Asi boduju trochu nespravedlivě, ale co už. Coby jinoch jsem hltal romány J. M. Trosky a tohle mi je připomnělo. Pracovití čeští inženýři ovládnou svět, Praha se stane jeho srdcem a hymnou pak "Cesta je prach". Brrr. Problém je pouze ten, že už nejsem jinoch a Trosku nehltám -- tedy zkusil jsem to z nostalgie -- kdysi, a nešlo to. Ale abych nekřivdil, Patrik Zandl je zručnější a asi lepší spisovatel než Troska a dokázal mne vtáhnout do děje, ocenil jsem i těch pár profesionálně předvedených fíglů a fakt, že se s postavami nemaže. To berte jako varování a zbytečně se s nikým neidentifikujte, stejně vám po pár stránkách umře a beztak se bude jmenovat po někom, kdo sdílel s autorem kancelář, či přinejmenším redakci. Inu, taky způsob řešení vztahů s kolegy.
Duch knihy je až náckovsky hrdinský a patetický -- to prosím berte jako pochvalu -- přesně v intencích Hvězdné pěchoty, která je druhým čitelným vzorem knížky, leč doufám, že závěr vznikl spíše snahou autora držet se svých předloh, než projekcí jeho politických názorů.