Pacanka

by Klára Elšíková

Jak se konečně zbavit syndromu hodné holčičky? Je jí právě třicet a ve vztahu ani ve stávajícím životě ji to nebaví. Chce žít svobodně, v souladu se svými pocity a sexualitou. Naplněný život a svobodu se snaží najít v Nizozemsku, doma v Česku, ve Francii, na Ukrajině a nakonec v Řecku. Hledá dobrodružství, setkává se s obyčejnými i neobyčejnými lidmi a doufá, že tam někde se konečně bude cítit šťastná. A přestože každá její cesta je jiná, mají cosi společného. Pacanka na to však přichází pomalu a postupně.

Ne v barech a hospodách, které navštíví, ne v postelích mužů i žen, s nimiž prožije lepší nebo horší sex. Jejím největším objevem je vnitřní svět. Postupně nahlíží společného jmenovatele svého chování — destrukci, pomocí které se snaží narušit své naučené vzorce. Cesta ven ale zdaleka není jednoduchá a přímá.

A kdo je vlastně pacanka?

Genres: Czech Literature

192 pages, Paperback

First published January 1, 2024

Reviews

[Lucie Králová · Rating 4 out of 5]

Velmi syrové. Každopádně tolik nezávazného sexu a proudy alkoholu nemusí být pro každého. Ale mě to bavilo, možná i proto, že jsem se ve vyprávění hlavní hrdinky občas trochu viděla. Teda mé mladé nevybouřené já bylo v lecčem podobné.

Nicméně jsem se našla i ve stylu psaní autorky. Vyprávění ve druhé osobě se tak často nevidí a je to fajn osvěžení mezi ostatními knihami. A k tomuhle stylu příběhu se to fakt hodilo.

Vlastně jsem zvědavá, jestli autorka napíše něco dalšího a v jakém duchu se kniha ponese.

[Luciq Ds · Rating 5 out of 5]

Můj oblíbený žánr knih a filmů a dost možná moje budocnoust. Žena, které je 30 a neví, co se sebou.
Hodně cigaret, hodně sexu a ještě víc alkoholu. Místy to bylo dost expresivní, ale byla to jízda, kterou jsem si moc užila.

[Adam Fendrych · Rating 5 out of 5]

Velmi intenzivní zpověď mladé holky, která žije hodně nevázaně a spontánně, ale zároveň u ní tušíme pnutí dát svůj život do pořádku. Pohybujeme se s ní převážně po barech a po ložnicích, sem tam nakoukneme do přírody, když má kalení a společnosti dost.

Bylo by snadné říct, že je to celé o chlastu a o sexu, že je to prvoplánově provokativní. Ale když odhlédnu od toho, že sexu tam až tak moc není (hrdinka pak už většinu kluků odmítá), tak tyhle prvky tu mají svůj dobrý význam. Je to součást mozaiky, která dokresluje povahu a svět hrdinky. Jsou to věci, které jsou projevem jejího vnitřního nastavení a které ona sama vnímá a řeší. Chápeme, proč se chová, jak se chová, chápeme, jak se při tom cítí, chápeme, po čem touží a o co se, byť ne zcela úspěšně snaží.

Celkově je to vynikající portrét jedné postavy. Je živá, uvěřitelná, pochopitelná, lidská. A musím ocenit i to, že během knihy prochází vývojem. Je na nějaké cestě, ze které kousek vidíme, a sice během knihy nedojde na nějaký jasně uchopitelný konec, ale tušíme, odkud a kam zhruba jde. Je cítit, že ta postava je mnohem promyšlenější a bohatší než výsek, který nám kniha ukazuje. Což mi přijde mnohem zajímavější, než že je tam chlast a sex, a dávám za to plnou hvězdnou oblohu.

[Simone · Rating 2 out of 5]

Hmmm. Tak cist tohle bylo jako vratit se zpatky na sidlistni zakladku a z pribehu spoluzacek si skladat sve predstavy o tom, jake zivoty asi povedou.
A pak uz jsem takove holky nepotkala. Moje bublina je mala a hledani sebe bylo uplne jine.

Snad to s kotetem valime dobre a nevyroste z ni tak smutny a osamoceny jedinec.

