Šikmý kostel 3: románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961

Šikmý kostel #3

by Karin Lednická

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí?
Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět.

Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze?
Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku.

Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace?
Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu.

A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

Genres: History, Czech Literature, Historical

696 pages, Hardcover

Published April 18, 2024

Reviews

[Karolina Myskova · Rating 5 out of 5]

Tři roky jsem (a myslím, že nás bylo víc) čekala na poslední díl karvinské trilogie, a to čekání stálo naprosto za to. Šikmý kostel se stal moji srdeční záležitostí hned prvním dílem, měla jsem totiž možnost nahlídnout do vznikajícího rukopisu a už tehdy jsem byla nadšená z příběhu i jednotlivých postav, protože Karin je skvělá vypravěčka. Není to ledajaký příběh, o staré Karviné se toho moc neví, a ačkoliv jsem z Ostravy, o tom, co se tam dělo, se v našem kraji dlouho mlčelo. I když má třetí díl přes šest set stran, mám pocit, že mi Ženka, Wojtek nebo Julka ještě neřekli všechno, nechtělo se mi s nimi rozloučit a šetřila jsem si každou stránku. To je to, co Karin umí skvěle, budete mít pocit, že postavy jsou součástí vašeho života, že to jsou vaši staří známí. A i když jsem během čtení prožívala spoustu emocí: smutek, vztek a pocit bezmoci, tak přese všechnu tu mizérii je strašně cítit s jakou úctou a láskou k událostem, městu a lidem autorka knihu psala. Mám jen matnou představu, kolik rešerší a příprav za tím je, a smekám.

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Nelze jinak než za 5 hvězd. S přihlédnutím k celé sérii bych jich dala ještě více, kdyby to šlo. Karin Lednická vydala dílo svého života, za mě veledílo, které napříč mnoha desetiletími přibližuje život horníků a jejich rodin se všemi útrapami a nástrahami doby. Provádí tak čtenáře zdánlivě obyčejnými životy vybraných postav, které ovšem nabila osudy silnými a zapamatováníhodnými. Zpětně si říkám, že škoda, že jsem nečetla za sebou už jako trilogii, ale do budoucna mi vlastně nic nebrání to udělat a myslím, že Šikmý kostel opravdu bude z těch děl, ke kterým se jednou vrátím.
Poslední díl začíná těsně po válce a pokračuje dalších 15 let, které nakonec nebyly o nic míň těžké než ty válečné roky. Každou ze svých postav obdařila autorka zapamatovatelnou letorou a názory, s kterými jsme mohli i nemuseli souhlasit. Nicméně postavy nebyly černoblíé, vyvíjely se, byly lidské se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. K tomu do knih zapracovala i reálné postavy, jejichž osudy možná o to víc drásají srdce. Když jsem poslední díl Šikmého kostela zavřela, bylo mi až smutno, že nepokračuje dál. Říkala jsem si, že chápu zaměření na některé z postav, jinak by román musel nabobtnat, ale zároveň mi proběhlo hlavou, že by mohl mít mnoho spin-offů, které by se daly číst dál a dál.

[Zuzana · Rating 5 out of 5]

V “nové Karviné” jsem bydlela od narození do svých šesti let a pak od osmi do osmnácti, takže celá tahle románová trilogie byla pro mne vlastně “povinná”.

Usmívala jsem ve chvíli, kdy hned v prvním dílu Barbora zpívá vnučce písničku “Siedzi mucha na ścianie..”, protože i mně ji babička v tom divném ponaszimu zpívala taky…

Se zatajeným dechem jsem hltala všechny ty místopisné pasáže a zjišťovala, že vlastně o svém rodném městě vím úplnou tužku. Protože pro mne už byla původní Karviná jenom pustinou s názvem Doly.

Asi stošedesátpětkrát jsem si za celou tu trilogii říkala, že už nepřečtu ani řádek, bo Karin a osud se s hrdinama fakt nemazlil. A nakonec se nemazlil ani s celým městem.

Poděkovat musím i za geniální vhledy do česko-polské otázky, mezilidských vztahů a toho, jak zrovna s tímhle místem zacvičili komunisti. Třeba památné “já jsem horník, kdo je víc” mne lízlo sice jen mírně, ale stejně.

[Jakub Karda · Rating 5 out of 5]

Ze sraček do sraček a zase zpět … nicméně Karin Lednická umí psát fantasticky a zakončení ságy je velmi důstojné …

