Všechno se změnilo jednoho zářijového dne, kdy opona mezi živými a mrtvými spadla a mrtví se zpoza ní začali vracet. Tohle byl problém sám o sobě, ale když se k tomu všemu přidala ještě plicní chřipka, ocitla se civilizace v troskách a lidská rasa byla na pokraji vymření.
Abychom zabránili nejhoršímu, museli jsme společnost přeorganizovat a do čel jednotlivých regionů dosadit správce, kteří sídlili na centrálních panstvích.
Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.
Celkově hodnotím tak ⭐⭐⭐⭐,5/5 Na začátku roku jsem sama sobě oznámila, že je čas přestat ignorovat českou fantasy scénu a v košíku mi přistála kniha od Eleanor Corvin (vlastním jménem Pavla Novotná), WOODHILL. V dodatku knihy autorka psala, že dostala inspiraci při návštěvě zámku Lednice. Příběh chtěla postavit jako oddechovou fantasy s romantickou linkou a prvky hororu. A víte co jsem dostala od knihy? Dobrou oddechovou fantasy s romantickou linkou a prvky hororu. A jako třešinka na dortu byla postava, které nebylo proti srsti používat mozek. Příběh dívky Lexi, se odehrává deset let poté, co padla hradba mezi světem živých a mrtvých. Od té doby mrtví, kteří se dostanou za oponu jsou schopni vás velmi rychle umrtvit a dostat na svou stranu. Do toho svět dodatečně zplundrovala plicní chřipka - něco jako covid líznutý morem a španělskou chřipkou. Svět je vystaven na reálných základech. Lidé se chovají jako lidé. Někteří se snaží vymačkat z pochroumaného světa to dobré, jiní lidé drancují, rabují a ... vlastně nic co by nebylo známo z televizních novin. Příběh má otevřené dveře na další pokračování. Jestli bude, ráda se do WOODHILLu zase vrátím.
Zadruhé mě nadchl námět, který nám představuje současný svět, ve kterém spadla opona mezi živými a mrtvými a mrtví se vrací zpět mezi nás. Navíc populaci dost pročistila plicní chřipka. Nikdo není v bezpečí. A do toho vchází naše hlavní hrdinka, Lexi, která už odmalička tyhle mrtvé vidí. Všichni si mysleli, že je cvok, ale ona je vlastně takový génius s životním prokletím. Kterým ovšem dost pomáhá všem okolo.
Lexi je strašně zajímavá postava. Bohužel nemá úplně ideální minulost, proto je také tak uzavřená, skeptická a nedůvěřivá. Ale jakmile stráví nějaký čas na panství Woodhill, její hradby se začnou pomalu bortit. Kromě Lexi jsem si taky oblíbila Abigail, Grace, Jamese (můj miláček) a Aarona. A právě postavy jsou to, co mě na tomhle příběhu bavilo.
Co se příběhu týče, líbila se mi jeho temná atmosféra, kterou sem tam přebil nějaký ten sarkastický vtípek. Moc jsem nevěděla, co je tou hlavní zápletkou, ale bavilo mě sledování mrtvých a pátrání po jejich tělech a minulosti. Ten hlavní "případ" byl teda pěkně děsivý a zvrácený. Jen škoda, že nic z toho nebylo dotažené. Autorka se dle mého měla věnovat jednomu tématu do hloubky, ne jich načnout tolik a pak je nechat rozdělané.
Závěr mě celkem rozesmutnil, ale zase klobouk dolů před autorkou, že se do něčeho takového pustila (nechci spoilerovat).
autorka | Eleanor Corvin dočteno | 24. června hodnocení | ⭐️⭐️✨ v rámci | #ctisnami
S knihou od Eleanor Corvin som išla na istotu s očakávaním duchárskej jednohubky.
No a presne to som aj dostala. Príbeh začal svižne a autorka ma vrhla do deja a predostrela celú situáciu. Ciže po svete sa poflajujú duchovia a občas majú vražedné chúťka, tak sa pred nimi treba mať na pozore.
Lexi je temnonoškq, ktorá týchto duchov vidí, a preto je žiadaná na panstve Woodhill, aby im pomohla zbaviť sa tamojšich duchov a pomôcť chrániť obyvateľov panstva.
Nezanedbateľným prvkom príbehu je aj vážny a hrozivý správca Broderick, ktorý má celé panstvo pod palcom.
Autorka nám nezabudla k duchom pribaliť aj zopár poriadne dráždivých momentov a papričkových scén. Tu však musím priznať, že Broderick ako mužský hrdina ma zaujal najmenej zo všetkých autorkiných chlapov (kto čítal jej trilógiu Smrti se smát, tak mi určite rozumie).
A napokon mi autorka dala po papuli, keď k tomu všetkému prihodila jednu (alebo viac?) nečakanú smrť, ktorá mi vyrazila dych.
Co si budeme povídat, mě stačí, pokud v anotaci zazní, byť jen náznak toho, že by se mohlo jednat o paranormální příběh, a hned mám jasno – takovou knihu si prostě musím přečíst. A tak i když jsem absolutně netušila, co můžu čekat, jelikož E. Corvin pro mě byla až do této chvíle velkou neznámou, vrhla jsem se na první stránky. A vůbec netrvalo dlouho a příběh mě naprosto pohltil.
Nápad zasadit děj do postapokalyptického světa, byl naprosto skvělý a příjemně originální. Získal díky tomu na dalším rozměru a mě zaujal už jen tím, že mě zajímalo, jak by se s takovou situací, asi tak mohla civilizace vyrovnávat. Postavy v tomto prostředí působily přirozeně a uvěřitelně. Čtenář měl zároveň dostatek informací k tomu, aby svět vnímal jako ucelený a netápal. Postavy působily sympaticky, a i když se v tomto směru jednalo o poměrně klasickou romantasy, čtení mě bavilo. Neměla jsem pocit, že bych narážela na nějaká slepá, či vleklá místa, naopak, děj příjemně ubíhal a já se rozhodně nenudila.
