Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností — každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá.
Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu — zvláštní formy manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality.
Žije v Praze. Vystudoval anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. Jeho románový debut Srpny (2023) o manipulaci a gaslightingu se ihned po vydání stal knižním bestsellerem, dočkal se divadelního zpracování a překladu do několika cizích jazyků. V říjnu mu vyjde druhý román Medúzy (2025).
Gaslighting tak idúci pod kožu, nenápadne, že ani čitateľ na konci nevie, čo sa naozaj dialo. Chcela by som Danielu vytrhnúť od ľudí v jej okolí, z bytu, z cloumání osudu, ktorý pre ňu vždy niekto komponoval. Ale nemôžem, lebo si nie som istá, či to celý čas nebola ona sama.
Niektoré postavy sa vyvíjajú a niektoré rozpadajú. Tejto som verila čím ďalej menej a zároveň bola tým uveriteľnejšia.
Trauma ako prasklina v osobnosti, ktorá sa už len ďalej šíri. Možno aj keď sa nestala. Trauma je čokoľvek, čo tak prežívame.
Kdybych mohla, dala bych 4,5. Je rozhodně záslužný, že českej autor otevřel téma gaslightingu, kterej bohužel ještě spousta lidí u nás neumí identifikovat a mnohdy se tak stává jeho obětí… Vidět, jak to konkrétně může vypadat a hlavně kam až to může zajít, když se člověk od agresora neodřízne, je cenná lekce, díky moc za ni! Proč ne 5 - mnohý situace, kde se gaslighting projevoval, mi přišly až moc “modelový”, dá-li se to tak říct. Mám i z vlastní zkušenosti dojem, že leckdy bejvá gaslighting ještě mnohem potutelnější, než jak vypadá v Srpnech. Že reálný agresoři mnohdy uměj přesvědčit celý širý okolí o tom, že jsou strašně fajn, altruistický lidi a svoji manipulaci dávkujou po takovejch troškách, že je hodně těžký si vůbec všimnout. V Srpnech mi zkrátka připadalo, že gaslighteři byli dost na první (u Štěpána možná na druhou) dobrou záporáci at their finest a ten cukr jako protipól jejich biče aby člověk pohledal. To ale přičítám didaktičnosti knihy s tim, že aby se co nejvíc čtenářů naučilo rozpoznat tenhle typ manipulace ve svym životě a životě svejch blízkejch, je naopak žádoucí ukázat gaslighting v jeho nejsyrovější podobě a oběť postavit do situace, kde okolí ani trochu nepomůže a naopak leckdy přileje olej do ohně. Takže celkově rozhodně Srpny stojej za přečtení, jen bych si dala bacha a v reálu se nebála za gaslighting označit i míň nápadný zla, než jaký skvěle a mrazivě popsal Kuba Stanjura.
Ohledně této knihy toho bylo řečeno mnoho: je to krásně napsané, téma knihy je pro české prostředí netypické, ale přitom velmi zajímavé a také děsivé. Hádám, že čtenáři budou nyní mnohem více obezřetní a vnímaví vůči tomu, co tvrdí lidi kolem nich. I přesto mě ale trochu mrzelo, že je kniha tak krátká a nedostali jsme více kontextu a vysvětlení. Zase ale chápu, že by to bylo proti konceptu knihy, která představuje jen to, co se děje každý srpen, takže uznávám, že se jedná pouze o subjektivní záležitost.
napínavý, vcelku čtivý a empaticky přesný popis gaslightingu – v české literatuře, která v trendech zaostává snad ve všem, asi jeden z prvních, jinde už se o něm dalo číst už od 19. století (třeba v takové Jane Eyre od Charlotte Brontë [1847!], v Rebecce Daphne du Maurier [1938] nebo The Girl on the Train Pauly Wilson). až do konce jsem doufala v jiný závěr (a ten knižní by si možná zasloužil drásavější nebo hororovější děj), ale ano... takhle se to reálně odehrává nejčastěji.
po Tělech Kláry Vlasákové další novela, která stojí za přečtení (hodnotím v rámci české literatury, jinak bych byla přísnější), přinejmenším kvůli srovnání: hlavní postava Daniela se stejně jako jedna z vedlejších u Vlasákové hledá a realizuje v psaní, oba autoři myslím dobře znají anglicky psanou prózu (Stanjura je navíc anglista), v obou novelách najdeme fyzické popisy duševních stavů, úzkostí a strachů a v obou vystupuje shodou okolností muž jménem Štěpán (!). zamrzí jen málo propracované postavy.
