What do you think?
Rate this book
Rochus
Měli jste na dovolené pocit, že vás někdo sleduje? Možná jste právě unikli jednomu z nás. Nenápadný muž letí z Budapešti do Pekingu přidat se k firmě stojící mimo zákony. Mladá žena dostává nečekanou nabídku poté, co na jihu Itálie spáchá zločin. K tomu se kolem dějí opravdu zvláštní věci: Lidem narůstají křídla i ploutve, sny vstupují do reality a ani kočky nejsou, čím se zdají být. Strhující román o „profesionálních turistech“ v sobě mísí městskou fantasy, magický realismus, bedekr i akční thriller.
- GenresCzech Literature
757 pages, Paperback
First published January 1, 2024
22 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 18 of 18 reviews
Read
September 29, 2024Pokud se o knize Rochus dá říct jedna věc, pak je to postmoderna. Tohle dílo kombinuje tolik žánrů a dějových linek, že kdybych je tu měla vypsat, tak jsme tu ještě dlouho. To ale vůbec není kritika. Na tu bohužel ještě dojde, ale multižánrovost musím vyzdvihnout: je to detektivka, bedekr, thriller s občasnou psychoanalýzou… Ale vůbec to takhle rozkouskovaně nepůsobí. Pravda, občas jsem se v příběhu ztrácela, ani ne tak kvůli dlouhým popisným pasážím, jako kvůli častému střídání postav bez upozornění, o kom teď právě čteme, a poněkud podivnému střídání časů a osob, které mě mátlo.
Magický realismus. To je vlastně další škatulka, do které by se kniha dala zařadit. Naprosto upřímně: já magický realismus opravdu nerada, ale pokud vy ano, pak bych vám knihu určitě doporučila. Stejně tak pokud rádi čtete cestopisy, nebo rádi cestujete. Míst navštívíme opravdu hodně, a detailní popisy možná někoho nudily, ale mě bavily a považuji je za jeden z největších plusů knihy.
Kde jsou plusy, tam jsou ale i mínusy, tady jich pro mě ale bohužel byl dost. Už samotný koncept magického realismu a jakéhosi tajemného svatého a nějakých snových stavů ve světech „mimo“ naši realitu“ fakt nebyl pro mě. To by ale až tak nevadilo, stane se. Co už mi vadilo víc, jsou postavy. Máme více méně dvě hlavní, a obě mi nejen nesedly, ale vysloveně mě štvaly. Občas mi jejich chování přišlo nerealistické, třeba to, jak rychle se srovnaly se svou novou prací.
Hlavní zápletce nemám až tak co vytknout. Od určité chvíle jsem tušila, kam to míří a konec mě trochu zklamal, to je ale o osobní preferenci. Samotný koncept cestujících zabijáků mi přišel dobrý, ale tak, jak byl popsán v knize, mi připadal trochu nereálný, neudržitelný. Na druhou stranu – co já vím. Zatím jsem nikoho nezabila.
Každopádně to, že se mi kniha nelíbila, vůbec neznamená, že byste ji neměli číst! Už jen kvůli tomu cestopisnému aspektu (mapy included). Taky se mi líbil sociální aspekt této knihy, autorovy poznámky o turismu a dalších věcech (kdo jste četli: konec, kdo nečetl, dozví se) A pokud na rozdíl ode mne máte rádi příběhy, kde se realita prolíná s mýty čím dál tím víc, může se klidně stát vaší oblíbenou.
Magický realismus. To je vlastně další škatulka, do které by se kniha dala zařadit. Naprosto upřímně: já magický realismus opravdu nerada, ale pokud vy ano, pak bych vám knihu určitě doporučila. Stejně tak pokud rádi čtete cestopisy, nebo rádi cestujete. Míst navštívíme opravdu hodně, a detailní popisy možná někoho nudily, ale mě bavily a považuji je za jeden z největších plusů knihy.
Kde jsou plusy, tam jsou ale i mínusy, tady jich pro mě ale bohužel byl dost. Už samotný koncept magického realismu a jakéhosi tajemného svatého a nějakých snových stavů ve světech „mimo“ naši realitu“ fakt nebyl pro mě. To by ale až tak nevadilo, stane se. Co už mi vadilo víc, jsou postavy. Máme více méně dvě hlavní, a obě mi nejen nesedly, ale vysloveně mě štvaly. Občas mi jejich chování přišlo nerealistické, třeba to, jak rychle se srovnaly se svou novou prací.
Hlavní zápletce nemám až tak co vytknout. Od určité chvíle jsem tušila, kam to míří a konec mě trochu zklamal, to je ale o osobní preferenci. Samotný koncept cestujících zabijáků mi přišel dobrý, ale tak, jak byl popsán v knize, mi připadal trochu nereálný, neudržitelný. Na druhou stranu – co já vím. Zatím jsem nikoho nezabila.
Každopádně to, že se mi kniha nelíbila, vůbec neznamená, že byste ji neměli číst! Už jen kvůli tomu cestopisnému aspektu (mapy included). Taky se mi líbil sociální aspekt této knihy, autorovy poznámky o turismu a dalších věcech (kdo jste četli: konec, kdo nečetl, dozví se) A pokud na rozdíl ode mne máte rádi příběhy, kde se realita prolíná s mýty čím dál tím víc, může se klidně stát vaší oblíbenou.
October 24, 2025
Recenzi píšu se zpožděním asi dvou týdnů, kdybych to udělala dřív, bude to nasraná slohovka. Protože tyvole, tahle kniha mě taaaak moc zklamala? Na začátku to vypadalo fakt moc slibně, ještě u prvního(?) intermezza s Gabrielem–andělem a jeho pérem (str. 118) jsem se hihňala, jak je to funny.
Pak ale začalo moje nadšení upadat s tím, jak stránky přibývaly a postavy jen tak pobíhaly z města do města, občas někdo umřel, ale spíš ne. Čekala jsem na tu zápletku, kvůli které celou tuhle šarádu čtu, neb mě bedekry nikdy moc nebraly. A když nakonec přišla (poměrně až ke konci knihy), byla jsem přímo vzteklá, protože ač se to snažilo tvářit nějak tajemně, záhadně a že se teď rozplétá ta celé šmodrchanice, reálně to tak vůbec nevypadalo. No a na konci jsem měla ve dvou bodech chuť knihou hodit, jenže poprvé jsem jela v autobuse a výtisk byl půjčený z knihovny a podruhé jsem byla už prostě jen unavená a radši jsem se jala do hodinového pindání, jak debilní ten děj byl.
