Provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání. Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnutelně naráží na realitu. Jak dospět a najít vlastní cestu, když k vám ti, od nichž čekáte odpověď, nejsou upřímní?
Pleasure nebo guilty pleasure? Obálka na první dobrou evokuje nějakou jednoduchou červenou knihovnu, letní příběh plný lásky; ale na několika málo stranách se rozkrývá (ne)obyčejný příběh jedné dívky.
Jednoduchý úsporný styl psaní mě hned pohltil a útlejší knihu jsem přečetla skoro za den. Bylo to drzé a svěží, i díky použité ich formě.
Sledujeme životní peripetie patnáctileté Hanky až do nějakých dvaceti let. A ačkoliv jsem si na první dobrou myslela, co mě čeká (lolitovské téma), nakonec jsem byla celkem ráda, že se zde neřeší jen toto téma, ale příběh rozvíjí vlastně všechny aspekty, co mladé dívky řeší (první lásky, neshody s rodiči, nějaké vlastní koníčky - v tomto případě slibné malování - a hledání sebe sama).
Líbí se mi, jak kniha akcentuje léto (respektive atmosféru prázdnin) a většina děje je do něj soustředěná (trochu Srpny vibes). Stejně tak mě bavily i popisy dvou sousedících vilek.
„Zprvu odevzdávám texty s vetřeleckými vzkazy s lehkým rozechvěním, ale nic se neděje, tak se postupně odvazuju víc a víc. Nakonec do pojednání o potřebě ambicióznějšího plánu pro obchodování s emisemi napíšu Mozek je nespolehlivý nástroj, užívej ho s rozumem.“
Autorka má krásný sloh a to, jak popsala dospívání a ranou dospělost jedné holky, se jí povedlo skvěle. Někdy je to trochu smutné čtení, hlavní hrdinka to nemá sama se sebou občas (tedy ani s okolím a to zase s ní) úplně lehké. Ale myslím, že nakonec je na dobré cestě, dospívání není zrovna procházka rozvetlou zahradou skoro pro nikoho a mnohdy jsem i zavzpomínala, ač ho mám léta za sebou. Poslouchala jsem na ČRO, krásně načtené Martinou Jindrovou.
Nechápu, že mi tahle knížka úplně unikla a narazila jsem na ni až teď. Super autentický náhled do přelétavé hlavy dospívající Hanky, která se v patnácti cítí nad věcí, ráda provokuje a je přesvědčená, že si jednou vezme o osmnáct let staršího souseda, aby o pět let později zjistila, že je vlastně jen ztracená.
Na úrovni pocitů je to myslím mimořádně výstižný, jakkoliv bych se s hlavní hrdinkou a vypravěčkou v jedné osobě sotva mohla ztotožnit. Její vývoj a také vývoj jejích vztahů je pozvolný a nenásilný, ačkoliv velmi patrný.
No a ten styl? Ten mě taky bavil hodně. Úsporný, úderný a čtivý. Moc dobrý.
Mě to hrozně bavilo číst, a hlavně jsem si vzpomněla na vzdor a vzduchoprázdno dospívání, kdy už se od náctiletých čeká, že budou mít představu o svém budoucím životě, a oni přitom neznají ani sami sebe.
oceňuji, jak realistické to bylo. wanna be cool teenagerka, která si myslí, že už ví všechno, ale vlastně je ztracená a více či méně touží po pochopení a uznání, je vykreslená dobře. občasné anglicismy mi přišly jako fajn (a opět realistická) ilustrace používání jazyka mladými. čtivé je to tak průměrně. celkově povedený český počin. :)
Poslední léto, debut @dorota.ambrozova, jsem zaregistrovala už loni. “Provokativně drzá zpověď mladé dívky…” stálo v anotaci. Řekla jsem si, že by mě to mohlo bavit, knihu jsem si přidala na Goodreads do seznamu “to read”… a tím veškerá moje aktivita související s tímto románem skončila. 🤷🏻♀️
Změnilo se to až letos. Dorotě Ambrožové totiž vyšel článek v literárním obtýdeníku Tvar. Zcela otevřeně v něm popisuje, jaká je fuška živit se v Česku psaním a jaké oběti musí člověk přinést, aby svou knihu vůbec vydal (hledejte článek s titulkem “Máš na to? A nemyslím tím talent”).