Celkově je to taková milá oddechovka. Trochu jiná, trochu zvláštní, ale oboje je jí to jen ku prospěchu. Mě dokonce zaujala natolik, že dám šanci i ostatním autorčiným knihám. Věřím, že pokud se ponesou v podobném duchu, nebudu zklamaná.
Tenhle příběh je definicí chaosu. A také definicí mého strachu zkoušet české autory, alespoň co se týká žánrů v ya, a na. Nebýt audia, po čtvrtce knihu odkládám, nejpozději. Dokonce i audiokniha byla docela challange. Měla totiž jedno umění, naštvat mě doslova každé 2%, což je tedy brutálně unavující. Za mě tu bylo špatně snad úplně všechno kromě krásné obálky. První úskalí nastává, když nám slibuje romantasy s prvky hororu. Ještě, ať to nepřehlídneme! Prvky hororu? Absolutně vůbec. Jestli je tím myšlena zápletka s chodci (duchy), které hlavní hrdinka vidí, a kteří dokáží přecházet na svět živých, tak to byla maximálně tak zápletka, která měla opravdu obří potenciál spláchnutý do kanálu. Ale bát se rozhodně nebudete, husina ne, tajemno a držení dechu už vůbec ne. Tohle jsou normální prvky každého druhého fantasy nebo dystopického příběhu, žádný horor prosím vás. No a to romantasy? Absolutně vůbec. Mezi postavami nejenže nebyla žádná jiskra, ale bylo to až děsivě nefunkční. Totální divnost včetně jejich interakcí. Všechno pitomě rozpitvávali, ty jejich dotazy a šťourání...to by zabilo cokoliv, co by se chtělo vydrat na povrch. Nemluvě o tom, že týpek byl totální toxický red flag. A ona vlastně taky. Oba dva s nulovým respektem, tolerancí, empatií. Totálně nesympatická dvojice ever. Nezapomenu na ty dvě ikonické situace, které mluví za vše. On, když na ni něco zkoušel bez jejího souhlasu ten samý den, co odsoudil sám týpka, co ji zkoušel znásilnit. To jako vážně? A ona, která dokázala na plnou hubu říct handicapovanému týpkovi, že si hledá důvody, jak nezvládne obejmout holku. BEZ RUKOU.....ty kráso. Musím říkat víc? Myslím si, že ne. Bylo by lepší, kdyby spicy scény tam ani nebyly. Jednou to bylo divný a ew, podruhé byla najednou useknutá. A takhle stále dokola, a velmi často. Až moc. Useknutého děje out of nowhere tam bylo vlastně docela dost, a vytvářelo to přesně ten chaos. Při poslechu jsem byla kolikrát tak zmatená, jaktože se najednou řeší ale že úplně něco jiného, když ani neskončila kapitola. No a konec? Co to jako bylo :D Kde je pořádná zápletka, proč se tam celou dobu nic pořádnýho neděje? Ve výsledku máte potenciálně skvělý prostředí, které nijak nerozvinete, a čtete jen o tom, jak se tam postavy pořád dokola co ty 2% hádají, štěkají, handrkují (představte si tu všechna možná synonyma k hádce), obhajují nějaké činy a myšlenky nebo se snaží vypadat, že sežraly moudrost světa a mohou radit všem okolo, přičemž akorát zněly přechytračele a hloupě. Asi až na jednu fakt dobrou myšlenku. Dokázala jsem si při poslechu všimnout i strohých vět, nerozvinutého popisu, a přesně ten styl, který mi vadil i v Devatenácti schodech. Kdybych měla napsat ještě něco k audioknize. Nebyla namluvená zle, bez ní bych to do konce nedotáhla, i když jsem už potom musela vždy něco dělat a nutit se, abych to vůbec zase začala poslouchat. Ale občas mi připadalo, že interpretka přihřívala polívčičku k tomu nastartování postav. Ono to asi dává smysl, předčítáte něco, kde se postavy furt hádají a hulákají na sebe a nevím kdesi cosi, tak to tam dáte tu zabarvenost. Obávám se, že tohle už letos nic nepřekoná (teda já v to i doufám :D).
This entire review has been hidden because of spoilers.
Tohle nebylo vůbec dobré, smutný příběh promarněného potenciálu, kde se zejména ze světa dalo hodně vytěžit, autorka tady nevyužila ani zlomek možností, které mohla rozvinou. Budování světa hrůza. Zajímavost, zapamatovatelnost a vývoj postav bídný, téměř nulový. Vztah hlavních postav toxický, nepropracovaný, bez špetky jiskry. Závěrečný zvrat byl hřebíkem do rakve celé téhle komedie, tihle lidé by pravděpodobně byli prostě už dávno mrtví a nemusel tady vzniknout tenhle počin. Komu je určen a komu se může líbit, netuším. Jediná přidána hodnota je, že jsem se dozvěděla, že psi tvoří tlupy, což jsem doteď tedy opravdu netušila.
Tohle bylo zase jedno velmi milé první setkání s českou autorkou. Řekla bych, že se opravdu není čeho bát, jelikož tohle se úplně v klidu vyrovnalo zahraničním autorům romantasy, které jinak ráda čtu. Navíc kromě nádherné obálky má kniha i stejně skvělou mapu, která vám pomůže orientovat se, kde se právě v příběhu nacházíte. Já se k ní vracela několikrát, bavilo mě koukat, kde se nachází živé postavy i chodci. Ti se rozhodli dělat problémy a vidí je jen někteří, kterým se říká temnonoši.