Je docela možné, že proběhlo i nějaké to mlácení (bohužel vlastní) hlavy o stůl.
Na tomhle místě bych uvedla seznam honorable mentions, v tomhle případě to jsou spíš shameful mentions
– Mia Khalifa. Je třeba říct víc? Nemyslím. Autorova vlastně až nezdravá fixace na tuhle influencerku (která byla pornoherečkou mrzkých pár měsíců) byla na začátku skoro i zábavná (nebo jsem se to aspoň snažila tak vidět), jenže ono to nebylo pár poznámek jako mrknutím oka. Bylo to všude. Je mi tý holky líto. Grc, grc a ještě jednou grc.
– Hloubka postav je jako louže na nové asfaltové silnici. To znamená že žádná. Většina mých oblíbených knih má právě tuhle stránku hodně rozpracovanou, ale budiž. Nemuselo by to bejt až tak hrozný, kdyby obě hlavní postavy nebyly trapné stereotypy, k tomu ještě byli oba děsně povrchní, pokrytečtí a to typické české pindání se nedalo vydržet. Celou dobu jsem se vlastně o nikom pořádně nic nedozvěděla. Jediná vágně sympatická postava byl Daly a to je dost smutný.
– Logika fungování celé firmy je vytažená z vlhkého snu 14letého kluka o tom, jak by mohli nájemní vrazi vypadat.
– Reálný životopis Mii Khalify na nějakých šest stran. Jaký byl point? Jo, a ten životopis vyprávěl telepatický mořský muž. Voyeuristickej dědek.
– Když jsme už u mořských mužů. Co to sakra bylo za magickej realismus? Co to jako mělo za point? Proč tam byly mořské víly, proč česká Mia Khalifa Většinu času tyhle random průřezy byly naprosto, ale totálně pointless, což chápu, u magického realismu to tak nějak je typické, ale tohle fakt, ale fakt...nemělo smysl.
– To vyvrcholení bylo tak moc debilní, že se mi k tomu nechce nic dalšího psát, nechci o tom ani myslet. Myslím, že stačí moje dva poslední zápisky bezprostředně po tom, co jsem přečetla určité pasáže:
Dvě hvězdy dávám pro to, že i když dej byl fakt kokotina, styl psaní nebyl úplně hroznej a udrželo mě to celou dobu. Bohužel.
Pak ale začalo moje nadšení upadat s tím, jak stránky přibývaly a postavy jen tak pobíhaly z města do města, občas někdo umřel, ale spíš ne. Čekala jsem na tu zápletku, kvůli které celou tuhle šarádu čtu, neb mě bedekry nikdy moc nebraly. A když nakonec přišla (poměrně až ke konci knihy), byla jsem přímo vzteklá, protože ač se to snažilo tvářit nějak tajemně, záhadně a že se teď rozplétá ta celé šmodrchanice, reálně to tak vůbec nevypadalo. No a na konci jsem měla ve dvou bodech chuť knihou hodit, jenže poprvé jsem jela v autobuse a výtisk byl půjčený z knihovny a podruhé jsem byla už prostě jen unavená a radši jsem se jala do hodinového pindání, jak debilní ten děj byl.
Je docela možné, že proběhlo i nějaké to mlácení (bohužel vlastní) hlavy o stůl.
Na tomhle místě bych uvedla seznam honorable mentions, v tomhle případě to jsou spíš shameful mentions
– Mia Khalifa. Je třeba říct víc? Nemyslím. Autorova vlastně až nezdravá fixace na tuhle influencerku (která byla pornoherečkou mrzkých pár měsíců) byla na začátku skoro i zábavná (nebo jsem se to aspoň snažila tak vidět), jenže ono to nebylo pár poznámek jako mrknutím oka. Bylo to všude. Je mi tý holky líto. Grc, grc a ještě jednou grc.
– Hloubka postav je jako louže na nové asfaltové silnici. To znamená že žádná. Většina mých oblíbených knih má právě tuhle stránku hodně rozpracovanou, ale budiž. Nemuselo by to bejt až tak hrozný, kdyby obě hlavní postavy nebyly trapné stereotypy, k tomu ještě byli oba děsně povrchní, pokrytečtí a to typické české pindání se nedalo vydržet. Celou dobu jsem se vlastně o nikom pořádně nic nedozvěděla. Jediná vágně sympatická postava byl Daly a to je dost smutný.
– Logika fungování celé firmy je vytažená z vlhkého snu 14letého kluka o tom, jak by mohli nájemní vrazi vypadat.
– Reálný životopis Mii Khalify na nějakých šest stran. Jaký byl point? Jo, a ten životopis vyprávěl telepatický mořský muž. Voyeuristickej dědek.
– Když jsme už u mořských mužů. Co to sakra bylo za magickej realismus? Co to jako mělo za point? Proč tam byly mořské víly, proč česká Mia Khalifa Většinu času tyhle random průřezy byly naprosto, ale totálně pointless, což chápu, u magického realismu to tak nějak je typické, ale tohle fakt, ale fakt...nemělo smysl.
– To vyvrcholení bylo tak moc debilní, že se mi k tomu nechce nic dalšího psát, nechci o tom ani myslet. Myslím, že stačí moje dva poslední zápisky bezprostředně po tom, co jsem přečetla určité pasáže:
"Neeeee. Neee. Tyvole to neeee.
Mám chuť tu knihu mrdnout pořádně daleko, ale je z knihovny a zrovna jedu v autobuse.
Ale tyvoleeee, tohle je tak dementní plottwist, že mě to fakt nasralo. Myslela jsem si že to město tam bylo zmíněno náhodou, dopiči" strana 705
"Tak takovou kundovinu jsem nečetla už dávno. Ještě že jsem unavená, jinak bych se nasrala znova. A možná tou knihou i mrdla. Protože tyyyvole, WHAT THE FUCK
Ještě že jsem před chvilkou ragovala bráchovi o celym ději, jinak bych byla ještě víc angry. Totálně pointless kniha. Kundovina. Fakt že jo. A to to vypadalo tak slibně.
ugh" strana 756
Dvě hvězdy dávám pro to, že i když dej byl fakt kokotina, styl psaní nebyl úplně hroznej a udrželo mě to celou dobu. Bohužel.
