Ve svém sedmnáctém příběhu z jara 1965 se Ota Fink zaplete do podivných a záhadných událostí, aby jaksi na revanš vyhověl člověku, který mu svého času pomohl z průšvihu. Začne to sice v Praze, ale stopy vedou napřed kamsi na západ, do městečka Tuchlapy a na zámek Daleč, odtamtud pro změnu na východ do Králova Brodu… Jako v nějaké hře, kde se hází kostkou – ale figurkám, kterými se hraje, jde o život. Mosazná postel je symbol čehosi, co se stalo tak dávno, že se to zdá být zcela zasuto časem; jenže z pozadí na to padá stín monte-cristovské legendy…
Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete.
Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat.
Líbila se mi, ale jak se na konci začalo s překombinovaným vysvětlováním kdo/co/jak/proč, tak to šlo do pryč.
A jsme zase u toho. v Románu o věrném přátelství Amise a Amila. Kdo tuhle knihu nezná, tomu ji vřele doporučuju. Našeptávač, 3. díl. Jolantu z Amise a Amila. Zajímavý. Olda Nývlt se nad tou knížkou nudil. Já ne, ačkoliv to nemělo vůbec nic společnýho s Bigglesem... Přibližné řešení, 13. díl Kámošové Amis a Amil, o těch nám povídal pan učitel Jouza na měšťance (…) Když jsem tu knihu po mnoha letech objevil v jednom zastrčeným regálu u Letenskýho, vrhnul jsem se na ni plnej vzpomínek na to dávný školní vyprávění a byl jsem těžce zklamanej, protože Julius Zeyer ty příběhy nevyprávěl zdaleka tak napínavě jako učitel Jouza.