Je odvaha říct ano, nebo je odvaha říct ne? Mladá Židovka Ada si svůj život po válce představovala jinak. Byla nucena odejít z vysněné školy, stará se o nemocnou matku a zjišťuje, že komunisté mají s jejím původem stejný problém, jako měli nacisté. Když se jí naskytne příležitost svůj život změnit za cenu morálního selhání, stojí před těžkou volbou. Má říct ano a žít, jak chce, nebo říct ne a uchovat si čest? A má vlastně v té šílené době nad svým osudem nějakou moc?
Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Před maturitou jezdila rok do Prahy na žurnalistickou přípravku a pak nastoupila na brněnskou Masarykovu univerzitu. Studium ji ale zklamalo, chtěla praxi, a tak ho po dvou letech zanechala. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. V současnosti se věnuje copywritingu, přispívá na blog ČiliChili a přebytečné kreativní pnutí si vybíjí na Facebooku, při nákupu bot a vymýšlení nových tetování.
Markéta umí psát čtivě, knihu jsem přečetla na pár zátahů. Ale jelikož jsem se zařekla, že si od ní po Vlaštovce už nic nekoupím, a udělala jsem výjimku, budu i dost kritická.
Strašně mi vadí šablonovitost skoro všech postav, všichni jednají tak, že to postrádá jakoukoli hloubku, vnitřní pochody. S postavami se neztotožníte, protože jsou jednoduchel a trošku plytké. Děj byl za mě místy přitažený za vlasy (motivace Karla? Cože?).
Přijde mi to, jako by se někdo naučil pár základních informací o 50. letech pro referát do školy a pak z toho udělal příběh. Jaký kontrast oproti U severní zdi od Klabouchové.
A jen dodám, že nechápu ten hype, ale holt síla instagramu.
Myšlenka je skvělá, ale při zpracování se to jaksi rozpustilo. A ten konec už je moc. IMHO už to není „panečku, to je ale další skvělý zvrat“, ale spíš „už zase, jo?“.
Mám problém s hrdinkou. Nějak jsem se s ní nepotkala. s. 91 Úplně nechápu to Raisino utrpení. Ada si vzala cizího chlapa, protože slíbil, že ji neodsoudí, vezmou zpátky do školy a bude žít v blahobytu roku 1952. Věděla, do čeho jde. Přesto je rozvrkočená z toho, jak byla „naivní a pitomá“. Bo si myslela, že chlápek 45+ zahořel pozdní láskou, nejpozději do pěti let umře a z ní bude veselá vdova. Ale on v ní nevidí lidskou bytost. Holt jí nestačilo, že spolu žili jako bratr a sestra, každý den jí dělal snídani, dával peníze a celý boží den si mohla dělat, co chce. Aby už na s. 95 skuhrala, jaké je studium medicíny „šílená dřina“.
s. 89 je to jediná kamarádka, která ji chápala a držela s ní krok, i proto, že obě před lety zažily podobné věci Co spolu zažily? To mi nějak uniklo.
s. 108 Snažila se z knihy opatrně sundat obal, což jí komplikovala opilost. „Viktor E. Frank, Ein Psychologe erlebt das KZ,“ přečetla nahlas. Titul knihy byl napsaný červeně, písmena KZ kapitálkami a pod titulem byl jakoby tužkou nakreslený ostnatý drát. „Co je to KZ?“ zeptala se. „Konzetrationslager.“ Ada zamrzla. „To je o koncentráku?“ https://en.wikipedia.org/wiki/Man%27s... To je divení, když tam byla roky za války. O čem si tak asi myslela, že to bude?
s. 155 „Půjde k soudu,“ řekl vedoucí (…) „K soudu?“ Ada byla v šoku. (…) „Panebože, ta je pitomá.“ Proč se tak diví, když na s. 58 dostala předvolání k soudu ve stejné věci? Až na s. 158 se dozví, že toho má na svědomí víc.
