 😅.

Možem len odporúčať každému, kto má rád naozaj strašidelné príbehy (a vôbec sa teraz v noci nestrhávam pri každom nezvyčajnom zvuku🙃).

“Nikdy to neskončí, napadlo mě. My už se odtud nikdy nedostaneme. Ztratili jsme se, ale jinak. Ve světě, který není, mezi mrtvými, ale sami jsme zapomněli zemřít.”

[Shaxx · Rating 4 out of 5]

Od autorky jsem jako první četla U Severní zdi a zalíbil se mi její styl psaní. Když jsem viděla, že má hororovou novinku z prostředí Šumavy, byla jsem nadšená, protože horor je jeden z mých oblíbených žánrů. Vidím dost často přirovnání k Trhlině od Kariky a chápu proč, těm, co byli nadšení z Trhliny by se Ignis fatuus mohl líbit - tedy obsahově, co se týče psaní, Karika má strohý a přímý styl popisu, zatímco Petra Klabouchová píše téměř poeticky, s metaforami a barvitými přirovnáními a to mě vážně hodně baví. Ignis fatuus byl fajn, líbilo se mi prostředí, kde se příběh odehrával, stejně tak hrátky s časem a prostorem. Vědecké spisy, které prokládaly děj, mě nějak nerušily, naopak. Bohužel nemůžu dát všech pět hvězd, protože ačkoli se mi kniha líbila, občas mi to jako celek přišlo trošku překombinované a nemůžu říct, že by mě všechny postavy nějak výrazně oslovily. Nicméně ráda uvítám nějaký další hororový počin od autorky :)

[jaroiva · Rating 4 out of 5]

Jo, je to pěkně napsané. Taková šumavská Trhlina. Napsané je to líp než Trhlina, ale nezapůsobilo to na mě tolik. Nebála jsem se, no. Nejsem bojácný typ, ani u té Trhliny jsem se nebála, ale zapůsobila na mě tak, že do Tríbeče nějak ani nechci jet :), kdežto na Šumavu stále klidně pojedu.

[Jitka Č. · Rating 4 out of 5]

Čtení téhle knihy je jako procházka šumavskou mlhou – buď vás pohltí její tajuplná atmosféra, nebo vás ta námaha unaví a vzdáte to. Šumava, kterou Klabouchová vykresluje, není jen kulisou, ale plnokrevnou postavou příběhu. Její lesy, rozpadlé usedlosti a mlčenlivé kopce jsou plné jakési neklidné energie. Autorka využívá mystiku krajiny naplno, a zároveň staví na lokálních legendách, což dává jejímu dílu silnou autenticitu a kořeny v historii.

Pro čtenáře, kteří milují přírodu i psychologické hry, je tahle kniha doslova pokladem. Proč? Protože to, co vypadá na povrchu jako pouhý thriller, má hloubku a tísnivost, která proniká až do nitra. Hlavní postava Květa je nespolehlivým vypravěčem, což přidává vrstvu nejistoty – nevíte, co je skutečné a co jen výplod její mysli. Tím vzniká napětí, které se postupně plíží a dostává pod kůži.

Jazyk knihy je kapitola sama o sobě – barvitý, bohatý a občas téměř poetický. Klabouchová si hraje s každým slovem, což z knihy dělá jazykovou lahůdku, na kterou ale potřebujete soustředění a trpělivost. Tady žádná rychlá jízda na horské dráze nečeká. Některé pasáže se rozplývají v dlouhých popisech, historických kontextech a jemných detailech. Pro někoho pastva pro oči, pro jiného oříšek – kniha vyžaduje trpělivost a hlubší čtení. Nečekejte adrenalinovou záplavu hororových prvků na každé stránce, spíš pomalé a mrazivé budování atmosféry, kde se bojuje víc s vnitřními démony než s přízraky.

Pro fanoušky psychologického hororu ve stylu Kariky může být Klabouchové dílo příjemnou volbou – ačkoli osobně mi její styl sedl daleko více než Karikův. Zkuste to a uvidíte :)

[Markéta · Rating 5 out of 5]

*cheffs kiss*
Tak tohle byla po dlouhé době za mě naprostá pecka.

Čeští autoři mě obvykle velkým obloukem míjejí a nikdy mě zrovna nelákali. Stejně tak vojenská tematika, okupace a tak podobně. KDYŽ JÁ SI TAK HROZNĚ RÁDA TATO PŘESVĚDČENÍ BOŘÍM!

