Píseň L.

by Veronika Opatřilová

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima.

O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým.

Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.

Genres: Fiction, LGBT

448 pages, Paperback

Published February 23, 2024

About the author

Náslouchám příběhům a snažím se je zaznamenat. Žiju pro okamžiky, miluju moře, les, kočky a koně a všechno živé a všechno taky za živé považuju. Píšu, protože to je mým smyslem života. A taky si myslím, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Reviews

[Veronika Opatřilová · Rating 5 out of 5]

Šťastnou cestu!

[Simona Lichá · Rating 5 out of 5]

Príbehy Veroniky Opatřilovej sa len ťažko opisujú slovami. Mohla by som napísať, že sú o vzťahoch k sebe aj k druhým, o zakázanej láske a objavovaní, o tlaku a očakávaniach spoločnosti. Ale niekde nad tým všetkým je ešte niečo silnejšie, čo všetky tie riadky spája, a to je túžba. Niekedy horí, niekedy len iskrí alebo tlie. Túžba po živote, ktorý si vytvárame postupne, túžba meniť tie veci, ktoré nám svet okolo už dávno nalinkoval. Túžiť zvedavo po niečom, čo ešte ani nepoznáme, ale vieme, že nejaký vnútorný kompas ukazuje nový, neobjavený smer.

“Les mě nesoudí. Les mě prijímá takového, jaký jsem. Nic po mně nevyžaduje. Nič neočekává. Žádné nároky, ale taky žádná zklamání. Les nemůže zklamat mě.” 🌲

Vedela som, že si šetrím na vianočný čas výbornú knihu, tušila som, že to bude jedna z najkrajších, aké som čítala.

[Michal Hroudný · Rating 5 out of 5]

Něco neskutečně krásnýho.
Ani nedokážu popsat, jak osobní a citlivý to pro mě všechno bylo. Autorce se klaním a naprosto nechápu, jak se mi takto dostala do hlavy.

[Eliška Vyhnánková · Rating 5 out of 5]

Řekla jsem si, že konečně vyzkouším výběr čtenářského klubu Martinus a naslepo si půjčila tuhle knížku.

Wow! Rezonovala se mnou víc, než bych si dokázala představit. Óda na les, samotu, lásku v různých podobách i osud.

Díky Veronice za napsání a Martinusu za doporučení. S Písní L. jsem se zkrátka měla potkat. ❤️

[Naty · Rating 4 out of 5]

4,5*

[Vierka · Rating 5 out of 5]

Les skrýva, ale aj odkrýva mnohé obavy, pocity, stretnutia ale aj pochopenie. Bolo to silné. V oboch príbehoch sa životy menili, objavovali, nachádzali, žili. Neskutočné ,,prepojenie” príbehov napriek storočiami.
To ako vie Veronika Opatřilová tvoriť vety a spájať ich do príbehov je niečo nadľudské.

[Anna Praibišová · Rating 5 out of 5]

Strašně krásný

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Příběh šlechtického sirotka odehrávající se ve středověku, jehož život je nalinkovaný, on však touží po něčem jiném. Po čem? To sám ještě pořádně neví. Možná po mladíkovi se šedýma očima.
V současnosti přijíždí novinář do laponských lesů, aby zde napsal životopisnou knihu o úspěšné autorce. Ona je však úplně jiná, než si představoval a jejich vztah se mění na jiný než na pracovní.

Od autorky jsem četla knihu Počkej na moře, která se pro mě stala tou nejlepší za rok 2022. Od Písně L. jsem tak měla velká očekávání a ty se mnohdy nenaplní. Naštěstí se tomu tak tentokrát nestalo. Kniha si mě získala a já si v ní užila každé písmenko, každou stránku a na celý příběh budu myslet ještě dlouho po dočtení.

Autorka dokáže kouzlit se slovy! Od prvních řádků mi text přijde jako báseň, jako obraz. Tak poetické, kouzelné, nádherné. Já se v něm doslova ztrácím, byla jsem ponořená do příběhu a vychutnávala si každičké slovo.