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Uzavřela jsem to v mobilu, ale pak jsem si řekla, že je to absolutní blbost ťukat do telefonu.
Takže...
Abych byla přesná, knihu jsem si objednala v předprodeji a vlítla jsem na ni včera, neb dnes bylo v Havířově posezení s Karin Lednickou, tak ať to nemám vyspoilerováno a jsem tedy i v obraze. No .. přečteno za 10 hodin. A tedy byl to nářez, protože to je dost hutný text, u něhož je nutné se soustředit. Třetí díl byl pro mne nejdokonalejší ze všech. Autorka se s ním nejvíc vymazlila a potrápila. Byla zde již vidět zcela zkušená ruka, která už je uvolněná a text je čtivý, tu to klouzalo pěkně se to četlo. Líbila se mi hra se slovy. Místy je autorka dokonce i poetická. Dokonce i to používání polštiny a němčiny tu bylo tak pěkně.. u prvního dílu to je ještě takové, že ne každý mimo region tomu bude rozumět... teď? Teď si to naopak všichni vychutnají a porozumí absolutně všemu bez nutnosti dovysvětlování.
V této knize.. hlavně dle mého v té třetí, je největší prostor náš region pochopit. Všechny tři díly pomáhají ukázat ten náš region v plné kráse.. a nutno říct, že jde vlastně o posledních de facto 100 let? To smýšlení a uvažování je trefné, ty slovní obraty a myšlenky jsou dodnes známé.. sedmdesátníci se zase až tak daleko od toho neposunuli.. jen nevěděli mnohdy proč...
A jak říkám... ti, co se sem přistěhovali v sedmdesátých letech... vnímali jisté věci a nechápali proč... vím to třeba od mé mamky, která sem přišla ze Slovenska... ano, i můj otec byl havíř a ano, spoustu hlášek moc dobře znal. Mnohem hlubší to bylo ze strany mého muže... tam znám mnohem barvitější historky a ty byly vysloveně ve stylu Šikmého kostela a dodnes by tam s těmi svými průpovídkami zapadl.
Ono celkově... kniha třetí je o skutečných lidech a místech... a je to drsné... ta místa znám... a mám výhodu, protože jsem šťoura a už od dávna mne historie této oblasti zajímala, tak jsem znala i tu historii... ano, pamatuji si, když otevřeli zámek v Karviné po převratu lidu, jak byl prázdný, prostě rozkradený a vše v něm bylo zpustošené, protože se tam i skladovalo.
A ta jména znám... a je paradox, že ti lidé už ani neví, zda to byli příbuzní, neb mezitím proběhly tři nebo čtyři generace a to mluvím jen o těch od 60. let....při počtu třech čtyř dětí.. se to rychle ztratí...
stejně rychle jako se zapomnělo na Karvinnou...
Je moc fajn, že došlo u lidí díky tomu k uvědomění.
I když... musím říct, že autorka řekla, že jde o unikát, kdy se ztratilo město, ale ono se jich ztratilo několik. Když vezmu, co udělali s Mostem... a nutno říct i s obcemi v Nových Hradech, České Kanadě, Krušných horách okolo Bedřichova... Ztratilo se jich díky odsunu Němců, díky průmyslu i novým hranicím poměrně dost. Jedno mají společné, vždy šlo o Sudety a rychle se na ně zapomnělo, byť někde zůstal hřbitov, jinde kostel, kříž a podobně.

takže.... jsem si to dohledala
Po roce 1945 v České republice zaniklo značné množství obcí a měst. Mezi hlavní důvody patřila:

Výstavba vodních nádrží: Velké přehrady, jako Slapy, Orlík, Lipno a Švihov, zatopily rozsáhlá území a s nimi i desítky vesnic a měst. Například pod hladinou Slapské přehrady zmizela celá vesnice Svatojánské proudy a pod Orlíkem zanikla vesnice Slapy.
Doly a těžba surovin: Dobývání uranu na Jáchymovsku, hnědého uhlí na Mostecku a Sokolovsku a dalších surovin vedlo k vystěhování obyvatel a zániku obcí. Mezi nejznámější příklady patří osady Jáchymov a Vrchlabí na Jáchymovsku a Kyjov a Havraník na Sokolovsku.
Vojenské prostory: V pohraničních oblastech byly zřízeny vojenské prostory, kam byl zamezen přístup civilnímu obyvatelstvu. To vedlo k zániku obcí a měst, jako například Rokytnice v Orlických horách a Milovy v Českém Krumlově.
Státní hranice: Posun státní hranice po druhé světové válce vedl k odtržení některých obcí od Československa. Například na Šumavě zanikly obce Dolní Albeřice, Vítkův Kříž a Rybník.
Přesný počet zaniklých obcí a měst se liší v závislosti na použitých kritériích. Podle některých zdrojů jich mohlo být až 800, zatímco jiné uvádí méně, okolo 500.

Takže... podle historických dat se vystěhovat muselo okolo 10 000 osob.. to bylo to poddolované..
v Jáchymově to bylo 20 000 osob. Taky bych byla ráda, kdyby o tom někdo něco napsal. Ano, Štěpánek nám píše o té oblasti, že by?

A když se vrátím k myšlence autorky, kdy se snažila poukázat na to, že minulost nás ovlivňuje, aniž bychom si to uvědomili i dnes.. byť nevíme proč a pokud se chceme posunout, musíme poznat svou minulost, pochopit ji a vyřešit příčinu, abychom něco mohli změnit... no jak psychologické.. a jak s ní souzním, protože přesně tohle tvrdím leta letoucí.. ono to totiž funguje i na naše samotné životy...
ono je neuvěřitelné, jak se jako červená nit táhne některými rodinami jisté situace, které se opakují a jsou zacyklené a k nepochopení a spouštěčem může být třeba praděd... A je neuvěřitelné.... co třeba takové jedno pracovní zhrzení a zlomení jednoho člověka, který se s tím nesrovná a bude dělat peklo své ženě a svým dětem způsobí... jak daleký to má rozsah... ano, mohou se s tím potýkat i pravnoučata... a teprve až jim všechno dojde proč a kde se to odpíchlo, mohou se posunout a vlastně se stejnou myšlenkou autorka přišla i u této knihy. Chtěla, aby si lidé uvědomili, jaká je historie, příběh kraje a lidí, co v něm žijí a konečně, aby se za to, odkud pochází nestyděli, protože nám bylo toto vždy podsouváno, jako bylo vždy i nemístné být vlastencem.