No a co mě hned na první dobrou přilákalo? Šumava. ŠUMAVA. To je moje srdcovka. Každý rok v létě zmiňovaná místa procházíme. Šumavská mlha ve mě vždy vzbuzovala takový podivný klid a pokoru.. no.. a teď z ní budu podělaná až za ušima.

Kelti. ANO! Místní legendy a folklor. ANO! Žádné vycucanosti z prstu. Krásně poskládáno na historické kostře daného místa.

Chvílemi jsem měla až husí kůži a v noci jsem knihu párkrát raději odložila, abych se vůbec vyspala.

Doporučuji. Moc a moc.

[Rozarka · Rating 1 out of 5]

Letos jsem si dala závazek vykročit ze zajetých kolejí a zkoušet žánry, které obvykle nečtu. A taky zkoušet číst víc v češtině, ideálně původní českou literaturu, tu dlouhodobě zanedbávam a myslím si, že je to škoda.

Ignis Fatuus měl být první opatrný pokus o vykročení z bubliny, a bohužel ne moc úspěšný. Vůbec mi nesedl autorčin styl, velmi overwritten a současně samé telling and not showing (sakra, ani nevím, jak se tomu říká česky). Moc tomu nepomohlo, že žádná z postav mi nepřišla zajímavá a bylo mi úplně jedno, co se komu stane a proč. Knihu jsem vzdala ve 30 %, nemá smysl se trápit s něčím, co mě nebaví, když je tolik jiných zajímavějších knih.

[Eliška Vyhnánková · Rating 5 out of 5]

Fenomenální!! Pokud patříte do generace, která si dodnes pamatuje smích dětí z Blair Witch Project, obrovsky si užijete i Ignis fatuus. A nejen vy. Petra skvěle píše. Bála jsem se číst v noci, prožívala jsem příběhy všech postav a celou dobu netrpělivě četla stránku za stránkou s bojácným očekáváním konce. Dávám si do speciální složky “chtěla bych napsat” ❤️

[Jakub Karda · Rating 5 out of 5]

Klabouchová je zjevení české literární scény - opět fantastická příprava, čtivě napsané a skvěle vypointované …. Radost číst

[Kahlan23 · Rating 4 out of 5]

4,5*
táto kniha sa ku mne dostala náhodou, ako výhra. knihe som sa potešila, lebo tento žáner čítam rada. zatiaľ som teda čítala skôr knihy od slovenských autorov ako sú Karika či Derňár, tých českých postupne len objavujem a preto aj to bol jeden z dôvodov prečo som sa knihe potešila. autorku som nepoznala, takže išlo o moje prvé stretnutie s jej tvorbou. a tak s chuťou na dobrý príbeh, pri ktorom sa budem cítiť nepríjemne som sa pustila do knihy. a dostala v nej všetko čo mám rada a v príbehu z tohto žánru potrebujem.

príbeh sa primárne odohráva v období na prelome 70 a 80 rokoch, v období keď mnohí utekali za hranice za iným životom. a práve na hranice je vyslaná skupina vedcov, medzi ktorých patrí aj Květa. ich úlohou je preskúmať javy, ku ktorým tam dochádza a zistiť či sú prírodného pôvodu alebo sú za tým tí z druhej strany. krátko po príchode však začína situácia naberať iný rozmer a eskaluje naozaj rýchlo. nie je jasné čo sa deje naozaj a čo len výplodom ich mysle. veriť si nemôžu ani medzi sebou.

pri čítaní sa mi ponúkala podobnosť s knihami od Kariku. predsa len prostredie lesov, v ktorých dochádza k nevysvetliteľným javom a udalostiam. ale tam to začína aj končí. kým Karikov štýl boli krátke, úderné a priame vety. autorka sa venuje budovaniu atmosféry prostredníctvom miestami až poetických opisov. a funguje to na výbornú. atmosféra je už od začiatku napätá a len sa stupňuje a stupňuje až vyvrcholí v šialenom finále. je isté, že sa budete cítiť pri čítaní nepríjemne, ošívať sa a pri niektorých scénach budete mať naozaj na mále a nebude vám všetko jedno.

udalosti v knihe sú striedané so zápismi z spisu Ignis Fatuus, ktoré vychádzajú z príbehov, ktoré autorka zozbierala. tie sú vsunuté tak aby vždy vysvetlili, priblížili jav, s ktorým sa postavami stretnú. bolo by určite zaujímavé prečítať si ich spolu naraz na konci ale aj takto popretkávané s príbehom dávali zmysel. skvele tak dokresľovali celkovú atmosféru. autorka v príbehu teda skvele kombinuje miestne legendy, mýty a folklór tamojšej oblasti.

suma sumárum, knihu môžem len a len odporúčať. ak ste fanúšikmi tohto žánru, tak do nej isto choďte. neoľutujete. jedno je isté, nikto ma do tamojších lesov nedostane. aj keby mi za to zaplatili.

