Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie. Tento sborník nepřináší ucelený obraz dějin. Vznikl jako reakce na v Česku neviditelné utrpení Palestinců, jako součást kulturní intifády proti snaze vymazat palestinský příběh. Prostřednictvím rodinných příběhů několika Palestinek žijících v Česku nebo Čechů s kořeny v Palestině přinášíme palestinský pohled, který je v českém veřejném povědomí zoufale málo zastoupen. Několik dalších autorů a autorek potom v knize zprostředkovává další kontext povahy okupace, židovské zkušenosti ve vztahu k Izraeli nebo střetu dvou historických pamětí – kolonialismu a holocaustu. Od října 2023 se může zdát, že na širší souvislosti nebo empatii není v české debatě prostor. Tímto sborníkem společně bojujeme proti hlubokému pocitu odcizení. Vysvětlujeme naše pozice, kritizujeme současný stav a promýšlíme alternativy s cílem vytvářet porozumění tváří v tvář probíhající katastrofě v Palestině.
tato kniha je tak moc důležitá. tolik nádherných pasáží o sounáležitosti, lásce, rodině, vztahu ke krajině a zemi. druhá část knihy, která poskytovala kontext a odbornější články, byla hodně obsáhlá, ale opravdu skvěle napsaná. je to tak smutný a opravdový a ach. kniha přibližuje fakt, že se zde setkáváme s dvěma pamětmi: pamětí holocaustu a pamětí kolonizace, a že je potřeba jejich reflexe a taky uvědomění si, že se na tento “konflikt” nedá dívat mřížkami WWII a holocaustu
„Cheme-li se skrz tuto konstrukci dostat k podstatě blízkovýchodního konfliktu, musí paměť holocaustu jako události, v níž se Evropané dopouštěli masakrů na jiných Evropanech, vstoupit do dialogu s pamětí koloniálního útlaku, při němž se Evropané dopouštěli masakrů na ne-Evropanech.”
Je smutné, jak moc nám v českém veřejném prostoru chybí tento pohled na současné dění. Kromě příběhů palestinských osob či těch českých s palestinskými kořeny dostaneme i krátký vhled do historie a toho, jak se v Česku formoval pro izraelský (v mých očích nelze říct jinak než) extremismus v němž teď žijeme. Já jsem vždy byla přesvědčená, že "nemusíme řešit, co se stalo před 50+ lety, abychom viděli, že to co se děje teď, není obhajitelné", ale někteří lidé evidentně žijí v úplně jiném vesmíru. Nejen těm, ale hlavně těm, doporučuji, aby si ve svém životě udělali místo i na hlas, který tady nedostává téměř žádný prostor, hlas, který se mnozí nezdráhají nazvat nelidským.
Osobní příběhy nesmírně bolestivý, ale paradoxně zároveň krásný (rodina, sounáležitost, pozitivní tradice asociované s „bezstarostným“ dětstvím, návrat lidskosti, kterou Palestincům (nejen) česká (nejen) média kontinuálně upírají), kontextový kapitoly zase opravdu velmi zajímavý, poskytující nové úhly pohledu na věc, se kterými jsem se doposud nesetkala (což ale není tak přelomový, protože jiný delší text o téhle problematice jsem zatím nečetla). Moc cením a budu se vzdělávat dál 🍉.
"Jakou budoucnost vidíš ty, tati?" Na tohle měl táta vždycky jasnou odpověď. "Takovou kde jsem stále spojený se svou vlastí. Takovou, ve které jsme svobodní. Musíme si udržet i to málo, co máme. Svou kulturu, hrdost a vzdělání. Svou půdu, fíky, hrozny a moře."
Mí čeští spoluobčané si asi ani neuvědomují, že dehumanizací jiných lidí ohrožují především svou vlastní lidskost.
Je mi až trochu smutno z toho, jak úlevný bylo číst tuhle knížku. Vzhledem k tomu, že česká média o konfliktu píšou striktně z proizraelský perspektivy, přišla jsem si často ve svým trápení sama. Zaměňování podpory Palestiny s podporováním Hamasu, jednostranný informování, kde jsou palestinský oběti ignorovány, potřeba dohledávat si relevantní informace u zahraničních zdrojů… I když to v mojí bublině není tak častý, celospolečenský klima se na vás dřív nebo později podepíše a přichází frustrace. Vidím to i na svým tátovi – jak si poslední dobou připadá nepochopeně, izolovaně, sám. Právě proto jsem hned po přečtení knížky koupila další výtisk a poslala mu ho. Díky za to, i přes bolavý čtení jsem skrz jednotlivý příběhy našla pochopení a útěchu.
