What do you think?
Rate this book
Duše národa
Nejznámější český marketér. Tvůrce bezprecedentních kampaní. Expert na průzkum trhu, jemuž lidé řekli svá nejtajnější přání, obavy a cokoliv, na co se jich zeptal. Ví, jak položit správnou otázku a jak hned využít odpověď. Expert na sociální sítě, kde si povídal s miliony lidí. Spolutvůrce fenoménu Babiš. Z politické strany, která měla 0,3 %, spoluvytvořil hnutí, které vyhrávalo deset let všechny volby, nebo v nejhorším případě aspoň vždy dodal číslo, které tu nebylo.
Kluk z ulice, kterého vyhodili už ze základní školy. V této knížce poprvé odhaluje svůj způsob práce s lidmi, koučing, naslouchání, pokročilé mentální techniky, vizualizace a práci s komfortní zónou. Jak se mu povedlo celé roky držet v preferencích 30 %? Jak vypadá jeho den, jaká je struktura jeho týmu, co čte a co nečte, koho považuje za relevantního? Proč má raději Balenciagu než Pradu, i když se nedá nosit? Je povrchní? Co si umí vychutnat? Proč deset let nespal a dřel jak magor?
Proč rád chodí pěšky nebo jezdí tramvají? Jak ho napadl název „Duše národa“? Kde je hranice provokace a také jak se ze sebe a z čehokoliv, promiňte, neposrat? Proč ho svrbí ruce, když vidí příležitost nebo talent, který nejsou jiní schopni rozpoznat a využít, i když je to úhlavní soupeř? Jak vymýšlí kampaně mimoděk při čištění zubů nebo na přechodu pro chodce? Jak mu chodí nápady? Co to je ten „pocit“? Prozradíme hned. Rezonance s tím, co prožívá v té chvíli celá společnost.
Proč děsil lidi tím, že migranti zaberou jejich chalupy? Byla to pravda? Metafora? Aproximace? Co je pravda a co je úhel pohledu? Filozofický kroužek. Proč je mu dobře, když ho někdo hejtuje, a proč ho to roky nabíjelo? Tvůrce knih, které má doma 800 000 lidí. Autor formátů s masovým zásahem, které neváhá kdykoliv opustit. Ano, tenhle text je trochu přepal, ale dobře se vám čte, nemám pravdu? Protože jsem ho tak napsal. Kniha se vám bude číst ještě líp.
Kluk z ulice, kterého vyhodili už ze základní školy. V této knížce poprvé odhaluje svůj způsob práce s lidmi, koučing, naslouchání, pokročilé mentální techniky, vizualizace a práci s komfortní zónou. Jak se mu povedlo celé roky držet v preferencích 30 %? Jak vypadá jeho den, jaká je struktura jeho týmu, co čte a co nečte, koho považuje za relevantního? Proč má raději Balenciagu než Pradu, i když se nedá nosit? Je povrchní? Co si umí vychutnat? Proč deset let nespal a dřel jak magor?
Proč rád chodí pěšky nebo jezdí tramvají? Jak ho napadl název „Duše národa“? Kde je hranice provokace a také jak se ze sebe a z čehokoliv, promiňte, neposrat? Proč ho svrbí ruce, když vidí příležitost nebo talent, který nejsou jiní schopni rozpoznat a využít, i když je to úhlavní soupeř? Jak vymýšlí kampaně mimoděk při čištění zubů nebo na přechodu pro chodce? Jak mu chodí nápady? Co to je ten „pocit“? Prozradíme hned. Rezonance s tím, co prožívá v té chvíli celá společnost.
Proč děsil lidi tím, že migranti zaberou jejich chalupy? Byla to pravda? Metafora? Aproximace? Co je pravda a co je úhel pohledu? Filozofický kroužek. Proč je mu dobře, když ho někdo hejtuje, a proč ho to roky nabíjelo? Tvůrce knih, které má doma 800 000 lidí. Autor formátů s masovým zásahem, které neváhá kdykoliv opustit. Ano, tenhle text je trochu přepal, ale dobře se vám čte, nemám pravdu? Protože jsem ho tak napsal. Kniha se vám bude číst ještě líp.
422 pages
Published April 1, 2024
6 people are currently reading
23 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 12 of 12 reviews
September 26, 2024
Kde se tady můžu zabít?
Krize, kňourání, koniny.
Masivní hňupovina. Nebo, jak říká můj kamarád Jonáš, explozivní smršť hoven.
