Velmi osobní průvodce po místech, kde se duše může nadechnout
Chcete cestovat a zároveň hledáte klid? Pak nepotřebujete jen mapu, ale také navigaci pro svou duši. Nechte se zavést na zapadlé naučné stezky, opuštěné hřbitovy i ztichlé obce uprostřed lesů v oblasti Novohradských hor. Ticho tu číhá za každým rohem a za některým je toho mnohem víc – krajina jako dárek, pečlivě zabalená opuštěná krása. Začtěte se do zapomenutých místních příběhů a nechte se inspirovat k trase vlastního rozjímání. Průvodcem vám bude spisovatel a místní patriot Jan Štifter, vezme vás za ruku i za srdce a ukáže vám místa v závětří davů na takzvané prodloužené Šumavě.
Jan Štifter napsal tichý milostný dopis Novohradským horám, jejich jedinečnosti, mnohdy tvrdému osudu a houževnatým lidem, kteří tuto oblast obývali a obývají. Jako někdo, kdo Novohradsko miluje, jsem knihu doslova zhltla. Můj tatínek nás tam vozil s železnou pravidelností, coby rodilý Budějčák má k celé oblasti, stejně jako třeba k Horní Plané, kde kdysi učil, niterný vztah. Kniha je plná tipů na zajímavá putování, ale nečekejte podrobný průvodce - autor jako by jen naťukával, nabízel a nechává na zvídavosti čtenáře, kam se vypraví, co na své cestě objeví. Co člověk, to unikátní pohled i přístup, unikátní cestovatelský zážitek, unikátní vnímání ticha, větru, kostelů, které vypadají zavěšené mezi nebem a zemí... zkrátka, to se nedá jen načíst, to se musí zažít.
Tahle kniha ze série Za tichem, mi připadala nejvíce tichá. Procházky po opuštěných hřbitovech, kolem polorozpadlých kostelů. Líbil se mi velice i závěr knihy, který přibližuje několik kontroverzních osobností Novohradskych hor. Krásné, ale to je tenhle autor vždycky.
Do Novohradských hor už jezdím přes 20 let a je to moje oblíbené místo, právě zejména díky možnosti nacházet pozůstatky násilně přerušeného života v pohraničí. Tato knížka mi letos pomohla najít i místa, která jsem předtím neznala (např. zaniklou obec Mýtiny s krásnou kapličkou, která se díky obětavým nadšencům probouzí k životu). Najdete v ní i lokality mně již dříve známé, do kterých se ale vždy ráda vrátím - například Pohoří na Šumavě nebo Cetviny - a také např. informace o místních rodácích, na které - jak píše autor - "se mělo zapomenout".