Musím říct, že mě nadchla inspirace lednicko-valtickým areálem, mám teď chuť zajet si tam na výlet. Jen doufám, že chodci budou zrovna někde jinde nebo nebudou chtít projít oponou. 😅 Kniha jako taková je psána opravdu čtivě, kdybych neměla zrovna dost jiných věcí okolo, přečetla bych ji pravděpodobně dřív stejně jako většina čtenářů z našeho společného čtení. Jasně, najdete tu nějaké to klišé, které jste už někde četli, ale já většinou nemám potřebu zrovna do tohohle rýpat. Postavy mi sedli, dokonce jsem si hodně oblíbila i ty vedlejší. Škoda, že nedostali více prostoru, vůbec bych se za to nezlobila. Broderick byl sice ze začátku taková uzamčená truhla. Byl tajemný, výbušný, takový studený psí čumák no. Každopádně jeho neteř Abby, kterou měla Lexi především hlídat, s tou by si chtěla pokecat asi většina knihomolů. Hlavně ale před ní nežertujte o Dvorech a smrti některých postav! 😂 Lexi mi bylo líto, prošla si v životě dost nehezkými věcmi, ale i tak si šla dál za svým. Osobně mě překvapilo, jak se autorka vrhla i do sexuálních scén, já čekala spíš nějakou šolíchačku akorát, ovšem vůbec si nestěžuju, že ano. Jinak, prý je to oddechovka.. asi ano, až na konec, kdy jsem málem měla infarkt, stejně jako Lexi hnedle několikrát díky Broderickovi.
Ačkoliv to nějaké menší mušky mělo, například jsem taky nedostala odpověď na všechny otázky, tak čtení Woodhillu jsem si užila a určitě si od Eleanor Corvin ráda přečtu něco dalšího.
Tak tohle bylo fakt moc dobrý! Původně jsem netušila, že se jedná o českou autorku a když jsem to zjistila, byla jsem lehce skeptická. O to víc mě to opravdu velmi mile překvapilo. Hrozně se mi líbí world building, personalita hlavní hrdinky i lehce detektivní zápletka v mírně strašidelném prostředí. Díky bohu milostné scény vůbec nebyly cringe a naopak velmi hot. Plakala jsem, smála jsem se i zažila velmi šokující okamžiky a pocity znechucení, takže emocí se tam dá prožít opravdu velké spektrum. Dost mě mrzí, že se jedná o standalone, protože mě to fakt nadchlo a klidně bych si přečetla další knihu z tohoto postapo světa. Doporučuji všema deseti.
Příběh se mi moc líbil. Zasmála jsem se i si pobrečela. Dokonce se tu vyskytuje i pár infarktových situací. Svět byl dobře postavený a rozhodně mě zaujalo nové rozdělení. Asi nutně budu potřebovat další příběhy z tohoto světa.
Co říct - nápad příběhu vůbec nebyl špatný, ale se stylem vyprávění jsem měla dost velký problém. Zbytečně kostrbaté věty i zvláštní časové posuny. Nesmyslné vztahy. A 29 schrödingerových koček v poslední kapitole - úplně zbytečné - obzvlášť poté, co jako zázrakem vyřídí největší postrach předchozích 300 stran. Do oddechového čtení to mělo hodně daleko, já se spíš celou dobu nervózně vrtěla..
tohle není negativní hodnocení - ale ani pozitivní. Romantasy bývá především o romantice, tak se k ní vyjádřím jako první. Vůbec mě nezaujala, a přišlo mi, že mezi hlavními postavami není žádná chemie. Ale to bylo možná tím, že jsem si nebyla schopná k téměř žádné z postav vybudovat jakýkoliv vztah. Ale moc se mi líbilo vybudování světa, to se autorce vážně povedlo. Mrtví a jejich přecházení opony? Super! Kniha se mi taky vůbec nečetla dobře. Možná to jen bylo mojí nynější vytížeností. Celkově 5/10.
Pojďme si říct, že Woodhill je přesně tou knihou, do které byste měli jít tzv. na blind. Občas se totiž stává, že knihu prezentují lidí, kteří ji nečetli a nedovedou ji pak adekvátně zařadit ani prezentovat pro potenciální budoucí čtenáře, kteří pak mají mnohdy zbytečně nastřelená očekávání.
Tento feelgood romantasy příběh byl mým prvním knižním randem s autorkou. Já jsem bohužel sledovala některé prezentace knihkupectví a byla jsem na úkor toho z knihy v mnoha ohledech trochu rozpolcená. Pojďme však ale postupně. Hned v úvodu si ujasníme, že jsem rozhodně nebyla nějak zklamaná. Autorka má neuvěřitelně čtivý a poutavý styl psaní, který mi sedl na první dobrou. Je vidět, že tady ten talent je. Naprosto boží byla i slovní zásoba (jen příště prosím o trochu méně "ostentativně", z toho mi pak lehounce už tikalo v očku). Smekám i za celkový koncept a prostředí plné smrti, kam Eleanor děj zasadila. Miluju hlavní témata a skvělé myšlenky knihy, které by měly donutit nejednoho čtenáře zamyslet se nejen nad současnými vážnými tématy společnosti, ale také nad naší věčnou nenažraností. Někomu možná nesedl Broderick Woodhill, já si tohodle bručouna ale dost oblíbila a moc se mi líbilo, že nevyměkl v závěru jak nějaká buchta.
Co mě trošku mrzelo a za co strhávám trochu hodnocení, bylo poměrně velké množství nezodpovězených otázek, které mě jako čtenáře ale dost zajímají. V jedné pasáži mi přišlo, že se mi děj trochu vlekl a měla jsem pocit, že se tam pořádně nic neděje a ocenila bych tam víc akce. Jen to trošku dotáhnout. Nemohu to svým způsobem vytýkat, protože šlo o feelgood fantasy a ne akční. Za mě ale škoda, protože k akční fantasy měl Woodhill neskutečně našlápnutý potenciál a pak věřím, že by mě ta kniha doslova posadila na prdel.
Vzhledem k tomu, že to byla jedna z prvotin ale i tak dávám velký palec nahoru, autorka mi sedla, kniha se četla super a já se těším, až se dostanu i k jejím dalším příběhům.
Woodhill je mojí první česky psanou knihou za poslední rok a půl a nebudu lhát, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na český slovosled. Vcelku rychle jsem se ale rozečetla a pak už se mi četlo dobře.