November 13, 2024
Už vás někdy napadlo, co mají společného kočky, svatý Rochus, nájemní vrazi, James Joyce, Austrálie, motýli, Nymburk, jistá u mužů velmi oblíbená herečka s křestním jménem Mia a Kmotr? Že ne? Tak já vám to tedy povím - všechna tahle místa, lidé i zvířata společně s hromadou dalších utváří příběh tak jedinečný, že se vám na jemu podobný v životě možná nepodaří narazit víc než jednou.
Není tak úplně jednoduché popsat, o čem Rochus je. Jeden by mohl říct, že je to cestopis, jiný, že příběh protkaný magickým realismem a jemným nadpřirozenem, další zase, že akční thriller zaměřený na příběh jedné společnosti, která pod zástěrkou cestovní agentury zaměstnává pozorovatele a likvidátory tvořící dohromady perfektní tým nájemných vrahů.
Ačkoliv zde vystupuje nepřeberné množství postav, ve kterých mi mimochodem překvapivě vůbec nečinilo problémy se orientovat, dalo by se říct, že má příběh dva hlavní hrdiny - jistého nenápadného muže a mladou ženu. Ano, hádáte správně, ani jeden z nich v knize nemá jméno. Už jen to pro vás může být nápovědou, že se nejedná o úplně typickou záležitost. Absence jmen však vůbec ničemu nevadí, ba naopak, ponechává čtenáři prostor pro fantazii a možná jsou mu díky tomu i oba tak trochu bližší.
Na tom, že je Rochus tak rozsáhlým dílem, mají bezesporu svůj podíl četné odbočky k zeměpisným zajímavostem a historickým událostem, ale i jazykové či kulturní vložky, které najdete snad na každé stránce. Možná vás napadne, že v románu o nájemných vrazích musí něco takového působit nepatřičně, opak je ovšem pravdou. Není tu ani jeden řádek navíc, každá reference má svůj význam, vše funguje jako dobře namazaný stroj a každé ozubené kolečko dříve či později zaklapne na své místo.
Po jazykové stránce je tahle knížka tak trochu freestyle. Připravte se na takřka neustálé skoky v používaném čase, osobité obraty a úseky, jež si možná budete muset přečíst hned několikrát, abyste je správně pochopili. Střídá se tu ich-forma s er-formou a stejně tak se každou chvíli střídají vypravěči, kteří možná nebudou vždy tak úplně lidského původu.
Ani se neodvažuji tvrdit, že jsem pobrala každičkou referenci ukrytou v textu (což asi není v silách žádného člověka, kromě samotného autora), můžu ale s jistotou prohlásit, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací nejen o zajímavých místech všude možně po světě, jež bych někdy moc ráda navštívila.
Ačkoliv má tahle bichlička úctyhodných 750 stran, já si užila každou jednu z nich. Častokrát mě potěšily odkazy na filmy nebo místa, která sama znám. Třeba právě Nymburk, zde rozkošně označovaný jako Svinibrod, je pro mě srdeční záležitostí, jelikož jsem se v něm narodila. Stejně tak zbožňuji brněnskou Papilonii, kde jsem se byla podívat už mockrát. Musím zcela nepokrytě smeknout před autorovým přehledem a rozhledem ve všech již zmiňovaných směrech, člověka s tak širokými obzory jen tak nepotkáte.
Samotná hlavní zápletka je dle mého názoru skvěle promyšlená, gradace děje tu funguje velmi dobře. Docela zajímavé je i to, že několik posledních kapitol se vlastně tak nějak odehrává až po konci hlavních událostí. V tuhle chvíli už asi nikoho nepřekvapí, že ani samotný konec není tak docela tradiční. Myslím, že to, co si z něj každý čtenář odnese, dost záleží na jeho individuálním pohledu na svět.
A že vlastně pořád nevíte, jak tohle celé může fungovat a co od knížky čekat? Pak vám asi nezbyde nic jiného, než si Rocha přečíst a dovolit mu, aby si i vás omotal kolem svého, možná trochu špinavého, prstu.
P. S. Sama za sebe doporučuji tuhle knížku číst na přelomu října a listopadu, najdete tu totiž několik vysloveně tematických kapitol, které váš čtenářský zážitek jen prohloubí.
Není tak úplně jednoduché popsat, o čem Rochus je. Jeden by mohl říct, že je to cestopis, jiný, že příběh protkaný magickým realismem a jemným nadpřirozenem, další zase, že akční thriller zaměřený na příběh jedné společnosti, která pod zástěrkou cestovní agentury zaměstnává pozorovatele a likvidátory tvořící dohromady perfektní tým nájemných vrahů.
Ačkoliv zde vystupuje nepřeberné množství postav, ve kterých mi mimochodem překvapivě vůbec nečinilo problémy se orientovat, dalo by se říct, že má příběh dva hlavní hrdiny - jistého nenápadného muže a mladou ženu. Ano, hádáte správně, ani jeden z nich v knize nemá jméno. Už jen to pro vás může být nápovědou, že se nejedná o úplně typickou záležitost. Absence jmen však vůbec ničemu nevadí, ba naopak, ponechává čtenáři prostor pro fantazii a možná jsou mu díky tomu i oba tak trochu bližší.
Na tom, že je Rochus tak rozsáhlým dílem, mají bezesporu svůj podíl četné odbočky k zeměpisným zajímavostem a historickým událostem, ale i jazykové či kulturní vložky, které najdete snad na každé stránce. Možná vás napadne, že v románu o nájemných vrazích musí něco takového působit nepatřičně, opak je ovšem pravdou. Není tu ani jeden řádek navíc, každá reference má svůj význam, vše funguje jako dobře namazaný stroj a každé ozubené kolečko dříve či později zaklapne na své místo.
Po jazykové stránce je tahle knížka tak trochu freestyle. Připravte se na takřka neustálé skoky v používaném čase, osobité obraty a úseky, jež si možná budete muset přečíst hned několikrát, abyste je správně pochopili. Střídá se tu ich-forma s er-formou a stejně tak se každou chvíli střídají vypravěči, kteří možná nebudou vždy tak úplně lidského původu.