Na s. 172, 173 najde hrdinka v manželově aktovce složku se svým jménem. On Karel taky nebyl žádný velký konspirátor. Ale neotevře ji, protože se bojí, co by tam tak mohla zjistit. 🤦 Navíc mi není jasné, proč by její složku nosil sem a tam jako kočka koťátka.
s. 179 16. listopadu – pacientka zemřela. Podle parte na s. 83 zemřela už 3. 4. 1949.
Fakt mě nebaví hrdinky, které otěhotní a pak se diví, kde k tomu přišly. Zvlášť, když jde o studentku medicíny.
s. 221 Hned druhý den po příjezdu mu poslala dopis, kde všechno vylíčila zbytečně moc negativně s. 223 Po třech týdnech nekonečného čekání konečně dorazil dopis od Davida. Podle tloušťky obálky to vypadalo, že popsal hodně stránek (Necelé dvě.) na začátek chci napsat, že jsem moc rád, že pro tebe pobyt na statku nakonec není takový trest, jak by se prokuratuře zřejmě líbilo. Helena je podle tvého vyprávění tak zajímavý člověk Takže hned v prvním dopise mu to vylíčila zbytečně negativně, ale jemu to přišlo, že to není tak hrozné? A hned mu vytelila všechno o holce, kterou teprve potkala? I když mu „dopis poslala hned druhý den po příjezdu“? (s. 221) Takže Helena jí pár minut po seznámení vylíčila celý svůj trudný osud a Ada neváhala a poslala to dál?
s. 228 Každý pondělí se schází v baráku naproti sovětský ambasádě, v pět odpoledne. s. 235 Je pondělí a je půl páté odpoledne. Za hodinu začíná schůze toho spolku
s. 166 a nakonec zaklepala s. 235 zaklepala několikrát pomocí velkého klepadla ve tvaru lví hlavy Toho si poprvé nevšimla?
Celá špionážní zápletka je prapodivná. I kdybych přimhouřila oko a připustila bych, že Adu sledují +/- od roku 1948 do konce roku 1952, protože měla bohatého strýčka, který emigroval, tak autorce nevěřím, že ještě v květnu 1953 připadá mnoha ženám povědomá, protože jednou jedinkrát viděly její fotku (v roce 1948). Navíc se fotila naposledy před válkou, takže už tehdy ta fotka byla stará bratru deset let. To by tu výraznou pihu musela mít přes půlku obličeje. (s. 70)
s. 240 Naposledy mě fotili těsně před válkou s. 246 Tvoji poslední fotky jsme pořizovaly těsně před odjezdem do transportu. Na tvoje patnáctiny. Takže v roce 1943.
s. 196 Dostala čtyři měsíce povinné práce od 1. ledna 1953. Po čtyřech měsících se vrátí a je duben? (s. 257)
Je škoda, že se přestali držet grafiky Lososa, Pandy a Vlaštovky.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Předesílám, že jsem to četla v rámci Letní bizár výzvy, ve který se schválně vybíraj knížky, po nichž bys běžně nikdy nesáhl. Něco jako knižní Festival otrlého diváka. Loni jsme takhle četli Třeštíkovou a bylo to fakt příjemný překvapení. Letos ne. Letos to nebylo překvapení, protože jsem od této autorky už kdysi jednu knihu četla (a jsem tedy obeznámena s tím, že neumí psát). A už vůbec to nebylo pozitivní, viz důvod výše. Pokud bych z toho nějakej klad musela vykřesat, řekla bych, že je to výborná studie plytkosti: primitivní děj, hloupý dialogy, neautentická řeč postav, chybný reálie, nepřesnosti v textu, hrubky, floskule a příměry, který už byly napsaný tisíckrát. Historie je tu nahlížena optikou jednoduchý dichotomie první republika dobře, komunismus špatně, a aby nikdo nebyl na pochybách, co si o kom má myslet, je každej komunista buran a tlustá "svině", co žere jen