Post-apo knížky nevyhledávám, ale tady mi to ani nepřišlo. Soustředila jsem se spíš na fantasy prvky a úplně jsem zapomněla třeba na to, proč vůbec lidi umírali, takže mě poslední pětina celkem překvapila. Příběh mi připadal svěží, originální a naprosto jsem roztála, když byla zmíněná Rudá jako rubín. Romantická linka byla krásná a lehká erotika mě příjemně překvapila.
Občas jsem se u toho hihňala jako malá holka, a tak se u mě pozná dobrá romantika. Lexi má celkem suchý humor, který mi fakt seděl a Broderick ji zajímavě doplňuje. Moc jsem taky ocenila, že se autorka nebála silnějších témat, občas mě to až překvapilo. A právě tato témata pro mě přesunula knihu do pěti-hvězdičkové kategorie. E. Corvin v dodatku popisuje, že jí šlo o oddechovou romantiku s mysteriózními prvky a přesně to to bylo.
Každý má autorov, po ktorých dlhšie pokukuje, kým sa do nich pustí. U mňa to bola práve @knihozroutka_eleanorcorvin a tak som skúsila jej najnovší standalone a nemohla som urobiť lepšie 🥺.
ZBOŽŇUJEM 💀✌️❗ Verím, že každý si tu niečo nájde, výber žánrov je bohatý. Fantasy / horor/ postapo dystópia / romantika / erotika, dokonca inšpirácia históriou v podobe zámku Lednice a jeho obyvateľmi.
K tomu výborný humor, ducharina, zopár zamyslení nad určitými témami a pre mňa najlepšie - konečne dospelé postavy a slow-burn-romance. Myslím, že toto som si užívala úplne najviac, hoci na scénu: "Rhysand umrel?" nič nemá. 😂😂😂 Milujem takéto vtipy o knihách v knihách. A čo iné môže prežiť apokalypsu ak nie Dvory, že?
Čítalo sa to samo, značne k tomu prispelo akčné tempo, akurátne opisy a skvelé postavy, ktoré som si obľúbila a vystriedala pri nich každú jednu emóciu. Myslím, že táto kniha poteší teenagerov aj dospelých. Nemám čo vytknúť.
Nečakala som, že to bude až také dobré, ale ja to milujem ❤️ postavy, prostredie, reálnosť príbehu...jednoducho skvelé. Aj keď ten záver 🥺🥹 Odporúčam všetkými desiatimi. 🥰
V první řadě si pojďme vyjasnit jednu věc - to, že má příběh prvky hororu neznamená, že se jedna o horor. Setkala jsem se s několika hodnoceními Woodhillu, kde bylo knize vytýkáno, že to není horor. Ano, není. A ani se tak neprezentuje. Prvky hororu zde představují chodci - duše mrtvých lidí. Kromě nich však byl příběh zamýšlený jako oddechové romantické fantasy, což splňuje ve všech bodech.
Pro mě osobně je obrovským bonusem skutečnost, že je příběh zasazený do Lednicko-valtického areálu, což je patrné i ze zmiňované mapky. Už když jsem na tohle místo zavítala poprvé, věděla jsem, že je něčím speciální. Naprosto mi učarovalo a jsem moc ráda, že kdykoliv ho teď po přečtení Woodhillu navštívím, uvidím před sebou jednotlivé scény z knihy.
Pokud jde o děj samotný, líbilo se mi, že autorka nikam nespěchá, dá čtenáři prostor seznámit se s prostředím a vybudovat si vztah k postavám. Díky tomu i vztah Lexi a Brodericka působí velmi přirozeně a uvěřitelně.
Lexi je neuvěřitelně lidskou hlavní hrdinkou. Málokdy se mi stane, že mi hlavní hrdinka knihy neleze na nervy. Ještě méně často se stává, že si ji oblíbím. Lexi se to ale podařilo a získala si mě, a to jak svou povahou, tak svými názory na svět, lidstvo, děti a podobně. Obvykle jsem si s ní notovala a souhlasila s tím, co říká, což byla opravdu příjemná změna oproti všem těm hrdinkám, nad jejichž jednáním zůstává rozum stát. Broderick mě zase okouzlil svou chladnou nedostupností. V neposlední řadě mi také vyhovoval větší věkový rozdíl mezi Lexi a Broderickem.
Mou oblíbenou součástí příběhu pak byli samotní chodci a odhalování jejich příběhů a tajemství. Bylo to vlastně tak trochu jako detektivka. Hodně mě zaujala také skutečnost, že lidé v knize si pamatují na dobu před pádem opony, takže se zde objevují různé popkulturní narážky. To mi zase trochu připomínalo postapo. Woodhill je zkrátka knihou mnoha žánrů.
Ačkoliv se v knize pořád něco děje a zdlouhavé či nudné pasáže byste tu hledali jen těžko, nečekejte tu žádnou zběsilou akci a boje. Autorka umí napětí budovat mnoha jinými způsoby. Příběh je propletený množstvím hlubších myšlenek, které vás jistě přimějí k zamyšlení. Hodilo by se také říct, že se tu objevuje pár (ale opravdu jen pár) explicitních scén ne úplně vhodných pro mladší čtenáře. Závěrečný zvrat a samotný konec se vám sice zaryjí do srdce, ale nezlomí ho, takže vám po dočtení knihy zůstane příjemný pocit.
Pokud bych knize měla něco vytknout, pak snad jedině ne úplně dotaženou redakci. Občas jsem měla pocit, že se na jedné stránce vyskytuje až příliš stejných slov a působilo to trochu rušivě. Ale to už se vyloženě nimrám v detailech.