Ani se neodvažuji tvrdit, že jsem pobrala každičkou referenci ukrytou v textu (což asi není v silách žádného člověka, kromě samotného autora), můžu ale s jistotou prohlásit, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací nejen o zajímavých místech všude možně po světě, jež bych někdy moc ráda navštívila.
Ačkoliv má tahle bichlička úctyhodných 750 stran, já si užila každou jednu z nich. Častokrát mě potěšily odkazy na filmy nebo místa, která sama znám. Třeba právě Nymburk, zde rozkošně označovaný jako Svinibrod, je pro mě srdeční záležitostí, jelikož jsem se v něm narodila. Stejně tak zbožňuji brněnskou Papilonii, kde jsem se byla podívat už mockrát. Musím zcela nepokrytě smeknout před autorovým přehledem a rozhledem ve všech již zmiňovaných směrech, člověka s tak širokými obzory jen tak nepotkáte.
Samotná hlavní zápletka je dle mého názoru skvěle promyšlená, gradace děje tu funguje velmi dobře. Docela zajímavé je i to, že několik posledních kapitol se vlastně tak nějak odehrává až po konci hlavních událostí. V tuhle chvíli už asi nikoho nepřekvapí, že ani samotný konec není tak docela tradiční. Myslím, že to, co si z něj každý čtenář odnese, dost záleží na jeho individuálním pohledu na svět.
A že vlastně pořád nevíte, jak tohle celé může fungovat a co od knížky čekat? Pak vám asi nezbyde nic jiného, než si Rocha přečíst a dovolit mu, aby si i vás omotal kolem svého, možná trochu špinavého, prstu.
P. S. Sama za sebe doporučuji tuhle knížku číst na přelomu října a listopadu, najdete tu totiž několik vysloveně tematických kapitol, které váš čtenářský zážitek jen prohloubí.
June 26, 2025
Český Murakami, len keby toľko nevysvetľoval. ;) Cestopisný triler šmrncnutý magickým realizmom. Mačky = odpočet, motýle = nositelia zomretých duší, voda (od)počúva = morské víly šmírujú ľudský svet, vtelenia svätcov = sú varovaním… atď., vlastne si to prečítajte, možno nájdete aj iné paralely. Na new weird je to málo weird, no sny boli parádne. (Prečo je havran ako písací stôl - nie, nie, to bolo v inej knihe :), Si atóm alebo Atómium?) Lahôdka - neviditeľné potkany s epidémiou v závere.
Knihu som čítala pomerne dlho a pomedzi to som prečítala ešte kopu iných. Na nosenie v kabelke bol hrubšia, plus som sa bála, že ju poničím, navyše doma som si do nej značila lepíkmi zaujímavé miesta (áno, knižná štafeta má svoje podmienky). Autor píše pútavo (brutálne skvele vykreslené postavy), ale na môj vkus by to miestami nezaškodilo trochu zeditovať. Dopodrobna opísané presuny z A do C cez B destináciu tak, aby všetko klaplo, v reálnom svete by boli aj autobusy vypredané, mali by meškanie a dotyční vrahovia namiesto luxusných 4 dní, by tam boli deň a pol s vyplazeným jazykom.
Povinné zopakovanie obľúbených filmov a kníh - proti filmu V Bruggách (vtipné a smutné zároveň) a ani Joyceovým knihám nič nemám, práve naopak, na výške som ho mala ako seminárnu prácu, no Kmotor je imho preceňovaný. (Len tak pomimo, v rámci zabijackej témy odporúčam kuknúť filmy ako Leon, Chłopaki nie płaczą, či Taký normálny zabijak.) A páčia sa mi odkazy na iné knihy, mestá a hlavne miesta. Hlavne kvôli nim som to nevzdala.
A to nespomínam posadnutosť Miou Khalifou… ak hlavnú hrdinku neprirovnali k známej pornoherečke minimálne 5x, tak ani raz. (A ako poznamenali moje deti, bola in tak +/- desať rokov dozadu, síce som poznala jej meno, nie tvár, to bude asi tým, že som nie cieľovka.)
Upozornenie na vyprázdnenosť v modernom svete, blogy, ktoré vám a ďalším stotisícom prezradia zaručene pravdivé a doteraz neznáme (čítaj: vymyslené) cestovateľské tipy, instantné zobrazenie podstaty (kde inde ako na Instagrame), že keď je tam nahota, tak sa to viac predá, skrátka digitálne fotky (styling, akože ma fotí partner) vs. reálne zážitky (čo môže byť autentickejšie ako beztrestne strčiť nadržaného stalkera z vysokej veže?).
Zaujímavým štýlom píše o medzinárodnej skupine, ktorá likviduje zločincov, čo by inak neboli potrestaní. Slay. Konšpiratori drahí, utrite si slinku, je to skôr detektívny thriler, až na to, že vrahov (aj obete) poznáte. Či odporúčam, ale áno. Ak však nemáte radi to fantastické v knihách (áno, mihne sa tam aj sexi chlap s krídlami), neľakajte sa, nie je toho až tak veľa. Román je remeselne kvalitný a napísaný ozaj pútavo. Kľudne by som si počkala aj na pokračovanie niekedy.
Knihu som čítala pomerne dlho a pomedzi to som prečítala ešte kopu iných. Na nosenie v kabelke bol hrubšia, plus som sa bála, že ju poničím, navyše doma som si do nej značila lepíkmi zaujímavé miesta (áno, knižná štafeta má svoje podmienky). Autor píše pútavo (brutálne skvele vykreslené postavy), ale na môj vkus by to miestami nezaškodilo trochu zeditovať. Dopodrobna opísané presuny z A do C cez B destináciu tak, aby všetko klaplo, v reálnom svete by boli aj autobusy vypredané, mali by meškanie a dotyční vrahovia namiesto luxusných 4 dní, by tam boli deň a pol s vyplazeným jazykom.
Povinné zopakovanie obľúbených filmov a kníh - proti filmu V Bruggách (vtipné a smutné zároveň) a ani Joyceovým knihám nič nemám, práve naopak, na výške som ho mala ako seminárnu prácu, no Kmotor je imho preceňovaný. (Len tak pomimo, v rámci zabijackej témy odporúčam kuknúť filmy ako Leon, Chłopaki nie płaczą, či Taký normálny zabijak.) A páčia sa mi odkazy na iné knihy, mestá a hlavne miesta. Hlavne kvôli nim som to nevzdala.