No nevím, jestli mé dnešní myšlenkové pochody budou pro někoho k něčemu. Neprozrazuji zde děj... spíše vysvětluji... ha .. to nevím, spíše zamotávám to, odkud my jsme a jak to naše Slezsko, Těšínsko a okolí je jedinečné a zcela jiné od zbytku země. Jak vždy tenhle kout byl opovrhovaný a podceňovaný, jak lidé se styděli za to, odkud jsou... jak odtud prchala inteligence, protože jí tu nedávali šanci, buďme upřímní, doteď to má těžké. A kolik toho vlastně dokázala, kolik toho dala a kolik osobností odtud pochází. Pro místní je to k sebeuvědomění a pro ty vzdálenější k objevení.. mno a zpoza hranic je to pro dost velkou část k nasr..., jak jsem zjistila... protože... jestli si myslíte, že ty nálady, jak jsou v knize ukázány, pominuly, tak ne tak docela.. u dost velkého počtu lidí dodnes panují zajímavé nacionalistické choutky... místy až děsivé.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Do posledního dílu trilogie jsem se nějak nemohla začíst, ale řekla bych, že chyba byla na mé straně, že se mi kniha jen netrefila do správného rozpoložení. Budování socialismu v ostravsko-karvinském revíru navíc není zrovna lehké téma. Po pár kapitolách mě ale nakonec děj vtáhnul a nepustil až do konce. Bylo to náročné, ale výborné čtení. I hodně poučné. Klidně bych si o osudech různých postav, které se v knize třeba jen mihly, přečetla ještě více. Klidně bych četla i o dalších letech, která v tomhle regionu musela být také těžká. Autorka však vlastně na konci další vývoj pěkně shrnula v medailoncích osobností a obrazové příloze o městě. Takže se celý příběh hezky uzavřel.
Celou trilogii rozhodně doporučuji.
Mimochodem, oceňuji způsob, jakým autorka zasadila do děje reálné osoby. Na rozdíl od K. Tučkové, která v Bílé Vodě vytvořila tak trochu chaos (vadilo mi, že skutečnost a fikce byly podivně smíchané, co se lidí i míst týče), K. Lednická udržela mezi realitou a fikcí hranici, resp. o to víc jsem si užila čtení, když v kulisách skutečného města ožilo několik literárních příběhů.
Šikmý kostel dostává rozhodně pět hvězd!

[kristyna · Rating 5 out of 5]

Dočteno & obrečeno. Teď pár dní na myšlenky a sepíšu recenzi, i když to bude zatraceně těžké 💔

Recenze:

Jak málo stačí, aby byl člověk vychýlen z nastoupené cesty! (Šikmý kostel 1, str. 85)

Přesně měsíc po vydání závěrečného dílu trilogie Šikmý kostel si sedám k počítači, abych dokončila recenzi, která mi tu rozpracovaná leží už přes dva týdny. Abych dala dohromady všechny poznámky a postřehy ze čtení a nějak uceleně shrnula, co si o třetím dílu myslím. Je to těžké. Moc těžké. Byl dokonalý.

Jak napsat recenzi na knihu, které opravdu nemáte co vytknout? Chtěla jsem se vyvarovat otřepaných superlativů, ale nevím, zda se mi to povede. Pokud ale vážně chcete nějaké stručné shrnutí či doporučení, pak Vám řeknu jediné - přečtěte si Šikmý kostel. Celý. Ne jednou. Je to opravdový skvost a já Karin ohromně přeju, že s ním zažívá tak ohromný úspěch a že ho čtou snad úplně všichni. Jestli si to nějaká kniha fakt zaslouží a jestli to nějaké téma vážně potřebuje, je to Šikmý kostel a region, o kterém (mnohdy smutně) vypráví.

Před přečtením závěrečného dílu trilogie jsem se nejprve pustila do předchozích dvou dílů. Podotýkám, že jsem je chtěla jen tak čtenářsky “proběhnout” - připomenout si jména, vztahy, místa, důležité okamžiky. Asi za mnohé mluví, že jsem nakonec oba četla slovo od slova. Takhle Karin Lednická píše. A já jsem jako čtenář nemohla udělat lepší rozhodnutí.

Více než o tom, jak je kniha napsaná, chci mluvit o jejím významu, přesto si neodpustím dvě poznámky. Jednu o vypravěčských dovednostech autorky a druhou o její neuvěřitelně vycizelované práci s postavami.

Karin Lednická píše bez přehánění nádherně. Její styl dokonale balancuje na pomezí čtivosti a vznosnosti. Její texty jsou vytříbené, promyšlené, propracované, přesto však plynou s lehkostí, něžně a nikdy nejdou na sílu. Čtenář je do děje často vtahován místním dialektem, slovy, která nezná, a přesto je autorka do textu vpřádá tak, že jim každý ihned rozumí. Až se mi některá vloudila do slovníku a občas mi v konverzaci prostě ujedou :)

Druhou věcí, kterou jsem si při opětovném čtení uvědomila ještě více, než kdy dřív, je, jak skvěle autorka dokáže budovat charaktery, ve vší jejich složitosti a komplexnosti. Jsou jedinečné, zapamatovatelné, nejsou to postavy v knize, ale velmi skuteční lidé. Jsem neuvěřitelně ráda, že se toto Karin tak moc podařilo. Dělá čest lidem, jejichž osudy byly inspirací příběhu a jejichž životy byly všechno, jen ne jednoduché. Jen díky této její vskutku famózní dovednosti si čtenář může po čtyřech letech od prvního čtení prvního dílu najednou říci: “Tak někde tady začala ta Barbořina zatvrzelost, tímhle trápením.” Jako by snad Barbora byla jeho babička nebo prateta, a ne postava v knize. V běžných konverzacích jsem několik dní po dočtení používala věty typu “A v tom měl tenkrát Ludwik pravdu!”. Trochu bláznivé, že? Anebo možná vůbec. Možná to jen svědčí o tom, jak úžasnou práci Karin odvedla. O tom mluvím, když říkám - a opakovaně jsem to uváděla ve svých recenzích předchozích dílů -, že pod rukama Karin Lednické postavy ožívají a stávají se skutečnými. A je moc důležité, že tuto schopnost autorka má. Nevypráví totiž čirou fikci, ale přináší do pozornosti čtenářů opravdové, prožité lidské příběhy.