uzeniny a obklopuje se umělym nevkusem. Postavy jsou mělký a bezduchý stejně jako jejich dialogy. Tu plastičnost lze dodat nějakym literárním umem ale ten tu zjevně chybí. Naopak místy se dostáváme až na hranici absurdna viz věta "rozhlížela se a snažila se zorientovat, což bylo nemožné, protože tu nikdy nebyla". Dobový reálie nejsou přirozenou součástí textu, ale vyskakujou na čtenáře na random místech, asi aby náhodou nezapomněl, že čte "román z 50. let". Faktem je, že i díky řeči, jakou postavy mluví ("hele a nejsou náhodou nějak hrozně mladý"), na to lze dost často zapomenout. Děj se i přes pokus o originalitu s alternativní verzí dá odhadnout tak nějak z anotace a předpokládanou plochost si konstantně udrží až do finále. Já chapu záměr - má to bejt jednoduchá odpočinková literatura na horký letní dny u vody. Ale i tak si dovoluju tvrdit, že tenhle žánr se (taky) dá dělat kvalitně - a důkazy jsou (Soukupová třeba). Tohle je rychloobrátková bezduchá instagramová “literatura” a za tu bych peníze utrácet fakt nedoporučovala. Že někdo dokáže napsat trefnou glosu na Facebook ještě neznamená, že je druhej Hemingway.
Nemohla jsem knížku pustit z ruky. S obdivem oceňuji způsob, jakým se Markéta vypořádala s vykreslením společnosti po nástupu komunismu a pomocí různých charakterů ukázala jak tato doba byla těžká a stavěla lidi ze všech částí společnosti před nelehká rozhodnutí. Zároveň si vážím začlenění skutečných osobností. Další vrstva příběhu, která pro mě byla hodně silná, se týkala otázek víry. Pasáž, kdy David vzal Adu do synagogy a ona znovu dokázala uvěřit, jsem obrečela. Nevím co více dodat. Skvělá čtivá knížka. Troufám si říct, že trumfla mou doposud od Markéty nejoblíbenější Majonézu k snídani. Děkuji za ni. ❤️
This entire review has been hidden because of spoilers.
Velice milé překvapení! Markétu sleduju na Instagramu a četla jsem některé její předchozí knihy, ale nějak extra mě nenadchly. Tahle je ale skvělá! Vidím obrovský posun. Vystavění příběhu jsem nečekala, a fakt mile mě to překvapilo. Snad se autorka neurazí, ale přišlo mi to (v pozitivním slova smyslu!) trochu jako směs Mornštajnové s Třeštíkovou. Čtivé, neodložitelné, propletené, zajímavé.
Doporučuji. Jen ta obálka by mě asi nenalákala. Knihu jsem kupovala v předprodeji a na obalu mi nezáleželo, ale na pultech by mě neoslovila.
samotný nápad super, 50. léta taky dobře vybraná, ale celkově to není nic extra povedeného, hlavně pokulhává jazyk té doby, některé dialogy jsou těžko uvěřitelné, jak kdyby někdo koukal hodně na Vyprávěj a snažil se z toho utvořit obraz té doby... některé sekce knihy jsou hrozně vleklé, něco mi zas přišlo hrozně rychle ukončené, celkově takový lehký nadprůměr, vyhajpovaný sociálními sítěmi
Knizka se dobre cte, zvladl jsem ji za den dovolene na plazi. Osobne bych nerekl, ze to napsala Marketa Lukaskova, styl predchozich knizek mi na tuhle nenavazuje, jsem rad za novy styl, mam autorku rad z podcastu i z dalsich knizek. Cenim alternativnich realit (ano/ne), tento napad mi prijde absolutne necekany a vyborny. Trochu me nebavilo Karlovo vysvetleni na uplnem konci, prislo mi to jako zkratka a v ramci predchozich konskrukci mi to neprislo moc uveritelny.
This entire review has been hidden because of spoilers.
