Partnerská jízda za poznáváním Japonska i odstínů lásky. S humorem a deštníkem v ruce.
"Kdyby bylo Tokio chlap, vezmu si Tokio", říkávala Marie, beznadějně zamilovaná do všeho japonského. Pak ale potkala Ondru, který se s ní do Japonska vydal. Ona je extrovertní novinářka, která jede objevovat nové tváře svého bývalého domova. On introvertní inženýr, který vůbec netuší, co ho s ní čeká. Jedno je ale jisté: bude pršet. Nastává totiž období dešťů...
Nasedněte na šinkansen a vydejte se na dobrodružství prosáklé japonskou kulturou, láskou a dešťovými kapkami!
Marie Machytková se po letech znovu vydává do Japonska. Tentokrát nikoliv sama, ale s přítelem Ondrou, který má pro něj stejně jako ona slabost.
Vyprávění v ich-formě je rozděleno do několika hlavních kapitol tvořených krátkými podkapitolami. Každá má příslušný název odkazující na daný motiv či příhodu. Kromě historek z cest tvořících značnou část vypravování, na vás čeká i drobné uvedení do problematiky některých v Japonsku aktuálních témat.
Čtenáře by dle mého názoru mohly nejvíce zaujmout zážitky z cest. Navštíví různá místa, dozví se o tradicích s nimi spojenými a zasmějí se nad kulturními rozdíly. Kladně vnímám, že se nejedná o autorčinu první návštěvu země, ale opakovanou, což přináší potřebné zkušenosti. Nicméně úryvky spadající k sebelítosti a časté omílání představ o partnerství trošku kazí celkový dojem. Pokud byste si tedy chtěli přečíst o poznávání Japonska, bez častých vypravěčových promluv k sobě samému, doporučuji se poohlédnout jinde. Nevadí-li vám, když se do titulu otiskne životní příběh, budete spokojeni.
Jedná se o cestopis po Japonsku. Autorka miluje Japonsko a je jakoby jejím druhým domovem.
Autorka v minulosti napsala knihu SAMA V TOKIU, ale tuto knihu jsem nečetl. Kniha DVA V ŠINKANSENU je jakoby jejím volným pokračováním. Knihu lze číst samostatně. Autorka na cestování není sama, ale cestuje společně se svým přítelem ONDŘEJEM, který je inženýrem a staví mosty.
Celkově se kniha četla dobře a dozvěděl jsem se spoustu informací o Japonsku. Autorka s Ondřejem navštívili hodně zajímavých míst a prožili různé události. Zajímavý byl čajový obřad, výlet, při kterém se mohli setkat s medvědy, anebo cestování v šinkansenu.
Autorka píše otevřeně o svém životě a rodině. Píše s humorem a zamýšlí se nad různými tématy. V knize se dočteme také něco málo z historie Japonska.
Kniha má poměrně nízká hodnocení, což mě mrzí, protože kniha si určitě zaslouží vyšší hodnocení.
Je škoda, že se v knize nenacházejí fotografie z cest. Myslím si, že by to určitě okořenilo knihu a pasovalo by to do této knihy.
Na počátku se nachází ÚVOD, PROLOG, v závěru se nachází EPILOG.
Kniha se mi hodí také do Čtenářské výzvy (Kniha, na jejíž obálce je fialová barva).
Kniha má pěknou obálku. Jednotlivé části jsou odděleny stranami s černou barvou.
Musím říci, že mám rád Japonsko a někdy v budoucnu bych ho chtěl navštívit. Lákalo by mě absolvovat čajový obřad, navštívit nějaké chrámy, projít se a poznávat okolí.
V posledních letech mě lákají knihy od japonských autorů kvůli příběhům a japonské mentalitě. Japonsko má také krásnou přírodu.