Tolik promarněného času, kdy spolu mohli mluvit a být! (Šikmý kostel 2, str. 245)

Ano. Těžko, moc těžko se píše recenze na tak skvostnou knihu, jakou Šikmý kostel - každý Šikmý kostel - bez debaty je. Trvalo mi to dlouho a vlastně ani nevím, zda se mi podařilo v ní říct vše, co jsem chtěla. Vše, co jsem při čtení prožila a co stále cítím. Ale možná, možná jsem si něco chtěla a musela nechat jen pro sebe. Takové malé střípečky sounáležitosti a pochopení, kousky ohromného citu, který jsem si vybudovala k jednotlivým postavám. A ano, někdy si říkám - jsou to “jen” postavy z knihy. Fakt nemůžeš celý den jak bluma čučet do monitoru a přemýšlet o tom, co teď bude Ludwik po smrti Barky dělat a zda to zvládne. Jenže to je právě ono... ony to nejsou “jen” postavy. Možná měli ti lidé jiná jména a jiné tváře, než jaké jsme jim my čtenáři při čtení přisoudili v našich představách. Možná by se v některých situacích rozhodli úplně jinak anebo naprosto stejně. Ale nebyly to postavy. Byli to skuteční lidé - přesně takoví, jako my. Každý jedinečný a přesto měli jedno společné - lásku k životu, jakkoliv byl (a je) těžký. Osudem jim hýbaly války, společenské spory i samotná země, na které budovali své domovy a kterou se jiní neštítili jen používat k vlastnímu prospěchu. Neexistovali “jen” na papíře.

Jsem vděčná, že právě Karin Lednickou její životní příběh přivedl až k napsání těchto knih a že právě jí se složité osudy těchto skutečných lidí dostaly do rukou. Pochybuji, že by o nich někdo vyprávěl s takovou láskou a pokorou jako ona. Byla to neuvěřitelná odpovědnost. Jsem přesvědčená, že Karin to věděla od začátku. Její poctivost a fortel, s jakými přistoupila k budování této románové kroniky, je vidět na každé stránce. Myslím, že pro spoustu z nás jsou její rešerše téměř nepředstavitelné. Ráda bych ale věřila, že i v dnešní komplikované době to takhle dopadá, když něco děláte poctivě, pořádně a s otevřeným srdcem. Dopadne to dobře. A ne, nemluvím o těch vyprodaných nákladech :) Mluvím o tom, že Karin důstojně a čestně odvyprávěla příběh jednoho regionu, ve kterém se skrývají stovky osudů, drobných každodenních radostí, malých i velkých křivd, životních komedií i tragédií.

Myslím (a z některých rozhovorů to mám potvrzené), že uchopit tohle téma, aby byli všichni spokojeni, je nemožné. Stále budí emoce a jitří city, jako spousta jiných okamžiků historie jsou některé události přecházeny a po celé generace tak někde zůstávají pocity “neuzavřenosti” nebo “zapomenutosti”. Myslím, že Karin udělala pro tuto věc to nejcennější - s téměř hmatatelnou pokorou a úctou k tématu a pamětníkům svými slovy reprezentuje místa, události a lidi, na něž bychom mohli zapomenout. Díky ní se to ale nestane.

Právě tento den v sobě Barka uchovává jako největší vzácnost: tehdy s naprostou nezlomností pochopila, že život je dobrý. Že je dobrý, i když se v něm občas dějí nedobré věci. Jakmile tohle člověk pochopí, dokáže si hýčkat vzpomínky i na chvíli, kdy se bolestí téměř nedokázal nadechnout a jediným povyražením mu byla kolečka mrkve rozkutálená po zemi. (Šikmý kostel 3, str. 297)

[Lenka Nerglová · Rating 4 out of 5]

NENÁVIDÍM KOMUNISTY!

Původně jsem chtěla dát 1 *, protože jsem se většinu knížky rozčilovala, ale nebylo by to vůči Karin a její práci fér. Před tou smekám.
Chyběly mi příběhy ostatních členů rodiny, věnovalo se to jen pár lidem a to mi přišlo škoda.

[Nela Kadlecova · Rating 5 out of 5]

Letos jsem cetla vicero knih z obdobi komunismu, ale tato teda vykresluje vyvoj po 1945 ve velmi sedych barvach. Uz prvni dva dily byly protknute az moc velkou syrovosti zivota a tenhle dil byl jeste o to vic. To, ze se cely dej odehrava na pozadi Karvinska, je topovka sama o sobe. Co jsem si u cteni teto knihy rikala, bylo, ze se mame v dnesni dobe strasne dobre…

[Anna Marie · Rating 5 out of 5]

nejlepsi historicky romany dneska pisou zeny!!

celou dobu clovek vi jak to dopadne a stejne se boji, stejne ho to prekvapi, stejne ho to rozbreci. zmar, zoufalstvi, naprosta neucta k cloveku, ke krajine. zmar mnohdy pretrvavajici dodneska kvuli tomu, jak strasne stereotypne tenhle kraj vnimame, nevenujeme mu pozornost a nasi nevedomosti davame prostor lzim, famam a predsudkum.
mych 24 dni s trilogii sikmy kostel timto konci. ale urcite jsem necetla naposled❤️‍🩹❤️‍🩹❤️‍🩹

[Jana Černá · Rating 3 out of 5]

Nemůžu popřít zklamání. Vadilo mi především:
- popisné lyrické pasáže měnící se místy v klišoidní obrazy (křehká krása bílých korun stromů, vítr odnášející lístky jako listonoš), které si z prvních dvou dílů nepamatuju
- obraty, které vyloženě bolely: “Co je trocha zebání na zádech oproti hřejivému pocitu v srdci?”
- naservírované vysvětlení pocitů postav, kdyby to náhodou čtenář sám nepochopil
- části vyprávěné Julkou jsem protrpěla: třikrát na stránce zazní, že už není malé děcko, ale vyjadřuje se, jako by jí bylo osm
- tolikrát se v jedné kapitole zopakuje, jak teď už konečně bude všechno v pořádku, že je jasné, že do dvou stránek přijde průser
- zredukovat počet postav bylo naprosto legitimní, ale u několika i tak zůstala dějová linka nedokončená
- konec je odfláknutý

Nakonec jsem si snad nejvíc užila informace o skutečných lidech, kteří se v knize objevili.