4,5⭐️ Markéta Lukášková píše neuvěřitelně čtivě. Odvahu, stejně jako i předchozí autorčiny knížky, jsem nemohla odložit, dokud jsem nedočetla. Pojetí a rozdělení příběhu na dvě poloviny se mi líbilo a ač nemám ráda otevřené konce, tady mi to vůbec nevadilo. Zatím určitě moje nejoblíbenější knížka od autorky!
Já ty otevřené konce nerada! Ale kniha byla výborná, dvě možnosti příběhu hodně zajímavé. Je pravda, že stejně jako v předchozích knihách se objeví pár nesrovnalostí, odpouštím a dávám 4*.
Mám autorčiny knihy ráda pro svou lehkost, tady zaplula do těžšího tématu. Mě si získala, protože ano/ne, resp. paralelní scénáře podle toho, jak se postava rozhodne, mě baví. Dovedla jsem proto i zavřít oči nad tím dnešním hovorovým jazykem, kterým se mezi sebou ty dvě kamarádky baví, protože to mi nejdřív přišlo neuvěřiteln��. Vysvětlení s Koubou trochu uspěchané, otevřený konec mi nevadil, ale za mě klidně mohla mít kniha další část ano/ne.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kniha se super příběhem, ale přijde mi lajdácky napsaná. Jsem možná zhýčkaná pečlivějšími autory, ale myslím, že to šlo napsat mnohem líp, hezky to vystavět, proplést. Čtenáře trochu napínat, ne že hrdinku na pár stránkách honím po celé Praze jen proto, že už je to potřeba vysvětlit. I prvních pár stran před dvojitým rozhodnutím je opravdu pár stran, člověku ten příběh za tu chvilku nepřijde vůbec autentický a uvěřitelný. Je to takové uspěchané. Škoda.
A mě to bavilo a vlastně hodně 😊 Líbilo se mi zpracování na společný začátek a pak dvě roviny, předvídatelné mi to nepřišlo, naopak poutavé ano, popularizace 50. let za mě dobrý, jen občas malinko na sílu. Místy mi nesedlo vyjadřování. Ale to jsou spíš drobné výtky, čtení mě fakt bavilo a uzavřela bych to s 4,5 ⭐️/5
SPOILER Kniha mě vtáhla do příběhu už asi na desáté straně. Je to psané čtivě, napínavě a dnešním jazykem, přestože se příběh odehrává v 50. letech. Což sice do doby nesedí vůbec, ale lépe se to čte. Stejně tak bylo fajn, že autorka se tolik nerozepisovala o historických reáliích (na to tu jsou jiné knihy), ale věnovala se primárně příběhu Ady. Co mě ale rozčilovalo bylo, že snad na každé druhé straně je zdůrazňován židovský původ hlavní hrdinky. Ano, víme. Je fajn to třeba v knize 3-4x připomenout, ale nemusí to být každou 20. větu. Moc se mi líbil nápad zpracování příběhu ve dvou rovinách - jak se bude život Ady vyvíjet, pokud odpoví ANO a pokud odpoví NE. Kapitola ANO byla suprová a propracovaná. Ovšem kapitola NE už byla taková…taková nedomrlá nebo jako to říct :-D prostě to nebylo dotažené, jediné, co se vysvětlilo bylo, proč si Adu Karel vybral, ale celé to bylo postavené jaksi nevěrohodně, ve spěchu, jako by autorka sama nevěděla, co s tím. V knize je také několik dějových nepřesností, které ruší: - Ada s Karlem se políbí pod třešní, ale za pár stran teprve hledají třešeň, pod kterou by se políbili - Ada píše dopis z družstva téměř hned po příjezdu a popíše vše možná vše moc negativně, ale David jí odpovídá něco v tom smyslu, že je fajn, že si zvykla a není to tak hrozné - Ada klepe na spolek klepadlem, ale před tím musela skřehlými prsty, protože tam asi klepadlo nebylo :-)