výpisek: „Vztahy jsou o zvyku. A na touze po samotě není nic špatného. Dá se hýčkat, když není koho hýčkat.“ (s. 111)
Danielin rok je ohraničený srpny. Léto je totiž už od dětství obdobím, kdy se napínají rodinné vztahy, sestra Jana se odcizuje, všechno vrcholí. Ostatní děti se na prázdniny těší, Danielu v srpnu těší snad jen myšlenky na to, že brzy bude podzim, bude "zase dobře".
Zhruba do poloviny plyne text v docela příjemném tempu, ale zas tak moc se neděje. Veškeré rodinné drama je jako schované za závojem, autor k němu čtenáře moc nepustí. Zároveň postavy otce, matky a vlastně i sestry působí trochu ploše a nerozpracovaně. Pak se ale příběh přelívá, Daniela potkává Štěpána, doktoranda, který ji učí na vysoké škole. Navážou vztah a chvíli je vše zalité sluncem, jenže Daniela postupně jako by ztrácela sama sebe. Kniha nabírá tempo, jednotlivé srpny houstnou, prodlužují se, prohlubují se a s nimi se prohlubuje i Danielina nejistota.
Ony časové skoky (kniha se odehrává jen v srpnech) dávají možnost rychlejšího postupu, zároveň ale jako by tyto krátké časové úseky znemožňovaly hlubší sondu do života Daniely. Vzhledem k rozsahu knihy to ale nevadí.
Srpny jsou určitě zajímavý debut, jsem zvědavá, s čím Jakub Stanjura přijde příště.
je mi lehce zle, doufam, ze sve jmeno uz zase dlouho neuvidim nikde napsane :D
problematika gaslightingu zobrazena, dle meho, bravurne, zvedal se mi z vylicenych situaci zaludek, odmitam se ztotoznovat, ac se ztotoznuji (je jmeno daniela proklete?), kazdopadne dulezite tema, vnimam nutne o nem vest konverzace. v knize mi asi pouze chybel jisty moment 'jak z toho ven', coz byl asi primarni ucel - nastinit realitu caste nemoznosti z dane dynamiky uniknout, coz cenim.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Čítala som túto knihu na dvakrát, lebo asi v polovici ma tá váhavosť hlavnej hrdinky už akosi nudila. Ďalšiu časť knihy som dokončila ku koncu roka, a táto časť sa mi páčila viac v tom, že "prerod" Daniely z aktívnej, viac menej suverénnej osoby na bábku v rukách manipulátora, bola popísaná až na pár vecí vcelku dobre. Plus teda neskutočne ma štval nedostatočný záujem okolia o jej osobu, ako aj fakt, že sama uverila mylnej predstave o nej samej. A preto takéto hodnotenie. Za mňa 3,5*.
Velmi vitam temu gaslightingu, taku na tacke (lebo mnoho ceskych litetatnych hrdinov sa s tym stretava, i ked sa to nerozvija v pribehu dalej), ale za mna velmi slabo spracovane. Priklanam sa k nazoru nizsie, ze je to "rozvlakla novela". Alebo mozno len moje ocakavania na zaklade anotacie boli ovela vyssie.
Kniha sa číta skvele, každým zhltnutým slovom nás postava viac a viac vťahuje do zmätku svojich myšlienok, stierajú sa hranice medzi "objektívnou" a "zmanipulovanou" pravdou. Všetci proti Daniele, všetci proti nám. Spolu dúfame, že tie útržky reality, svetlé miesta v mysli, sú skutočné, hmatateľné, no strácajú sa v čase spolu s prežitými srpny..
Beztvará próza, jejíž styl je snadno zaměnitelný za téměř kterýkoliv prozaický text mladé generace autorstva. Krátké věty a odstavce mají zřejmě funkci toho, aby udržely pozornost mladších čtenářů, ve výsledku spíše ubírají na závažnosti textu. Tahákem mělo být téma gaslightingu, jeho realizace však není konzistentní, a to vlivem nezajímavé formy a špatné psychologizace hlavní hrdinky (Daniely). Ta se takřka nevyvíjí a neustále lpí na minulosti, což postupem času působí neuvěřitelně otravně a hlavně sebestředně.