A to nespomínam posadnutosť Miou Khalifou… ak hlavnú hrdinku neprirovnali k známej pornoherečke minimálne 5x, tak ani raz. (A ako poznamenali moje deti, bola in tak +/- desať rokov dozadu, síce som poznala jej meno, nie tvár, to bude asi tým, že som nie cieľovka.)
Upozornenie na vyprázdnenosť v modernom svete, blogy, ktoré vám a ďalším stotisícom prezradia zaručene pravdivé a doteraz neznáme (čítaj: vymyslené) cestovateľské tipy, instantné zobrazenie podstaty (kde inde ako na Instagrame), že keď je tam nahota, tak sa to viac predá, skrátka digitálne fotky (styling, akože ma fotí partner) vs. reálne zážitky (čo môže byť autentickejšie ako beztrestne strčiť nadržaného stalkera z vysokej veže?).
Zaujímavým štýlom píše o medzinárodnej skupine, ktorá likviduje zločincov, čo by inak neboli potrestaní. Slay. Konšpiratori drahí, utrite si slinku, je to skôr detektívny thriler, až na to, že vrahov (aj obete) poznáte. Či odporúčam, ale áno. Ak však nemáte radi to fantastické v knihách (áno, mihne sa tam aj sexi chlap s krídlami), neľakajte sa, nie je toho až tak veľa. Román je remeselne kvalitný a napísaný ozaj pútavo. Kľudne by som si počkala aj na pokračovanie niekedy.
October 4, 2024
4,5*
Rochus by se dal označit za thriller a místy skoro za cestopis, jednoznačně však spadá také do magického realismu. Přemysl Krejčík v Rochovi skvěle popisuje cestování – koneckonců o tom kniha do značné míry je. Díky jeho sugestivnímu vyprávění budou mít čtenáři pocit, jako by se na každém z míst, které je v knize popsáno, ocitli. Krejčík nešetří detaily, jako jsou architektura, barvy a vůně, zvyky a tradice. Často přihodí nějakou geografickou, historickou, náboženskou či uměleckou informaci navíc, která ale z textu nevyčnívá a působí přirozeně (a to i přesto, že jsou tyto informace leckdy obsáhlé).
Na textu je hodně znát, že autor řadu z míst zmíněných v knize skutečně navštívil a má je opravdu dobře zmapované. Patrné je také to, že má odpozorované chování turistů – v Rochovi se Krejčík nezřídla trefuje nejen do davového smýšlení, ale věnuje se skrze postavy i úvahám o pomíjivosti a umělosti virtuálního světa. Paradox honby za dokonalými fotografiemi na sociální sítě, které jsou jen umělým kýčem, a jejichž lovu člověk obětuje skutečné prožitky, se v příběhu také objevuje opakovaně.
Pokud se do Rocha pustíte, je třeba se připravit, že tenhle román je důmyslně poskládaný, chytrý a v některých ohledech složitý a náročný. Určitě jsem v Rochovi odhalila jen zlomek všech vrstev, do nichž Přemysl Krejčík dílo zahalil. A jestli jsem objevila zhruba třetinu všech narážek a analogií, tak jsem fakt dobrá. Román je záměrně poskládán tak, aby během prvního čtení neprozradil ani extrémně pozorným čtenářům všechna svá tajemství.
Navzdory této promyšlenosti a neoddiskutovatelné chytrosti se kniha čte velice dobře. Přemysl Krejčík má svižný a moderní sloh, má bohatou slovní zásobu a na textu je patrná jeho vypsanost. V knize je řada krásných slovních obratů a obsahuje vyváženou porci cynismu, filozofických úvah, dramatu i humoru.
Jednu výtku bych ale přece jen měla. V textu se poměrně nahodile přechází ve vyprávění mezi přítomným a minulým časem a v případě jedné postavy také mezi spisovným a nespisovným způsobem vyjadřování (ačkoliv v tomto případě bylo těch „uklouznutí“ výrazně méně). Je to věc, která může čtenáře zpočátku rušit, ale jelikož má kniha sedm set padesát stran, je třeba si na tento jev zvyknout. Naštěstí to jde docela snadno.
Rochus by se dal označit za thriller a místy skoro za cestopis, jednoznačně však spadá také do magického realismu. Přemysl Krejčík v Rochovi skvěle popisuje cestování – koneckonců o tom kniha do značné míry je. Díky jeho sugestivnímu vyprávění budou mít čtenáři pocit, jako by se na každém z míst, které je v knize popsáno, ocitli. Krejčík nešetří detaily, jako jsou architektura, barvy a vůně, zvyky a tradice. Často přihodí nějakou geografickou, historickou, náboženskou či uměleckou informaci navíc, která ale z textu nevyčnívá a působí přirozeně (a to i přesto, že jsou tyto informace leckdy obsáhlé).
Na textu je hodně znát, že autor řadu z míst zmíněných v knize skutečně navštívil a má je opravdu dobře zmapované. Patrné je také to, že má odpozorované chování turistů – v Rochovi se Krejčík nezřídla trefuje nejen do davového smýšlení, ale věnuje se skrze postavy i úvahám o pomíjivosti a umělosti virtuálního světa. Paradox honby za dokonalými fotografiemi na sociální sítě, které jsou jen umělým kýčem, a jejichž lovu člověk obětuje skutečné prožitky, se v příběhu také objevuje opakovaně.
Pokud se do Rocha pustíte, je třeba se připravit, že tenhle román je důmyslně poskládaný, chytrý a v některých ohledech složitý a náročný. Určitě jsem v Rochovi odhalila jen zlomek všech vrstev, do nichž Přemysl Krejčík dílo zahalil. A jestli jsem objevila zhruba třetinu všech narážek a analogií, tak jsem fakt dobrá. Román je záměrně poskládán tak, aby během prvního čtení neprozradil ani extrémně pozorným čtenářům všechna svá tajemství.
Navzdory této promyšlenosti a neoddiskutovatelné chytrosti se kniha čte velice dobře. Přemysl Krejčík má svižný a moderní sloh, má bohatou slovní zásobu a na textu je patrná jeho vypsanost. V knize je řada krásných slovních obratů a obsahuje vyváženou porci cynismu, filozofických úvah, dramatu i humoru.
