Osudy uštknuté dobou. Nový historický román od autorky bestselleru Kdo šije u Podolské? inspirovaný skutečným vyprávěním. Mrazivé ulice Moskvy, bezútěšný gulag, bojiště druhé světové války i poválečná Praha. Tam všude zavanou dějiny trojici přátel vyrůstajících v nedotčené přírodě Podkarpatské Rusi. Bezstarostné dětství se pro Helenu, Michala a Romana proměnilo v hýčkanou vzpomínku. Během strastiplného putování podstupují řadu zkoušek, ale také zažívají záblesky naděje a lidskosti. Jenže v jedovatých časech se pod maskou člověka může skrývat charakter hada…
Autorka se narodila a žije v Brně. Studovala historii a religionistiku na Filosofické univerzitě Masarykovy univerzity. Dlouhá léta psala „do šuplíku“. V roce 2016 zvítězila v literární soutěži nakladatelství Albatros s knihou pro děti Projekt pes (ten můj).
Od autorky jsem v minulosti četl historický román SESTRY FOXOVY, která se mi líbila. Po dlouhé době jsem se začetl do další knihy SVÁTEK HADA, která se mi líbila.
Na počátku knihy autorka napsala: „Tato kniha je z velké části založená na skutečných událostech, přesto se stále jedná o beletrii a některé postavy i děj jsou čistě fiktivní.
Postava Michala je volně inspirována životním příběhem pana Michala Hečky, majora v.v., rodáka z Podkarpatské Rusi, který mi byl vyprávěn jeho synem, architektem Jiřím Hečkou. Další dvě postavy, Helena a Roman, jsou smyšlené, ale jejich příběhy jsou také z velké části založené na skutečných životech mnoha československých občanů (Helena Frischerová, Gertruda Arosevová, rozená Freundová, Michal Kričfaluši, Jan Demčík a další).“
Hlavními postavami jsou HELENA, MICHAL a ROMAN, kteří žijí v Podkarpatské Rusi. Helenin táta, který je lékařem, se přestěhoval s Helenou z Prahy do Podkarpatské Rusi, aby začal nový život po úmrtí své manželky. Líbilo se mi, že se Helena a její táta domluvili na určité věci, kterou měli dodržovat. Oč se jedná se už dočtete v tomto románu.
Helena se seznámí s Michalem a Romanem a začnou spolu kamarádit. Jsou v pubertě a všichni mají svoje sny a plány. Michalův táta pracuje v obchodě a Michal mu pomáhá. Roman pomáhá rodině v hospodářství a obstarává zvířata. Romanova rodina je chudá. Postupně se osudy našich hrdinů rozdělí a my v románu sledujeme, jakými útrapami si naši hrdinové projdou a jestli se ještě někdy setkají.
Jedná se o historický román, ve kterém se dostaneme do Moskvy, podíváme se do gulagu a na bojiště 2. světové války i do poválečné Prahy.
Na počátku se nachází kapitola ze současnosti (román začíná 80. léty 20. století) a chronologicky pokračuje kapitolami z minulosti (rok 1928 a další). Závěr románu končí 80. léty 20. století.
V této knize nalezneme hodně smutných okamžiků. Z knihy jsem se dozvěděl nové informace o Podkarpatské Rusi a problémech v této lokalitě. Obyvatelé se jmenovali Rusíni. Je zde vylíčen život lidí a prostředí této oblasti. Líbila se mi příroda. Podkarpatská Rus patřila Československu, ale později byla připojena k Sovětskému svazu.
Kniha se četla dobře a s napětím jsem sledoval, jak se budou vyvíjet osudy našich hrdinů. Život v Podkarpatské Rusi byl těžký a s tím je spojena také tvrdá práce. V tomto prostředí existovala spousta historek, které se šířily mezi lidmi a mezi nimi je i svátek hada.
V závěru knihy se nachází LITERATURA. Zde nalezneme publikace, ze kterých autorka čerpala.
Na předsádkách se nacházejí fotografie, které pocházejí z osobního archivu Jiřího Hečky. Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
Není pravda, že svůj osud si vytváříme sami. Naše životy jsou vetkány do tkaniny doby, neoddělitelně prorostlé mezi životy ostatních. Stačí, aby se někde uvolnilo některé z vláken, a celá tapiserie se promění.