Kdybych měla hodnotit jen za část po ANO, ráda dám plných 5 hvězd. Takhle to budou 4 s hodně přivřenýma očima.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Od Markéty Lukáškové jsem četla její publikaci Co vás v dějáku nenaučili a já chtěla vyzkoušet ještě něco dalšího. Na doporučení jsem sáhla po knize Odvaha a jsem spokojená. Autorka přichází s celkem zajímavou premisou - jak různě se může odvíjet život člověka na základě jeho odpovědi - a to zasazeno do kontextu českých dějin, konkrétně poválečné doby z pohledu mladé Židovky, která přežila koncentrační tábor. Příběh je psaný velmi čtivě, rychle mne to vtáhlo do sebe, zajímalo mne, co se s hlavní hrdinkou bude dít. Autorka mne nutila přemýšlet nad tématy jako je vlastní svědomí, oportunismus, co dělá člověka svobodným nebo naopak závislým na ostatních - a taky, jak bych se rozhodla já, kdybych byla na místě naší hlavní hrdinky. Autorka tu popisuje dost těžké téma a dělá to se ctí. Příběh je velmi dobře propracovaný, dobře vystavěný a každá ze dvou rovin/částí, do kterých je kniha rozdělena, nabízí trochu jiný úhel pohledu na danou věc, což mi přišlo jako velmi dobré řešení - a hlavně dobře zpracované. Těžko se mi rozhoduje, která z těch dvou rovin/částí mne bavila víc. Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Nevím, co přesně mi na příběhu chybělo, abych hodnotila naplno. Možná mělo vliv to, že jsem kvůli problémům s očima musela čtení knihy na chvíli odložit, a tak jsem kvůli tomu asi trošku ztratila to propojení, které jsem si s knihou utvořila hned na začátku. Ale to určitě není chyba ani knihy, ani autorky. Knihu však mohu rozhodně doporučit.
Od autorky jsem četl jen knihu, CO VÁS V DĚJÁKU NENAUČILI, která se mi líbila.
Hlavní postavou je mladá Židovka ADA (24 let). Musela zanechat vysokoškolská studia (studovala na lékařku) a stará se o svou nemocnou mamku. Byla v koncentračním táboru Ravensbrück. Má kamarádku ANNU, která pracuje v potravinách. Seznámí se s mužem KARLEM (42 let), který se znenadání objeví v jejím životě.
Ada se musí rozhodnout v určité záležitosti, o které se dočtete v tomto románu. A to je na knize zajímavé, protože se v knize nachází část ANO a část NE. Jak by se vyvíjel život Ady, kdyby se rozhodla pro kladnou odpověď a jak by vypadal život Ady, pokud by se rozhodla pro zápornou odpověď.
Román se odehrává během 50. let 20. století, kdy vládla KSČ. V knize jsou zmíněny osobnosti jako Klement Gottvald, Stalin a celkově je přiblížena tato doba. Máme zde informace například o vyšehradštích jezdcích nebo měnové reformě, při které lidé přišli o velké peněžní úspory.
Celkově se kniha četla dobře, i když jsem čekal lepší závěr.
V závěru knihy se nachází kapitola SKUTEČNÉ OSUDY. V úplném závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ, kde autorka napsala: „Poděkování Karin Lednické za popíchnutí, bez kterého bych se do padesátých let dost možná vůbec nevrhla.“
Velice čtivá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh židovské dívky Ady se odehrává po druhé světové válce. Ada zůstane sama se svou matkou poté, co otec zahynul v koncentračním táboře. Doufají v nový začátek a lepší život. Bohužel, komunisté se v mnohém nechovají o mnoho lépe než za války nacisté. Ženy žijí v hrozných podmínkách, Ada, ač začala studovat medicínu, se do školy nemůže vrátit a pracuje jako pomocná síla v nemocnici. Díky kamarádům, se kterými tráví volný čas, se dostane do hledáčku STB a život začíná být ještě nepříjemnější než doposud. Tady přichází zajímavá "hra" úžasné autorky Markéty Lukáškové. Ada má možnost změnit život svůj i své matky. Dostudovat medicínu, věnovat se práci, kterou miluje, zabezpečit svou matku. Stačí, když bude souhlasit s nabídkou k sňatku, kterou jí dal Karel. Ale co je Karel zač? Jak je možné, že má takové kontakty, jaké má? Co když Ada řekne na jeho žádost ano? A co když řekne ne? Co z toho je odvážnější? Doporučuji k přečtení a určitě se ke knížce časem vrátím.