Já jsem si Woodhill veskrze užila a doporučila bych ho všem romantickým duším, které hledají příběhy o odvaze a boji s nepřízní osudu. Na své si ale jistě přijdou i milovníci fantasy či postapo literatury.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize od české autorky a jsem příjemně překvapená. Není tajemstvím, že se většinou tuzemské tvorbě vyhýbám a nemám úplně víru v české autory. Proto pro mě byla tato kniha tak trochu výstupem z komfortní zóny a vyplatilo se to. Během čtení jsem si říkala, že se tato kniha téměř vyrovnává se zahraničními romantasy příběhy a to bylo velmi milé uvědomění.
Celý příběh byl napsán poutavě a čtivě, takže jsem neměla problém se do příběhu ihned začíst. Stejně jako každá jiná romantasy, tak i tady najdete spoustu známých klišé, ale na příběhu to nijak neubývá. Celé prostředí nového světa, který vznikl po tom, co spadla opona a mrtvý si našli cestu mezi živé, je bravurně vykresleno a popsáno. Hlavní děj se odehrává na místě, které je inspirované lednicko-valtickým areálem, což mě mile překvapilo a během čtení jsem si dokázala jisté věci velmi detailně vybavit a představit. Zpracování mrtvých tu bylo přirozené. Popis a chování mrtvých mě hodně bavilo a zajímalo nejvíce. Bohužel jsem zklamaná, že některé příběhy nebyli dovysvětlené a dotažené do konce a vlastně jsem ukočnila knihu s některými otevřenými osudy. Například Zrzeček nebo stařenka. Hlavní hrdninka Lexi je velmi sympatická mladá slečna, která si dává velký pozor na to, koho si pustí k tělu a komu bude důvěřovat. Jelikož je introvertka, bylo velmi zajímavé číst o jejích pocitech z lidí a společnosti. Nicméně v průběhu příběhu se i její postava vyvýjí a vznikají tak nová přátelství. Celkově vztahy mezi postavami byli strašně roztomilé a hrozně se mi líbilo ten popis a zpracování. Mrzí mě, že bohužel některé postavy neměly tolik prostoru pro jejich příběh a myslím, že některé by si to zasloužily. Druhá výrazná postava - Broderick - mi už tolik k srdci nepřirostl. Nějak jsem si mu to jeho chování nežrala a trošku mi přišlo, že autorka se snažila ho trochu připodobnit Warwickovi z Mrtvé říše (možná na mě tak obě postavy jen působí?). Nadšená jsem byla i z úsměvných pasáží, kde autorka zahrnula do příběhu i současné trendy v knihách, takže bylo milé číst o Dvorech a Feyre s Rhysandem.
Celkově se jedná o velmi jednoduchou, oddychovou a příjemnou četbu. Taková jednohubka řekla bych, protože přečteno jsem měla za 2 dny. Stejně jako v každém dobrém příběhu tu nechybí napětí a akce, zvraty, ztráty a jelikož se jedná o romantasy, tak ani nějaké ty pikantní sexuální pasáže (tohle mě velmi překvapilo!). Na závěr bych však chtěla říct, že obdivuju autorku pro ten totální cliffhanger ke konci příběhu, který hooodně zamotá s pocity čtenáře. Něco takového jsem nečekala a hodně mě to teda vůči některým postavám vzalo.
Bylo mi jasné, že kniha pro mě nebude na 5 hvězd, žánr romantasy mi toho moc neříká, ale chtěla jsem ji zkusit. Autorku jsem měla v hledáčku už delší dobu, ráda čtu domácí tvorbu a hororové prvky taky nejsou k zahození. Respektive, nebyly by, kdyby se tam nějaký objevil. Aspoň jeden! Ne. Kvůli tomu tu knihu fakt nečtěte.
A nečtěte ji ani kvůli detektivní/mysteriózní zápletce. Ta tam tedy je, ale k ní jsou tam minimálně tři další, mezi nimiž autorka přeskakuje a ani jednu pořádně nerozvine a nedotáhne do konce.
Postavy mi splývaly, hlavně ty vedlejší. A upřímně mě osobně iritovalo autorčino vysvětlení pro anglická jména. Když chtěla mít cool anglická jména, proč to prostě nezasadit celé někam do Británie, Ameriky... Než tam ještě kostrbatě roubovat Česko a nějakou cestu na východ. Obecně byl ten worldbuilding nedotažený, chyběla spousta věcí a spousta nedávala smysl. Dystopie chce dosti pečlivý worldbuilding, myslím, že tady by se tomu spíš hodil sekundární svět (protože on to v podstatě byl, až na těch pár zmínek o reálných místech).
Romantiku asi nebudu komentovat, kromě toho, že jsem z postav absolutně necítila chemii a Woodhillův majetnický "jsi moje" přístup k Lexi mi nijak neimponoval.
Mohla bych pokračovat, ale myslím, že to stačí. Jasné, nejsem cílovka, ale i pokud jste, stejně tuhle knihu nemohu doporučit. Je to celé nedotažené - jak fantasy, tak romance - a pokud by to mělo stát jen a pouze na vztahu hlavních postav, tak se to válí po zemi a třepe ručičkama. Nejkrásnější je na tom obálka a mapa uvnitř.
Předchozí autorčina tvorba mě nadchla, a tak mě další příběh z pera @knihozroutka_eleanorcorvin nemohl minout. Woodhill je taková směska žánrů a mě bavila. Tak si pojďme říct, proč stojí za přečtení.
1. Skvělé postavy (i ty “vedlejší”) Charakteristika jednotlivých postav byla dobře napsaná. Postavy jste si zamilovali. Líbilo se mi, že každý byl tak nějak utvořen svou minulostí a my i dostali vysvětlení, proč jsou jací jsou.
2. Propracovaný svět Vše bylo vymyšleno do detailu. Já se teda občas dokázala ztratit, když jsem si nezapamatovala nějakou věc (občas mi toho přišlo jako moc najednou), ale zase jsem se do příběhu rychle dostala. Ačkoliv je to takový oddechový příběh, tak tam nebyla nouze o akci a zvraty, i když se některé pasáže táhly. Zasazení do post-apo doby bylo skvělé, zajímalo mě jak by bylo ve světě bez telefonů, obchodů atd.
