Podle průzkumů veřejného mínění je pro tři čtvrtiny Čechů tuzemská politika nesrozumitelná. Tato kniha se pokouší ukázat, kdy a kde se lidem politika ztratila. Jakou roli hráli hlavní aktéři Miloš Zeman, Václav Klaus či Václav Havel nebo konkrétní události. Hlavní pozornost je pak věnována kontroverznímu paktu mezi ODS a ČSSD, který vyvolal nejbouřlivější reakce veřejnosti od roku 1989, kdy se znovu plnila náměstí, psaly petice a tvořily koalice proti opoziční smlouvě. Kapitoly jsou psány tak, aby se daly číst samostatně, což čtenáři usnadňuje přehled. Nicméně smysl spočívá právě v uvědomění si provázanosti všech událostí, o jejichž důsledcích či pokračování si možná už zítra budete číst v novinách.
Vládneme, nerušit jsem četl až po jiné knize pana Taberyho, Opuštěné společnosti. Pokud by to bylo obráceně, možná bych Vládneme, nerušit dal ještě o jednu hvězdu více. Ovšem oproti Opuštěné společnosti je ozdrojování tvrzení pomění chabé a navíc jsem měl pocit, že se některá témata probírají několikrát.
Pokud upustím od toho, co jsem napsal výše, je kniha výborným mementem konce devadesátých let (kdy jsem byl dítko školou povinné) a v několika momentech jsem se musel skoro trpce smát, neboť současná situace je v některých ohledech stejná jako na konci devadesátých let a v některých dokonce tam, kam by se podle závěru pana Taberyho nedejbože mohla dostat. A třešničkou na dortu je, že jeden z hlavních aktérů této knihy (a přiznejme si to, vychází z ní jako největší zloduch) byl dvakrát za sebou zvolen občany za prezidenta.
Kniha není ideální, ale myslím si, že by si ji měl přečíst každý Čech. A hlavně, že by se měla dostat do rukou dětem při výuce dějepisu - ona taková stará Mezopotámie je sice fajn materiál k naučení, ale to, že se nestíhá ani druhá polovina 20. století, natož 90. a nultá léta, je zkrátka ostuda českého školství. Ale nedělejme si iluzi, že většina patnáctiletých dychtí poznat naše moderní dějiny. Nedychtí...
Kvůli datu vydání už mírně zastaralá (některých momentech i smutně úsměvná, kdyby jen Tabery tehdy věděl..) , ale možná v tom stále tkví to kouzlo - Politici se na naší politické scéně nemění a provozují stále ty stejné praktiky a podvody...a lidé je stále volí.
To ani jeden neví, kolik toho zapomněl… První kapitoly se čtou lehce – potom se postupně začnou témata opakovat a nového je stále méně. Každopádně – jako subjektivní, občas ne úplně podložené, povídání to je zajímavé a spousta souvislostí tu je pěkně vypíchnutá.
Jedna z knih, která mě přivedla k zájmu o politiku a později k jejímu studiu. Teď již sice zpětně po letech (2014) neposoudím jinak zmiňovanou zaujatost, každopádně na mě kniha zanechala silný vliv.