Lukáš, Theodora, Richard, Viola a Nela Herelovi jsou obyčejní lidé, sourozenci, kteří vždy a za všech okolností drží při sobě a nedají na sebe dopustit. Domácí idylku jim však jednoho dne naruší záhadný objev na zahradě náležící k jejich starému domu. Ten strhne lavinu nenadálých událostí. Spolu s děsuplným objevem se k životu probouzí jejich minulost, vzpomínky na nejnáročnější období jejich života, včetně mučivého tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Strhující román o tom, jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život, a začít tak pod tlakem mimořádných situací pochybovat o tom, co jsou naši nejbližší vlastně zač.
Kristýna Trpková nikdy nebyla zrovna mistryně dialogů, takže přelouskat úvodní kapitoly, které jsou tentokrát postavené na přímé řeči, místy až fyzicky bolí, nicméně u předchozích knih dokázala repliky šustící papírem alespoň slušně vyvážit příběhem a popisnými pasážemi. Tentokrát je zápletka sama o sobě zcela předvídatelná a všechno ještě umocňují „nenápadné” (a opakované!) narážky, které člověka jen víc a víc utvrzují v tom, že žádný nečekaný zvrat nepřijde.
Zároveň už popravdě začínám být maličko alergická na anotace knih vycházejících pod značkou Kalibru, protože označit zrovna tohle za „strhující román” je úplně stejně mimo mísu, jako tvrdit, že je Kopírák „nejděsivější krimi thriller [loňského] roku”.
Pokud se rozhodnete přečíst tuto knihu, a já vám ji rozhodně doporučuji, vemte ji do ruky až ve chvíli, kdy víte, že budete mít pár hodin volno. Jakmile ji totiž otevřete, neodložíte ji dřív, dokud nepřečtete poslední stránku.
Rodinná pohoda je nadevše, tak to vnímají i sourozenci Herelovy, kteří k sobě mají silné pouto. Jejich idylu však naruší hrůzný nález na zahradě. To probudí k životu tajemství, které mělo zůstat navždy skryto. Na povrch vyplouvá minulost, která ovlivní důvěru a sourozenecké vztahy.
Autorčina předchozí detektivní série – Stvůra, Vesnice a Vetřelec – byla naprosto fenomenální a po jejím dočtení mi bylo jasné, že si i v budoucnu přečtu vše, co autorka napíše. Kniha Někdo z nás tak pro mě byla velmi očekávaná novinka, ze které jsem nadšená.
Ze začátku vás čeká příjemný rodinný příběh, poznáváme jednotlivé členy velké rodiny, kdo jaký je, jak žije. Je vám v příběhu dobře, zašli byste k nim na oslavu a pobavili se v jejich milé společnosti. Díky prologu však víte, že má přijít něco temného, tak s napětím očekáváte, kdy se příběh začne ubírat jiným směrem. Dočkáte se ve druhé části, kdy se rozjede dokonalý psychothriller, kdy nebudete vědět, komu můžete věřit a budete chtít víc a víc. Nakonec vás čeká šokující odhalení a já bych nikdy nevěřila, že budu u thrilleru brečet, ale ano, autorka dokázala zpracovat mé emoce až k slzám.
Mám moc ráda styl Kristýny Trpkové. Při čtení jejich knih jsem tak ponořená do příběhu, že absolutně nevnímám okolí, jsem součástí stránek a písmenek. Vždy je skvěle vykreslena atmosféra, která vás pohltí a její knihy prostě nejdou odložit, dokud je nepřečtete celé.
Pokud čtete jen zahraniční thrillery a u českých si myslíte, že nemohou dosáhnout jejich kvality, rozhodně zkuste Někdo z vás. Věřím, že vás kniha překvapí.
Opět se mi to líbilo. S autorkou určitě ještě nekončím. Celkově sice poměrně předvídatelné, i když samotný pachatel se nedal moc uhodnout. Chvíli jsem si říkala, že to je jako taková novodobější Agatha Christie. Vzpomněla jsem si na 5 malých prasátek nebo 10 těch, jejichž jméno nesmíme vyslovit. Na velkou královnu detektivek to sice trochu ztrácí, on to hlavně je spíš thriller, ale i tak musím dát plný počet za každého sourozence jednu.
Od autorky jsem již četl knihu VESNICE (2. díl ze série Laura Linhartová a Adam Beneš), která se mi líbila. Ačkoliv se druhý díl dá číst samostatně, lépe je začít prvním dílem. Časem si ještě přečtu STVŮRU (1. díl) a VETŘELCE (3. díl). Je to na kočku číst od prostředního dílu.