3. Úžasná romantická linka Chemie mezi postavami byla znát hned od jejich setkání. Bavilo mě, jak dospěle se dokázali chovat a zároveň se jejich vztah krásně prohluboval. O romantiku tu není nouze a není tu jen jedna jediná. 🥰
4. Originalita Miluju originální příběhy, které mě dokáží překvapit. Kombinací těch žánrů dokázala autorka vytvořit svět, který vás bavil, rozesmál, rozesmutnil, naštval a ve kterém jste se i trochu báli (hlavně o své blízké).
5. Čtivost Kniha se čte neskutečně dobře a lehce. Je tady spousta dialogů, i když mě bavily i ty vnitřní monology Lexi. Žádné květnaté věty tady moc nečekejte, jen spoustu sarkasmu, humoru, ale i pár myšlenek k zamyšlení.
Poznámka ke zpracování knihy, nikoliv k textu: proč se používá ten tenký papír, kdy částečně prosvítají písmenka skrz? Jsem spíš zvědavá, protože i když jsem knihu četla hlavně jako e-knihu, tak tohle mě při čtení ve fyzické podobě dost prudilo. 😅
Suma sumárum: skvělá romantická oddechovka s mysteriózními a hororovými prvky, která mi fakt na konci zlomila srdce! Konec jsem nečekala a hodně mě překvapil. 🙈 Pokud hledáte originální námět se spoustou romantiky, tak knihu Woodhill nemiňte.
Vstupte do české postapo romantasy s prvky hororu od Eleanor Corvin, odehrávají se právě na panství ᴡᴏᴏᴅʜɪʟʟ, inspirovaný úchvatným zámkem Lednice a jeho pozemky! 💀 Děj je zasazen do období po pádu opony mezi světy mrtvých a živých, což nese následky - mrtví (já si je při četbě vykreslovala jako duchy) mohou přecházet dříve neproniknutelnou oponu a zabíjet živé. Temnonoši jsou schopni mrtvé vidět a bojovat s nimi, proto jsou obránci. Nikoho tedy nepřekvapí, že hlavní hrdinka Lexi je temnonoška, najatá na ochranu mladé dívky Abigail žijící ve Woodhillu. Její strýc, správce Broderick Woodhill, je přísný, uzavřený, ochranitelský muž. Což se po příjezdu Lexi začne měnit..
✦ Kniha je plná hororových prvků, které drží čtenáře napjaté. Hodně dělá i zasazení děje do chátrajícího zámku. Všudy přítomná chladná ruka smrti vám způsobí husí kůži. ✦ Postapo samo o sobě vnáší do děje problematiku, běžné situace jsou tedy složitější, a postavy obezřetnější. Mimo omezeného lékařského vybavení a pohonných hmot, autorka krásně vyobrazila lidskou stránku, která se pod nátlakem postapo života formuje různými směry, včetně negativních (znásilňování, experimenty na temnonoších atd.). ✦ Co miluju a chci vypíchnout jsou odkazy na autory, knihy, seriály, filmy, které vůbec nepůsobily strojeně a přibližovali nám knižní protagonisty - jsou jako my. ✦ Změnou si prošlo vícero postav, fascinovalo mě ten postupný průběh pozorovat. Koho tohle baví, dozajista si přijde na své. Abigail z najivní holky dospívá, přes její puberťácký výlev do uvědomělé ženy. Broderick a Lexi ztrácí zábrany, otevírají se, žijí. Lexi na konci odpouští.
Hodnotím 9/10⭐️. Woodhill byl mým prvním setkáním s Eleanor, a už se nemohu dočkat, až sáhnu po něčemdalším. Knihu rozhodně doporučuji po stránce textové a obsahové, tak i po umělecké - ta obálka je úchvatná!
Jsem v rozpacích. Na tento komentář jsem si dokonce dala den na odležení a rozležení pocitů. Vezmu to popořadě.
Postapo svět vymyšlený autorkou je zajímavý a měl potenciál. Co mi ale naprosto nedává smysl je to, že všichni se baví o pádu opony jakoby to bylo před 50-100 lety. Ve skutečnosti to ale bylo před 10 lety. Nedávalo mi hodně smysl i to, že za takto krátkou dobu se staly z měst a sídel až takové ruiny. To by mi sedělo na těch 50 let. Také mi přijde, že po tak krátké době by se nemohl usadit ani provizorní řád, natož takový, jaký autorka popisuje.
Romantasy? Ani omylem. Horor? Absolutně ne. Proč jen kvůli marketingu škatulkovat, když kniha není ani jedno?
Zápletka s chodci tam měla jen jedinou úlohu, a to oddělit minulý svět od postapo světa. Ve výsledku neměla na příběh žádný vliv a tak trochu ve mě zanechala zklamání - prostě celou dobu čekáte na něco, co se vůbec nestane. Mor by stačil.
Co mě ale opravdu zklamalo je ta romantika. Chemie mezi hlavními postavami -100. Tak studený vztah jsem snad ještě nezažila. Čtu slova, ale absolutně necítím žádné emoce. A pokud si Lexi ještě jednou olízne suché rty, budu vraždit. MMC je nezajímavý a ani mi nepřijde sexy (jediné co to zachránilo je, že jsem si ho představovala jako Alana Ritchsona, v tom případě se to pak dalo snést). Lexi byla fajn, uměla se za sebe postavit postavit a její chování se dalo pochopit a dalo se do ní vcítit.
Konec uspěchaný a na to, že tam všichni pomřeli přeslazený.
I tak chápu, co se autorka příběhem Lexi snaží říct (udělejte si kamarády dokud není pozdě, nebojte se vtahu a žijte tak, jak to v dané situaci nejlépe jde).
Mám v knihovně ještě další knihu od autorky, dám tomu šanci. Tady ale za hezky vymyšlený postapo svět dávám slabé 3*.