Spoiler: To, co autor dělal, obhajuje tím, že makal jako kůň. Já jsem posledních 10 let stavěla na Sibiři lágry, do kterých zavřeli stovky tisíc lidí. Aspoň jsem něco dělala. Aspoň jsem za něčím šla a něco změnila. Co jste dělali vy?
No nevim.
Vylívání srdíčka prolínající se s úvahami nad obsahem nákupního košíku. Meh. Taky mě to občas svádí k tomu pohonit si nad tím, kolik vydělávám a jak drahý věci si můžu dovolit. Aspoň vidím, jak trapný to je. A bejt trapnej je nejhorší prohřešek, abych citovala autora.
Lítost. Ta se při čtení dostavovala taky. Aspoň je vidět, že nejsem psychopatka. Nebo sociopatka. Rozdíl si ještě nastuduju. Jo, lítost. Vidím postaršího muže, jak sedí sám v holobytě a objednává si předražený oblečení na internetu. A je sám. Jen s obsahem svýho virtuálního košíku. A tak aspoň píše o tom, co si zrovna objednává. Ať se to všichni dozvědí, když není komu to říct osobně. Počkat! To měl bejt název týhle knihy!
Prosím, ať nedopadnu stejně. Ať si drahejma věcma nedokazuju, že moje existence je výjimečná.
Takže, kde jsem to skončili? Povýšenecký rady samozvanýho nejlepšího českýho marketéra. Odhazovaný s mírným odporem k plebsu, kterej knihu právě drží v ruce. Ale šikovně zabalený díky velkýmu V ve slově Vám jako speciální tajnůstkářskej, osobní, intimní projekt. To se povedlo. Jestli se ještě jednou zmíní o Tereze, tak mi jebne.
Jedna z nejotravnějších věcí vůbec je takovej ten pseudo humor, jak řeknete třeba (pozor, spoiler): Měl bych dostat státní vyznamenání za záchranu obyvatelstva. A reakce okolí je: Ses posral, ne? A vy řeknete: To máš fakt mizernej smysl pro humor, nepoznáš, že je to vtip? Akorát že on není, viď? Ty to víš. Já to vím. Všichni to víme. Ale není jak to dokázat. A tímhle je ta knížka narvaná.
Tisíckrát ohraný ohánění se Havlem. Milionkrát, proboha, už s tím přestaň, máš na víc!!! přirovnávání opozice, tý tehdejší Babišovy opozice, k StB a minulýmu režimu. Meh na druhou.
Knížku jsem dočetla. Byla jsem fascinovaná tím, jak je mi autor šíleně nesympatickej. A že to furt roste. Půjčila jsem si ji v knihovně, aby za ni nedostal ani korunu.
Hej, existujou knihovny, to jsou takový prostory, kde se můžete fakt hodně vzdělávat za 60 korun ročně.
Mohla bych napsat celou knihu. Ale mám ještě nějakou sebereflexi.
Vidíš, Máro? Není to tak těžký psát jako ty. Dočetl jsi to až sem, viď?
Krize, kňourání, koniny.
Masivní hňupovina. Nebo, jak říká můj kamarád Jonáš, explozivní smršť hoven.
Spoiler: To, co autor dělal, obhajuje tím, že makal jako kůň. Já jsem posledních 10 let stavěla na Sibiři lágry, do kterých zavřeli stovky tisíc lidí. Aspoň jsem něco dělala. Aspoň jsem za něčím šla a něco změnila. Co jste dělali vy?
No nevim.
Vylívání srdíčka prolínající se s úvahami nad obsahem nákupního košíku. Meh. Taky mě to občas svádí k tomu pohonit si nad tím, kolik vydělávám a jak drahý věci si můžu dovolit. Aspoň vidím, jak trapný to je. A bejt trapnej je nejhorší prohřešek, abych citovala autora.
Lítost. Ta se při čtení dostavovala taky. Aspoň je vidět, že nejsem psychopatka. Nebo sociopatka. Rozdíl si ještě nastuduju. Jo, lítost. Vidím postaršího muže, jak sedí sám v holobytě a objednává si předražený oblečení na internetu. A je sám. Jen s obsahem svýho virtuálního košíku. A tak aspoň píše o tom, co si zrovna objednává. Ať se to všichni dozvědí, když není komu to říct osobně. Počkat! To měl bejt název týhle knihy!
Prosím, ať nedopadnu stejně. Ať si drahejma věcma nedokazuju, že moje existence je výjimečná.
Takže, kde jsem to skončili? Povýšenecký rady samozvanýho nejlepšího českýho marketéra. Odhazovaný s mírným odporem k plebsu, kterej knihu právě drží v ruce. Ale šikovně zabalený díky velkýmu V ve slově Vám jako speciální tajnůstkářskej, osobní, intimní projekt. To se povedlo. Jestli se ještě jednou zmíní o Tereze, tak mi jebne.