Myslím, že práce na podcastu Příběh... a knize Co vás v dějáku neučili umožnila Markétě Lukáškové "odvážit" se i do Odvahy. 50. léta, Československo... ten historický background je tam uvěřitelnelný, jen občas až moc jednoduchý, učebnicový. Je tam zkrátka všechno, co má, ale nic navíc.
Princip vystavění knihy na dilematu ANO/NE a dvou možných cestách mile překvapil. Fungovalo to, jedna linie rozvíjela druhou, hezky do sebe vše zapadlo. Další velké plus za postavy žen, které jako by byly živé, měly své každodenní starosti, touhy, dokázaly se nebrat tak vážně, i když situace vážná byla.
Za mě tam bylo pár nevěrohodných věcí, jako Karlova motivace, nebo zbytečně natahované Adino pátrání po osudu Mileny. Naštěstí je tempo čtení rychlé a styl vyprávění takový správně úsporný, osekaný. To mám rád :)
Tvorba Markéty Lukáškové mě nikdy nezklamala a Odvahu doporučuju, kudy chodím. Věnoval jsem jí epizodu podcastu Proč je to bestseller: bit.ly/OdvahaML Pokud by vás to zajímalo, budu rád za každou návštěvu ;)
Markétu Lukáškovou mám ráda v každé podobě, hltám její knihy, podcasty i kanál na Instagramu :) Ač jsem ještě nestihla přečíst všechny knihy popořadě dle roku vydání, Odvahu jsem si v knihovně zamluvila a čekala na ni s velkým nadšením. Myšlenka knihy byla skvělá, jak bude život Ady vypadat poté, co řekne na jednu důležitou otázku buď ano, nebo ne. Doba, ve které se příběh odehrává, je nehezká, zákeřná, bolavá. Oceňuji, že se do něčeho takového autorka pustila. Velmi plastické jsou rovněž i postavy, které jsou nedokonalé, a proto tak uvěřitelné. Rovněž kvituji, že v knize vystupovaly skutečné historické osobnosti, jejichž osudům je věnována poslední část knihy. Souhlasím však i s názory některých dalších čtenářů, že kniha nešla až tolik do hloubky, jak jít mohla. Chápu, příběh byl limitován menším rozsahem knihy, ale rozpracování některých vzpomínek či traumat by jistě vyprávění slušelo a umocnilo by to zážitek ze čtení. Tak jako tak se kniha četla velmi lehce a těším se na další tvorbu Markéty, bez ohledu na období, v němž se příběh bude odehrávat.
Kniha je napsána tak nějak neuvěřitelně amatérsky. Postavy se v 50. letech vyjadřují asi jako mladí mileniálove, větami typu Co to sakra všichni mají? Postavy jsou takové neuvěřitelně ploché. Hlavní hrdinka Adina Löblova je Zidovka přeživší koncentrak, ale chova se jako mezodpovedna kráva. Další klíčová postava ke estebak Karel Kouba, který se do ni zamiloval. Kniha má dvě alternativní části, které se trochu dopňuji, jak by vypadá Adin zivot, kdyby si Karla vzala a kdyby ne. V te první části patra po tom, jak zemřela jeho první žena. Také vzpomíná na milého, který odešel od Izraele. Ve druhé alternativní realitě se dostává Ada za trest do nějakého JZd, ale vlastně se ji tam libi. Nepřichází o svou kamarádku a seznamuje se s chůiganslpu skupinou Vysehradsti jezdci, kde se zamiluje do syna rabina Davida. Ta alterantivnoust se mi tam líbila, pak to pracuje s několika fakty - ty Vysehradsti jezdci, stavba Stalinova pomníku, poprava Slánského. Ale je to hrozne odflaknute ve srovnání třeba s Lednickou nebo Klabouchovou, které taky píšou o 50. letech. K autorce se vracet už nebudu.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Líbí se mi koncept knížky, kdy se od jeho okamžiku rozvíjí dvě dějové linie - jedna pro souhlasnou odpověď a druhá pro zápor. Naopak minusem jsou trochu mělké nerozpracované postavy a postrádám motivaci k objasnění takové posedlosti Adou u Karla Kouby. Navíc na jedné straně je to galantní muž, co opečovává svou ženu, vše ji zařídí, nic po ní nechce (jen ten sňatek), chystá snídaně, vodí ji na večeře, zachraňuje její kamarádku ze spár komunistického režimu a na druhé straně bezemoční zmetek (viz smrt “kamaráda”).