Autorčin pohled do zákulisí literárního světa se mě dotkl. Brala jsem ho jako znamení, prvotinu jsem si koupila a rovnou jsem se do ní pustila. A dobře jsem udělala.
Poslední léto je moderní, silný příběh o dospívání jedné holky. (A zdaleka není jen pro čtenářky odchované na románech Lenky Lanczové, i když obálka se tváří právě tak.)
Bude vás bavit, pokud: ☀️ máte rádi romány o dospívání a hledání sebe sama 🍒 rádi čtete o vztazích – rodinných, milostných, přátelských i o vztahu k sobě ☀️ spíš než akce vás zajímá, co se děje lidem v hlavě 🍒 jste v pohodě s komplikovanými, někdy nepochopitelnými nebo nesympatickými, ale zároveň totálně uvěřitelnými hrdinkami
V knize se zajímavě pracuje s časem – hlavní roli hrají letní měsíce, zatímco zbytek roku jen profrčí kolem. Je napsaná jednoduchým, úderným, svěžím jazykem. Za sebe bych si přála o něco víc uzavřený konec, ale i tak se mi Poslední léto moc líbilo a už se těším na další autorčiny počiny.
Knihu vydalo @listen_nakladatelstvi.
Jaká kniha od českého autorstva vás v poslední době zaujala? Pokud nám to naše možnosti dovolí, kupujme prosím knihy od českých spisovatelek a spisovatelů – podpoříme tím jejich práci. Mají nám co říct a bez jejich děl by naše knihovny byly prázdné a smutné. ❤️
Sprevádzame hlavnú hrdinku Hanku cestou jej dospievania, plnej zmätku, túžby po pochopení, odpojenia aj sebadeštrukcie. Niekedy jej rozumieme lepšie než si rozumie sama, niekedy nechápeme jej kroky. Krásna knižka plná emócií. Napísaná sviežo, mladistvo, nežne a drzo. Ten správny mix pre zachytenie zmätku dospievania.
3,5* Knižní debut této mladé autorky mi chvilkami připomínal styl psaní mojí velmi oblíbené Jakuby Katalpy, cítila jsem v něm jistou strohost, ale zároveň jasnost daného slova či vět. Někdy dokonce naléhavost, aby vše bylo na čtenáře přeneseno, především niterné pocity hlavní postavy, které sleduje v jejím období dospívání od 15 do 20 let. Knížka ve mě nezanechá bohužel žádnou myšlenku či cokoliv, abych si ji za nějakou dobu vybavila, ale přesto se mi četla velmi dobře a jsem ráda, že jsem po ní sáhla a těším se na další tvorbu autorky. K přečtení doporučit můžu, pokud budete číst bez očekávání, případně předsudků.
Překvapivě dobré, i když tak trochu bez konce. V záplavě mladých hrdinek, které neví, co se sebou, byla tahle hlavní postava (Hanka?) z těch povedenějších. Než dokončila gympl, tak mě sice strašně štvala, ale tak nějak snesitelněji než třeba Amálie (Amáliina nehybnost). Později už mě rozčilovala míň, ale nemůžu říct, že bych jí víc rozuměla. Ovšem i tak mě zajímalo, co bude dál. Možná bych snesla uzavřeněnší konec.
Zvláštní tu byla jakási časová nejednoznačnost, na můj vkus do života postav málo zasahovaly moderní technologie. Pokud jsem z náznaků pochopila, děj se odehrává v současnosti. Ale moc konkrétních událostí, od kterých by se čtenář odpíchnul, tu není. Celou dobu jsem tak měla dojem, že mi nevím, kolik času vlastně uplynulo mezi jednotlivými příhodami. Svým způsobem se mi ale tenhle přístup k vyprávění líbil.