[Edna Nová · Rating 3 out of 5]

Nakonec jen tři. Líbí se mi styl. Líbí se mi “ztracenost” téhle mladé ženy. Ale ke to furt na jedno brdo, nikam se to nevyvíjí, je to odnikud nikam.

[Tereza · Rating 3 out of 5]

Mezi ☆☆☆ a ☆☆☆☆.

[Michaela · Rating 4 out of 5]

Ze začátku se autorce povedlo mě vtáhnout do čtení a myslela jsem si, že je tahle novela adept na 5 hvězdiček. Postupem času mi ale přišlo, že se všechno až moc opakovalo a tím se i vyprazdňoval význam a hloubka díla.
Způsob hledání sebe sama a žití se sebou samotnou je téma, který mi je hodně blízký a občas jsem se v hlavní postavě docela nacházela. Bavil mě autorčin otevřenej, strohej a upřímnej styl psaní, jen bych celej text zkrátila klidně na polovinu a zaměřila se víc na vývoj hlavní postavy (i kdyby tím vývojem byla stagnace).
Konečný hodnocení spíš 3,5 ✨

[Kateřina · Rating 5 out of 5]

pět hvězdiček je pro tuhle knížku málo, protože naprosto aspiruje na můj top pick letošního roku.
celou dobu ve mně rezonoval pocit, že kdybych měla někdy napsat knihu o svym životě, takhle přesně by to vypadalo. což je možná i celkem znepokojivý. (znepokojivý neni přesně slovo, který se mi sem hodí, ale strašidelný ani smutný jsem psát nechtěla)
každopádně kniha, kterou jsem potřebovala číst.

[Marek · Rating 3 out of 5]

Hlavní postavou je mladá žena (30 let), kteří někteří muži nazývají PACANKA, což je „holka, která si jako malá hraje s rukama, chová se jak kluk, nebojí se, je odvážná.“

Pacanka navštívila Nizozemsko, Francii, Ukrajinu a Řecko. Vystudovala vysokou školu, pracuje jako barmanka a později jako učitelka na Ukrajině, kde vyučuje češtinu pro studenty, kteří chtějí úspěšně složit přijímací zkoušky na vysoké školy v Česku. Čte knihu Helimadoe, kterou napsal Jaroslav Havlíček.

Autorka má specifický styl psaní, který nemusí sednout všem čtenářům. Nicméně po čase jsem si zvykl na tento styl psaní. Je to zase něco jiného.

Hlavní hrdinka mě hodně vytáčela a téměř po celou knihu mi byla nesympatická. Vyspala se s mnoha muži a pila velké množství alkoholu. Pokud by to bylo několik mužů, neřeknu ani popel, ale to se dalo počítat na desítky mužů. Podle mě hodně riskovala po všech stránkách.

Vyskytla se situace, kdy mi hlavní hrdinky bylo líto a nevím, jak bych se sám zachoval v dané situaci. Vím, že člověk, který hledá sám sebe, to může řešit různými způsoby a jedna z možností je alkohol a střídání partnerů jako na běžícím páse, a to je upřímně řečeno cesta do pekel, ze které většinou není návratu. Jak to celkově dopadne s Pacankou se už dočtete v této knize.

Líbily se mi návraty do minulosti a z těchto částí se více dočteme o dětství a dospívání Pacanky.

Když se příběh blížil do závěru, tak čtenář pochopí, proč kolem sebe dlouho kopala a nedokázala najít sama sebe. Poslední třetina byla nejlepší z celé knihy, ale to nemůže zachránit celou knihu.

V knize se nacházejí také vulgarismy.

Knihu jsem přečetl na jedno posezení.

Kniha obsahuje černobílé ilustrace.

V závěru se nachází EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.

