Krajina roztavených zvonů

by Jan Štifter

Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie.

Jak daleko sahá paměť jedné rodiny? Ve vyprávění sedmi mužů se odvíjí pohnutý příběh prorůstající dvěma staletími. Lékař v roce 1832 se připravuje na nejdůležitější životní zkoušku, když do Čech přichází dosud nepoznaná epidemie. Chlapec v roce 1955 pátrá po tom, co se v jeho rodině přihodilo na konci druhé světové války. Nejmladší generace se chce odpoutat od společenských konvencí a zařídit se po svém. Kniha jako rodokmen, slova jako most mezi generacemi. Vstupte na něj… a kráčejte opatrně.

Genres: Audiobook, Czech Literature

200 pages, Hardcover

First published May 6, 2024

Reviews

[Simona · Rating 3 out of 5]

Ten zaver sa mi nepacil, ale Stifterovo pisanie sa mi velmi dobre cita.

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Můj oblíbený Jan Štifter, jeho jazyk fakt miluju. Slova a věty doslova hýčká, je to napsáno opět nádherně. Jednotlivé příběhy několika generací napříč dvěma stoletími jsou každý pojatý trochu jinak, ale všechny mají společné pohnuté osudy, které se napříč věky vinou jako kořeny. Nejsilnější mi přišel příběh z cholerové epidemie, nejslabší pak poslední z budoucnosti, nějak mi moc neladil s ostatními. I kvůli tomu dám jen 4 a půl *

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Nápad propojit příběhy několika generací jednoho rodu do povídkového souboru mi přijde skvělý a že nejsou vyprávěné chronologicky a zbývá toho hodně, co si čtenář musí domyslet a dovymyslet, mi nevadilo, naopak. Stejně tak se dalo čekat, že jako u jiných povídkových knih některé sednou víc a některé míň. Všechny jsou ale psané nádhernou, mnohovrstevnatou češtinou a Jan Štifter má navíc neskutečný dar vytvořit živé postavy a nechat je vést uvěřitelné dialogy, takže byla radost to číst.

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

První povídka taková nemastná neslaná, ale pak se to rozjelo: výborný příběh z časů cholery vystřídala další navazující rodinná dramata, vše se pěkně skládalo do zajímavé mozaiky. Do znepokojivé mozaiky. Parádní jízda skončila s předposlední povídkou. Tam to autor mohl klidně utnout. Jenže bohužel přišla ta nešťastná poslední část. Ta tam prostě trčí, je jak pěst na oko. Nesedla mi, nepochopila jsem, klidně bych se bez ní obešla.
Kdybych vynechala první a poslední povídku, byla by to velká pecka. Ale i tak je to hodně povedená kniha.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Je to zajímavé... Apatykář od Hlavinkové i Krajina roztavených zvonů jsou obě dvě o životech prostých lidí, vesničanů v Česku. Dokonce i v podobném časovém období. Jeden ve Štramberku a druhý v Trhových Sviních... A i když je Apatykář napsán dobře, autorka umí psát, rozhodně se s touto knihou nedá po literární stránce srovnávat. Krajina je prostě jiný level. Je více promyšlená, dotažená do detailů. Autor si s námi hraje a rafinovaně skrývá to, co chce říct po střípcích do jednotlivých povídek. Je z textu rozpoznatelné, že za nimi je muž a ne žena. Nicméně si myslím, že není pro každého a ne každý ji dokáže ocenit.
Kniha je po grafické stránce uměleckým kouskem. Krásná grafická úprava i ilustrace.

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

Pokud nám dal Bůh vůli, dává nám možnost činit špatná rozhodnutí!
———-

Jan Štifter je podle mě skrytý poklad mezi českými autory. Tedy z pohledu toho, že (zatím) nepatří k mainstreamu.

Ten jazyk! To je něco, co z každé jeho knihy dělá umělecké dílo. Jeho slova jakoby hladila každý jeho příběh. A díky tomu si čtení prostě vždycky užijete. I ve chvíli, kdy pročítáte, na jeho poměry, slabší dílo.

Prostě Krajina roztavených zvonů mi nesedla, tak jako jiné jeho knihy. Nicméně popis života jednoho rodu skrze krátké povídky jsou super nápad. Jen já jsem holka zvědavá a asi bych chtěla občas víc. Především v těch historických linkách. Na druhou stranu bych asi chtěla míň současnosti a budoucnosti. Tam jsem se teda ztrácela. Anebo to prostě mému momentálnímu mateřskému mozku úplně nedocvaklo. Nevím. Teda vím na stoprocent, že ta (jihočeská) historie Štifterovi jde a moc mě od něj baví!