Vzhledem ke kvalitě předchozích dvou dílů na mě třetí působí, jako by autorka byla pod velkým tlakem knihu dokončit a vydat a přitom na ni ještě nenastal čas.

[Livia Vozaryova · Rating 5 out of 5]

Výborna kniha, ako aj tie predošlé.
V kútku duše verim, že trilógia sa rozrastie aspoň o ešte jednu knihu. 🙂

[Knihomolský deník · Rating 4 out of 5]

Na třetí díl jsem se opravdu těšila. A bohužel, nedotkl se mě, jako předchozí dva díly. Některé věci na mě byly zbytečně zdlouhavé a té deprese možná až moc. Jsem ráda, že jsem si přečetla, jak to celé dopadlo, ale za mě bohužel nejslabší díl ze série. Nicméně rozhodně velmi silné 4*.

[Kober · Rating 5 out of 5]

Za mě rozhodně nejlepší díl trilogie, jakkoliv nevylučuju, že je to jen blízkostí doby (jsem si skoro jistý, že se některá z nefiktivních postav potkala s někým, koho jsem znal já). Je to pro mě více učebnice historie, hltal jsem detaily, miluju ten jazyk – ale tentokrát mi přišel dobře napsaný i ten příběh, tolik jsem se neztrácel v postavách a neříkal jsem si, že to je na to přehršle reálií naroubované až moc křečovitě.

[Verus Navratilova · Rating 5 out of 5]

Touto recenzi bych chtěla shrnout pocity z celé trilogie, myslím si totiž že si to tohle dílo zaslouží.

Zpočátku jsem byla skeptická, že všichni básní o tom jak je Šikmý kostel dokonalá kniha. Když mi ji ale doporučila moje babička, která čte opravdu hodně, tak jsem si řekla že dám knize šanci. A dobře jsem udělala. První díl jsem četla třikrát, pokaždé když vyšel nový díl jsem četla i ty předchozí. Stejně to bylo i teď a bylo to nejlepší rozhodnutí protože mi vše krásně navazovalo a dobře jsem si pamatovala prolínání děje z předchozích knih.

Karin Lednická napsala mistrovské dílo, rovněž se ale postarala o to aby rehabilitovala horníky a taky aby se oživil obraz staré Karwiné, za to jí patří obrovský dík.
Šikmý kostel je příběh o lidech, jde v podstatě o historický epos vyprávěný jejich očima obyčejnýma očima. Postavy jsou napsané tak věrně, že když vás některá opustí berete to jako nějakou zradu a pláčete jakoby šlo o vaše staré známé. Prožívala jsem jejich stesky, jejich nesmírně těžký a krutý život ale i jejich zamilování a štěstí. Myslím si, že nejsem jediná kdo prožíval pocity návalů štěstí, když se jedna z hlavních postav po několika letech setkala se svou dávnou láskou.
Jsem velký milovník historie, jsem posedlá dějinami 20.století, přesto jsem se až tady dozvěděla o sporech o Těšínsko. I za tohle jsem autorce vděčná.
Je to kniha kterou zároveň nechcete nikdy odložit ale zároveň víte že jednou skončí a chcete si jít trošičku šetřit na později.

Je to kniha která vás nutí otravovat se svými dojmy každého kdo na to má nervy i ty kdo na to nervy nemají. Občas (často) jsem měla potřebu probírat s někým co se tam děje. Babička se tomu vyhla, ptotoze byla v nemocnici, ale kamarádka ze Severu tomu neunikla a moje poznámky a dotazy ala pětileté dítě které se ptá “proč?” Ji musely už někdy připadat únavné. :D

Kromě dokonale vystavěného příběhu (podloženého nekonečně mnoho hodinami rešerší a rekonstrukcí historie) a charakterů postav, musím smeknout před úrovní jazyka, protože přesně jak jsem si přečetla v jiné recenzi, jazyk je přesně mezi tím aby to bylo krásné ale aby se to dalo číst.
Souhlasím s kamarádkou která má trilogii v TOP 10 knihách, které četla, možná je to dokonce to úplně nejlepší co jsem četla.
Tohle jsou příběhy, které by se měly vyprávět.

PS: Ženka a obě Julky jsou moje srdeční záležitost.

[David Broďák · Rating 5 out of 5]

Do “pěruna”, to bylo dobré!
Výborné zakončení trilogie, která mi umožnila nahlédnout pod pokličku a částečně pochopit tento svérázný region, ze kterého pochází i moje žena.
Děj knihy plyne “jako když másla ukrajuje” a uvěřitelným postavám a jejich rozhodnutím dokáže člověk i přes časovou propast rozumět. Tomu pomáhají i kulisy minulosti, které postaveny na velmi důkladné rešerši.
Tak nebuď “gizd” a koukej si to přečíst!

[Helena Truchla · Rating 4 out of 5]

Jsem moc ráda, že autorka svou pečlivou badatelskou práci dotáhla, a dostala nás i s postavami skoro až do současnosti. S tím, jak postupují plány na obnovu pohornické krajiny Karvinska, je víc než na místě, ohlížet se zpět, klást otázky, zpochybňovat a zkoušet pochopit.