Jednu výtku bych ale přece jen měla. V textu se poměrně nahodile přechází ve vyprávění mezi přítomným a minulým časem a v případě jedné postavy také mezi spisovným a nespisovným způsobem vyjadřování (ačkoliv v tomto případě bylo těch „uklouznutí“ výrazně méně). Je to věc, která může čtenáře zpočátku rušit, ale jelikož má kniha sedm set padesát stran, je třeba si na tento jev zvyknout. Naštěstí to jde docela snadno.
October 19, 2025
Začíná to nenápadnou nabídkou, která vám změní celý život. Vstoupíte do kriminálního podsvětí, mezi nájemné vrahy a jedinou cestou ven je smrt. Což si vyzkouší také naši nováčci, jejichž cestu přes zkoušky, tréninky až po akci budeme sledovat. Ale jak to tak vypadá, situace se přiostřuje a válka mezi agenturami těchto nájemných zabijáků je na spadnutí.
Myslíte si, že skloubit žánry jako je akční thriller, magický realismus a cestopis není možné? Rochus vás přesvědčí o opaku. Kromě toho, že budeme součástí práce profesionálů i nováčků v tomhle kriminálním poli a čeká nás spousta "odklízecí" práce, vydáme se společně s nimi na rozmanitá místa světa, kdy se autor nebál zavítat do popisů, aby nás do lokality patřičně přenesl. Velmi se mi líbilo využití i dnešní popularity influencerů nebo tzv. podnikání z pláže a jeho zakomponování do děje. Příběh má své proměnlivé tempo a je poněkud obsáhlý - já bych se rozhodně nebála více zaměřit na hlavní protagonisty, ale i přesto mne kniha pohltila a překvapila svojí neotřelostí.
Mimochodem vyšlo tedy také audioknižně v pojetí interpreta Kajetána Písařovice, který podtrhuje tajemný a drsný nádech knihy. Výborně zvládá ženské i mužské postavy a svým přednesem vás parádně vtáhne do děje. Přesto ale svým projevem a tím, že by knize samotné neškodilo větší tempo, jsem si audioknihu občas popostrčila na zrychlení 1,2x.
Nekrácenou recenzi naleznete zde: https://dragell.cz/premysl-krejcik-ro...
Myslíte si, že skloubit žánry jako je akční thriller, magický realismus a cestopis není možné? Rochus vás přesvědčí o opaku. Kromě toho, že budeme součástí práce profesionálů i nováčků v tomhle kriminálním poli a čeká nás spousta "odklízecí" práce, vydáme se společně s nimi na rozmanitá místa světa, kdy se autor nebál zavítat do popisů, aby nás do lokality patřičně přenesl. Velmi se mi líbilo využití i dnešní popularity influencerů nebo tzv. podnikání z pláže a jeho zakomponování do děje. Příběh má své proměnlivé tempo a je poněkud obsáhlý - já bych se rozhodně nebála více zaměřit na hlavní protagonisty, ale i přesto mne kniha pohltila a překvapila svojí neotřelostí.
Mimochodem vyšlo tedy také audioknižně v pojetí interpreta Kajetána Písařovice, který podtrhuje tajemný a drsný nádech knihy. Výborně zvládá ženské i mužské postavy a svým přednesem vás parádně vtáhne do děje. Přesto ale svým projevem a tím, že by knize samotné neškodilo větší tempo, jsem si audioknihu občas popostrčila na zrychlení 1,2x.
Nekrácenou recenzi naleznete zde: https://dragell.cz/premysl-krejcik-ro...
September 2, 2024
Nevím, kdy jsem naposledy četla tak tlustou knihu. Dala mi pěkně zabrat, to se přiznám.
Není to tím, že by nebyla čtivá nebo zajímavá, ale je prostě rozsáhlá. Rochus je příběh o nájemných vrazích, kteří pod maskou cestujících likvidují cíle po celém světě.
K tomu ještě přidejte trochu magického pozadí a víte, co vás bude čekat. Tohle se mi na příběhu opravdu líbilo. Hlavní zápletka byla super a já se na ni těšila, a to moc. Proto mi lehce vadilo to „zdržování“ popisy.
Autor, mám pocit, sjezdil světa kraj a prostřednictvím stránek nám k akčnímu příběhu servíruje řádnou dávku informací o místech, kde se hrdinové pohybují. Musím říct, že pár těch lokací jsem si pak hledala jako potenciální místa na dovolenou.
Nicméně na můj vkus toho bylo trošku moc, upozadilo to tu akční složku příběhu. A ta se pak pěkně zamotala a já byla jako na drátkách, jak to dopadne. I tak jsem dočetla s nadšením a ten konec mě upřímně pobavil. Jsem zvědavá, jak na něj budou lidé nahlížet třeba za dvacet let.
Toužíte-li se na pár dní zastavit u knihy, u které budete nad některými zvraty valit oči, zamilujete si pár postav a budete si říkat, jak to vlastně dopadne, můžu doporučit.
Není to tím, že by nebyla čtivá nebo zajímavá, ale je prostě rozsáhlá. Rochus je příběh o nájemných vrazích, kteří pod maskou cestujících likvidují cíle po celém světě.
K tomu ještě přidejte trochu magického pozadí a víte, co vás bude čekat. Tohle se mi na příběhu opravdu líbilo. Hlavní zápletka byla super a já se na ni těšila, a to moc. Proto mi lehce vadilo to „zdržování“ popisy.
Autor, mám pocit, sjezdil světa kraj a prostřednictvím stránek nám k akčnímu příběhu servíruje řádnou dávku informací o místech, kde se hrdinové pohybují. Musím říct, že pár těch lokací jsem si pak hledala jako potenciální místa na dovolenou.
Nicméně na můj vkus toho bylo trošku moc, upozadilo to tu akční složku příběhu. A ta se pak pěkně zamotala a já byla jako na drátkách, jak to dopadne. I tak jsem dočetla s nadšením a ten konec mě upřímně pobavil. Jsem zvědavá, jak na něj budou lidé nahlížet třeba za dvacet let.
Toužíte-li se na pár dní zastavit u knihy, u které budete nad některými zvraty valit oči, zamilujete si pár postav a budete si říkat, jak to vlastně dopadne, můžu doporučit.
