Dva největší objevy 21. století jsou na světě. Reaktor vyrábějící čistou, levnou energii dostal světovou ekonomiku do kolen. Práce s magnetickými, nadsvětelnými nanočásticemi lidstvo naopak zachránila. Díky nové technologii může člověk cestovat kamkoliv během mžiknutí oka. Například na planetu vzdálenou miliony světelných let. Luzná se stala modlou posledního desetiletí. Dokonalý svět plný života. V největším osídlovacím závodě od objevení Ameriky však lidé zapomínají na to nejdůležitější. Vlastní bezpečí. Připadají si jako všemocní dobyvatelé vesmíru. Naivní idioti. Pro místní dravou flóru a faunu jsou stěží předkrmem.
Tak to byl nám*d! Nelze jinak. Úvodních 150 stran představí postavy, nastíní mytologii cizího světa a se silou orkánu vhodí čtenáře do akčního inferna. Klobouček autorovi, neboť nesundat nohu z plynu a neuondat pozornost na nonstop akcí chce talent. A ten Slívka rozhodně má. Oddychová žánrovka vybrané chuti a dávka adrenalinu přímo do žil. Běžím si pro další dávku!
Moderním českým knížkám se spíš vyhýbám… hlavně proto, že si je nemůžu zařadit do mého čtenářského deníku, neboť je těžké veřejně kritizovat autory, kteří si to můžou přečíst a jsou často silnější než já. A navíc případná kritika vždycky působí jako závist a zatrpklé vyřizování účtů. Ale Masomlejnek jsem dostal přímo z Epochy, s tím, ať se na to mrknu. Takže jsem se mrkl. S očekáváním, že si výsledek tohohle mrknutí nechám pro sebe. A hele, překvapivě to nebylo špatný. Pod spíš parodickou obálkou se skrývá funkční variace na Planetu smrti od Harrisona a Hvězdnou pěchotu od Heinleina. Vojáci na planetě, kde je chtějí zabít i žížaly. Kde je všehno jedovaté, velké, rychlé a má to spoustu zubů.
Jo, je to přeplněné klišé až na půdu, ale tady to nevadí, tady to člověk čeká a spíš ho to uspokojuje. Hrdina je sice chcípák, srab a lůzr a šmírák, ale vždycky všechno vyřeší a stále někoho zachraňuje. Důstojníci vojáky buzerují, ale v podstatě jsou to drsní správňáci, kteří jsou fajn, když si zasloužíte jejich respekt. Má to i klasické schéma, kdy zhruba polovinu knihy zabere výcvik… a pak jsou vojáci odteleportováni na cizí planetu, snaží se tam přežít a vybudovat základnu. V té chvíli je to čistě o sériovém zabíjení příšer. Na vojáky řítí další a další laviny mimozemských dravců, hadů, jedovatého hmyzu, obřích „medvědů“ či zuřivých „bobrů“, nepojmenované postavy umírají po stovkách, ale i když už to může působit monotónně, tak naštěstí je zvěř dost rozmanitá a pořád se to čte dobře – a v patřičně dramatickém okamžiku nastává konec a čekání na další díl.
Je to ryzí béčko, ale je to funkční béčko… což rozhodně není lehké napsat. Všechny scény jsou na správných místech, postavy jsou sympatické a výrazné (byť si myslím, že to je jedna z postav lesba, by nemuselo být zdůrazňované v každé větě, kterou ta postava řekne) a i střílečky jsou popsané správně dynamicky a efektně. Co chtít od ryzího čtiva víc? Jsem jen zvědavý, jak to autor potáhne dál. První kniha byla v podstatě jen výcvik a příjezd na planetu. Jsou tam naznačené nějaké budoucí problémy (nepřátelští agenti, fyzické změny u hlavního hrdiny, zbabělý důstojník), ale rozhodně to ve dvojce už bude chtít nějakou větší zápletku, nejen kydlení flóry a fauny.
Velmi nápaditá knížka o tom, jak lidstvo v nedaleké budoucnosti nalezlo technologii jak se přesunout ze Země na jinou exoplanetu. Tou je planeta s názvem Luzná a nabízí ohromné množství zdrojů. A také je plná neskutečného množství smrtelně nebezpečných tvorů. Různé oblasti jsou rozděleny jednotlivým státům, které se mají ve své vlastní režii postarat o kolonizaci a ano, své koloniální ambice má i Česká republika. Pochopitelně s tím, že zdroje jsou omezené, výbava nedostatečná, ale od armády se zde čekají zázraky... Sledujeme zde zejména jednu malou četu a název knihy nelže, je to doslova masomlejnek. Skončilo to doslova v nejlepším, nezbývá než se těšit na další díl.
První půlka je špíše o hláškách, druhá půlka o akci. Bavil jsem se u obou. Rychle přečteno, jen jsem na konci zjistil, že to je první díl, takže konec je otevřený. Na duhou stranu se za nějakou dobu vrátíme ke známé partě a snad i dalším hláškám a akci.