Veľmi dôležitá kniha. Podáva historicky podložený obraz systematického potláčania a vyvražďovania Palestínčanov a civilného obyvateľstva podotýkam civilného .Sionistické prirovnávanie situácie v Palestíne k prenasledovaniu židov počas holokaustu a ďalšie zaujímavosti ktorými Izrael obhajuje genocidu vykonávanú na Palestíne.
Tato útlá a jazykově velmi přístupná kniha se mi dostala do rukou hned po dočtení Studené řeky, v níž česká autorka Jana Kothaisová zachycuje osobní vzpomínky rodiny svého palestinského muže a celoživotního uprchlíka, jehož rodiče byli vyhnáni sionisty z domova na území současného židovského státu.
Jestli mám zemřít, ať je to příběh obsahuje zestručnělé rodinné paměti dalších "Čecho-Palestinců" (mimo jiné i dcery autorky Studené řeky), které jsou navíc rozšířené o to, jakým způsobem se vyrovnávají s útokem Hamásu na Izraelce ze 7. října 2023, následnou (a dosud trvající) odvetou Izraele mající katastrofální dopad na palestinské civilisty a s dlouhodobě jednoznačně pro-izraelským přístupem České republiky - svého domova. Dále tito autoři nabízí i vlastní pohled na budoucí vývoj palestinsko-židovského soužití. Sborník obsahuje také velmi zajímavé eseje mapující např. právní třenice pro-palestinského aktivismu, mezinárodní právní otázky a pozice obou znesvářených stran či úspěch izraelského zbrojního průmyslu a mnoho dalších.
Asi prvá kniha, ktorá mi pomohla pochopiť korene neochvejnej a absolútne nekritickej podpore Českej Republiky voči Izraelu (ale aj iných krajín strednej a východnej Európy). V publikácii sú výborne skombinované silné osobné príbehy s viac historickými a teoretickými textami- skrátka je tam všetko, z čoho si môže čitateľstvo vytvoriť ucelený obraz, ktorý nedehumanizuje ale zároveň taktiež nefetišizuje Palestínsky národ, jeho útlak a utrpenie.
Kniha nabízí dlouhodobou perspektivu v osobních příbězích skrze rozdělení osobních příběhů na minulost, přítomnost a budoucnost. To nás nabádá přemýšlet v souvislostech, kontextech a vzhledem k dehumanizaci palestinského obyvatelstva právě v lidskosti a každodennosti. V souvislosti s českých sionistickým smýšlením a podporou genocidy jsem se v ČR (i jakožto bílá češka bez žádných kořenů v Palestině) přestala cítit bezpečně a musela jsem dekonstruovat spoustu svých zažitých vzorců myšlení a chování. Tato kniha je momentem, od kterého se opět mohu začít stavět.
Mega důležitá kniha a pohled, který v českém mediálním prostoru zoufale postrádáme... Přála bych si, abychom si víc naslouchali. Myslím, že pro velkou spoustu by mohla být tahle kniha začátkem. Je ale důležité chtít naslouchat, být ochotný zpochybňovat svá přesvědčení a snažit se na ně nahlížet i z jiné perspektivy. Být tvární a hlavně soucitní. Co se knihy týče, je velmi citlivě zpracovaná a dobře členěná. Dostala jsem vše, co jsem očekávala. Osobní zkušenosti, objektivní náhledy, fakta a informace z minulosti, z celého světa, pocity zoufalství, ale i naděje, rozšiřující literaturu a nové podněty. Myslím, že jako sborník, který jde velmi hluboko do lidského cítění a tak přiměřeně hluboko do celé izraelsko-palestinské problematiky, funguje kniha výborně. Jazyk není zbytečně složitý, ale věcný a čtivý.
Nejsilnější, nejděsivější, ale zároveň nejkrásnější kniha, co jsem tento rok četla. 🤍 Je strašně dobře, že sborník vznikl. Skvělý poměr osobních příběhů a odbornějších kapitol věnujících se palestinsko-izraelskému konfliktu a jeho interpretaci z různých úhlů a perspektiv. Povinná literatura pro všechny v Česku, kde kritika slepé podpory Izraele při páchání genocidy znamená antisemitismus. 😢 Díky autorkám a autorům. 🙌
úžasná kniha odkrýva všetky vrstvy nepochopenia problému Izraela a Palestíny v Česku. dáva hlas Palestinkam a Palestincom, ale aj vedkyniam a vedcom z rôznych oblastí. dôležitá a dobre zostavená kniha.