Sedm dní do pohřbu

by Ján Rozner, Milan Schultz (Translator)

Vzpomínková próza překladatele a publicisty Jána Roznera vyšla poprvé na Slovensku v roce 2009, tři roky po smrti autora a šestadvacet let po jejím napsání, a hned se stala slovenskou „Knihou roku 2009“. Formálním rámcem knihy jsou vzpomínky autora na události v době od smrti do pohřbu jeho ženy Zory Jesenské na konci roku 1972. Oba, Rozner i Jesenská, patřili po roce 1968 k zakázaným autorům, jejich díla, tj. zejména překlady, byla vyřazena z knihoven a bylo jim znemožněno vykonávat povolání. Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám, jako je např. kontrola výběru hudby pro smuteční obřad. Autorův záběr je však širší - přináší svědectví o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku československé normalizace a jeho reflexe sahají ještě dál, až do let čtyřicátých. Další rovina prózy je osobní, autor sleduje peripetie svého manželství, svůj vnitřní svět včetně selhání a poklesků; otevřenost a kritičnost vůči sobě mu pak umožňuje otevřeně hovořit i o druhých.

Kniha je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby. Zároveň ale má charakter románové kompozice, což podtrhuje i fakt, že autorovo líčení se odvíjí ve třetí osobě. Její působivost je dána nejen emocionálním zaujetím vypravování, ale především jeho uměleckou přesvědčivostí a literárním mistrovstvím.

376 pages, Paperback

First published July 13, 2009

Reviews

[Vesvetrupetr · Rating 5 out of 5]

Kniha silná od první věty, ale hutná, vyžadující a odměňující vaši pozornost. Pasivnější, intenzivnější a trpčí, méně básnivý a více dokumentární, takový slovenský Český snář. Hrdina prožívá sedm intenzivních dnů od úmrtí manželky do jejího pohřbu, vržený uprostřed pocitů, vzpomínek, odsouzený počínající normalizací. Autorova životní družka Zora Jesenská byla významnou překladatelkou, veřejnou figurou, zasloužilou umělkyní a nakonec poslední opravdu blízkou osobou Jána Roznera - po srpnu 68 žili oba v ústraní, odstaveni od práce i dosavadních kontaktů husákovským režimem, který ve své paranoji zasáhne i do průběhu samotného pohřbu.
Přípravy pohřbu umožňují hrdinovi strukturovat si nějak den a vyhnout se utápění se v sebelítosti a ve víně v samotě bytu. Detailní popisy zařizování a nevyhnutelných setkání slouží jako východisko k ironické sebereflexi asociálního alkoholika a ke vzpomínkám na prožitý společný život. Sebeironie i životní situace všemi zapomenutého mu pak umožňuje podat si s gustem a bez servítek jak společenské zřízení a historické kotrmelce, tak pokrytectví některých jeho blízkých. Rozner má schopnost skvělé dějinné reflexe i vystižení trapnosti různých osobních situací, dokáže přeložit význam drobných zaváhání, gest, frází. Jedovatého hrdinu-autora si zkrátka zamilujete.

[Viktor Erby · Rating 5 out of 5]

10 rokov som mal túto knihu na poličke v knižnici, akosi sa mi nechcelo pustiť do ťažkej a bolestivej témy. Vytvorilo to u mňa zvláštnu symetriu s písaním do šuplíka, na ktoré boli odkázaní mnohí autori tej doby. Je strašné, čím všetkým si museli títo ľudia prejsť bez toho, aby videli nejakú nádej na zmenu. Je krásne, aké kvalitné umelecké diela dokázali niektorí z nich vytvoriť. Sedem dní do pohrebu považujem za skvelé nadčasové umelecké dielo a Jána Roznera za skvelého autora. Skutočné udalosti sú tu vybrané, radené, prepojené a opísané takým spôsobom, že by som ho neváhal označiť za výnimočného prozaika.