“Mládí být krásné, chtěl bych to ještě jednou zažít, hergot!” hovorí principál v Perinbabe a ja nemôžem nesúhlasiť viac. Puberta je náročné, zlomové obdobie, ktoré si rozhodne netúžim zopakovať. Dorota Ambrožová jeho emóciu vystihla akurátne.
“Bezpochyby celé dětství jsem prožila s přesvědčením, že dospívání je synonymem k nabývání. Svobody, znalostí, sebevědomí, zodpovědnosti a já nevím, čeho všeho ještě. Ale začínám mít podezření, že je spíš o pozbývání. Ten můj kus, co se někde rozplynul, po sobě nechal prázdné místo. Nezabydlené.”
Hanka má na začiatku knihy 15, na konci 19 a hoci sa navonok za tie roky toho veľa neudeje, vo vnútri prežíva zásadné zlomy. Autorka ich dokázala naznačiť jemnou zmenou štýlu Hankinho vnútorného monológu, ktorý sa stáva postupne vyspelejším a vážnejším. Paralýza zoči-voči rozhodnutiam o vlastnej budúcnosti, ktoré sa od mladých ľudí často očakávajú, je dosť náročná aj bez klimatickej a geopolitickej úzkosti.
Lolitkovský motív je uchopený inak než grooming a zneužívanie v diele Nicole Hochholzerovej Táto kniha sa nedá zjesť. Na prvý pohľad je Hanka tá aktívna, ktorá si vyhliadne o 18 rokov staršieho suseda-doktora ako objekt svojho fantazírovania a neskôr aj zvádzania. Na druhý pohľad je však viditeľné, že aj vyzývavo oblečená a vyzývavo sa správajúca teenagerka je krehká duša a rozhodne nie “adult in the room”.
„Chtěla bych na sobě mít nějakou průsvitnou halenku, mohla bych se alespoň bavit tím, jak by se snažil nedívat.“
Teraz je veľmi moderné boomerské pindanie na ľudí z GenZ, ja ako mileniálka mám šťastie, že si ešte presne pamätám, aké to bolo preživať pocity protagonistky, a zároveň už mám dcéru, ktorá ich bude prežívať čoskoro. Držme si klobúky, bude to jízda. 🤞
Strašně ráda bych řekla, že jsem u knihy seděla, aniž bych odtrhla oči. Z části to je pravda, možná jsem očekávala lepší, případně jiné, zakončení.
Styl psaní autorky pro mě byl čtenářskou novinkou, ale kniha se četla rychle, příjemně a srozumitelně, za což jsem ráda.
Bohužel si nedokážu představit moment, podle kterého bych si knihu představila.
Velice si cením reálného vývoje hlavní postavy, jejich skutků a popisu přemýšlení.
Knize dávám 3-4*, stále jsem s pocity poměrně mezi těmito hodnoceními, a přestože to pro mě momentálně asi není kniha, kterou bych znovu vzala do ruky, je možné, že se ještě setkáme.
Tohle bylo tak krásné. A tak složité ve své jednoduchosti. Někdy možná jednoduché ve své složitosti. Někdo tady v recenzích napsat, že kniha popisuje vzduchoprázdno dospívání a já bych to neuměla vyjádřit lépe. Pohltilo mě to absolutně, ten divný věk mezi 15 a 20, kdy by měl člověk vědět, kterým směrem se bude ubírat jeho vlastní život, a přitom netuší, co si v danou chvíli počít sám se sebou. Potkává se s morálními nástrahami, nátlakem a neporozuměním starší generací a spoustou každodenního boje sám se sebou. Nedejte na obálku, ta kniha má ryzí jazyk, ničím moc nezdržuje, ale zároveň dokáže jít v pár větách do neskutečné hloubky. Zhltla jsem to za necelé dva dny. Dala bych je půl hvězdičky dolů za konec. Ty mám ráda konkrétní. Ale co je vlastně ve dvaceti konkrétní.