Jedna z nejotravnějších věcí vůbec je takovej ten pseudo humor, jak řeknete třeba (pozor, spoiler): Měl bych dostat státní vyznamenání za záchranu obyvatelstva. A reakce okolí je: Ses posral, ne? A vy řeknete: To máš fakt mizernej smysl pro humor, nepoznáš, že je to vtip? Akorát že on není, viď? Ty to víš. Já to vím. Všichni to víme. Ale není jak to dokázat. A tímhle je ta knížka narvaná.
Tisíckrát ohraný ohánění se Havlem. Milionkrát, proboha, už s tím přestaň, máš na víc!!! přirovnávání opozice, tý tehdejší Babišovy opozice, k StB a minulýmu režimu. Meh na druhou.
Knížku jsem dočetla. Byla jsem fascinovaná tím, jak je mi autor šíleně nesympatickej. A že to furt roste. Půjčila jsem si ji v knihovně, aby za ni nedostal ani korunu.
Hej, existujou knihovny, to jsou takový prostory, kde se můžete fakt hodně vzdělávat za 60 korun ročně.
Mohla bych napsat celou knihu. Ale mám ještě nějakou sebereflexi.
Vidíš, Máro? Není to tak těžký psát jako ty. Dočetl jsi to až sem, viď?
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 22, 2024
Z knihy se dozvite spise o dusi Marka Prchala. Mysli si ze je nejlepsi politicky marketer, potrebuje porad soutezit a vyhravat, jen politiku idei si plete s rizenim statu podle pruzkumu. Je povrchni a ke vsemu pristupuje podle znacek a ceny. V cca pulce knihy trosku nervozni a v zaveru je filozoficky. Asi toho hodne precetl, videl a nacestoval, ale stastnym ho to neudelalo…
May 29, 2024
"Je to vrchol, nebo dno?" klade si autor otázku na konci knihy. Sám nevím. Je to něco jako deník, kdy autor evidentně v náhodných časech sednul k počítači a napsal, co měl zrovna na mysli. Někdy o filozofii, někdy o marketingu, někdy o Babišovi, někdy o Tereze, někdy o Slovensku, někdy o nákupech.
Nicméně, jak sám říká, hlavní je to nehrát safe", což si odnáším jako jednu ze dvou věcí. Tou druhou je nepoužívat lomítko v dotaznících, protože lidé musí přemýšlet, co to znamená, což je myšlenkový krok navíc.
Kniha se mi líbila, ale zároveň ji nikomu nedoporučuji.
Nicméně, jak sám říká, hlavní je to nehrát safe", což si odnáším jako jednu ze dvou věcí. Tou druhou je nepoužívat lomítko v dotaznících, protože lidé musí přemýšlet, co to znamená, což je myšlenkový krok navíc.
Kniha se mi líbila, ale zároveň ji nikomu nedoporučuji.
September 6, 2024
Dávám dvě, protože jsem chvíli měla pocit, že kdyby autor poslech mámu, na formu deníku se vysral a napsal román o stárnoucim, relativně úspěšnym týpkovi, kterej se tak nějak plácá životem a hledá to svoje místečko, víšco, trochu existencialismus, Houellebecq vibes, sem tam filozofie, sem tam nenucenej humor, no prostě z toho mohla vylézt na český poměry docela zajímavá věc. Ty pasáže, kdy píše o svym vnitřnim světě, byly to nejlepší, co tahle slátanina nabízí. Jako marketingová příručka je to zcela o hovně, kromě PERCEPCE a 80 % dělá vizuál nám to o marketingu neřekne zhola nic. Ty politologický kecy byly úplnej úlet, to jsem se bavila dost (všichni touží po jednobarevný vládě? Mařeno, tady nejsi v Maďarsku). Co se týče plynutí textu, v zájmu autora lze jen doufat, že dokáže udržet moč o něco líp, než svoje myšlenky. To odskakování k random píčovinám v každym druhym řádku bylo útrpný.