Nebolo to zlé, kniha sa čítala ľahko a mala som ju prelúskanú v priebehu dvadsiatich štyroch hodín. Ale - nebolo to ani ničím výnimočné. Dystopická Európa a dej zasadený do Valticko-Lednického areálu bol skvelý nápad, hoci keď som prvý raz čítala v knihe o minarete, chvíľu mi trvalo, kým mi to došlo. Možno to chcelo trochu viac rozviesť pozadie - čo sa vlastne všetko stalo pred tými desiatimi rokmi a určite to chcelo trochu viac rozviesť temnonošov ako takých. Jednoducho, viac takého toho "worldbuildingu", keď si to slovo požičiam z angličtiny. Lexi bola zaujímavá postava a páčilo sa mi, ako šla svojou vlastnou cestou liečenia všetkého, čím si v živote prešla. Škoda len, že to bolo dejovo nerovnomerné. Obrazne povedané 300 strán je utiahnutá, uzavretá, nikomu nedôveruje a zvyšných 70-80 je to zrazu takmer extrovert? Pardon, toto "nežeriem". Rovnako bolo až príliš predvídateľné, kto s kým skončí vo vzťahu - autorka to vzala cez také to klasické klišé, hoci sama sebe vytvorila hneď od prvých strán dostatok priestoru na to, aby čitateľovi zamiešala kartami a trochu ho ponaťahovala. Za čo má táto česká spisovateľka u mňa palec hore je koniec knihy a dôsledky nákazy. Nejdem prezrádzať detaily, aby som niekomu nezruinovala čítanie. Napíšem len, že rada konečne medzi ženskými autorkami vidím niekoho, kto sa nebojí aj takýchto nie veľmi populárnych koncov a nenecháva všetkých žiť šťastne až do skonania vekov. Mimochodom, nebyť narážok na ACOTAR, možno by ma kniha vzala viac. Jednoducho mi tam nesedeli. Na šťastie to vykompenzoval Červený trpaslík a Schrodringerova mačka. :) Za toto palec hore dievča. :)
Od autorky jsem četla celou sérii Smrti se smát a do té jsem se zamilovala. Samozřejmě na mě doma čeká i série Černá vdova, ale o té někdy jindy.
Audioknihu namluvila Lucie Kušnírová (@luckakusnirka), jejíž hlas mi zněl strašně podvědomě, ale následně jsem zjistila, že jsem od ní zatím nic neslyšela.
Musím říct, že mě příběh chytil hned od začátku a strašně mě bavila propracovaná myšlenka postapokalyptického světa. Základ dostáváme v českých zemích, ale následný svět je vypracovaný jinak a má svá pravidla.
Naší hlavní hrdinkou je Lexi, která je temnonoška, a jelikož temnonoši jsou vzácní, tak nemá jinou možnost než přijmout přeřazení. Samozřejmě se jedná o těžkou věc, protože musí vše nechat za sebou a začít nový život v hlavním sídle.
Příběh se četl velmi dobře a po celou dobu mě to bavilo, postupně se odhalovala jednotlivá tajemství či minulost postav před pádem opony a autorka se s tím rozhodně nemazlila, jelikož postavám nadělila dost těžké osudy. Postavy byly velmi sympatické a mnoho z nich jsem si oblíbila. Hodně jsem si užila, jak autorka stavěla vztahy a i tak nám neodhalila karty hned na začátku.
Závěr byl doopravdy jízda, opravdu jsem napjatě čekala, co bude dál a co se bude dít. Autorka čtenáře nešetřila a rozhodně připravila nejednu ránu, krásně to zachovávalo atmosféru postapokalyptického světa.
Čtení jsem si užila, přesto zde byly některé momenty, které mi úplně nesedly, např. závěrečný "happy end" s Caroline a některé nastíněné otázky nebyly pro mě dostatečně zodpovězené, takže proto kniha nedosáhla na 5/5. I tak vám ji mohu velmi doporučit, jedná se o příjemné čtení a myslím, že vás pohltí.
Nakoniec veľmi dobré čítanie - aj keď mi celkom dlho trvalo začítať sa, lebo hlavná hrdinka mi sprvu moc nesadla a svet mi ako dystopický stredovek prišiel nejaký kostrbatý (ale autorka ho len príliš pomaly vykresľovala).
Viac ju bavilo venovať sa vzťahom - za mňa celkom osviežujúce, že tu love story nezačala cukríkovo zaláskovane, veľké city atď., ale skôr tak... živočíšne! Tých pár sexuálnych scén ma vyslovene šokovalo - nečakala som ich! Ale príbeh celkom dobre okorenili! Aj keď - ja vo fantasy nepotrebujem vyslovene sex scény, kľudne by mi stačil len ten úvod do nich a predstavme si zvyšok, ktorý sa už odohráva za zavretými dverami či teda za zatvorenými stránkami knihy... Aj tu by som asi väčšmi prijala, keby sa skôr objasnilo pozadie niektorých duchov alebo sa potvrdila/vyvrátila teória hlavnej hrdinky o tom, čo by sa stalo, keby sa dotkne ďalšieho ducha... Sex scény mňa teda rozhodne neurazili, ale odkrytie ďalších záhad tohto sveta by ma asi potešilo viac.
Na ďalšej strane je príjemné, že ide o stand alone knihu a nie ďalšiu siahodlhú sériu. Hlavná hrdinka nakoniec nebola až taká nesympatická, dokonca ma niektoré jej filozofickejšie zamyslenia (napr. nad dobrom a zlom) celkom zaujali. Za to ON mi teda nesadol, bol mi nesympatický od začiatku do konca.
Knihu určite odporúčam, nakoniec sa čítala veľmi rýchlo a ľahko, lebo som bola zvedavá, čo a ako. Len teda upozorňujem na sex scény, lebo tie niekomu môžu v literatúre vyslovene prekážať a ani ja som ich tu bohvieako nečakala. Prečítajte si. Dobré to bolo! 👌🏻
3,5* Do tejto knihy som išla bez veľkého očakávania. Napokon, to bola moja prvotina od autorky a musím povedať, že ma kniha zaujala.