Byl jsem zvědavý na autorčinu novinku NĚKDO Z NÁS, která nepatří do žádné série, je to samostatný uzavřený příběh. Kniha má 3 části. Jedná se o psychologický thriller.
Hlavní postavou je NELA (25 let), která má 4 sourozence – RICHARDA, LUKÁŠE, THEODORU a VIOLU. Lukáš a Theodora jsou dvojčata. V den Neliných polokulatých narozeninách se všichni sejdou včetně její mamky, tety a strýce na společné oslavě a při ní dojde k určité události, od které se všechno začne odvíjet. V knize vystupují další postavy např. ANETA (partnerka Lukáše), která mi nebyla vůbec sympatická a PETR (manžel Violy), při kterém se mi pěnila krev.
Kniha se mi zpočátku zdála rozvleklá, ale postupně to začalo gradovat a vyplouvá na povrch rodinné tajemství. Kniha obsahuje zvraty, které jsem rozhodně nečekal. Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Epilog byl pro mě hodně překvapivý.
Autorka v této knize poukazuje na domácí násilí. Domácí násilí je stále aktuální téma, o kterém je potřeba mluvit, protože mnoho žen (i mužů) je týráno svým partnerem buď psychicky nebo fyzicky, což je nepřípustné ve 21. století.
Kniha se celkově četla dobře. Knihu jsem přečetl za 2 dny.
Velká rodina a jedno velké, temné tajemství. Začátkem se mi trochu hůře prokousávalo, přišlo mi to takové kostrbaté, ale pak se to rozjelo a bylo to fajn. Bavilo mě poznávat jednotlivé členy rodiny, jejich život, jejich strasti a jedna z vedlejších postav mě iritovala tak moc, že jsem měla chuť jí lísknout, kdyby neexistovala jen na papíře - což je super cítit emoce, byť záporné, protože není nic horšího, než cítit naprostou lhostejnost vůči postavám. Kniha obsahuje domácí násilí, které, aspoň dle mého hodnocení, bylo přesvědčivě vykresleno. Samotné odhalení děsivého tajemství není možná až tak šokující, trochu předvídatelnosti tu bylo, ale já byla spokojená.
s. 44 „Bylo mi třicet (…) Jenže to bylo před osmi lety.“ s. 155 „Je mi sedmatřicet.“
s. 79 „Jahody, třešně (…) Pokud si dobře vzpomínám, kradli jsme všechno, co mělo jinou barvu než zelenou.“ s. 80 zahrada byla pro ně (…) hotové terno (…) Hrášek, nakládačky, jahody (…) angrešt(…) Zkrátka nic zeleného.
Zklamání. Kniha mi nesedla. V první části (přes 100) stránek se asi měl vybudovat vztah k postavám, což se úplně nestalo. Dialogy mi připadali umělé. Děj snadno uhodnutelný. Nebyla jsem napnutá, začtená.. prostě mě to nebavilo. Kniha se relativně snadno četla, ale moc nevím co víc chválit 😕.
Not my topic, a family of 5 had been abused by the drunk father, a neighbour kills him. The trouble comes 25 years later. Who is Nel, the youngest of the children - is the baby theirs? The dialogues unrealistic.
Vynikající, naprosto vynikající! Opravdu děsivé tajemství, nevyřčené a nikdo tak opravdu neví, kdo to byl. Všichni něco ví a něco si myslí. Opravdu dobře napsané.
Napínavé, konec jsem nečekala. Super jako audiokniha na delší cestu. Přesto mi postavy z nějakého důvodu nesedly, ale to je čistě můj dojem. Za přečtení to stojí.
Předchozí trilogie Kristýny Trpkové se mi líbila moc, tohle mě zas tolik nebavilo. Vyobrazení bezvýchodnosti domácího násilí bylo fajn a docela mi z toho bylo špatně (což je asi dobře), ale ty dialogy dobré nebyly vůbec a k postavám jsem si moc blízký vztah taky nevytvořila. A plot twist by byl absolutně super, ale bohužel mi došel při prvním rozhovoru s policií, od té chvíle už ho všechno jenom potvrzovalo a závěrečné odhalení pro mě proto nemělo takový dopad. Plot twist číslo 2 v epilogu mi přišel spíš srandovní než cokoli jiného.
This entire review has been hidden because of spoilers.