May 12, 2025
Fascinujúce koľko balastu sa dá vopchať do 408 strán textu terapeutickej spovede washed up päťdesiatnika snažiaceho sa reconcillovať svoj spasiteľský komplex s nepriaznivou realitou a presvedčiť všetkých čitateľov knihy ktorú si vydal sám, že je ešte chytrejší, sčínatejší a scestovanejší než sme si na základe jeho povesti mysleli. Na Prchalových nekonečných flexoch o tom, čo si hodil na Farfetchi do košíka (Prada! YSL!!) alebo čo v ktorom globálnom meste (LA! New York!! Hongkong!!!) zažil je humorné ako je to očividne čisto len malomeštiansky (alebo malokrajinský?) flexík človeka kompenzujúci nedostatok solídneho systematického vzdelania a kultúrnosti výletmi do veľkého sveta počas ktorých niečo chvíľočku cíti.
Tak ale toto nie je zrovna nič nové - pre Prchalovu demografickú skupinu je v niečom táto, v podstate priehľadnosť, ešte osviežujúca - a zaujímavejšie než jeho tirády o osobnom živote sú pre mňa teda krátke pasáže o tom ako vníma politiku, politický marketing a jeho prácu s Babišom.
Prchalova nafúknutá povesť vychádza do istej miery z toho že Saša Braun, ktorý reálne viedol u Babiša polling, nemá rád spotlight a má skutočnú prácu pre globálnu komunikačnú firmu, Marek Hanč sa cíti guilty za všetko čo s Babišom porobili, Lucie Kubovičová hrá old money cosplay a Petr Topinka sa vyhne spotlightu kedykoľvek sa na neho môže pozornosť uprieť.
Preto tu máme knihu od Máru, ktorého pointy sú často buď extrémne prvoplánové a basic (80% dojmu z televíznych debát je o oblečení a vystupovaní - fakt?), zamerané na veci ktoré sú dôležité pre neho no v realite majú hrozne malý impact (nekonečné kecy o tom, ako robí fotenia) či simplistické pasáže o tom, že treba aby bolo z politika cítiť emóciu a leadership (ono sa dá analyticky povedať že Fico je profesionál a analyzovať prvky jeho komunikácie ktoré tomu pomáhajú, alebo sa dá byť len očarený, ako tuto pán Mára).
Prchalove limitácie vo vnímaní politického marketingu podľa mňa najlepšie vystihuje jeho teória politických strán, kde v podstate hovorí o tom, ako naivné sú tzv. "Programové strany"- aj keď teda veľmi zdieľam jeho assesment o tom, že napriek programu nevedia čo s mocou robiť až ju raz dostanú. Lepším riešením sú podľa neho "Marketingovo-orientované strany", teda vychádzajúce z prieskumu trhu na ktorý sa napasujú produkt - čo mi trochu pripomína vtip z SNL o tom ako sa Oompa-Loompy (z Charlie and the Chocolate Factory) sťažujú, že im Willy Wonka hovorí že chce "chocolate that makes kids dream silly dreams" (yeah, what about it?). Teda, ľudskou rečou, nie všetko čo polluje well je reálny produkt.
Problém tohto prístupu však bol krásne viditeľný počas poslednej Babišovej vlády - nesúlad a disconnect medzi vládnutím a marketingom. Keď vám totiž robia komunikáciu len ľudia ako Prchal, ktorí síce môžu donekonečna riešiť wording postov na Facebooku, no nemajú šajnu o tom, ako reálne vymyslieť a implementovať akúkoľvek náročnú policy ktorá má potenciál reálne niečo v krajine zmeniť, ostáva vám neustále predávanie pekného pocitu - na ktorom sa dajú vyhrať voľby, no len istú dobu (pokiaľ vás samozrejme nevystrieda iná skupinka, ktorej to vládnutie tiež moc nejde).
Ale zároveň ukazuje ako sa dopracoval k jeho prchalovským spendom - v istých fázach je celkom vtipný, vie opísať segmentačný proces a vytvoriť u svojho principal pocit dôležitosti. Vie "ísť na hranu" a povedať veci ktoré by sa viac konformní ľudía častokrát ostýchali povedať alebo ich povie štýlom, ktorý je zaujímavejší. To často stačí.
Zaujímavé mi prišlo jeho opisovanie intenzity života marketingového poradcu premiéra - škoda že tam toho nebolo trochu viac o opise reálnych komunikačných procesov ktoré mali a menej o tom, aký sveter si kedy vzal Babiš na ktoré fotenie. Lebo hej, segmentácia, prieskumy, focusky, polarizácia tém, všetko super - len takto sa predáva tak 5 politických tém, nie reforma kurikula na stredných školách - ktorú komunikovať tiež musíte, ak chcete aby sa niečo reálne stalo.
Táto recenzia môže vyznieť že ma táto kniha nejako extrémne nahnevala. Alebo že k nej cítim nejaké silné emócie.
