Hlavní postavou je mladá žena (30 let), kteří někteří muži nazývají PACANKA, což je „holka, která si jako malá hraje s rukama, chová se jak kluk, nebojí se, je odvážná.“
Pacanka navštívila Nizozemsko, Francii, Ukrajinu a Řecko. Vystudovala vysokou školu, pracuje jako barmanka a později jako učitelka na Ukrajině, kde vyučuje češtinu pro studenty, kteří chtějí úspěšně složit přijímací zkoušky na vysoké školy v Česku. Čte knihu Helimadoe, kterou napsal Jaroslav Havlíček.
Autorka má specifický styl psaní, který nemusí sednout všem čtenářům. Nicméně po čase jsem si zvykl na tento styl psaní. Je to zase něco jiného.
Hlavní hrdinka mě hodně vytáčela a téměř po celou knihu mi byla nesympatická. Vyspala se s mnoha muži a pila velké množství alkoholu. Pokud by to bylo několik mužů, neřeknu ani popel, ale to se dalo počítat na desítky mužů. Podle mě hodně riskovala po všech stránkách.
Vyskytla se situace, kdy mi hlavní hrdinky bylo líto a nevím, jak bych se sám zachoval v dané situaci. Vím, že člověk, který hledá sám sebe, to může řešit různými způsoby a jedna z možností je alkohol a střídání partnerů jako na běžícím páse, a to je upřímně řečeno cesta do pekel, ze které většinou není návratu. Jak to celkově dopadne s Pacankou se už dočtete v této knize.
Líbily se mi návraty do minulosti a z těchto částí se více dočteme o dětství a dospívání Pacanky.
Když se příběh blížil do závěru, tak čtenář pochopí, proč kolem sebe dlouho kopala a nedokázala najít sama sebe. Poslední třetina byla nejlepší z celé knihy, ale to nemůže zachránit celou knihu.
V knize se nacházejí také vulgarismy.
Knihu jsem přečetl na jedno posezení.
Kniha obsahuje černobílé ilustrace.
V závěru se nachází EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Citát:
Jak nemám pochybovat o tom, co cítíš, když ti odmalička říkali, že to, co cítíš, je špatné nebo to prostě ignorovali? Jak máš rozeznat, co cítíš, když tě nikdo nenechal prožít naštvání a smutek? Jak máš poznat, že někdo překračuje tvoje hranice, když tě odmalička tlačili, abys byla hlavně hodná holčička, protože taková jsi přeci nejlepší? Jak máš vědět, že ty šutry v břiše znamenají, že ti někdo šlape po hlavě? Proč tě nikdo neučil, že máš odmalička spoléhat na to, co cítíš, podle toho se chovat a reagovat? Proč tě nikdo nenaučil říct ne a poslat druhé do prdele, když ti dělají něco, co se ti nelíbí? Proč tu malou holku, co včera u moře pořád utíkala od stolu na pláž a do neznáma, matka brala do náruče a nosila zpátky ke stolu, když se stejně s ostatníma dospělýma nebavila? Proč ji nenechala prostě utíkat a nešla jí v patách?