Kniha je o samotě, o lese, o hledání sama sebe. Je tu příroda, láska i poznání. Když jsme v příběhu poprvé přešli z historie do současnosti, tak jsem si nejdřív říkala proč? Jak tohle spolu může souviset? A pak to uvidíte a ucítíte. Ty jednotlivé spojitosti a podrobnosti a já nakonec chtěla víc, chtěla jsem, aby ani jeden z příběhů nikdy neskončil.

Miluji Laurence! Miluji ho jako syna. V příběhu jsem s ním chtěla být a chránit ho, a ještě několik dní po dočtení knížky jsem na něj často myslela a říkala si, co asi právě teď dělá…

Kniha mi dala přesně to, co od knih očekávám. Nejen, že to byl krásný příběh, ale byly v něm emoce. Tolik emocí! Které se na mě přenesly a já žila s postavami každý den, prožívala jejich životy, až mě z toho mnohdy bolelo u srdce.

Nádherná kniha, která mě zasáhla. Myslím, že ani slovy nedokážu vyjádřit to, jak moc mě oslovila. Rozhodně bude figurovat v mých TOP 10 za letošní rok. Běžte na chvíli od lesa, prožijte v něm chvíli ticha, buďte tam jen vy a vaše myšlenky….

[Alex · Rating 5 out of 5]

Nekonečno hviezd pre túto knihu! Milujem spôsob, akým Veronika Opatřilová píše, ako “skladá” svoje príbehy, s akou precíznosťou vyberá slová a myšlienky. Nádhera 🫶

“V tu chvíli s podivně klidnou jistotou vím, že les bude vždycky znamenat úplně všechno.”

[Adéla · Rating 2 out of 5]

Otevřela jsem knihu, přečetla první 2 strany a věděla jsem, že tohle nebude pro mě.

Autorka píše objektivně dobře, používá lyrický jazyk, a ačkoliv mě příběh nebavil, četba ubíhala rychle. Měla jsem problém hlavně se středověkou linkou (která zabírá většinu knihy), celou dobu jsem si říkala, proč se to musí odehrávat ve středověku. Připadalo mi, že je děj do tohoto období napasovaný poměrně zbytečně. Kniha mi vlastně dost připomínala Počkej na moře, bylo to ve středověku, aby se tato kniha ihned na první pohled odlišila?

Postava Laurence byla velmi pasivní, dlouho trvalo, než se začalo něco dít, jazyk mi připadal místy dost kýčovitý, s čímž jsem bojovala hned od začátku. Laurence nebyl žádný středověký hrdina, ale jeho starší bratr Henry - který měl vytvářel ten úspěšnější protějšek - taky nebyl typickým středověkým hrdinou. Často jsem si kladla otázku, jestli autorka něco ví o středověku. Mě totiž o znalostech příliš nepřesvědčila (proto je tam možná tak málo reálií s možností zjistit, kdy se to odehrává?).

Závěr mě neoslovil, celé mě to nějak od začátku míjelo a soustředila jsem se spíš na to, proč s tím mam takový problém, když si všichni knihu chválí.

[Mili L · Rating 5 out of 5]

Právě jsem knihu dočetla a rezonují ve mně emoce. Kniha je napsána tak nádherným slohem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Čte se sama.
Popisy jsou neskutečně něžné, emotivní a poetické. Les je symbol svobody, klidu, možnosti být sami sebou.

Několik pasáží jsem si musela přečíst opakovaně jak na mě zapůsobily.

Hlavní postavy Laurence mi bylo že začátku líto. Hledal se, nenacházel nikoho, kdo by ho skutečně viděl a často se na hradě svého bratra trapil. Jediné útočiště pro něj byl les.

Knihu moc ráda doporučuji. Je to opravdu zážitek.

[Edna Nová · Rating 5 out of 5]

Autorka se řadí mezi mé oblíbené české autory a touto knihou nezklamala, i když “spojení” obou příběhů vyznívalo trochu do ztracena. A vlastně ano - přesně o takových postavách chci číst, silných, plných rozporuplných emocí, mimo “mainstream”. Je tam něžná poetika vztahů a osudů patrná.

