Těžké duše

by Iva Hadj Moussa

Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací

Johanesovi táhne na padesát. Živí se vyklízením bytů, má za sebou rozvod a ve střídavé péči dospívající dceru. A na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět.

Johanesův stereotypní život, zaplněný tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se pořád dívá jako na objekty. Horší ale je, že ani on sám se v sobě nevyzná — je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví sám Johanes, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled — a taky znovuobjevená elektrická kytara.

Genres: Humor, Audiobook, Book Club, Czech Literature

359 pages, Hardcover

First published February 21, 2024

Reviews

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Těžké duše se četly jedna radost, trochu tragikomická tedy... Stárnoucí týpek, který se snaží vyrovnat s tím, co mu přináší střední věk a všechny krize s ním spojené. Dělá to, jak umí, jak uzná za vhodné, podobně jako tisíce a tisíce jemu podobných. Nemá ženu, ale má pár přátel a má hudbu. A dceru, s níž se má rád, ale víme, jak to v tomto věku bývá, když navíc na dveře klepe mezigenerační nepochopení. Nicméně přestřelky mezi Žofií a Johanesem byly skvělé, tak trefné a přesné a místy i dost vtipné.
Co mě fakt na knize fascinovalo, bylo, jak autorka nahlédla do mužského světa, často jsem vůbec nepoznávala, že příběh vypráví ústy Johanese vlastně žena.
Další plus přímo pro mě, mám za sebou metalové mládí a teď jsem podobně stará jako hlavní hrdina, takže leccos, o čem mluví, mi je důvěrně známo, včetně klubů a hospod. Chvílemi tak, jako bych se přeneseně a nostalgicky vracela "domů".

[yorkis · Rating 3 out of 5]

3.5*

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Kdyby to nebyla jediná nepřečtená kniha, kterou jsem měla s sebou na výletě, asi bych ji nedočetla. Ale jsem ráda, že jsem se po čtvrtině kousla a dokončila ji, dávám 4/5, vlastně mě příjemně překvapila.
No očekávejte přesně to, co je na obálce, je to místy vtipná (!) sonda do života pár bílejch mužů. Nevím sice, jestli by o sobě metalák-stěhovák po 50 dokázal přemýšlet jako o bílým stárnoucím muži, takovou míru sebereflexe bych hlavní postavě nepřisuzovala, ale dobře. Taky mě zklamala poslední kapitola, jakoby bylo potřeba všemu vštípit doslovnou anekdotickou koncovku, že “všechno dobře dopadlo”.

[Renata Connors · Rating 5 out of 5]

Přemýšlím, jestli to takhle opravdu funguje v hlavě manuálně pracujíciho, středně vzdělaného českého padesátníka. Psát z pozice opačného pohlaví je vždycky trochu riskantní. Autorce se rozhodně podařilo napsat dobrou prózu. Jen se mi při čtení stále vracelo podezření, že je to spíš autorčina představa, jak hrdina myslí a muž by to napsal jinak. I jeho literární erudice je poněkud překvapivá vzhledem k jeho vzdělání a povolání.
Nicméně kniha se dobře četla, je vtipná a mezigenerační konflikty jsou vylíčeny naprosto přesně. A dozvěděla jsem se lecos nověho o heavy metalu.

[Sundaywithbook · Rating 5 out of 5]

Tak tahle jízda s metalákem Johanesem byla něco! 🎸

Musím říct, že mě tenhle román zasáhl víc, než jsem čekala. Co mě na knize nejvíc překvapilo, je její emocionální hloubka pod drsným povrchem. Čekala jsem možná satiru nebo jen komediální road story partičky rockerů, ale dostala jsem mnohem víc. Těžké duše jsou surově něžné čtení – dokážou být vulgární a ostré, ale v pravou chvíli udeří na citlivou strunu . Některé obrazy mi opravdu zůstaly hluboko pod kůží: třeba když Johanes na vrcholu zoufalství stojí v prázdném bytě, který vyklízí, kolem něj pytle s cizími vyhozenými věcmi, a on si uvědomí, že tak nějak skončí každý lidský život – v zaprášeném harampádí. Tohle uvědomění mě jako čtenáře na okamžik mrazilo. Naštěstí vzápětí Johanes zakopne o tu zapomenutou kytaru a místo filozofování začne zkoušet první akord – a mráz vystřídalo pobavení. Takových náladových zvratů kniha nabízí hodně a právě to jí dodává jedinečné kouzlo.
Celkově na mě román působil velmi upřímně a životně. V mnoha scénách jsem cítila, že autorka má své hrdiny ráda a rozumí jim, ač je zároveň nešetří. Není to žádná prvoplánová „feel-good“ pohádka – hrdinové si své problémy musejí poctivě odžít. O to víc pak potěší každá drobná jiskřička naděje, kterou jim příběh dopřeje. Nebudu prozrazovat detaily konce, ale řeknu, že Iva Hadj Moussa svým postavám dala alespoň malé zadostiučinění. Závěr není černobílý ani přehnaně šťastný – spíš takový hořkosladký kompromis, přesně jako sám život. Na posledních stránkách jsem měla na tváři úsměv a možná i kapku dojetí, protože Johanesova pouť působí nakonec povzbudivě. Temné mraky se úplně nerozplynou, ale mezi nimi prosvitne slunce. A já knihu zaklapla s pocitem, že to mělo smysl…