Velmi povedená kniha, a to i přesto, že je vlastně tenká. Je velmi dobře ozdrojovaná. Příběh je poutavý a hltavý. Sice mne tedy nějak nešokoval, neděsil..ani nic jiného.. slyšela jsem podobné komentáře...ale je to dramatické a představa, že by se to dělo vám může být frustrující...ale už jsem toho četla moc na to, aby mne to překvapilo nebo rozhodilo. To, co se dělo nebylo pro mne novinkou. Bylo to ale dobře napsané a je to i podnět k tomu, abychom mluvili s rodinou a nemlceli a potom abychom se také ptali a zajímali, protože nebudeme tu věčně a pak to vysumi a už se to nikdy nedozvíme a pak...a pak se nemůžeme divit že po 30 letech má pak blbé kecy, myšlenky a nápady a vrhá se do něčeho na čem si zuby vylámali už jeho předci. Jo kniha rozhodně stojí za přečtení. Je hodně zajímavá
Slabší než předchozí Pravda, ale rozhodně hezký historický román. Osudy bývaly pořádně zapeklité, jeden malý úkrok vedle a osudy se rozejdou úplně odlišnými cestami. Nejvíc se mi líbila naivita hlavní hrdinky, její příjezd do Ruska a ten střet světů. Co mě občas trochu rozčiluje, je autorčino vysvětlování a zdůrazňování různých přirovnání. Asi bych preferovala nechávat tyhle věci ve vzduchu, ať si každý domyslí, jinak si přijdu jak mlácená po hlavě, abych to přirovnání jako opravdu pochopila...
Neskutečně silná kniha. Tři přátelé, které osud rozdělí a pak zase spojí. Mezitím zažijí takové hrůzy, jaké si snad nikdo z nás neumí představit. Roman, Michal a Helena. Láska, přátelství, válka, komunismus, rozpínající se Sovětský svaz. Až z toho všeho máte husí kůži. Po přečtení si myslím, že takovéto knihy by měly patřit mezi povinnou četbu. Jsou události v našich dějinách, které by si měly nové generace stále připomínat.
Tato kniha je slátaná a nevěrohodná, jako by ji psal středoškolák, život v gulagu působí až idylicky. Je šokující, nakolik jsou zde převzaty texty Jiřího Weila (Moskva hranice) a autobiografie Hely Frischerové, je na nich vystavěna polovina knihy. No a konec? Mám ráda šťastné konce, ale když se ví, že Hela SSSR už nikdy neopustila, tak číst o tom, jak se vrátila na střeše vlaku, potkala se s Romanem a žili spolu šťastně až do smrti, to je moc.
Krásné čtení. I když hodně zážitků je smutných, čte se to lehce. Paní Hlavinkovou jsem potkala na ostravském knižním festivalu a je to velmi příjemná, kultivovaná a inteligentní dáma. Její knížky jsou záruka kvality. Velmi se mi líbí symbolika hada, která není jen tak nahodilá, ale je promyšlená a táhne se celým příběhem. Ovšem ne nijak přehnaně nebo násilně.
Miluji historické příběhy inspirované skutečnými událostmi. O autorce Lucii Hlavinkové jsem hodně slyšela. V knižním světě je hodně oblíbená a má na své psaní velmi kladné ohlasy. Mám doma ještě román Kdo šije u Podolské, ale tu si nechám na zimu a pak mě ještě hodně zaujal příběh – APATYKÁŘ – tu si musím ještě pořídit.
SVÁTEK HADA: Jedná se vlastně o tři silné příběhy českých kamarádů z dětství, které nás provedou Moskvou, gulagem, poválečnou Prahou nebo Podkarpatskou Rusí. Helena, Michal a Roman pro nás odkryli své příběhy. Každého cesta za války i po ní zavedla někam jinam. Já musím přiznat, že jsem se vždy těšila až, zase začne vyprávět Helena. Její příběh byl silný, dojemný a její odchod s novomanželem do Ruska byl nervy drásající. Při čtení těchto pasáží jsem si div neokousala všechny nehty! To bylo tak celé nespravedlivé, až se mi tomu nechtělo ani věřit. Na tento příběh budu vzpomínat ještě dlouho, krásně čtivě napsané – měla jsem přečteno ani ne za den. Určitě doporučuji a moc děkuji za krásný zážitek.