Kniha je víc než první dva díly beletrizovanou literaturou faktu, čte se lehce a oproti druhému dílu naštěstí ubyl i důraz na celkový zmar, neštěstí a tragédii - vystřídala ho víra, že “cokoli ti dá osud, to snášej, a zvítězíš nad ním”.

Ještě že dnes už se Vergiliem řídit nemusíme, abychom se z života nezbláznili.

——
Prvních několik kapitol jsem byla kompletně zmatená kdo je kdo. Možná by bylo fajn v dalších vydáních zahrnout na úvod připomínkový diagram.

[Aneta Zemánková · Rating 5 out of 5]

Fenomenální zakončení trilogie, kterou doporučuji každému, kdo hledá hluboký a nezapomenutelný příběh. Šikmý kostel se pro mě stal jednou z těch ság, které mi v srdci zůstanou navždy.

Moc oceňuji, že se v současné době vydává tolik beletristických knih o komunismu, době, která minimálně v hodinách dějepisu zůstává zahalena rouškou tajemství a jejíž skutečnou tvář je třeba odhalovat a hlavně nezapomenout. Některé knihy na toto téma však zůstávají poměrně plytké a dotýkají se jen části problémů doby, nebo dokonce tyto problémy pro větší čtenářskou líbivost zjednodušují či zlehčují. Karin Lednická dokonale popsala, co mohlo připadat některým mladým lidem na komunismu tak lákavé, z knihy byla jasně cítit touha účastnit se budování po všech těch hrůzách válek a národnostních sporů. Budovatelské snahy a boj o velikost ale zatemnily komunistickým pohlavárům mozky a vyloučily rozumné uvažování. Už během prvních zmínek o tom, jak řídící osoby tlačily na těžbu a obcházely bezpečnostní nařízení, bylo jasné, že si koledují o neštěstí. Hrůzný dojem na mně zanechaly přesné a do detailu popsané monstrprocesy, kde ti, kteří soudili, nehledali pravdu, ale umetali si cestu k odsouzení (jak bylo krásně v knize napsáno). Během čtení mi opravdu běhal mráz po zádech a autorce jsem vděčná, že před tímto těžkým tématem neuhnula.

I když není možné se od aspektu komunismu v příběhu zcela oprostit, moc se mi líbily menší a větší životní radosti hlavních hrdinů. Nad příběhem Ženky a Štěpána jsem se několikrát dojatě zastavila a cítila spolu s nimi vděčnost nad tím, jak se nakonec jejich životní cesty opět protnuly. Části s vyprávěním Julky ve mně vyvolaly melancholii a stesk po té „původní“ Julce. Moc však oceňuji, že v trilogii autorka dala prostor dětem, aby nám svět ukázaly jejich očima – prostřednictvím vyprávění Ženky, Halky a nakonec i Julky. No a koho by nedojalo to, jak Ludwik chodil po světě a sbíral dobré zprávy pro svou ženu do nebe!

Třetí díl Šikmého kostela představuje nádhernou tečku za téměř sedmdesáti lety osudů jednoho města a jeho obyvatel. Město už dnes sice není, ale lidem kolem nás v žilách koluje krev jejich předků, kteří toto město ve všech těžkých i krásných dobách zažili.

[Katka Klíčová · Rating 5 out of 5]

Uzasne knihy, budu chybat ❤️

[Iveta Krejčová · Rating 5 out of 5]

Povinná četba!

[Josefína Trusinová · Rating 5 out of 5]

“Ostravsko-karvinský revír - tam je černé uhlí, silná nezaměstnanost, socialní problémy a nic víc.” To je to co si odnesete ze školy. A pak přijde Karin Lednická a dá tomuhle kraji tvář a příběh.
Její vyprávění ne vždy odsýpá, často se opakuje v charakteristice postav a jejich myšlenkách. Ale dílo jako takové má hodnotu na 10 hvězdiček. Já jsem člověk, který má rád historii, ale válka o Těšínsko pro mě vždycky byla jen další poznámka v sešitu. Tady najednou získáte osobní pohled, horničina přestane mít nálepku ostudné práce… Mohla bych vyjmenovávat dlouho. Ve skratce. Tahle Trilogie má potenciál region pozvednout, ne-li zachránit.
Poznámka k třetímu dílu: Že jsou komunisti svině, víme. Ale že obětovali město pro těžbu uhlí jsem netušila.

[Miriam Hrádeľová · Rating 5 out of 5]

Moje slová su úplne na nič lebo toto dielo (rovnako ako aj tie dve predtým) je tak neskutočné že to žiadna recenzia nevie obsiahnuť. A teraz vlastne ani neviem na čo sa mám tešiť keď trilogia skončila.

[Tomas Galia · Rating 5 out of 5]

Oproti předešlým dílům nejen hutnější, ale zaměřuje se poněkud detailněji i na osudy reálných postav ovlivňujících dění na Karvinsku. Vždy vše dobře dopadne, to nemohu říci... Každopádně všechny tři díly by mohly být povinnou četbou pro lidi žijící v tomto regionu, je to doslova nenásilně podaná učebnice dějepisu posledních 150 let. Je až k neuvěření, k jakým proměnám zde za toto období docházelo a taková připomínka, jak skvěle se teď vlastne máme...

[Petr Pavlíček · Rating 5 out of 5]

moc čtivá, moc smutná, moc silná a moc zajímavá trilogie o městě, který jsem netušil, že někdy existovalo

[Simone · Rating 5 out of 5]

Ja u toho byla tak moc nastvana… tak strasne moc.