Velkým poselstvím je pro mě také síla přátelství a vášně. Přátelé Johanesovi doslova zachrání duši – nebýt jich a společného hudebního snu, asi by svůj život už jen promarnil v hospodě. Těžké duše oslavují přátelství starých rockerů, takové to pouto „parťáků z mokré čtvrti“, kteří při sobě stojí i v nejhorším. A oslavují hudbu jako univerzální jazyk, který překlene generační i jiné rozdíly. Když kluci z kapely hrají, jsou zase mladí a svobodní – a tu energii cítí i jejich děti a okolí. Tahle linka mi přišla nesmírně pozitivní.

Proč je kniha výjimečná? Za mě díky originálnímu spojení humoru a závažných témat. Ne mnoho autorů dovede psát o trapných skandálech, samotě, stárnutí a střetu generací tak, že se u toho budete smát i dojímat zároveň. Iva Hadj Moussa to zvládla skvěle. Navíc jako žena dokázala nečekaně věrohodně vystihnout mužský pohled – při čtení jsem opravdu věřil, že mi svůj příběh vypráví prostornárodní chlapík, a ne vzdělaná spisovatelka. Díky svému stylu a pochopení pro postavy se autorka zařadila mezi nejzajímavější současné české vypravěče. Těžké duše vnímám jako tragikomedii o naší době, která vás pobaví, ale zároveň přiměje k zamyšlení.

Knihu bych doporučila nejen metalovým fanouškům (ti si tam najdou spoustu vtipných narážek), ale každému, kdo má rád chytré příběhy o lidech se všemi jejich chybami. Ač se to zdá jako „mužský román“, osloví určitě i ženy – už proto, že nabízí upřímný pohled do mužské duše v krizi, což může být velmi obohacující. Já osobně si z ní odnáším poučení, že s humorem se dají unést i hodně těžké věci (možná i proto se kniha jmenuje Těžké duše – protože ty duše jsou obtěžkané problémy, ale humor je nadnáší).

Co mě na knize nejvíc bavilo? Asi to, jak se mi střídavě chtělo smát a pak zase souhlasně pokyvovat, že „jo, tohle je přesně ze života“. Těžké duše ve mně zanechaly silný dojem a ještě dlouho jsem nad nimi přemýšlela. Pokud hledáte příběh, který je stejně tak vtipný jako dojemný, a který vám ukáže, že i zdánlivý loser může být hrdina hodný pozornosti, neváhejte po téhle knize sáhnout. Těžké duše mě pobavily, dojaly i nakoply – a věřím, že si získají i vás. Po dočtení jsem měla pocit, že jsem prožila půl roku života s opravdovými lidmi, na které jen tak nezapomenu. A to je známka výjimečné knihy. ❤️

[Eliska Prochazkova · Rating 3 out of 5]

Kniha mě docela bavila. Těžko říct, jestli by reálně takový stárnoucí bílý muž měl tolik sebereflexe jako hlavní hrdina. Já hádám, že asi spíš ne. Kniha je totiž celkem vtipně napsaná mladou českou spisovatelkou, která si dobře všímá "výlevů" chlápků, který mají pocit, že jim ujíždí vlak. Také je tam hodně metalu, sprostých slov, mezigeneračních konfliktů, chlastu a sebelítosti. No nebylo to úplně moje téma, nečekaně 😁 Každopádně k tématu mohu doporučit skvělou píseň "Starý chlapi" od Tali, Königa a Pomahače. Stejné kulisy, pojmy a dojmy... starý chlapi jsou hrozně smutný... starý chlapi maj v sobe věci, co se daj spravit jen ve dvaceti...starý chlapi maj smutný oči a velký děti...

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

DNF. 140 stran mi stačilo.
Kdyby tam na silu necpala tu metalovou linku, tak by to šlo.
A ty texty... Zlatá láska/páska.
str. 112
Plamen pročísne nebe
Svět hoří a plápolá
Jednou spálí i tebe


Žofie, která se před rokem rozhodla stát vegankou, o sobě mluví jako o vegetariánce. (str. 24, 92)

str. 83 Opravdu zabordelený minimálně jednopatrový barák zvládne vyklidit za necelý den? A stačí mu na to jeden napěchovaný kontejner?

str. 112 Jimym Hendrixem

[Michaela · Rating 3 out of 5]

Nebejt toho, že jsem příběh poslouchala jako výborně načtenou audioknihu, asi bych ho odložila. Takhle jsem ale přece jen s hlavním hrdinou vydržela. Příběh odsejpá a je tak nějak ze života (oceňuju, že to nebylo přehnaný). Pořád jsem se ale nemohla ubránit divnýmu pocitu, že tohle je prostě jen autorčina - za mě značně stereotypní - představa života a smýšlení bílyho heteráka ve středních letech.