Zo začiatku sa príbeh vyvíjal veľmi sľubne. Stránky som prevracala rýchlo a chcela som sa dozvedieť viac o svete, chodcoch, temnošoch a samozrejme aj o postavách. Hlavná hrdinka Lexi je zaujímavo napísaná a príbeh dokázal miestami nahnať aj zimomriavky. Tiež sa mi páčili aj postavy ako James, Aaron, Grace a samozrejme Ruby. Každá jedna z nich mala zaujímavý príbeh. Samozrejme, nesmiem zabudnúť aj na tajuplného Brodericka.
Ich chémia bola dobre napísaná rovnako ako aj spicy scénky. Jedine čo by som vytkla bolo to ako veľmi sa z nezáväzného vzťahu vyklubal záujem. Priala by som si možno viac interakcií medzi nimi.
Avšak, čo mňa osobne sklamal bol koniec. Všetko sa vyriešilo, vyzeralo to, že postavy budú mať konečne pokoj. To sa všetko otočilo v posledných kapitolách kedy sa zjavila pľúcna chrípka. Mne prišlo, že dovtedy sme sa s ňou ani len poriadne nestretli. Bola zopákrát spomenutá a až na konci sa razom objavila. Celý koniec mi prišiel príliš náhly so snahou sa zbaviť postáv.
Celkovo ma, ale príbeh bavil a Woodhill je zaujimavá romantasy, ktorú sa oplatí prečítať😊
This entire review has been hidden because of spoilers.
- V této dystopické romantasy mají všichni anglicky jména, žijí v anglicky pojmenovaných místech a znají Ibalgin? Dobře. Doufám, že to bylo aspoň placený promo. - Pro někoho, kdo nemá v rámci žánru moc načteno, by tohle mohlo fungovat jako první kontakt. Styl psaní je docela čtivý ale celý to působí trochu jako derivát populárních zahraničních věcí, což vidím mezi mladšími autorkami jako rozšířený problém. Pravda, tady to nebylo tak do očí bijící. Někdo, kdo čte vyhrádně česky, nebude mít pravděpodobně problém.
Obecně se trochu bojím toho, že česká YA/NA/romantasy (a další v zahraničí populární žánry) scéna je aktuálně pořád v plenkách a nedostatek konkurence v kombinaci s malou kupní sílou nedovolí mě jakožto čtenáři vybírat si podle toho, o čem mě baví číst, protože tolik možností zatím prostě ještě není.
Disclaimer: Toto není recenze ale masochistický experiment. Rozhodla jsem se probádat hlubiny moderní české literatury. Můj čtenářský vkus bych definovala jako zahraniční romantika, po které nebudu zralá na Lexaurin. Už roky čtu jen v Angličině a výhradně audioknihy. Moje očekávání od tohoto průletu českou depkárnou jsou někde mezi „budu litovat každé minuty“ a „možná objevím zázrak“. Držte mi palce.
Přistupovala jsem k tomu s lehkými obavami, protože kniha na mě útočila na ig ze všech stran. A nakonec jsem moc spokojená a velmi mile překvapená.
Svět je perfektně vykreslený, postavy skvělé, výborně se doplňují a “dospívají”. S čím jsem měla trochu problém byla zápletka, která se na můj vkus vyřešila až moc brzy a konec už jen tak doplouval, sic nasycený událostmi, ale moji pozornost už dost ztratil. Vztah Lexi (mimochodem perfektně vymyšlené jméno!) a Woodhilla mě ve svém “hate” stádiu bavil moc, ale pak už to šlo dost z kopce a konec mě stál spoustu přemáhání, abych mu uvěřila.
Čtivé a suprově napsané. Strašně moc hlubších myšlenek a vět, u kterých vám pomalu dochází lepíky. Jen ten konec bych si představovala jinak. Tak třeba příště.
Vůbec nejsem cílovka, takže jsem od téhle knihy ani neměla žádná očekávání. Bohužel jsem se jenom utvrdila v tom, že Woodhill opravdu nebylo čtení pro mě. Moc se mi líbil nápad sídla inspirovaného českými reáliemi a historií, a vlastně i myšlenka propojení budoucnosti a minulosti, jak píše sama autorka. Tam ale moje spokojenost končí.
3,5/5 ⭐️ Jako knihomolka oceňuji, že se v příběhu objevily odkazy na knihy a seriály (ACOTAR, Gilmorova děvčata nebo třeba znělka Krotitelů duchů). 💜 Moc se mi líbilo, že se řeší důležitá témata jako přátelství, ztráty a hledání důvěry. Na druhou stranu – některé části světa a romantická linka mi úplně nesedly. Postupně jsem si ale k příběhu našla cestu a ke konci mě pár momentů zaujalo. Myšlenky! 💜 – text mě často nutil přemýšlet. Lexi mi byla blízká a její introvertní povaha mi sedla. Celkově to byla příjemná kniha. Hodně si cením hloubky příběhu a toho, jak mě kniha donutila k zamyšlení. ❤️
Kniha se mi četla poměrně dobře, zvládla mě zaujmout tak, abych musela číst další kapitolu a dozvědět se, co se stane dál. Bohužel po dočtení mi zůstala spousta otázek a worldbuilding by si zde rozhodně zasloužil mnohem větší prostor. Postava Brodericka se mi příliš nelíbila a ani mě nijak nenadchl vztah s Lexi. Lexi mě také místy štvala, ale jinak jsem si její postavu poměrně oblíbila. Je škoda, že jsme se nedozvěděli více o příbězích ostatních chodců na panství. Pokud se jednou autorka rozhodne vrátit do tohoto světa, doufám, že se o něm dozvíme více. Smrt spousty postav na konci mě překvapila, čekala jsem, že se z toho nakonec většina dostane a skončí to happyendem, ale mile mě překvapilo, když tomu tak nebylo.
This entire review has been hidden because of spoilers.