[Zuzana Straka · Rating 5 out of 5]

Ignis Fatuus je hororový příběh ve stylu Karikovy Trhliny.
Nacházíme se přibližně v 70. letech 20. stol. v Československu v oblasti Šumavy. Celý děj se točí okolo nehostinných míst, odkud byli lidé odsunutí a z osad se staly vojenská cvičiště. Všude vládne mlha a nehostinnost.
Pět vědců a jeden voják se psem jsou vyslání do hlubin Šumavy až k řece Křemelná, aby tam zdokumentovali možné světelné jevy, unikající plyny z mokřadů a bažin, případně psychotropní rostliny, zkrátka všechno, co by mohlo mít vliv na psychiku lidí.
Tři muži - psychiatr, geolog, meteorolog, botanička a fyzička spolu s Hermanem - vojákem a jeho věrným československým vlčákem Jackem, vystoupí z vojenského gazíku a za pár hodin už nic nebude jako dříve.
Setkáváme se zde se světelnými jevy - bludičky, zářící a svítící koule, časové a místopisné smyčky, halucinace a podobně..... no a jak tá výprava s názvem Ignus Fatuus dopadne?
Přečtěte si knížku :-)

[Dorota · Rating 5 out of 5]

Damn toto bylo skvělý!!
Normálně bych tento druh knihy nečetla, protože jsem velkej strašpytel, ale díky book clubu jsem se k ní dostala. A bylo to fakt boží! Klabouchová má ten typ psaní, který já odjakživa miluju - trochu netradiční, trochu hovorovej, tak nějak zvláštní a zároveň přirozený navazování myšlenek. Super!
Bavilo mě nečekaný střídání pohledů jednotlivých postav a taky začlenění zpráv se "spisů".
Člověk ani neví, čemu z toho může věřit, ale věří tak nějak všemu. Krásný vybarvení lidské mysli, krajiny a Šumavy. Nevím, jestli se tam po tomto čtení někdy podívám, haha, ale podzimní hororový čtení úžasný!

[Vlaďka Vajdová · Rating 3 out of 5]

Za mě trochu zklamání - od autorky jsem četla dvě předchozí knihy a moc se mi líbily. Vybírá si nelehká temata, sloh má výborný, děj má spád. Tentokrát jsem čekala super knihu, protože navíc Šumavu miluju🤷 nicméně 2/3 knihy jsem se nedokázala představit, že kniha NENÍ od autora Jozefa Kariky 🙈!! světelné objekty, pískot v uších, ztraceni pojmů prostoru i času atd..🤷 a také to bylo trochu překombinované nevím..

[Jiri Eischmann · Rating 5 out of 5]

Výborně jsem si početl. Bez nadsázky to je hororový román světové úrovně, za který by se nemusel stydět ani Stephen King. Můj problém s horory je, že mě neuvěřitelně chytnou na začátku, kdy hlavní postavy čelí neurčitému tajemnu a nebezpečí. Jak se postupně odhaluje, většinou pro mě kouzlo hororu opadne. To v tomto případě neplatí. Autorka dokázala moje zaujetí udržet po celou dobu a i se samotným závěrem se dokázala vypořádat velmi dobře.

[Milan Raška · Rating 5 out of 5]

Nářez. Neuvěřitelně propracovaná knížka, skvěle vykreslené postavy. Doporučuji si o knize zjistit co nejméně, protože pak člověk přemýšlí, který příběh bude ten hlavní. Úžasné jsou vložené články čerpající z reality. V příběhu je několik žánrových klišé, ale tak skvěle zapracovaných, že stěžovat si by byla nehoráznost. Po dočtení si říkám, že si budu muset ještě jednou zopakovat, což se mi nestává. Prosím, potřebuji další knihu od skvěle vypsané Petry a její bohaté fantazie.