Obrat k lepšímu nastává ke konci novely, kde jsou přítomny náznaky selhávaní Danieliny paměti a jejího vnímání reality. Zde se pak nabízí otázka o nespolehlivosti vyprávění - extradiegetický vypravěč v zásadě není nespolehlivý, neboť nám především tlumočí domněnky Daniely a její vnitřní procesy, nikoliv její přímou angažovanost v klíčových momentech. Daniela tak nemusí být spolehlivá, vypravěč však spolehlivý je, protože nám poskytuje její pravdu. Stálé fokalizační ohnisko v postavě Daniely a její stylizování do role oběti však sugerují dojem, že skutečné je pouze její vnímání reality a všichni ostatní se tak dopouštějí gaslightingu. To pak do jisté míry podkopává celé přemýšlení o nespolehlivosti vyprávění. Pokud ovšem nepůjdeme proti všem paratextům a záměru díla a nezačneme přemýšlet nad tím, že by se manipulací mohla dopouštět právě Daniela (snad s výjimkou samotného závěru).
Novela je však navzdory ne úplně špatnému konci stále příliš roztěkaná a nesoudržná. Příště by to proto chtělo větší hravost s vyprávěním a s tím spojenou konzistentnost spolu s osobitějším stylem. Možná by nebylo na škodu se inspirovat u Ladislava Fukse, jehož pár děl bylo v novele zmíněno, a jeho skvělé práci s vypravěči a narací obecně.
Plusové body dávám za to, že mě text ke konci přinutil přemýšlet nad jeho narativní formou. Interpretační flexibilitu textu bohužel narušují již zmíněné paratexty, které nutí novelu interpretovat pouze jedním směrem.
Pro Srpny se hodí slovo sonda. Sonda do života Daniely, do jednoho měsíce, který každoročně reflektuje její rodinné trauma. Nemůžeme po Srpnech chtít, aby byly komplikovaným psychologickým románem s méně striktně ohraničenou axiologií postav, nicméně se jim daří fungovat jako zdařilé psychologické novele, kdy člověka po kouscích pohlcuje úzkost, jelikož z těch útržků, které mu sonda dovoluje vidět, tak nějak tuší, že se to nezlepší. A z toho je mu čím dál více fyzicky zle.
Co se děje týče, hned po prvním setkání s postavou Štěpána lze odhadnout, jak se to asi bude vyvíjet (a možná i proto jsem na začátku byla ke knize mnohem skeptičtější). Nemění to však nic na tom, že konec je zdrcující tím, jak se na několika posledních stránkách smývá realita s fikcí a čtenáře to vede k úvahám, zda Danielu považovat za nespolehlivého vypravěče; to považuji v knize o gaslightingu za vyvrcholení, které si zasloužila.
Od románu jsem se nemohla odtrhnout a přečetla ho během 24 hodin od nákupu. Ke konci knihy se mi točila hlava spolu s Danielou, její úzkosti byly moje úzkosti… Kniha je intenzivní, věnuje se tématu, které v naší společnosti hnije, ale všichni raději dělají, že ho nevidí. Trochu mi chyběl nějaký návod na řešení situace nebo nějaké rozuzlení. Autor nicméně napsal román, ne naučnou literaturu, zůstává tak na každém z nás, abychom se k problematice postavili čelem.
Jedna z nejlepších knih, která se mi tento rok dostala do rukou. Nenápadný příběh, který je syrový, bolestivý a pomalu eskaluje. Je to krásně zpracováno, ale bude vám z toho úzko.
In jedem August weitet sich die Distanz zwischen den Schwestern Daniela und Jana aus, denn dann ist ihre Mutter, die Lehrerin ist, zuhause. Dann werden Danielas Kleidungsstücke immer kleiner und Janas Körper bekommt immer mehr blaue Flecken. An der Uni lernt Daniela Štěpán kennen. Endlich kann sie zuhause ausziehen und ihr eigenes Leben leben! Doch ist sie wirklich frei? Štěpán ist besorgt, weil sie noch an ihrem Buch schreibt, obwohl er ihr davon abgeraten hat. Štěpán ist auch besorgt, weil sie immer so vergesslich ist und sich nicht mehr an Absprachen erinnert – Daniela kann froh sein, dass er noch bei ihr ist. Oder nicht?