[Adéla · Rating 5 out of 5]

Nádhera ❤️

[Alžbeta · Rating 5 out of 5]

Masterpiece. Neviem sa dočkať ďalších kníh, ktoré autorka napíše.

[Zuzana Kolouchova · Rating 5 out of 5]

To, co mě oslovilo v její knize Počkej na moře, je přítomno i tady, přesto musím říct, že mě to tolik nezasáhlo. Možná to bylo tím, že už tam nebyl ten primární wow efekt, možná mě tolik neoslovovala ta historická linka. Už mi to tím vzdálením se v čase nepřišlo tak osobní možná? Určitě mě to přimělo k mnoha myšlenkám a přemýšlení nad tím, jak nesvobodný může život být, jak si ho nesvobodným umíme udělat my sami nějakým konvenčním uvažováním, jak pořád jsou lidi, co “objímaj stromy” zesměšňováni. Za tyhlety úvahy, otázky, za krásný obrazy i slova, dávám plný počet.

[Marcela Kleinbitch · Rating 5 out of 5]

Veronika Opatřilová píše prózu, jako by to byla poezie, každé slovo pohladí po duši. Krásné příběhy dvou životů ve stínu lesa.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Od autorky jsem již četl knihu POČKEJ NA MOŘE, která se mi líbila.

Román Píseň L. má 2 dějové linie. První linka se odehrává v Anglii ve středověku. Hlavní postavou je mladý muž LAURENC, který má rád projížďky na koni, toulky lesem a chce zůstat věrný svému staršímu bratrovi, který je pánem hradu. Laurenc se setkává s mladíkem se šedýma očima. Druhá linka se odehrává v současnosti ve Švédsku, kdy mladý novinář přijíždí do laponských lesů a má se zde setkat se slavnou spisovatelkou, které má pokládat otázky.

Román se zabývá samotou, touhou a zakázanou láskou.

Autorka píše dobře, má vytříbený styl a celkově se mi kniha líbila. Kniha byla čtivá a knihu jsem přečetl za jeden den, přestože je to bichle. Kniha obsahuje také prvky LGBT.

Líbily se mi popisy lesa v různých ročních obdobích a popisy jezera. Procházky lesem mám rád.

Kniha má pěknou obálku.

Citáty:

Les mě přijímá takového, jaký jsem. Nic po mně nevyžaduje. Nic neočekává. Žádné nároky, ale taky žádná zklamání. Les nemůžu zklamat, protože ode mě nic nechce. A on nemůže zklamat mě. Když se ocitnu v lese, les je domov.

Les si na nic nehraje. Mýlíš se, když si myslíš, že je zrádný. Nikdy ti nic nesliboval. Les prostě jen je. To jen lidé si do něj promítají své představy.

Čas neplyne, čas prostě jen je. V každé chvíli. Neustále přítomný. Nikam nemizí, neutíká, stojí na místě, existuje jako my. Neustále a nikdy. Ve stejnou chvíli. Věčnost je teď.

[Zemiačík · Rating 5 out of 5]

Paní Veroniko, tato recenze je pro Vás.

Nestává se často, že bych popadla knihu, o které nic netuším. Slepě otevřít první stránky a prostě se začíst. Bez očekávání, bez jakýchkoliv představ. Nechat se pohltit příběhem a unášet se. Prostě se tomu poddat. Tak jsem se při čtení cítila.

Je to první kniha, kterou jsem od Vás četla. A jsem odhodlaná přečíst i všechny ostatní. Něco tak krásného, čistého, plynulého a uchvacujícího moje duše už dlouho potřebovala. Způsob psaní, líčení emocí, jednání postav, popisy přírody... Dočista všechno bylo tak moc nádherné, že jsem to vlastně nechtěla ani dočíst, abych se nemusela rozloučit.

Občas jsou překvapení krásná, i když je obvykle nesnáším. Tohle je jedno z těch, na které nezapomenu. Nejsem ani schopná napsat konstruktivní kritiku. A já jsem kritik opravdu velký. Můj muž je zvyklý si po přečtené knize vyposlechnout všechno, co mě štvalo a potěšilo. Jenže zde... Zde jsem beze slov. A to je pro Vás, jako pro autorku, ode mě, jako od čtenáře, ta největší poklona.