Nie, vôbec nie. Len je proste zle napísaná a bavilo ma povedať to takto. Prchal by, myslím, approvoval.
Tak ale toto nie je zrovna nič nové - pre Prchalovu demografickú skupinu je v niečom táto, v podstate priehľadnosť, ešte osviežujúca - a zaujímavejšie než jeho tirády o osobnom živote sú pre mňa teda krátke pasáže o tom ako vníma politiku, politický marketing a jeho prácu s Babišom.
Prchalova nafúknutá povesť vychádza do istej miery z toho že Saša Braun, ktorý reálne viedol u Babiša polling, nemá rád spotlight a má skutočnú prácu pre globálnu komunikačnú firmu, Marek Hanč sa cíti guilty za všetko čo s Babišom porobili, Lucie Kubovičová hrá old money cosplay a Petr Topinka sa vyhne spotlightu kedykoľvek sa na neho môže pozornosť uprieť.
Preto tu máme knihu od Máru, ktorého pointy sú často buď extrémne prvoplánové a basic (80% dojmu z televíznych debát je o oblečení a vystupovaní - fakt?), zamerané na veci ktoré sú dôležité pre neho no v realite majú hrozne malý impact (nekonečné kecy o tom, ako robí fotenia) či simplistické pasáže o tom, že treba aby bolo z politika cítiť emóciu a leadership (ono sa dá analyticky povedať že Fico je profesionál a analyzovať prvky jeho komunikácie ktoré tomu pomáhajú, alebo sa dá byť len očarený, ako tuto pán Mára).
Prchalove limitácie vo vnímaní politického marketingu podľa mňa najlepšie vystihuje jeho teória politických strán, kde v podstate hovorí o tom, ako naivné sú tzv. "Programové strany"- aj keď teda veľmi zdieľam jeho assesment o tom, že napriek programu nevedia čo s mocou robiť až ju raz dostanú. Lepším riešením sú podľa neho "Marketingovo-orientované strany", teda vychádzajúce z prieskumu trhu na ktorý sa napasujú produkt - čo mi trochu pripomína vtip z SNL o tom ako sa Oompa-Loompy (z Charlie and the Chocolate Factory) sťažujú, že im Willy Wonka hovorí že chce "chocolate that makes kids dream silly dreams" (yeah, what about it?). Teda, ľudskou rečou, nie všetko čo polluje well je reálny produkt.
Problém tohto prístupu však bol krásne viditeľný počas poslednej Babišovej vlády - nesúlad a disconnect medzi vládnutím a marketingom. Keď vám totiž robia komunikáciu len ľudia ako Prchal, ktorí síce môžu donekonečna riešiť wording postov na Facebooku, no nemajú šajnu o tom, ako reálne vymyslieť a implementovať akúkoľvek náročnú policy ktorá má potenciál reálne niečo v krajine zmeniť, ostáva vám neustále predávanie pekného pocitu - na ktorom sa dajú vyhrať voľby, no len istú dobu (pokiaľ vás samozrejme nevystrieda iná skupinka, ktorej to vládnutie tiež moc nejde).
Ale zároveň ukazuje ako sa dopracoval k jeho prchalovským spendom - v istých fázach je celkom vtipný, vie opísať segmentačný proces a vytvoriť u svojho principal pocit dôležitosti. Vie "ísť na hranu" a povedať veci ktoré by sa viac konformní ľudía častokrát ostýchali povedať alebo ich povie štýlom, ktorý je zaujímavejší. To často stačí.
Zaujímavé mi prišlo jeho opisovanie intenzity života marketingového poradcu premiéra - škoda že tam toho nebolo trochu viac o opise reálnych komunikačných procesov ktoré mali a menej o tom, aký sveter si kedy vzal Babiš na ktoré fotenie. Lebo hej, segmentácia, prieskumy, focusky, polarizácia tém, všetko super - len takto sa predáva tak 5 politických tém, nie reforma kurikula na stredných školách - ktorú komunikovať tiež musíte, ak chcete aby sa niečo reálne stalo.
Táto recenzia môže vyznieť že ma táto kniha nejako extrémne nahnevala. Alebo že k nej cítim nejaké silné emócie.
Nie, vôbec nie. Len je proste zle napísaná a bavilo ma povedať to takto. Prchal by, myslím, approvoval.
September 22, 2024
Firmy předstírají, že mají hodnoty. Chybějí příběhy.
Babiš byl příběh…
Až dneska jsem dočetl autobiografický deník, ve kterém Marek Prchal přibližuje, jak v žoldu Andreje Babiše rozvracel národ tak dlouho, až ho spojil.