[Veronika Steff · Rating 5 out of 5]

Druhá kniha od této autorky, ze které jsem úplně nadšená. Baví mě, jak bezprostředně je napsaná i její kousavý humor. Nikdy jsem nepatřila mezi velké fanoušky metalu, na druhou stranu Blind Guardian rozhodně patří mezi moje nejoblíbenější kapely a jsou jediní hudebníci, na jejichž koncertě jsem byla hned třikrát. Takže jsem při každé zmínce o nějaké skladbě nebo kapele, kterou jsem neznala, hned sahala po telefonu a přidávala si ji do fronty. Zatím jsem si nejvíc oblíbila Scorpions, které Johannes doporučuje sousedce jako takový přístupný začátek na cestě k metalu.
Nejvíc jsem ocenila vykreslené postavy, které rozhodně nešustí papírem, přesto že by bylo tak lákavé napsat jen stereotypní figurky - puberťačku s názory, korporátního kariéristu, hospodského povaleče... Ale každá z těch postav je nějak jiná, neobvyklá, úplně ji vidím jako někoho, kdo skutečně žije ve vedlejší ulici. A zpracovat takhle plasticky a s jistou sympatií chlapa, který má na krku sexuální delikt, no klobouk dolů! Skvělé čtení, doporučuju všema deseti, nic moc lepšího jsem teď v české literatuře neviděla.

[Markéta D. · Rating 5 out of 5]

Tak tohle mě hodně bavilo. I kvůli tomu metalu, protože oba moji rodiče mě k němu vedli odmalička takže znám většinu songů a interpretů v ději zmíněných. Četlo se to dobře, místy smutné, místy jsem se zasmála a hezky to reflektuje aktuální dobu včetně různých typů lidí jako korporátní manažer, člověk, který věří dezinformacím nebo ten který roky bojoval se závislostí a které spojuje pocit nepochopení současnosti i to, že jim už možná ujíždí vlak. Ráda si od autorky ještě něco přečtu.

[Jindroush · Rating 4 out of 5]

Dávám čtyři paroháče z pěti, jeden ubírám za příliš optimistické mezilidské vztahy - protože puboš by si just pouštěl nějaký Mirai nebo takovou nějakou hrůzu... ;)

Ale jinak to sedí. Jen někteří z nás místo air-guitar používají air-hair při třepání hlavou. Protože skutečný vlas se již odebral do věčných lovišť...

[Michal Krchňák · Rating 4 out of 5]

A pleasant, readable book that does not avoid clichés, but manages to balance it with pleasant humor and insight. About men who haven't given up yet, even if they could find enough reasons to. About men who want to live, play, drink and love to the fullest - even if they may be a little old for that.

[Kateřina · Rating 5 out of 5]

za mě fajnově napsaná kniha v podstatě zachycující dialog gen z a generace mužů věku našich otců z pohledu druhý zmíněný strany, dobře balancuje na tenký hranici karikatury obou stran a nebojí se tematizovat sexuální obtěžování vzhledem k tomu, že je to místo častýho názorovýho střetu zastoupenejch skupin
ten příběh je trošku naivní, ale to tomu odpouštim, poněvač jeho snaha je spíš spojovat, než dál rozdělovat

[Bela · Rating 4 out of 5]

Ke knize, kterou jsem dostala k Vánocům, jsem byla ze začátku dost skeptická, ale zbytečně. Popisuje život rozvedenýho chlapíka, který miluje metal, pivo a svý kamoše, snaží si nacházet cestu ke svý pubertální dceři a vzkřísit svou bývalou kapelu. Je to hodně čtivý a velmi oceňuji autorku za to, jak se jí povedlo neuvěřitelně autenticky vcítit do duše stárnoucího chlápka.

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Kdo by to byl řekl, kolik myšlenek můžu mít podobných jako stárnoucí bílý muž? 😅

Jako samotnou mě překvapilo, kolik věcí ve mě rezonovalo, jak jsem někdy úplně stejně zabedněná… ale co už 😁
Každopádně je to velmi čtivá kniha, dobrá sonda do duše někoho z jiné generace a možná i sociální vrstvy.
Bavilo mě to moc, zkuste to.

[Ivo Skopal · Rating 5 out of 5]

Bezvadně napsané, díky! Autorka napsala knihu o stárnoucích mužích empaticky, s citem, přesto velmi vtipně, poutavě, bez zesměšňování a karikování. Užil jsem si to. Krásná práce, teď si na svůj long list musím dát Havířovinu a moc se na to těším.

[Dalibor · Rating 4 out of 5]

Bavilo mě to, má to spád i říz. Chtěl bych, aby to bylo delší.

[Hugo Kuhl]

jako ok ale neverim ti ani slovo

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

Není to špatná kniha, jen mě moc nebavila, a některé pasáže mi přišly napsané dost nevěrohodně z pohledu chlapa. A konec byl na mě příliš do ztracena.