[Paťuša 🙈 · Rating 5 out of 5]

Plati pre celu trilogiu, citala som rad za radom, takze sa mi to zlieva :-) Pre mna uplne nova tema o banictve, cesko-polskych hraniciach, vojnovych obdobiach, medzivojnovom obdobi, skorom komunizme viem prd. V skolach sa ucime len o bitkach, vyhrach, prehrach, nahodnych poctoch ranenych. Kto vybera udalosti, o ktorych sa ucime? Potom sa deti hraju na vojakov, lebo to im hustime do hlavy. Ale co vojny robia so zivotom obycajnych ludi? Ako ludia hladuju, maju jedlo napridel a ani ten pridel sa im neujde, ako za svoju narodnost idu do koncentraku. Alebo podpisu nejaky nahodny papier a preziju - a potom ich odsudzuju, ze ohli charakter. Kto sme aby sme sudili?

Zaujimave mi tiez pride, ze tie dejiny sa opakuju. To asi vieme vsetci. Ale tak skoro! A ze tak rychlo zabudame. Ludia co dnes ospevuju komunizmus, vedia hovno. Pamataju si mozno tak silu svojich udov a cerstvost krokov, menej bolesti. Ale kto si pamata financnu reformu, kde zobrali ludom vsetky uspory, kde boli vyfabulovane procesy... doprcic! Preco sa toto neucime v skolach? Preco sa ucime o dvojklicnolistovych rastlinach? Preco su skoly apoliticke = alibisticke?

Jedna vec je teda toto co pisem, to sa stalo. Ale k tomu vsetkemu to autorka fakt pekne popisuje + som si uzivala krasne opisy prirody. Dost obcasne na to, aby som si ich uzila a vsimla a neprisli mi pateticke.

Po docitani, kedy som si myslela, ze mam este 100 stran(co boli prilohy), mi ale zostalo celkom prazdno. Cakala som, ze to bude pokracovat a zrazu bodka. Mozno aj to je metafora?

[Petra Nohová · Rating 4 out of 5]

Dočetla jsem poslední, třetí, díl Šikmého kostela. Předchozí dva mě nadchly, se třetím jsem se hodně "prala". Myslím, že kniha je tak trochu dvojí.
Z pohledu literárního, estetického mně román přišel slabší. Můžou za to nevyrovnané dialogy, kdy jedna a táž postava dokáže mluvit hornickou hantýrkou (právě tyto pasáže mně přijdou nejpovedenější) a vedle toho produkovat seriózní, až filozofické myšlenky. Do jaké sociální vrsty mám ale takové hrdiny řadit? Je tato dvojakost realistická?
Místy autorka tlačila až moc na pilu v obraznosti nebo fantazii. Pasáž, kdy Ženka vede imaginární dialog s šaty bych označila za "cringe". To je ale subjektivní.
Největší problém však vnímám v "násilném" zakomponování reálných postav do osudů těch fiktivních, dobře známých. To, že rodina Pospíšilů má vazby na ty neprominentnější nebo nejčinorodější hrdiny z kraje, se odráží na obsahu děje, který pak působí poněkud šroubovaně. V předchozích dílech byli hrdinové z masa a kostí, ve třetím už slouží "jen" jako loutky historickému materiálu.
Na druhou stranu je tato kniha úkazem, protože náš zapomenutý kraj znovu ožil a spolu s ním povědomí, jak s ním nespravedlivě nakládaly všechny režimy, nejhůře snad ten komunistický, který plánovaně vyhladil jedno kdysi krásné město a zlikvidoval lidi, kteří se snažili ho zachránit. A já se stydím, že jsem o bohaté historii a tak hrozném údělu Karviné 2 Doly neměla ani tušení. Na konci mi proto ukápla nejedna...
Tolik k té dvojakosti.

[Quanti · Rating 4 out of 5]

Heršvec.

Jako trilogie pecka, jednoznačně.

Osudy se víceméně uzavřely a stará Karviná došla ke svému konci.

Brilantní rešerše i vyprávění jako vždy, jenom... to už nebyl můj šálek kávy do té míry co první a druhý díl.

Jednak je to tím, jak jsou poválečné zločiny ještě relativně čerstvé, jak většina z nás ještě osobně zná nebo znala někoho, kdo v té době žil.

Jednak je to asi paradoxně větší "historickou věrností" a zařazením reálně žijících osob mezi postavy.

Neříkám, že je to špatně. Jen mi to zkrátka až tolik nesedlo. Jestli mám hodnotit pouze třetí díl, jsou to čtyři. Ale velmi, velmi dobré 4. Určitě to za to stálo. Jen mě ty dva předchozí prostě vzaly o něco víc.

[Laureen Hollge · Rating 4 out of 5]

Třetí díl mě bavil ze všech nejmíň. Asi za to může to, že dějiny komunistického režimu jsou provařenější (tentokrát se v ději neprojevují tak silně lokalizovaně), a že autorka si v tomto díle jede víc telenovelový styl (už tak trochu předvídatelně buduje napětí, takže člověk tak nějak tuší, kdy přijde zas nějaká tragédie).

Přesto jsem si knížku užila, připadalo mi to jako čtivá oddechovka, ze které si člověk uvědomí, jak se dneska máme fajn.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Nejočekávanější kniha roku 2024 – ŠIKMÝ KOSTEL 3, na který jsme čekali 3 roky. Třetí díl se odehrává v letech 1945 – 1961. Autorka tuto knihu věnuje lidem, které nacionalismus, nacismus a komunismus připravily o život, domov, kořeny a důstojnost.

V třetím díle budeme sledovat další osudy našich hrdinů (LUDWIK, BARKA, WOJTEK, ŽENKA, ANUŠKA aj.) a budeme se navracet také do minulosti. Kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů hlavních postav. V tomto díle je více zobrazena práce havířů, prostředí šachet, plnění plánů pro těžbu uhlí apod. Do tohoto období spadá nástup KSČ k moci a budování socialismu, a především na Karvinsku těžba uhlí, při kterých se překračovaly plány za cenu nebezpečí lidských životů.