Nenechal jsem si recenzi schválně na den po volbách. Knihu jsem hltal přes prázdniny, ale jak začal školní rok, přišla spousta obvyklých povinností. Teď se to ale krásně sešlo!
Přečíst či nečíst? Ryze statisticky: Goodreads 2,82, česká Databáze knih 31 %.
Knihy se ale přece nečtou podle toho, co si o nich myslí ostatní čtenáři. Aspoň já si recenze čtu většinou až poté, co si sám udělám vlastní názor.
Obsahuje v podstatě tři vrstvy, které se neustále překrývají - zákulisí z práce pro Babiše, rady a tipy týkající se marketingu a pohled pod slupku autora národu známého coby Mára.
Odvahu odkrýt svoji vlastní duši oceňuju - i když mi přijde nejslabší. Dodává ale potřebný kontext a drží určitou beletristickou linku.
Psát Marek umí. Už začátek mě zaujal (“kde se tady můžu zabít?”). Umí získat čtenářovu pozornost a vtipně kombinovat osobní a odbornou část (“první rande”).
Obvykle to nedělám, ale do téhle knihy jsem si od prvních stránek začal tužkou dělat poznámky a podtrhávat pasáže, ke kterým se občas vrátím. Z mého pohledu je to zajímavá učebnice komunikace.
Určitě by si ji ale měli přečíst v konkurenčních politických stranách. Už včera jsem v tvítu shrnul svoje pocity z jejich amatérismu.
“Budoucnost je v myšlení out of the box, ne v útrpném vykazování, čím jste dobří. Petr Fiala by si v klidu mohl dovolit strategii telling truth, kdy by řekl občanům na férovku, že se v pár věcech mýlili. Odpustí mu to. Pochopí. Zvedne se popularita,” píše třeba Prchal. Stopro souhlas!
O hnutí STAN pak píše, že jako značka nemá obsah, je to spíš síť poboček než značka, spíš Zásilkovny v trafice než McDonald’s, a o Rakušanovi, že celou dobu nevystupuje za stranu, ale za sebe. Trefné!
A taky zmiňuje, že Češi dvakrát ve velkých volbách (2021 a 2023) volili proti něčemu, vůbec se nezajímali o to, jestli strany hájí jejich požadavky. Dneska víme, že stejný motiv stál za volbami i letos - i když politické póly se otočily. A mě napadá, že i v roce 1989 jsme cinkali klíči spíš proti komoušům, než že by nám šlo o blahobyt a demokracii.
Z osobních kapitol se mi líbí ty, kde se Marek nestydí ukázat svoje citlivá místa. Je jich hodně, ale super je jedna věc, kterou ho naučili v blázinci, kde byl kvůli chlastu (najdete ji na str. 397).
V Prchalově knížce je hodněkrát ego (jeho vlastní shrnutí - viz strana 45).
Což je ale v tomto případě dobře. Možná trochu marketingový trik, tipuju, že do určité míry stylizace, jak se vyrovnat s vlastní nejistotou.
Titul zaujal i “velká” média - zběžně jsem našel v monitoringu 83 článků (což není extra moc, ale taky ne zrovna málo). Výstižná je zářijová recenze Tvaru: “talent génia sociálních sítí nespočívá v elaborátech, ale v umění zkratky”.
Strávil jsem s knihou dost času, přijde mi fér dát jí čtyři hvězdy.
Babiš byl příběh…
Až dneska jsem dočetl autobiografický deník, ve kterém Marek Prchal přibližuje, jak v žoldu Andreje Babiše rozvracel národ tak dlouho, až ho spojil.
Nenechal jsem si recenzi schválně na den po volbách. Knihu jsem hltal přes prázdniny, ale jak začal školní rok, přišla spousta obvyklých povinností. Teď se to ale krásně sešlo!
Přečíst či nečíst? Ryze statisticky: Goodreads 2,82, česká Databáze knih 31 %.
Knihy se ale přece nečtou podle toho, co si o nich myslí ostatní čtenáři. Aspoň já si recenze čtu většinou až poté, co si sám udělám vlastní názor.
Obsahuje v podstatě tři vrstvy, které se neustále překrývají - zákulisí z práce pro Babiše, rady a tipy týkající se marketingu a pohled pod slupku autora národu známého coby Mára.
Odvahu odkrýt svoji vlastní duši oceňuju - i když mi přijde nejslabší. Dodává ale potřebný kontext a drží určitou beletristickou linku.
Psát Marek umí. Už začátek mě zaujal (“kde se tady můžu zabít?”). Umí získat čtenářovu pozornost a vtipně kombinovat osobní a odbornou část (“první rande”).
