Kniha se sice četla svižně, ale od něčeho s titulem: Sloužil jsem v Gaze bych očekávala knihu o působení v Gaze než o všem jiném. Všechny témata mi přišly jen tak jemně pohlazeny po povrchu. Gaze je věnovaných posledních deset stran knihy a po dočtení mám pocit, že jsem se úplně moc o ničem nedozvěděla. Teda kromě toho že se v armádě podává vejce, avokádo a cottage a panu Shorfovi nikde nechtěl být až nakonec vlastně chtěl. Dovětek v podobě přepisu podcastu bez jakýchkoliv editoriálních zásahů působí hrozně zmateně a jednoduše se člověk ztratí v tom, co chtěl jeden tak druhý z aktérů vlastně říct (a to mám samotný podcast Kecy a politika v audio podobě ráda). Nevím, čekala jsem víc..
Nevím, čekala jsem víc