Jakub Stanjura hat eine sehr beklemmende Erzählung geschaffen, die sich in ihrem Verlauf immer weiter zuspitzt. Der Roman zeigt eindrucksvoll, wie Gaslighting aussehen kann und das Manipulationen schwere psychische Auswirkungen bei den Betroffenen auslösen können. Die Darstellung des zeitlichen Verlaufes, wir verfolgen Daniela über mehrere Jahre hinweg, zeigt sehr gut, dass jeder Mensch in so eine Situation gelangen kann. Das kontrollierende Verhalten entwickelt sich erst mit der Zeit und aus einer geliebten Person wird ein Monster, das man nicht wiedererkennt.
Mir hat das Buch sehr gut gefallen! Danielas Gefühlswelt war für mich absolut nachvollziehbar, und ich mochte sehr, dass sie Zuflucht in Büchern und im Schreiben gefunden hat. Sprachlich fand ich es herrlich, sehr melodisch und bildhaft. Für eine Szene hätte ich mir eine Triggerwarnung gewünscht, und man sollte sich auf jeden Fall bewusst sein, dass es eine emotional anspruchsvolle Lektüre ist.
Ich freue mich, endlich mal ein Buch gelesen zu haben, dass in Tschechien spielt und empfehle es sehr gerne weiter!
,,Co bylo v jejich bytě horší? Lidé, nebo jejich zvyky?”
Netreba hrubé knihy a dlhé opisy, treba len vedieť preniesť úzkosť a ťažobu na papier správnymi slovami. To ako to dokázal Jakub Stanjura je to, čo som už dávno nevidela. Až mi je trápne písať ďalej, lebo mám pocit, že moje vety sú úbohé a nevedia opísať tie, aké som čítala v knihe Srpny.
Uf, no, tohle bylo solidně těžký čtení, a přitom ten jazyk pěkně plyne a audiokniha ubíhala jak nic. Moje asi jediná výtka je ke konci, který vyzněl tak nějak do absolutního bezmocna, stejně tak těch pár vedlejších postav mělo spíš určitou roli pro samotnou hrdinku, než aby byli sami výraznějšími charaktery.
Poslechnuto jako audiokniha. Příběh o manipulaci, kterou možná sami zažíváte - a pokud ne (což je moc dobře), tak ji zažijete skrze tuto knihu. Gaslighting tak plíživý, že postupně i vy jako čtenář nevíte, co je pravda a co ne.
Problematika byla popsaná skvěle, ale příběhově mi tam něco chybělo a nedokážu přesně popsat co - možná naděje, že se z toho dá dostat..
Srpny dočteny ještě v srpnu, naštěstí bez vlivu na následný spánek a sny, přestože osud hlavní hrdinky byl vážně noční můra. Překvapilo mě, jak snadno lze psychickým nátlakem udělat z rozumného člověka loutku. Samozřejmě je otázka, jak moc tenhle příběh odpovídá realitě, jak moc byl zahnaný do extrému. To nedokážu posoudit. Ale něco pravdy na tom jistě je a i to je děsivé. Místy mi v knize něco chybělo, nevím přesně co. Občas bych potřebovala pro jednání postav víc informací. Četlo se to však jedním dechem. A bylo to velmi znepokojivé.
"Vězení není jen prostor... Vězení je i čas. Ačkoliv má člověk absolutní volnost pohybu, vzpomínky ho umějí držet v nehybnosti. Zachytit ho v jistých bodech v čase. Připomenout mu rušivé okamžiky, které ho nepustí dál."
Velice dobře napsaná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a zároveň si vychutnala každou stranu. Je velice dobře jazykově zpracovaná, téma je tísnivé, plíživé a zároveň poměrně originální. V knize je čitelná naléhavost a narůstající pocit zmaru z překroucené reality - nebo snad překroucená není? Rozhodně doporučuji si knihu přečíst, člověku na mysli vytane spousta otázek. Těším se na další. :-)
I když je téma velice důležité, byla jsem z provedení zklamaná. I když jsou ploché postavy vyčítány Daniele v jejím románu, mně přišly ploché právě postavy v této knize a zpracování témat a ženských postav statické a stereotypní.