V románu nalezneme česko-polské vztahy, vykonstruované procesy KSČ, měnovou reformu, program Lebensborn, Lidickou tragédii apod.

V románu se nachází hodně smutných událostí, o kterých se dočtete. Vystupují zde nové postavy a já jsem si například oblíbil petrovického kněze LUDVÍKA SOBKA nebo lékaře KARLA ROTIGELA. O Ludvíku Sobkovi jsem již věděl před vydáním této knihy, poněvadž jeho příběh mi vyprávěl kamarád, který bydlí v Petrovicích u Karviné a příběh tohoto petrovického faráře znal.

V románu se nachází také Intermezzo.

Bydlím přímo v Karviné, takže znám dobře toto město včetně různých zvyků a mluvy. Táta pracoval na dole ČSA, vyučil se jako důlní elektromontér. Další členové rodiny pracovali také na dole (strýc Janko, strýc Pepa, děda Lubomír aj.). Znám spoustu dalších lidí, kteří pracovali na šachtě buď na pozici dělníků, mistrů, štajgrů apod. Dalo by se říci, že důl je živý spletitý organismus. Znám hodně příběhů z vyprávění, které se na šachtě odehrály a také pochopitelně různé tragédie, ke kterým došlo, ať už byly zveřejněny oficiálně či byly zamlčeny. Vzpomínám si z vyprávění, jak se pořádaly nábory lidí do šachet v 60., 70. a 80. letech 20. století na Karvinsku. Bylo málo lidí a potřebovalo se co nejvíce těžit uhlí. Lidé jezdili z různých koutů Československa a také z Polska do Karviné za prací, aby si vydělali pěkné peníze. Práce na šachtě je velká dřina, která obnáší různá rizika nebezpečí jako např. výbuch methanu apod. Někteří muži si zvykli na tuto práci a pracovali několik desetiletí na šachtě, jiní to vzdali po pár sfárání. Určitě to není práce pro každého. Každopádně Československo bylo soběstačné v těžbě černého uhlí a výrobě oceli. Když se podíváme na dnešní situaci, tak většina dolů v Karviné se zavřela a doly, které ještě fungují, se za pár let zavřou úplně. Černé uhlí budeme dovážet ze zahraničí, anebo přejít na jiné zdroje energie (např. jadernou). Je to neuvěřitelné, že těžba černého uhlí na Karvinsku budu pomalými krůčky končit.

Myslel jsem si, že tuto knihu budu číst velice dlouho, protože je to bichle, nejobsáhlejší díl ze všech třech dílů. Nicméně kniha se četla dobře a stránky utíkaly jedna za druhou. Text a dialogy působily přirozeně, tak jak se u nás mluví na Karvinsku a samozřejmě i život a práce havířů je tomu přizpůsobena.

Jsem si vědom, že autorka uvedla, že se jedná o poslední a závěrečný díl z této trilogie, ale stejně si myslím, že autorka by klidně mohla pokračovat ve čtvrtém dílu, protože je co vyprávět. Třetí díl končí rokem 1961 a další zajímavé roky následují. Buď by mohla autorka pokračovat s dosavadními hrdiny, anebo vytvořit nové a v novém dílu popsat budování nové Karviné a další události, které se odehrály v těchto letech. Já bych byl pro určitě všemi deseti, pokud by autorka napsala volné pokračování Šikmého kostela, ale záleží pochopitelně na samotné autorce, jak se rozhodne a jak naloží s touto románovou kronikou.

V Závěru knihy se nachází Příloha: LIDÉ, ve které jsou zobrazeny osobnosti a jejich medailonky včetně fotografií, kteří vystupovali v tomto románu. V úplném závěru se nachází Příloha: MĚSTO, ve které se nacházejí fotografie Karviné.

Oceňuji, že na přední předsádce se nachází RODOKMEN. Za rodokmen jsem v minulosti orodoval a jsem rád, že jej autorka umístila do knihy. Na zadní předsádce se nachází Mapa Karviné a Karviné 2 – Doly. Slouží jako ilustrace k ději této knihy a zachycuje stav v letech 1945 – 1961.

Je neuvěřitelné, že stará Karviná zanikla, dvacetitisícové město, v důsledku těžby černého uhlí. Následně vznikaly na domech praskliny a lidé se museli vystěhovat. Po tomto městě zůstal jen Šikmý kostel a hřbitov. Ve staré Karviné se nacházelo všechno, nač si člověk vzpomene – školy, obchody, zámek, lázně, koupaliště, pivovar, lihovar aj. V současné době Šikmý kostel v Karviné navštěvují lidé z různých koutů Česka, ale také Slovenska, Polska a jiných států (např. Japonska). Osobně jsem Šikmý kostel navštívil několikrát. Pořádají se v něm prohlídky pro veřejnost a zároveň se vedle kostela nachází stánek, kde lze zakoupit upomínkové předměty (pohlednice, mapa aj.).

Jsem rád, že Karin Lednická napsala trilogii Šikmý kostel, pozvedla naše město a ukázala, jaký byl život v této oblasti, ve které se těží černé uhlí. Život zde nebyl jednoduchý a není ani v současnosti a za to ji patří velké díky. Desítky hodin rozhovorů, studování odborných materiálů a stovky hodin práce na přípravě knih, které mnohým čtenářům mohou otevřít oči, pokud o našem městě ještě neslyšeli, anebo měli zkreslené představy a třeba po přečtení knih budou pohlížet na Karvinou a její obyvatele jinýma očima.