Kamarádka Anna mě rozčilovala celou dobu svou hloupostí a ač sama podváděla svého muže, chovala se nezodpovědně vůči své rodině, tak šmahem dokázala odsoudit kamarádku Adu za její volbu.
Závěr u kapitoly Ne mně přišel odfláknutý, odmítnutý Karel ještě naposledy pomůže Adě a odjíždí do SSSR. Celé ty roky se snaží poznat Adu, uchovává Adinu dávnou fotografii a teď ji to vše prozradí a celé to vzdá.
Tahle holka umí být vtipná i chytrá. Ale z Odvahy to nepoznáte, holt asi neumí psát. Slovo plytké bylo to první, co mne po dočtení napadlo a jak jsem se kouknul do zdejších komentářů, nebyl jsem jediný. Zasazení do padesátých let se vyřeší tak, že se dosadí pár jmen a pojmů z dějepisu pro 2. stupeň (Čepička, Slánský, Stalinova smrt a jeho pomník, měnová reforma) a o moc víc už jich nenajdete. Reálie nezná, takže je raději moc nepopisuje a tam kde ano, tam to připomíná paralelní vesmír (řadový estébák opravdu nedokázal zařídit vše na světě, JZD nemělo adresu s PSČ, stavebním dělníkům neskončil pracovní týden v pátek odpoledne a neodjeli na víkend). V tomto kontextu mi přijde komické poděkování Karin Lednické, která s historií pracuje úplně jinak. Postavy, jejich jednání a komunikace nelogické až pitomé. (Takže vlastně reálné? O tom musím ještě popřemýšlet.) Dalším titulům se raději vyhnu.
Příjemné překvapení. Ne že by mě předchozí knížky od Markéty Lukáškové nebavily (četla jsem teda jen Lososa a Pandu), ale brala jsem je spíš trochu jako holčičí oddechovku.
Tentokrát to bylo jiné, struktura příběhu byla pojata netradičně, líbila se mi čtivost, v některých situacích přístup, reakce hlavní hrdinky a hlavně to, jak se postupně odkrývá pozadí příběhu.
Na druhou stranu si nejsem úplně jistá, co vlastně bylo smyslem celého vyprávění- to, že všechno je relativní, věci nejsou takové, jaké se zdají být... nebo ještě něco jiného (?). Protože jisté je, že následky svých zásadních životních rozhodnutí jsme asi schopni doopravdy vyhodnotit až s odstupem řady let a po pochopení všech souvislostí.
Markéta Lukášková je rozhodně autorkou, která mě prozatím nezklamala.
Tentokrát přichází s velmi zajímavým počinem, ve kterém se zabývá tím, zda-li je odvaha říct ano, či naopak ne. Děj se odehrává v 50. letech minulého století a sleduje židovku Adu, jež je před toto rozhodnutí postavena. Příběh následně sleduje obě varianty dokazující, jak snadno nám dokáže pouhé rozhodnutí změnit život.
Šanci zaujmout má především období dění a napětí, se kterým sledujete, jak se vše vyvrbí. Jen mě ve výsledku mrzí, že kniha nebyla rozsáhlejší. Dějové linky mi v určitých momentech přišly uspěchané a nedotažené do konce. Jinak můžu titul velmi doporučit!