November 1, 2024
Rochus je příběh, který čtenáře překvapí svou pomalou, ale pečlivě budovanou atmosférou. Autor nám servíruje pozoruhodný svět plný nájemných vrahů – nebo spíše těch, kteří se jimi právě stali – jejich učitelů, přátelství, lásek, i průšvihů. Příběh nenápadně míchá prvky nadpřirozena, a právě tohle tajemství, které pod povrchem bublá, přidává knize na napětí a atmosféře.
Silnou stránkou knihy je výborně promyšlená zápletka, která drží čtenáře v očekávání, kam se děj pohne dál. Kniha má sice více stran, ale čte se velmi dobře, skoro až svižně – postavy i prostředí jsou vykresleny s takovou péčí, že vtáhnou do světa tak přirozeně, až ani nepostřehnete, jak čas plyne.
Trochu zklamání přináší až samotný závěr. Konec je lehce utahaný a celá linka s mořským národem působí, jako by tam byla spíše navíc. Jako čtenář jsem čekala, že to bude mít větší vliv na závěrečné rozuzlení, ale nakonec to na mě působilo spíše rozpačitě.
Celkově však Rochus přináší silný příběh a působivé charaktery, které si budete dlouho pamatovat. Pokud máte rádi promyšlené příběhy s dávkou napětí a nadpřirozena, tohle by mohl být skvělý tip.
Silnou stránkou knihy je výborně promyšlená zápletka, která drží čtenáře v očekávání, kam se děj pohne dál. Kniha má sice více stran, ale čte se velmi dobře, skoro až svižně – postavy i prostředí jsou vykresleny s takovou péčí, že vtáhnou do světa tak přirozeně, až ani nepostřehnete, jak čas plyne.
Trochu zklamání přináší až samotný závěr. Konec je lehce utahaný a celá linka s mořským národem působí, jako by tam byla spíše navíc. Jako čtenář jsem čekala, že to bude mít větší vliv na závěrečné rozuzlení, ale nakonec to na mě působilo spíše rozpačitě.
Celkově však Rochus přináší silný příběh a působivé charaktery, které si budete dlouho pamatovat. Pokud máte rádi promyšlené příběhy s dávkou napětí a nadpřirozena, tohle by mohl být skvělý tip.
February 5, 2025
Anotace mě okamžitě zaujala a kniha rozhodně nezklamala. Je to kombinace cestopisu, thrilleru a magického realismu, která dohromady vytváří jedinečný čtenářský zážitek. Příběh je napínavý, místy až filozofický, a zároveň působí neuvěřitelně svěže a originálně.
Navzdory své délce se čte téměř sama – děj skvěle plyne, tempo je svižné a nikdy nenudí. Navíc si člověk kromě silného příběhu odnese i spoustu zajímavých informací o světových metropolích a jejich ikonických místech. Autor mistrně propojuje fakta s fikcí a vytváří tak atmosféru, která čtenáře pohltí.
Rochus je román, který překvapí, vtáhne a nepustí. Nabízí akci, emoce i prostor pro přemýšlení o hlubších tématech. Každá kapitola otevírá nové otázky a dovoluje čtenáři hledat vlastní odpovědi. Pokud hledáte něco neotřelého a silného, tohle byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Navzdory své délce se čte téměř sama – děj skvěle plyne, tempo je svižné a nikdy nenudí. Navíc si člověk kromě silného příběhu odnese i spoustu zajímavých informací o světových metropolích a jejich ikonických místech. Autor mistrně propojuje fakta s fikcí a vytváří tak atmosféru, která čtenáře pohltí.
Rochus je román, který překvapí, vtáhne a nepustí. Nabízí akci, emoce i prostor pro přemýšlení o hlubších tématech. Každá kapitola otevírá nové otázky a dovoluje čtenáři hledat vlastní odpovědi. Pokud hledáte něco neotřelého a silného, tohle byste si rozhodně neměli nechat ujít.
September 21, 2024
Rochus je epický cestovní román, který vás provede pulsujícími metropolemi celého světa. Autor mistrovsky vykresluje atmosféru každého místa, čímž vás vtáhne do živého děje plného popkulturních odkazů a skvělých postav. Dějová linka je nejen napínavá, ale také obohacena magickými prvky, které přinášejí plno otázek. Kniha navíc obsahuje zajímavosti z historie, které dávají příběhu další rozměr.
I když je délka knihy lehkou výzvou a některé popisy dopravy a přesunů mohou působit zdlouhavě, můj celkový dojem je velmi pozitivní. Konec příběhu je už teď předmětem diskuzí – někteří ho považují za geniální, zatímco jiným úplně nesedl. Mě se ale líbil, Rochus je rozhodně kniha, která stojí za přečtení!
I když je délka knihy lehkou výzvou a některé popisy dopravy a přesunů mohou působit zdlouhavě, můj celkový dojem je velmi pozitivní. Konec příběhu je už teď předmětem diskuzí – někteří ho považují za geniální, zatímco jiným úplně nesedl. Mě se ale líbil, Rochus je rozhodně kniha, která stojí za přečtení!
December 20, 2024
„Jsme jen atomy“ prohlásím… „A tohle je naše svatyně“, doplní mě kočka.
Jak všímaví jste, když cestujete a procházíte se po památkách? A co v rodném městě, rozhlížíte se, co se děje kolem vás? Kdybyste byli všímavější, možná byste někde zaregistrovali otrhaného muže se psem, jak nenápadně pozoruje okolí. Sleduje okolí a nadšené blogery, kteří píšou o cestování… Mohl by to být třeba svatý, který hlídá chod světa. A nebo je všechno jinak a svět usměrňuje tajná mezinárodní organizace, která likviduje nevhodné osoby, v Hamburku si lidé dávají schůzku s mořskými vílami, protože oni na rozdíl od nás lidí ještě mají správně srovnané hodnoty, a motýli taky nelétají náhodně.
Přemysl Krejčík si v románu Rochus hraje s imaginací, ale daří se mu stále balancovat na hranici mezi realitou a fantastikou. Inspirace magickým realismem je patrná, ale jeho zasazení do světa nájemných zabijáků je zkrátka inovativní a mě ta hra neskutečně bavila. Nakonec jsme všichni jen atomy a ty se mohou přeskupovat, někdy s dopomocí, tak, jak potřebují - a nebo: jak svět, nemocný mocí, potřebuje.