Děkuji Vám. Těším se na vše ostatní a snad budu o tom lese snít.

[kristina · Rating 3 out of 5]

krasny a dojemny pribeh, ktory ma miestami velmi bolelo citat.

[Katka Klíčová · Rating 5 out of 5]

Jedna z najlepsich knih, aku som kedy citala. Ever 💛

[terez · Rating 5 out of 5]

„jako tíha železné ruky osudu – taková je tvoje láska. táhne mě k zemi, svazuje, zkouším se nadechnout a nacházím jen... tebe. pod její tíhou nikdy nebudu kráčet sám. můj krok je lehký, když vyrážím za tebou.“

[terciny_knihy · Rating 4 out of 5]

Veronika nezklame nikdy 😊✨

[Kristy Hiddles · Rating 5 out of 5]

Zasáhlo mě to jinak než Počkej na moře, což byla má první kniha od autorky. S jinou intenzitou. Rezonancí. Myšlenkou. Achjo, já nikdy nemám správná slova se vyjádřit, protože mnohdy nemůžu pocity, které cítím po dočtení takovýchto knih, uchopit. Ten jazyk a slova. Krátké i dlouhé úderné věty. To jsem já. A možná i proto se mi to tak strašně líbí. Popisy jiných lidí skrz emoce druhých. Nikdy nepoznáte, kdo vlastně jsou. Síla jmen. Lásky. Já..... prostě mě znovu najdi.

[Jana P. · Rating 3 out of 5]

Po knize Počkej na moře, která se mi vcelku líbila, jsem chtěla pokračovat dalším románem této autorky, tak jsem sáhla po její knize Píseň L. - a bohužel jsem dočítala s určitými rozpaky.
Autorce se nedá upřít to, že píše krásným poetickým stylem, který se čte moc hezky. Autorka umí moc pěkně vykreslit prostředí a celkově atmosféru. V tomto ohledu jsem si knihu užívala, to se mi moc líbilo.
S čím jsem ale měla problém? Jednak ta dějová linie ze současnosti, která mi přišla poněkud nadbytečná a docela dobře bych se bez ní obešla - respektive bez některých jejích částí. Jako asi chápu, proč tam nakonec byla, nakonec mi ten význam dotekl, ale i tak mi na té současné dějové lince spousta pasáží přišla zbytečně natahovaná...
Další věc, co mi úplně nesedla, byla druhá polovina knihy, která mi celkově přišla, že docela stagnuje a točí se v jednom místě. I tady mi to přišlo takové celkově natahované. Osobně bych to asi uvítala proškrtané a víc nahuštěné. Nevím, prostě jsem začala pak ztrácet pozornost a víc a víc jsem měla potřebu přeskakovat.
Poslední věc, co mi brání dát vyšší hodnocení, je postava Henryho, který je bratrem našeho hlavního hrdiny Laurence. Henry mi byl poněkud protivný v tom, jak pořád má proti Laurencovi nějaké výhrady a pořád má nějakou představu, co byl Laurenc měl nebo neměl dělat, ale nikdy mu pořádně nedokáže říct, co teda přesně od něj očekává - jen mu dává pořád nějaké příkazy a rozkazy a kdesi cosi, ale bez nějakýho bližšího vysvětlení. A akorát je na něj protivnej a nepříjemnej.
Takže nakonec za mne trochu slabší tři hvězdy a je mi to moc líto, protože jsem se na knihu moc těšila a doufala jsem, že si odnesu trochu jiný čtenářský zážitek.

[Klara (klarinkniznisvet) · Rating 4 out of 5]

Kouzlo knih Veroniky Opatřilové jsem objevila až loni a od té doby si je postupně odškrtávám jednu po druhé. Píseň L. představuje její nejnovější román a dovolím si říct, že i nejvíce poetický.