Ale, od ML je to má prvotina. Nevím proč se mi kniha ze začátku těžce četla. Dost mě taky otravovalo, že jsem ji četla autorčiným hlasem (díky Chumelenici). Naštěstí, jak jsem se ale dostávala do děje, tak to přešlo a kniha mě krásně pohltila. Moc se mi líbil i twist v ději a skok do alternativy příběhu.
Musím se ale přiznat, že když jsem na čtečce viděla podezřele vysoké % přectenosti značící blížící se konec, modlila jsem se, aby to nedopadlo přesně tak, jak to dopadlo.
Taky jsem ocenila, že krom hlavní hrdinky mě dost často srala i vedlejší postava Anny. Postavy byly tedy zjevně vykresleny dobře.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Je to všechno. Odvaha vás nechá nervózně sedět na okraji židle, zmuchlá vás a pak vás vyplivne a vy si zkuste vybrat, která odpověď na otázku "Vezmete si mě?" Je ta správná. Doteď sama nevím. Ono se to pěkně morálně soudí, když víte, jak příběh dopadne. Hlavní hrdinka ale tuhle výhodu nemá. Zajímavý způsob, jak čtenáře donutit zkusit si zahrát roli morálního soudce.
Jakmile jsem Odvahu otevřela, musela jsem číst dál a dál a i když jsem ji třeba na chvíli zavřela, musela jsem na ten příběh pořád myslet. A přesně to u knih hledám a potřebuju. Málokdy se mi to podaří s jiným žánrem než detektivkou nebo fantasy, tady to přišlo hned. Doporučuji všema deseti
Rozhodně originálně napsaná kniha se zajímavými myšlenkovými pochody, které vám nabízí možnosti. Také přináší i další informace, o nichž se moc neví a o nichž se mlčelo. Taková tvrdá poválečná realita. Trochu jsem se i zmítala mezi tím, jestli se mi kniha líbí nebo ne. Ale jde vskutku o kvalitní kousek, který rozhodně stojí za přečtení pro ten obsah, který přináší. Nicméně, asi kvůli tomu šrumu kolem této knihy jsem od čekala ještě mnohem více. Ano, zajímavý a neotřelý koncept podání a stylizace. Nicméně, postavy mi nebyly nejsympatičtější. A tak nějak to wow se nedostavilo. Hodnotná je. Přínosná ano, ale prostě to srdce si zcela nezískala. Možná, bez očekávání by na tom byla lépe.
Úvodní pasáže mě chytly. ANO bylo zajímavé v tom, jak se Ada vyrovnává se situací, tedy s obchodem manželství za materiální a profesní zajištění. Méně mě bavila Adina amatérská detektivní činnost, i s ohledem na to, že k ničemu nevedla. Nechtěla by postava v její pozici spíše zjistit, čím se její manžel zabývá? NE už zajímavé bylo pouze v tom, že se dovysvětlily některé nedokreslné situace z ANO (jako třeba vila naproti sovětskému velvyslanectví). I vzhledem k nejednoznačnosti důsledků volby ANO mi přišlo vykreslení důsledků volby NE jednoznačně pozitivní až nabarvené na růžovo.
This entire review has been hidden because of spoilers.
3,5* U této knihy se mi potkalo hned několik paradoxů. Předně se mi hrozně dobře četla. A teď ty ale... Zpočátku jsem vůbec netušila, kdy se děj odehrává - jasně spousta věcí byla návodná, ale řeč, prostředí, všechno bylo takové bezprizorní. Když už jsem se nějak chytila, absolutně jsem neporozuměla šablonovitosti postav. Přišly mi absolutně bezcitné, bez obav a jakýchkoliv emocí. Poslední ale byla motivace jednoho z hlavních hrdinů. Sry, ale to prostě kulhalo. I přes všechna ale jsem si nakonec čtení užila.