Citát:

Jak nemám pochybovat o tom, co cítíš, když ti odmalička říkali, že to, co cítíš, je špatné nebo to prostě ignorovali? Jak máš rozeznat, co cítíš, když tě nikdo nenechal prožít naštvání a smutek? Jak máš poznat, že někdo překračuje tvoje hranice, když tě odmalička tlačili, abys byla hlavně hodná holčička, protože taková jsi přeci nejlepší? Jak máš vědět, že ty šutry v břiše znamenají, že ti někdo šlape po hlavě? Proč tě nikdo neučil, že máš odmalička spoléhat na to, co cítíš, podle toho se chovat a reagovat? Proč tě nikdo nenaučil říct ne a poslat druhé do prdele, když ti dělají něco, co se ti nelíbí? Proč tu malou holku, co včera u moře pořád utíkala od stolu na pláž a do neznáma, matka brala do náruče a nosila zpátky ke stolu, když se stejně s ostatníma dospělýma nebavila? Proč ji nenechala prostě utíkat a nešla jí v patách?

[Jitka Č. · Rating 3 out of 5]

Pacanka je nepříliš dějový román, který vtahuje zejména svým nekompromisně naturalistickým stylem vyprávění a du-formou. Sledujeme zde třicátnici, která žije svůj život dost nespoutaně – je to takový trochu divoký mix sexu, alkoholu (a sem tam drog), častého střídání partnerů a stěhování po různých zemích podle momentální nálady. Jenže v pozadí je stále ten stejný pocit – osamělost a snaha zjistit, kdo vlastně je a co doopravdy chce.

Tato kniha skvěle reflektuje něco, co by se dalo nazvat syndromem "hodné holčičky". Společnost má na ženy hromadu očekávání, ať už jde o správné chování, vzhled nebo to, jak by měly žít. Jenže samotné slovo "pacanka" v ukrajinštině znamená dívku, která se chová jako chlapec – úplně mimo zažité společenské konvence. To je v podstatě celý základ hlavní postavy. Její životní styl je jedna velká rebelie proti pravidlům, ale jak se ukazuje, ani tato "volnost" není ve skutečnosti svobodná.

Hlavní hrdinka je vlastně silně nesympatická postava. Žije dost sebedestruktivně, fláká se životem, střídá milence i země, ale stále se nevymaňuje z nějakého vnitřního tlaku. Du-forma navíc způsobuje, že čtení o jejím životě je občas opravdu nepříjemné. Ale právě to dělá tuto knihu fascinující. I když se hrdinka snaží utéct z klišé "hodné holky", která dělá to, co se od ní očekává, její "rebelský" život není o moc lepší. Opakovaně se dostává do situací, ve kterých ve skutečnosti nechce být, a přesto v nich pokračuje. Nedokáže říkat ne – ani druhým, ani sama sobě.

A tak vyvstává otázka: existuje vůbec nějaký rozdíl mezi tím, když se podřizujete společenským normám, a tím, když si říkáte "už to došlo tak daleko, že nemůžu říct ne, tak jdeme tedy ke mně"? V obou případech jsou vlastní potřeby na vedlejší koleji a na prvním místě jsou ty cizí.

Celkově je Pacanka zajímavý kousek. Je to výpověď o části generace, která hledání vlastní identity bere dost oklikou. Zároveň je to i dobrý obraz toho, co se může stát, když na dítě tlačíme, aby zapadlo do určité představy o tom, jaké by mělo být.

Přestože je námět zajímavý a forma velmi syrová, kniha se dost opakuje. Pořád dokola sex, alkohol, stěhování, a tak dále – přiznávám, že i přes krátký rozsah to začalo trochu nudit. Bylo to tak nějak od nikud nikam a i když na konci to vypadalo trochu líp, nějak jsem tomu nevěřila. Celkově dávám 3/5, ale je super, že takový knížky vznikají, protože věřím, že tahle validizace tohohle typu lidské zkušenosti je potřebná a důležitá.

[Viera Némethová · Rating 4 out of 5]

Kniha o slobode, strate rodiča, o láske a silnej túžbe a o možnosti robiť a žiť tak, ako to človek cíti, nie ako chce a musí.
Kto je pacanka?
Je to dievča, ktoré sa ako malé hrá iba chlapcami, chová sa ako chlapec, nebojí sa a je odvážna.
Je to žena, ktorá vie povedať že niečo nechce, ktorá nežije podľa stereotypov a čelí aj prázdnote, samote a sklamaniu samej zo seba. žena, ktorá vie žiť na mnohých miestach a vie, že mnohým sa páči a mnohým nie. Ale že to nie je jej problém. Bude si žiť a chodiť kam a ako chce.

