Nejnovější román autora oceňovaného bestselleru Zimní včely je poetické dílo o tíze tajemství, bolestné kráse, ale také o síle příběhů a o vysvobození ze zakletí prostřednictvím slov. Osiřelá Nina je mladá zneužívaná dívka s jizvami na duši i na těle, která se zoufale snaží zjistit cokoli o svém původu, o tom, kdo byl její otec, kam zmizela její matka, na niž má jen kusé vzpomínky. Připadá si jako zakletá a hledá kouzelnou formulku, která by ji zakletí zbavila, stejně jako kalif a jeho vezír proměnění v čápy v pohádce Wilhelma Hauffa. Je jako jedna z nymf, které se v románu vynořují v mytolgických metaforách, je nevinným stvořením v brutálním světě. A všichni, kdo něco ví o její minulosti nebo o jejích rodičích, zatvrzele mlčí. Když se Nina naučí číst a psát, promění se její svět v mytické a pohádkové místo, skrze nějž postupně odhaluje svět skutečný a přibližuje se rozkrytí tajemství, které jí bylo po mnoho dlouhých let vytrvale zatajováno. Norbert Scheuer ve svém novém románu s velkým citem, poeticky i napínavě vypráví příběh osamělé mladé ženy, která hledá svou historii, sounáležitost a štěstí.
2.5 Ach, tie očakávania. Nemali by sme ich mať, však? Mám množstvo obľúbených autorov a autoriek, ku ktorým sa rada vraciam a vždy čítanie ich kníh považujem za istotku. Že keď si prečítam nejakú knihu, ktorá by úplne nesadla, že si napravím chuť. Scheuerove Zimní včely sa mi nesmierne páčili, keď vyšli u nás v českom preklade a keď som na Svete knihy zbadala Mutabor s prenádhernou obálkou, tak som neváhala. Aj anotácia vyzerala viac než sľubne. A po prečítaní si hovorím, že či je autor už natoľko úspešný (v Nemecku nepochybne je, videla som v kníhkupectvách), že si môže písať už bársčo a vydajú mu to. Mutabor mal asi ambície byť prudko umelecký a intelektuálny text, ale vôbec to nefungovalo. Nejaké pozliepané texty, čo vytiahol pán Norbert z šuflíka alebo možno aj spod postele. Stále premýšľam nad tým, prečo preložili tento neuchopiteľný titul, či iba kvôli tomu, že včely mali úspech alebo sa niekomu podaril čarovný vizuál. Práve za ten dávam prvú hviezdičku, druhú dávam za pekné vety, lebo autor nepochybne narábať so slovom vie a mnohé časti boli pôsobivé, len to nejako nedržalo všetko spolu dokopy, za to je už len tá polhviezda. Škoda.
Ak by mala kniha viac strán, tak zrejme ju ani nedočítam, ale množstvo prázdnych strán a polstrán ma hnalo dopredu, aby som zistila ako príbeh skončí, paradoxne ten záver sa mi vcelku páčil.
Je to zajímavé čtení, i když pro mě trochu neuchopitelné. Za mě takové pěkné 3,5*. Možná mě ale ještě víc než text zaujaly obrázky. A vybrala jsem si to podle obrázku obálky na českém vydání. Ten je pro mě obzvlášť krásný.