Částečně cestopis, částečně thriller, s prvky magického realismu. A dohromady to tvoří literární zážitek, který je na české poměry vážně výjimečný.
Jak všímaví jste, když cestujete a procházíte se po památkách? A co v rodném městě, rozhlížíte se, co se děje kolem vás? Kdybyste byli všímavější, možná byste někde zaregistrovali otrhaného muže se psem, jak nenápadně pozoruje okolí. Sleduje okolí a nadšené blogery, kteří píšou o cestování… Mohl by to být třeba svatý, který hlídá chod světa. A nebo je všechno jinak a svět usměrňuje tajná mezinárodní organizace, která likviduje nevhodné osoby, v Hamburku si lidé dávají schůzku s mořskými vílami, protože oni na rozdíl od nás lidí ještě mají správně srovnané hodnoty, a motýli taky nelétají náhodně.
Přemysl Krejčík si v románu Rochus hraje s imaginací, ale daří se mu stále balancovat na hranici mezi realitou a fantastikou. Inspirace magickým realismem je patrná, ale jeho zasazení do světa nájemných zabijáků je zkrátka inovativní a mě ta hra neskutečně bavila. Nakonec jsme všichni jen atomy a ty se mohou přeskupovat, někdy s dopomocí, tak, jak potřebují - a nebo: jak svět, nemocný mocí, potřebuje.
Částečně cestopis, částečně thriller, s prvky magického realismu. A dohromady to tvoří literární zážitek, který je na české poměry vážně výjimečný.
September 7, 2024
Téměř osmisetstránkový epos o nájemných zabijácích. O firmě, která je zaměstnává. O světci, který je nejspíš sleduje, a o všech možných větších i menších turistických cílech.
Je to zvláštní směsice akce, poznávání a magie. Celý příběh táhnou dobře vykreslené postavy, zajímavá zápletka a chuť vědět, jak to bude dál. Na konci, když všechno letí do kopru, se akce pěkně rozjede a nešetří se mrtvolami ani osobními pohnutkami jednotlivých hráčů.
Je to dobře vystavěný příběh, který mě bavil celou dobu. Až na ten konec, musím říct, že jsem po tom budování napětí a příběhu čekal víc, a lehce mě to zklamalo.
I tak je to ale dobrá kniha, a pokud se nebojíte více stránek, můžu ji doporučit.
Je to zvláštní směsice akce, poznávání a magie. Celý příběh táhnou dobře vykreslené postavy, zajímavá zápletka a chuť vědět, jak to bude dál. Na konci, když všechno letí do kopru, se akce pěkně rozjede a nešetří se mrtvolami ani osobními pohnutkami jednotlivých hráčů.
Je to dobře vystavěný příběh, který mě bavil celou dobu. Až na ten konec, musím říct, že jsem po tom budování napětí a příběhu čekal víc, a lehce mě to zklamalo.
I tak je to ale dobrá kniha, a pokud se nebojíte více stránek, můžu ji doporučit.
March 25, 2025
Recenziu pre Fandom.sk napísala Ena. Úryvok z recenzie:
Rochus je na prvý pohľad jednoduchý román. Voľakto by mohol povedať, že je najmä cestopisný, avšak nie je to pravda. Má mnoho vrstiev, a vy ich odhaľujete pozvoľna. Každá postava je špecifická, má svoju minulosť, dôvody, prečo to robí, strachy, túžby, či sny. Postupne zistíte, že ani s tou jednoduchosťou to nie je také jednoznačné. Spletité osudy, dejové línie a do toho trošku mystiky a pár podrazov a klamstiev. Keď to zrátame, máme tu netradičný príbeh, ktorý sa ťažko dá jednoznačne uchopiť...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Rochus je na prvý pohľad jednoduchý román. Voľakto by mohol povedať, že je najmä cestopisný, avšak nie je to pravda. Má mnoho vrstiev, a vy ich odhaľujete pozvoľna. Každá postava je špecifická, má svoju minulosť, dôvody, prečo to robí, strachy, túžby, či sny. Postupne zistíte, že ani s tou jednoduchosťou to nie je také jednoznačné. Spletité osudy, dejové línie a do toho trošku mystiky a pár podrazov a klamstiev. Keď to zrátame, máme tu netradičný príbeh, ktorý sa ťažko dá jednoznačne uchopiť...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
December 28, 2024
Kniha mě bavila asi tak do půlky. Pak musím říct, že se pro mě příběh začal docela zbytečně natahovat, ale pořád mě držel pocit, že ho musím dočíst, protože ta pořádná akce, ke které jsem si myslela, že akční složka knihy směřuje, musí každou chvíli nastat. Moje chyba. Rochus je dobře vystavěný, ale je spíš pro čtenáře, kteří mají rádi opusy a dokážou si vychutnat klidné tempo bez bláznivě rychlých a akčních konců.
December 4, 2024
Je to kniha na delší dobu, nikam nespěchá a má zajímavou zápletku. Ale asi tak v půlce mě to už docela nebavilo, to neustálé detailní popisování cestovních aktivit jednotlivých hrdinů. Možná kdybych ta místa sama navštívila, lépe bych se do toho vžila, nevím. Když ale od tohoto odhlédnu, tak mě bavila.
October 20, 2024
I když je kniha hooodně tlustá, tak je parádní snad každou stránkou. Bavil jsem se od začátku do konce a atmoférou mi kniha připomněla styl psaní Petra Heteši. A i díky tomu jsem byl tématem, stylem, humorem a již zmíněnou atmosférou hodně spokojen. Takže musím hodnotit plným počtem hvězdiček.
January 10, 2025
Rochus mě překvapil svou atmosférou a hlubokým ponorem do magického realismu. Příběh má krásnou poetiku a postavy působí neuvěřitelně autenticky. Celkově to nebylo špatné, některé pasáže jsem si opravdu užila. Ale konec mě bohužel trochu zklamal, čekala jsem silnější vyústění.
December 1, 2024
Zajímavé čtení, rozhodně ne pro každého. Já jsem se bavil, užíval si každé nové město a další nové postavy. Jediné, co mě moc nenadchlo, byl ten konec – čekal jsem víc akce.
Displaying 1 - 18 of 18 reviews