[Bětka · Rating 3 out of 5]

Vnímám to spíš jako 3.5/5. Z jazyka a formy jsem unešená, mám du formu ráda a k Pacance se vyloženě hodí. Bohužel provedení v mých očích o něco překonalo obsah. Je to opravdu celou dobu hodně stejné, hodně o sexu a opíjení se, plácání se v životě a hledání sama sebe a svého sebevědomí. Konec mě dost zasáhl a některé pasáže byly opravdu silné, ale na druhou stranu jsem se za celou dobu pořád tak nějak klouzala po povrchu.

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 5 out of 5]

Svobodomyslná – a dle mého poctivě odžitá – knížka. Ubránila se všem klišé, byla intenzivní vzhledem k du-formě, skončila ve správnou chvíli. I když bych s hrdinkou klidně stárnula (a pracovala v Holandsku za barem, stříhala hrozny v Francii, učila v Oděse nebo chillovala na Korfu) dál. P.S.: Věřím, že je to perfektní dárek pro všechny cestovatelky.
"Bude ti třicet, měla by ses vykopnout do dospělosti, do něčeho standardního, klidného, budovat. Nechceš si ale udělat děcko jen proto, že si uvědomuješ, jak ses vzdálila od svých snů a představ o sobě z mládí a dětství."

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

U spousty vět jsem měla tendenci vzít si propisku a podtrhnout si je, jak moc se mnou rezonovaly. Jenže nakonec mě ta repetitivnost docela nudila a chtěla jsem se dostat na konec, který byl sice fajn, ale za mě trošku plytký.

[Lada Brůnová · Rating 5 out of 5]

„Chtěla bys ho utěšit, vyspala by ses s ním, aby věděl, že na tom, jestli má pleš, nezáleží, spíš se snaž, abys nebyl čůrák, řekla bys mu.”

[Barbora · Rating 4 out of 5]

Čtyři hvězdy za to, že to nesklouzlo k braku, ale udrželo si to strukturu až do konce. Hlavní hrdinka je tak trochu v každé z nás a to je moc sympatické :)

[Veronika Steff · Rating 4 out of 5]

Při první větě jsem si říkala "ajajaj, další román napsaný ve druhé osobě". Tenhle styl už mě fakt nebaví, nejsem si úplně jistá, proč je v poslední době tak populární (namátkou mě napadá Rozložíš paměť, první kapitola knížky Džinové). Naštěstí mě tyhle stylistické volby neiritují tolik, aby mi zkazily zážitek z jinak celkem povedené knihy.
K hlavní hrdince jsem necítila žádné zvláštní sympatie, myslím, že schovávat alkoholismus za cestu, jak se vymanit z role hodné holčičky, tady bylo fakt mimo. Svým způsobem mi to připomínalo seriál Girls, kde hlavní postavy taky trpěli děsnou rozervaností a existenciální nejistotou a "řešili" to alkoholem, cigaretami a sexem. Pacanka je v tomhle hodně podobná. Zároveň to vlastně působí docela autenticky a s obdivem jsem sledovala, jak se z téhle "šikmé plochy" dokázala vyhrabat. Taky mě bavilo časté střídání prostředí (Nizozemí, Česko, Ukrajina), zvlášť Vánoce a Nový rok na Zakarpatské Ukrajině se mi docela zaryl pod kůži. Jsem zvědavá, co bude autorka psát dál a osobně tipuju, že by se svou tvorbou jednou mohla přiblížit třeba Soukupové, protože odvaha popisovat stinné stránky běžných lidí jí rozhodně nechybí.

[Veronika · Rating 3 out of 5]

Príjemná kniha na rýchle čítanie, na cestovanie. Surovosť jazyka a rozprávania mi neprekážali, veľmi krásne umocňovali obsah. Tri hviezdičky sa príliš dlhé, možno totožné alebo veľmi podobné opisy. Akoby zastal čas a nikam sa dej neposúval. A možno to bol autorkin zámer a mne to nesadlo.