Pusťte světlo do tmavého večera

by Jan Kholl

Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě?

Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr po mnoha letech manželství opouští svou ženu a upadá do osamění a beznaděje. Veronika se vyrovnává se smrtí manžela, kterého podváděla. Jaromír by chtěl založit rodinu, ale nedokáže navázat normální vztah se ženou. Víkendové setkání na horské chatě zdánlivě nemůže na osudech této nesourodé čtveřice nic změnit. Přesto se po návratu domů poklidné životy hrdinů začnou ubírat nečekaným směrem. Stačí pár drobných impulzů, aby se otevřely staré rány a nové otázky — vážně musí Petr zůstat sám? Opravdu by Valérie dítě nezvládla? A mohla kdysi Šarlotina smrt bolet o něco méně? Odpovědi na tyto otázky však protagonisté často nehledají vědomě a cíleně, spíše se k nim dobírají s námahou a skrze život sám. Ten jim pak určuje směr, často živelně a nepředvídatelně.

Genres: Czech Literature

208 pages, Paperback

First published April 17, 2024

Reviews

[Kateřina · Rating 1 out of 5]

na týhle knize je dobrej jenom název a obálka, všechno ostatní je hluboce podprůměrnej příběh několika velmi povrchních, otravnejch (a v případě žen taky fakt tragicky napsanejch) postav, který maj bejt jakože cool ale zhrzený mileniálové kolem třicítky, ale věrohodný to neni ani trochu a ztotožnit se byť maličko s kteroukoliv z nich pro mě bylo zhola nemožný. ženský postavy si skoro nezadaj s hartlovskejma, protože i tenhle autor si evidentně představuje, že holky nedělaj nic jinýho než si sahaj na prsa a pozorujou svojí kundu v odrazu zrcadla a přesně takhle to řikáme kámoškám do telefonu. taky jsem pochopila, že "ano, slyšíte dobře" je autorova oblíbená literární figura, proto jí máme na dvouset stranách hned pětkrát (yes i actually counted) a "jít ležet" je asi ňákej novej pražskej slang, spát už se teda nechodí jo?

[n_iko_l · Rating 1 out of 5]

Věta "Ano, slyšíte dobře." bude nejspíš jednou z autorových oblíbených a mě velice iritovala, asi stejně tak jako fráze "jít ležet". Ženské postavy pozorují svou "kundu" v odrazu televize a muži se rozplývají nad sexy "sotva patnáctkami". Achjo. Knihu začala číst z důvodu jejího audio zpracování Radia Wave a bohužel to byl velký přešlap.

[Eliška]

Myslím, že tahle knížka se mi vykouří z hlavy asi do dvou minut od doposlouchání…

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Jsou čtyři. Každý je jiný, a přesto se v životě všichni tak nějak plácají a hledají. Valérie užívá prášky na uklidnění a žije ve zvláštním manželství. Petr se právě po mnoha letech manželství rozvádí. Veroniku, ač byla nevěrná, manželova smrt hodně zasáhla. A Jaromír? Ten touží po dětech, ale nedokáže navázat vztah se ženou….

Od prvních stránek je znát, že tohle bude jiné čtení. Autor má neobvyklý, velice osobitý styl a musím se přiznat, že jsem si na něj musela nejprve trochu zvyknout. Ze začátku tu bylo dost informací o rozličných postavách a potřebovala jsem si je „dobře utřídit“ 😉. Když autor naznačil vážnou událost z minulosti, ke které nás příběh povede, rozhodně jsem zbystřila a pak už jsem příběhu propadla.

V příběhu dostanete nálož lidských vztahů, jejich radostí, ale spíše strastí. Je zde ukázáno, jak jsme každý jiný a tím pádem, že i každé manželství funguje jinak. A ač vám může připadat zvláštní, jak žijí jedni, rozhodně je neodsuzujte, protože nevíte, kam osud zavede zrovna vás.

Příběh je to smutný, až lehce depresivní, ale zároveň se nad příběhem občas pousmějete. Ač je příběh místy na můj vkus vcelku až bláznivý (a je v něm opravdu plno sexu), jindy je hodně ze života a v některých momentech se klidně může najít každý z nás.

Rozhodně zvláštní kniha, která však zaujala a snad i přinesla něco nového.

[Jana Vaněčková · Rating 5 out of 5]

Občas někoho potkáte a v první chvíli máte dojem, že si nesednete, že si zřejmě nemáte vzájemně co nabídnout. A pak, stejně jako v případě knihy, zkusíte obrátit aspoň jeden list, než to vzdáte. A nakonec vás jeho životní příběh pohltí natolik, že obracíte list za listem a chcete vědět stále víc, jít až na dno jeho duše. Taková je kniha Pusťte světlo do tmavého večera.

Zpočátku se tváří jako typická česká vztahová oddechovka, kterou běžně moc nevyhledávám. Khollova schopnost vykreslit praskliny lidské duše je však natolik poutavá, že nakonec skrze tyto trhliny pouštíte jeho Světlo do tmavého večera a necháváte se strhnout osudy čtveřice, kterou pojí jeden osudový víkend na chatě.

Je to zejména příběh o tom, jak se často spokojíme s tím, co je, jak volíme jednodušší cesty, které ale možná nejsou úplně správné. Ani druhé, ani protagonisty románu však za toto rozhodnutí nelze soudit.

[Bosorka · Rating 2 out of 5]

Podle anotace jsem čekala něco úplně jiného, například bych opravdu neřekla, že víkend na chatě byl nějakým obřím motýlím křídlem. Pak taky jsem daleko víc čekala přímo od toho víkendu, že bude lépe rozehraný, ale skončil pomalu dřív, než začal. Nu což, čekala jsem, co bude dál, ale vlastně nezaujalo, příběh plochý, klouzající po povrchu. K sepsání komentáře jsem se dostala až po 14 dnech a vlastně už si to skoro nepamatuju, což není moc dobrá vizitka. Jediné, co mi utkvělo, že ani jedna z postav mi nebyla sympatická.

[Jaromír · Rating 1 out of 5]

Ts pmo 🥀