Tento večer

by Ivan Blatný

Výbor z celoživotního díla významného českého básníka ze dvou třetin tvoří verše napsané ve vlasti, zbytek obsahuje verše z britského exilu. Kniha vyšla v Základní řadě KPP, jejím editorem byl J. M. Tomeš, který vybral a uspořádal verše, napsal doslov a shromáždil dokumentační a fotografický materiál.

Genres: Poetry, Czech Literature

221 pages, Hardcover

First published January 1, 1991

About the author

Blatny was a central figure in the Czechoslovak avant-garde until defecting to Britain in 1948, infuriating Communist authorities. His mental health began to deteriorate and he was eventually diagnosed as paranoid-schizophrenic, to spend most of the remainder of his life in British psychiatric hospitals. Though a curious nurse helped re-establish his literary status late in life, he died still in exile, unable to return to his homeland.

Reviews

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Pro Blatného sebeprostší věc není přehlédnutelná. Jasně, válka a smrt. Jenže transformátory v poli a houpací křesla tomu také nejsou vzdálená. Za každou cenu formují člověka.
Už jen to prostředí – temné prádelny, horkem rozežrané zdi, skladištní kanceláře, vetešnictví, dvory, zpuchřelé věnce pavlačů a balkony. Ještě k tomu většinou opuštěné, zaniklé, zavřené či rozbořené – nehostinná periferie, na níž by se člověk nevyskytl rád ani v klidnějších časech, možná tak ze zvídavosti. Blatný však periferii nepopisuje z nějakého fetišistické záliby. Je to pohled zdola, který dává hlas lidem – řeči ulice, dopisům, zprávám a nákupním seznamům. Ještě s tou datací u každé básně to lze číst i jako deník z ohrožené oblasti, o jejíž syrovosti si je lepší možná jen číst. Blatného dokumentární přístup dovoluje vidět "nejeden příběh běhající podél zdi". Zásadní se zdají býti zvuky, však hned v první (fragmentární) básni se vyskytuje verš "naslouchejte tramvajům".
Vrství se přes sebe spoustu malých dějů, přes spadlé kolíky z prádla k odnášeným košům. S všedností a každodenností úkonů koresponduje i repetitivní opakování veršů. Občas jako by si však Blatný uvědomoval pochybnosti svojí tvorby; vystihuje neopakovatelné okamžiky vůbec tak, jak jsou? A bude tento záznam "prostých věcí" za pár desítek vůbec zachovaný, hodnotný, když čas bude jinde?
Smrt se objevuje poměrně často (nečekaně, ve válečné době), ale nikdy z básně vyloženě nekřičí, ať už se jedná o náznak ("naposledy zvířený prach", "deštivý živote s průvodem listonošů nesoucích předvolání"), nebo o postavení na stejnou rovinu se zdánlivě menšími ději ("Je mrtev Kouří Dává znamení"). To kladení banálních a vážných věcí vedle sebe nese snad nejsmutnější význam celé knihy – jak smrt už neznamená víc než ostatní, je banalizována, běžná. Mýty už jsou jiné. Pasáž v básni, v níž se na pohřbu mísí husy vyplašené tramvají, ušpiněné cukroví a kravince s pohřebními věnci a průvodem považuji za vůbec nejsmutnější, byť velmi dobrou. "Pohřební hosté smísení s výletníky".
A je toho samozřejmě mnohem víc – odkazy na různé malíře (zejména na Kamila Lhotáka, jehož práce byly možná pro Blatného částečně inspirací), krátké nenápadné cykly (básně v cizím bytě, variace, tu a tam ze vůbec kompozice rozvolňuje, jindy nastupují rýmy), vliv černošské poezie a hudby, i to osvobození není popsáno nijak pateticky, ale spíš z perspektivy obyčejného člověka, jako když po vyhození čepky padají dolů – bez nákladu bomb. Do toho různá roční období, deště, noci, vlaky! Nechci gesta, nechci tisíc obecných slov, stačí mi mnohem méně, "mé nástroje: kytice, křeslo, v kterém sedávali".
"Báseň pod širým nebem naslouchající hlasům činžáků" – to je vůbec verš shrnující celou sbírku. To naslouchání je nesmírně citlivé. Naslouchání místům i lidem, co jsou jako moucha za oknem.

Událost

Všecky se právě někam chystaly.
Ptal jsem se Hedvičky, kam jedou.
Na pohřeb.
Prý hrozně nerada. V těch vyšlapaných botkách.

Nových by bylo škoda v tomto počasí.
Na viaduktu láteřily vlaky.
Nakonec všichni.
Hrozně neradi.

Tak se tam mějte dobře.
Všecky se usmály.
Švagrová čistila boty.
Pršelo. Na shledanou.

(s. 17)

[Rin · Rating 2 out of 5]

Blatný není úplně můj šálek kávy, sbírku jsem četla jen kvůli rozboru na VŠ a přiznávám, že to nebylo jednoduché. Najít v básních střípky epiky bylo zpočátku složité, ale ke konci sbírky jsem si již zvykla na jeho užití jazyka a nakonec se zdárně dohrabala na konec. Nicméně knihu nedoporučuji, pokud netrpíte masochistickými sklony nebo nejste milovník volných veršů či Skupiny 42.
Dvě hvězdičky si nicméně zaslouží specificky kvůli rozborům od našeho vyučujícího, kdy jsem konečně pochopila, co se básník snaží říci.

[Ef Grey · Rating 2 out of 5]

Poezie každodenního života, bytů a věcí na psacím stole. Jsou zde vyobrazeny i těsné poválečné situace a úzkost ze smrti. Často naráží na Langstona Hughese a malíře Kamila Lhotáka. Jsou možné i aluze na Cizinec hledá byt od Hostovského (báseň Báseň v cizím bytě) - ke smrti a cizím bytům se vrací pak v několika dalších básních.

[Freckles · Rating 1 out of 5]

Skupina 42 a já si asi nikdy nesedneme.