Obvykle to nedělám, ale do téhle knihy jsem si od prvních stránek začal tužkou dělat poznámky a podtrhávat pasáže, ke kterým se občas vrátím. Z mého pohledu je to zajímavá učebnice komunikace.
Určitě by si ji ale měli přečíst v konkurenčních politických stranách. Už včera jsem v tvítu shrnul svoje pocity z jejich amatérismu.
“Budoucnost je v myšlení out of the box, ne v útrpném vykazování, čím jste dobří. Petr Fiala by si v klidu mohl dovolit strategii telling truth, kdy by řekl občanům na férovku, že se v pár věcech mýlili. Odpustí mu to. Pochopí. Zvedne se popularita,” píše třeba Prchal. Stopro souhlas!
O hnutí STAN pak píše, že jako značka nemá obsah, je to spíš síť poboček než značka, spíš Zásilkovny v trafice než McDonald’s, a o Rakušanovi, že celou dobu nevystupuje za stranu, ale za sebe. Trefné!
A taky zmiňuje, že Češi dvakrát ve velkých volbách (2021 a 2023) volili proti něčemu, vůbec se nezajímali o to, jestli strany hájí jejich požadavky. Dneska víme, že stejný motiv stál za volbami i letos - i když politické póly se otočily. A mě napadá, že i v roce 1989 jsme cinkali klíči spíš proti komoušům, než že by nám šlo o blahobyt a demokracii.
Z osobních kapitol se mi líbí ty, kde se Marek nestydí ukázat svoje citlivá místa. Je jich hodně, ale super je jedna věc, kterou ho naučili v blázinci, kde byl kvůli chlastu (najdete ji na str. 397).
V Prchalově knížce je hodněkrát ego (jeho vlastní shrnutí - viz strana 45).
Což je ale v tomto případě dobře. Možná trochu marketingový trik, tipuju, že do určité míry stylizace, jak se vyrovnat s vlastní nejistotou.
Titul zaujal i “velká” média - zběžně jsem našel v monitoringu 83 článků (což není extra moc, ale taky ne zrovna málo). Výstižná je zářijová recenze Tvaru: “talent génia sociálních sítí nespočívá v elaborátech, ale v umění zkratky”.
Strávil jsem s knihou dost času, přijde mi fér dát jí čtyři hvězdy.
Read
November 19, 2024Někdy mě to stálo hodně sil, někdy jsem byla nadšená, někdy vzteklá, často deprimovaná. Jedno je každopádně jistý. Marek Prchal dokáže vyvolat emoce.
Pozitiva:
📗zajímavý pointy o politickým marketingu i marketingu obecně
📗 hodně netradiční forma, jsou to takový jednohubky, krátký kapitolky, který vás nezačnou nudit a dobře u nich udržíte pozornost
Negativa:
📕 nečekejte marketingovou učebnici, MP rád naznačuje a ještě raději nedokončuje
📕 je to dobrej trénink vlastního sebeovládání, ve spoustě věcech mi Prchal přišel na hony vzdálenej mým vlastním přesvědčením a dost mi tím testoval hranice - a nemyslím ani tak jeho pracovní úspěchy (Babiš je, jak vidíme, úspěšnej s i bez svojí OG marketingový party), mnohem větší otazník mám nad tím, jak v knize obnažil celou svoji rodinu
Pro markeťáky každopádně zajímavý čtení, pro reklamní textaře povinný. Prchal píše stejně jako Fico frázuje - na pána. Četlo se to jedním dechem. Odkládala jsem jen, když to bylo příliš ezo nebo depresivní.
Na hvězdičky ohodnotit neumím. Dala bych tomu zároveň jednu a zároveň plnej počet. A tři hvězdy se nehodí, Duše národa je všechno, jen ne průměr.
Pozitiva:
📗zajímavý pointy o politickým marketingu i marketingu obecně
📗 hodně netradiční forma, jsou to takový jednohubky, krátký kapitolky, který vás nezačnou nudit a dobře u nich udržíte pozornost
Negativa:
📕 nečekejte marketingovou učebnici, MP rád naznačuje a ještě raději nedokončuje
📕 je to dobrej trénink vlastního sebeovládání, ve spoustě věcech mi Prchal přišel na hony vzdálenej mým vlastním přesvědčením a dost mi tím testoval hranice - a nemyslím ani tak jeho pracovní úspěchy (Babiš je, jak vidíme, úspěšnej s i bez svojí OG marketingový party), mnohem větší otazník mám nad tím, jak v knize obnažil celou svoji rodinu
Pro markeťáky každopádně zajímavý čtení, pro reklamní textaře povinný. Prchal píše stejně jako Fico frázuje - na pána. Četlo se to jedním dechem. Odkládala jsem jen, když to bylo příliš ezo nebo depresivní.