[S. · Rating 3 out of 5]

Bylo to dobrý, bavil mě vývoj v čase, jazyk, všechno dobrý, ale ten konec jsem teda vůbec nepobrala a vůbec nevim, co měl říct.

[Jana Černá · Rating 2 out of 5]

No jo no, jsem měla od oblíbeného autora očekávání. Nejsem povídkový typ, obvykle se povídkovému formátu vyhýbám a sahám k povídkám buď omylem nebo u osvědčených jmen. Tady to byla kombinace obojího, koupila jsem si Krajinu, protože jsem si nevšimla, že to jsou povídky, ale pak jsem si řekla, že to je Štifter, bude to jako Světlo z Pauliny, bude to dobrý, nebreč. Nebylo, i když jsem nebrečela. Na rozdíl od Pauliny se mi všechny povídky krásně nepropojily, na konci si to nesedlo v zapamatovatelný celek, bylo to prostě pár povídek, kdy jednu si pamatuju, protože byla dobrá (cholera), jednu, protože byla blbá (zadky) a jednu, protože jsem se u ní těšila, že už bude konec a půjdu číst něco jinýho (poslední).

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Dvě staletí. Jedna rodina. Rozličné příběhy.
V knize se setkáte s různými generacemi jedné rodiny od roku 1791 až po současnost. Potkáte se zde třeba s lékařem, který se v roce 1832 připravuje na závažnou epidemii. Anebo poznáte chlapce, který bude pátrat po tom, co se s jeho rodinou stalo na konci války.

Silné, zvláštní, nečekané. Tak tyto tři slova mě při čtení napadají. Jednotlivé povídky, která se vám více či méně budou společně proplétat. Kniha o lidském žití a bytí, rozmanité osudy, nelehká doba. Některé příběhy vás zasáhnou více, jiné třeba méně, ale každý z nich je něčím zajímavý.

Třeba už jen tím, jak autor píše. Knihy pana Štiftera mám moc ráda právě pro jeho styl. Nádherné věty, až poetické vyprávění, které mi vytváří před očima jednotlivé obrazy. Vždy si text moc užívám a ani tato kniha nebyla výjimkou. Autor zasadil většinu povídek do svého kraje a je tak v knize cítit kouzelná atmosféra blízkého místa.

Jsou zde krásné myšlenky, které vás donutí se zamyslet se nad sebou anebo třeba i nad celou společností. Je zde ukázáno, že je vše podstatné stejné, ať teď nebo před sto lety. Stále jsou tu lidé, kteří musí řešit problémy, které se neustále opakují.

Kniha je nádherně zpracovaná, ilustrace skvěle dokreslují jednotlivé příběhy, ostatně jako vždy u edice Tvář. Nejvíce mě však zaujal zpracovaný rodokmen, ke kterému jsem se při čtení často vracela, abych se ujistila, že vím, o kom zrovna čtu.

Při čtení jsem musela dávat pozor, aby mi neunikla žádná drobnost. Už teď vím, že si knihu potřebuji přečíst znovu, abych se v některých věcech ujistila a možná, že v příbězích najdu i něco nového.

Sice Krajina roztavených zvonů nebude mou nejoblíbenější knihou od autora, to mám jiné favority, i tak je to zajímavá, a hlavně skvěle napsaná kniha.

[Réza Cinka · Rating 4 out of 5]

3,5/5. Dívám se na svůj Štifter read list a tohle je poprvé, co nedávám pět hvězd, tak pojďme na to.

Knížka složená z několika různě dlouhých a jinak stylisticky pojatých povídek, které se na konci mají rozplést - v každé povídce je postava navázaná na některou z jiné povídky. Já mám obecně problém tyhle časové a další roviny sledovat, takže to bylo lehce frustrující. Naštěstí autora napadlo dát na předsádku knihy rodokmen i s odkazem, ve které z kapitol se která postava objevuje. I tak to ale úplně nesecvaklo.

Cením si, že Štifter dokáže balancovat na hraně toho, co neříct a pořád ještě to udělat pochopitelným. Jeho příběhy jsou fakt oku lahodící a dokážou mi pokaždé navodit pocit, jako bych tam byla. I ta cholerová epidemie mě přenesla do vesnice sužované zápachem a strachem - a ta za mě taky byla nejsilnější, vlastně mě mrzelo, když pak skončila.