Ze začátku jsem měl obavu, že to bude jen další z coming of age novel, která ničím nevybočí z šablony a vyzní do prázdna. Zejména konce jsem se obával. Poslední třetina/čtvrtina však tuhle knihu povznáší nad běžné "produkty" tohohle žánru. Beru to jako slibný autorský začátek. Důležité však pro mě bude, kam se autorka posune dál. Tedy aby ve své příští knize nepsala znovu totéž - jako se to stalo jiným -, aby tohle opravdu bylo její Poslední léto, po kterém už žádné další nepřijde, aby udělala krok dál, aby přišla s vyššími autorskými ambicemi, s větším tvůrčím přínosem, jak je to naznačeno ke konci knihy. Bude to chtít čas, ale není kam spěchat. Budu čekat a budu se těšit.
Zpočátku se hlavní hrdinka jevila jako provokující spratek, který má všechno a považuje to za naprostou samozřejmost a vlastně jen neví, co ještě vymyslet. Potom se ukázalo, že to hledání vlastní smyslupné existence nějak pořád nevychází, vlastně je to horší a horší, to už člověk začal s holkou trochu sympatizovat, protože se přeci jenom snaží o nějakou upřímnost a autenticitu. Konec byl za mě trochu moc otevřený. Na druhou stranu v tomhle spíš "do nitra" zaměřeném vyprávění by něco konkrétnějšího nemuselo fungovat. Nakonec vlastně docela zajímavé čtení (v mém případě poslech).
Super! Moc se mi líbilo, že to bylo neobyčejně obyčejné. V hodně pocitech jsem se našla… asi jako spousta čtenářstva. Líbil se mi jazyk, intertextualita, sexuální emancipace a vývoj hlavní hrdinky, její břitkost.
Navíc jsem byla na book clubu s autorkou a ta nejen že je velmi sympatická, ale navíc i otevřená a sdílející a to bylo parádní.
Já úplně miluju tyhle zpovědi unlikeable hlavních postav. Připomíná mi to Normal people od Sally Rooney, zároveň jsem nic takového nečetla. Krásný jazyk, zajímavé myšlenky, nostalgické a hlavně hrozně relatable.
Chvíli mi trvalo se začíst z důvodu absence členění na kapitoly a mnohdy šíleně dlouhé odstavce, ale nakonec přečteno za pár hodin. Znovu jsem se ujistila, že už bych znovu procesem dospívání procházet nechtěla, je to sakra těžké :) Půl * navíc za obálku.
Dospívání, mladá holka, která tak úplně nezapadá a ani nechce a její vnímáni světa kolem. Literát, doktor, Anna,… Bavilo mě to, líbil se mi vývoj postav, líbil se mi styl, jakým byla kniha napsaná. Neklouzala jen po povrchu. Určitě si od autorky přečtu ráda něco dalšího.
Boží. Co mě bavilo nejvíc? Nemorální upřímnost hlavní postavy? Hravé slovní obraty? Jednoduchost a plynulost děje? Dejte si to taky. Kručí mi v břiše po dalších knihách autorky.
Je to drzé, upřímné, napsané moderním svižným jazkykem a zároveň dobré? Ano. Má to děsnou obálku jako od Lanczovky? Taky ano. Těším se na další knihu autorky? 100%!
V rámci žánru jsem byla nadšená. Autorka si skvěle osvojila jazyk svých protagonistů, který se zároveň mění s jejich věkem. Námět je aktuální, motivy nejsou plytké. Hrdinové se chovají uvěřitelně a i když jsem se s hlavní hrdinkou neztotožnila, měla jsem pro ni pochopení a měla ji skoro ráda. Coming of age novela, kterou s radostí doporučuji dál.