Zatímco Ostrov žije obsahoval plno magického realismu a Počkej na moře silné dialogy, Píseň L. se u mě zapsala svou citlivostí, popisy lesa a objevováním hranic touhy. Děj nám přináší dva paralelní a vzájemně propojené příběhy, kdy se jeden odehrává ve středověké Anglii a druhý v současnosti. Prvně zmíněná dějová linka je hodně poetická a skrývá v sobě milostnou zápletku plnou emocí a dobře vystavěné atmosféry. Co se týče té druhé, ta je zahalena tajemstvím a osobně ji nepovažuji za tolik vyváženou. Oproti ději z minulosti obsahuje pár účelových momentů a ve výsledku na mě nepůsobila příliš reálně.

Čtenářský zážitek to nicméně byl velmi pozitivní. U počinů Veroniky Opatřilové totiž nejde jinak, než se zastavit a užívat si každé slovo a větu. Její vyprávění je citlivé, poetické a neurazí ani náročné čtenáře. Už se moc těším, až se opět setkáme♥️

[Veronika Steff · Rating 3 out of 5]

Počkej na moře se mi líbilo moc a doufala jsem, že Píseň L. mě nadchne podobným způsobem. Jenže bohužel. Příběh ze současnosti mi přišel úplně jalový (a to si myslím, že jsem pochopila jeho propletení s tím historickým), vůbec nevím, co ty postavy řešily. Historická linka mě bavila víc, ale rozvíjela se tak zoufale pomalu, v podstatě jsem se začetla až v poslední třetině, kdy k sobě konečně hlavní protagonisté našli cestu.

Připadá mi, že se autorka snažila zpracovat, jak je těžké najít si partnera, když člověk nezná sám sebe. Ale dovedla to tak ad absurdum, že mě to prostě nebavilo. Potěšilo mě, že nakonec k sobě všichni aspoň nějakou cestu našli, ale víckrát už jejich trnitou pouť sledovat nechci a neumím si představit, že bych ji doporučila někomu dalšímu.

[Veronika Olikova · Rating 3 out of 5]

Na to aka som bola nadsena z Pockej na more (a teda som sa tesila aj na Pisen L, hlavne pri citani recenzii), tak tato kniha priniesla len zmiesane pocity.

Pekne napisane, zaujimavy namet aj myslienka miesat rozne historicke doby, ale na mna bol ten dej prilis nezazivny.

Prislo mi, ze sa pribeh dlho vliekol, musela som sa do toho miestami tlacit, a az poslednych 50 stran ma oslovilo. Plus, sposob prepojenia oboch pribehov bol taky zvlastny a miestami az sileny.

Za mna 3/5 ale mozno idealne citanie pre niekoho na dlhe jesenne/zimne vecery.

[Katka Coffee Books and Cakes · Rating 5 out of 5]

Píseň L. je román, který je vlastně jako les. Člověk do něj vstoupí a myslí si, že ví všechno, a zezačátku si možná trochu moc sebevědomě vykračuje po dobře známém území. Potom, tak nějak nenápadně a plíživě, se začnou dít věci, les prosakuje pod kůži, znejišťuje, překvapuje tím, že mi nepatří a že mě bude překvapovat a ukáže mi věci jinak, než je čekám. V momentě, kdy se kniha dostane do druhé vyprávěcí linky, definitivně se potvrdí, že nezbývá, než se podvolit. Sledovat, dávat pozor, vnímat, vdechovat vůně a situace. Dva příběhy, které k sobě mají daleko, se přibližují nevtíravým způsobem a ke konci se točí rychle kolem sebe, a nevím, jestli to tak uvidí každý, ale mě to dojalo k takovým příjemným, hořkosladkým slzám. Nádhera!

[Belle-tree CZ · Rating 3 out of 5]

Od knihy jsem čekal víc. Autorku považuji za velice schopnou a umělecky zdatnou, ale v této knize se mi zdálo, že nedosáhla svého plného potenciálu. Věty krásné a a plné významu a obraznosti se střídaly s větami hodnými Wattpadu. Ačkoliv se mi příběh líbil, spousta malých detailů se mi zdála nedotažená.

[Eliška Jemelková · Rating 4 out of 5]

*3,75