V dalších kapitolách se vybírá starosta, přichází Rusové nebo desetiletý chlapec dozvídá, proč se jmenuje jinak než děda a kam zmizeli jeho rodiče. Byla jsem zvědavá, jak se vše spojí, trochu to pro mě zkazil konec. Větší či menší (spíš menší, jak to u něj bývá) vesnickou idylu dost násilně nakopla poslední kapitola z doby uvědomělé AI dvojice bavící se o dětech a odkazu, který po nich zůstane. Autor za tím určitě měl nějakou myšlenku, ale nesetkala se úplně s ohlasem - a jak čtu komentáře, nebyla jsem sama. Asi jsme si už u Jana Štiftera zvykli, že nám maluje obrazy z minulosti a ne z přetechnizované budoucnosti.

Pořád je ale za mě můj fav český autor a těším se na další knihy.

[Veronika Pizano · Rating 4 out of 5]

Veľmi zaujímavé prelínanie časových a rodových línií. Štifterovo písanie je nádherné, plné emócií, občas až poetické. Trochu to pre mňa pokazil záver, bol nielen zbytočný, z hľadiska predchádzajúceho deja, ale ešte aj potiahnutý zvláštnou hoaxičinu o manželstvách medzi ľuďmi a vecami alebo zvieratami. Nepochopila som, či sa autor vysmieva z takýchto rečí, alebo im naopak verí (hrozne dúfam, že nie).

[Gabriela · Rating 4 out of 5]

3,75 Stars

Stylisticky i obsahově se mi sbírka propojených povídek moc líbila. Štifterova próza se čte jedním dechem bez toho, aniž by byla strohá. Osobně mě ale nenadchla ani první, a ani poslední povídka a trochu mi to zkazilo celkový dojem z knihy.

Závěrem jen dodám, že i když současná česká próza není úplně můj šálek kávy, Štifter mě velmi mile překvapil a určitě se začtu i do jeho dalšího díla…

[Alena Bohyně Kuchyně · Rating 5 out of 5]

Dvě staletí, příběh sedmi mužů, kronika jedné rodiny. Baví mě rozplétat vztahy a rodinné vazby, které spojují všechny povídky. Miluju poetický styl psaní Jana Štiftera. Takže tuhle knížku jsem si moc užila. Rodokmen na začátku knihy mi pomohl v orientaci, protože povídky nejsou řazeny chronologicky.

[Martina · Rating 3 out of 5]

Doteraz som bola z autorových kníh nadšená, tato napriek poviedkovej forme vo mne nezanechala ten pocit nadsenia, ktory som po docitani keho knih mala. Najviac sa mi pacila poviedka o doktorovi, najmenej posledna poviedkaz buducnosti Tym ze poviedky su prepletene postavami jedneho rodu v nich, casto som si musela spatne dohladavat kto je kto. Aj tato jeho kniha je nádherná po vizualnej stranke.

[Katie · Rating 3 out of 5]

Bavila mě část s doktorem, ale celkově mi připadá, že generační propojení úplně nefungovalo. A vydání se do budoucnosti se v takovém případě samozřejmě nabízí, ale je těžké to pojmout tak, aby to bylo podobně realistické jako části s minulosti a podobně jako třeba u Fosilie mě to úplně nepřesvědčilo.

[Marie · Rating 4 out of 5]

Sviny, Budějce, rozkročení přes několik století, jedna rodina, intimní a sugestivní - člověk si připadal, jako by stál postavám po boku a prožíval s nimi atmosféru vyprávění. Krásný jazyk, díky za čas s touhle knihou, doporučuju.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Povídky vynikající, čtivé a z velké většiny s výbornou atmosférou. Jediné, čím jsem si nebyla jistá, byla u některých ta vzájemná provázanost. Možná jsem něco nepostřehla nebo tam ta spojitost být všude neměla, ale ke konci mě to trošku rozptylovalo ...

[jaroiva · Rating 4 out of 5]

Jako vždy mě to bavilo, rozesmutnilo (Krajina...), i pobavilo (hlavně "Respekt z hlíny" - volba starosty).
Autor mě zatím nikdy nezklamal.

[lux · Rating 4 out of 5]

》Příběh je kruh.《

[Martina · Rating 2 out of 5]

This book is more like a set of stories but poorly connected through a family tree. It does not make much sense. The story about the cholera epidemic 1832 was somewhat interesting.

[Petya · Rating 3 out of 5]

3.75*

[Vlaďka Vajdová · Rating 2 out of 5]

Popravdě se mi líbila jen část z časů cholery a asi i ten začátek..konec hroznej 🤷..škoda, sloh autora se mi většinou líbí, ale tohle nebyla knížka pro mě..

[Helena · Rating 4 out of 5]

Povídka o lékaři Janu Soukupovi, který bojuje s dosud neznámou cholerou, se mi moc líbila. Popsaný i jeho vztah s Klárou, úmrtí dítěte. Působivé.