Na hvězdičky ohodnotit neumím. Dala bych tomu zároveň jednu a zároveň plnej počet. A tři hvězdy se nehodí, Duše národa je všechno, jen ne průměr.
August 18, 2024
Výjimečně česky. To už musí v mém případě být. Autor rozhodně není žádný debil, je mistrem svého řemesla, sečtělý, vládne slovy a díky nim je jako antický Proteus (v pozitivním i negativním slova smyslu). Vlastně má to proteovství i v příjmení. Knížku jsem koupila z druhé ruky, z principu bych ji fungl novou nekoupila. Kteroukoliv, ale tuhle ne. Žádné pikantnosti o Babišovi jsem neočekávala a ani po nich nijak nebažila. Ale v co jsem doufala, byl nějaký projev svědomí. Nula, zero, onanie sebou a dost často výsměch lidem do ksichtu. Ta obálka byla určitě taky záměr, tím jsem si po přečtení dost jistá. Provokace.
Na životě je fajn, že je postavený na rovnováze. Používám to slovo radši než karma.
Pokud vydá druhý díl, shánět už ho nebudu.
Nejlepší na celé knize jsou odkazy na další knihy a hudbu. To můžu.
Na závěr i tak doufám, že se v osobním životě bude mít v budoucnu fajn.
Na životě je fajn, že je postavený na rovnováze. Používám to slovo radši než karma.
Pokud vydá druhý díl, shánět už ho nebudu.
Nejlepší na celé knize jsou odkazy na další knihy a hudbu. To můžu.
Na závěr i tak doufám, že se v osobním životě bude mít v budoucnu fajn.
July 4, 2024
S týmto týpkom to bude všetko alebo nič. Milujete alebo nenávidíte.
Oslobodzuje ma fakt, že som to meno spoznala až keď prišiel na Slovensko robiť kampaň Sulíkovi. Za prchalovské budgety zachraňovať Sasku, ktorej horelo pod zadkom. Nič, poďme späť ku knihe.
Tá je všetko a nič. Nájdete v nej kopu ezo pínd, nejaké užitočné myšlienky (pre marketing), inšpiráciu, veľa odkazov na iné knihy a filmy, hodne omáčky a hlavne - flow mysle muža po 50tke.
Dávam 5*, pretože ma to bavilo od začiatku do konca. Dokonca som si Prchala našla na Instagrame a začala ho sledovať. Zaujal ma.
Oslobodzuje ma fakt, že som to meno spoznala až keď prišiel na Slovensko robiť kampaň Sulíkovi. Za prchalovské budgety zachraňovať Sasku, ktorej horelo pod zadkom. Nič, poďme späť ku knihe.
Tá je všetko a nič. Nájdete v nej kopu ezo pínd, nejaké užitočné myšlienky (pre marketing), inšpiráciu, veľa odkazov na iné knihy a filmy, hodne omáčky a hlavne - flow mysle muža po 50tke.
Dávam 5*, pretože ma to bavilo od začiatku do konca. Dokonca som si Prchala našla na Instagrame a začala ho sledovať. Zaujal ma.
June 6, 2025
Miestami neznesitelne. Dobre napisana ragebait kniha, urcite nie kniha co by v comkolvek zachycovala dusu, naladenie, nastavenie naroda.
V celku je tam pre marketing uzitocnych par viet (doslova, asi 4). Inak som mala skor preneseny pocit trapnosti a lutosti. Cele je to take ako ked ti typek v 50tke vysvetluje svoj spiritualne prebudenie, ale su to len myslienky co ty si mala v 13tich.
V celku je tam pre marketing uzitocnych par viet (doslova, asi 4). Inak som mala skor preneseny pocit trapnosti a lutosti. Cele je to take ako ked ti typek v 50tke vysvetluje svoj spiritualne prebudenie, ale su to len myslienky co ty si mala v 13tich.
July 2, 2024
Kniha sa číta alo rozhovor na káve s jej autorom. Autor tomu hovorí nelineárny spôsob písania, no miestami skákanie z témy na tému pôsobí chaoticky. Napriek tomu zaujme každého koho zaujíma: 1. Babiš, 2. Spôsob aký vyhrať voľby, 3. Farfetch a 4. Introspekcie patdesiatnika.
Displaying 1 - 12 of 12 reviews