Když vám někdo zavolá v podivnou denní hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději si rovnou sedněte. Dobré zprávy se takhle totiž obvykle nesdělují a Ema Březinová si toto pravidlo ověří na vlastní kůži. Najdou si ji smrt, osamělost, a zejména pokřivená rodinná historie, na kterou se dlouho snažila zapomenout — tentokrát už před ní ale utéct nemůže.
Emě tak nezbude nic jiného než si otevřít staré rány a doufat, že po tolika letech, kdy se plnily hnisem, se ještě dokážou zahojit. Ne všechny otázky by ale měly být zodpovězeny a ne každá záhada se dá rozlousknout, aniž by člověk přinesl oběť.
Emin život zahalí temnota, přiškrtí deprese a ovládne paranoia. Její pátrání totiž probudí mocnosti, s nimiž si není radno zahrávat…
Narodil se v roce 1988 a momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo na světlo světa vyvrhnout intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka. Následovala dvojice noirových antidetektivek s Vincentem Krhavým – jmenovitě Posmrtná predace a Smějící se bestie. Jeho nejnovější knihou je znepokojivý atmosférický horor Zatloukání hřebů.
Zatloukání hřebů se čte “jako film” (v tom nejlepším slova smyslu). Kdyby Hereditary a Blair Witch měly dítě, tohle by byl přesně ten film (kniha, ale chápeme se :D ) . Holka, co se sesype z úmrtí v rodině, kterou už celý roky neviděla, se vrací do rodinného domu a objevuje minulost, o které neměla doposud tušení. Víc vědět nepotřebujete. Vilém Koubek čtenáře od prvních stránech chytne a stejně jako hlavní hrdinku Emu vás nenechá vydechnout do posledních stran. Místy napínavé, místy nervy drásající, místy jsem měla husinu a byla ráda, že to čtu za dne. Atmosféra by se dala krájet, autor vám naservíruje v celku krátký příběh, který je tak akorát - nemá ani kapku omáčky a zbytečných odboček. Skvělá hororová jednohubka, která doslova ožívá před očima. Boží to bylo, doufám, že nebudu mít noční můry :D
tohle bylo fajn. Včera večer když jsem si četla jsem byla tak vyděšená, že jsem zase začala věřit tomu že když vystrčím nohy zpod peřiny nějaké monstrum mi je ukousne. Můžu říct že většinu knihy jsem byla totálně nadšená, vyděšená a totálně jsem to žrala. Konec mi to trochu pokazil. Sklouzlo to ke klasickému hororovému přístupu a fantasy lince a já moc doufala že to bude víc o lidské psychice, což tomu za mě ubralo pár hvězd. Ta fantasy linka mě totiž skoro vůbec nebrala a neměla jsem pocit že bych ji nějak extra pochopila. Za mě 3/5 skvělý horor, super práce s atmosférou, ale hlavní námět mi moc nesedl
Tak tohle byla paráda. Nečtu horory, protože se moc bojím. Ale občas si v televizi zapnu lovce duchů, co navštěvují místa, kde straší. A tahle kniha mi ty jejich kamerové záznamy dost připomněla. Bála jsem se, ale tak hezky. Možná, že konec byl trochu moc rychlý. Ale jinak se to skvěle četlo, střídání vypravěčů mě bavilo, v podstatě se kniha nedala odložit.
Slušne napísaný atmosférický horor, ktorý spĺňal všetky žánrové kritériá. Autor ma ako čitateľku udržiaval v neustálom napätí. Urban horor, v ktorom sú ale niektoré drobnosti nedotiahnute.
Tíživá atmosféra byla v Zatloukání hřebů popsaná naprosto skvěle. V prvních dvou třetinách knížky jsem se od čtení vůbec nemohla odtrhnout, střídání Eminy reality s pasážemi z deníku mě neskutečně bavilo a hrozně jsem se bála. Poslední třetina ale moje nadšení lehce zmírnila. Sice jsem knížku přečetla na jeden zátah, ale v poslední části už mi vlastně atmosféra nepřipadala ani trošku taková, jako na začátku. Navíc jsem vůbec nečekala, že po tom všem přijde tak abstraktní konec. Možná byl autorův záměr vyvolat ve čtenáři zmatení a nejistotu ohledně správného pochopení závěru, což se minimálně v mém případě povedlo. Po dočtení jsem byla docela zklamaná.
“Tohle je příběh jak z nějaké vykrádačky Kinga. Jen tedy oplácané českým bahnem.” A já jakožto zapřísáhlý kingofil musím souhlasit. Perfektně zvládnuté reálie, atmosféra hutná a plná rzi hřebů, které tnou pořádně hluboko. Koubek si zaslouží 100+1 hřeb za odvážný závěr k tomu. 🥶
4/5 Taková jednohubka, která mě opravdu bavila svým tématem a stylem psaní. Celý motiv found footage tu byl neuvěřitelně atmosféricky zpracovaný, a teda musím říct, že po čtení nechci mít s urbexem nikdy nic společného. :D
Tísnivá, pochmurná atmosféra, zajímavý formát vyprávění formou found footage, tím, jak se linka v přítomnosti odehrává víceméně na jednom místě, s minimem dalších postav, příběh nabírá silně úzkostný a paranoidní nádech a napětí se stupňuje. Jasně, čím víc se odhalí zásadních informací, mysteriózní opar opadá, ale závěr? Tak ten byl bomba, skvěle napsané - velmi sugestivně, bylo to až hypnotické. Potěšila mě zmínka princů pekelných, přineslo to závan nostalgie, protože moje přezdívka na soc. sítích je odvozena od jména jednoho démona (znělo to cool, no a?).
Už dlouho jsem nebyla takhle zmatená a vyděšená u knížky. Normálně jsem se po přečtení bála jít na záchod. Atmosfericky budovaný okultní horor podle mých představ. Klobouk dolů Koubkovi, který do tohoto žánru zabrousil poprvé. Kniha se nedala odložit, vůbec. Akorát netuším, jestli jsem pochopila konec, nebo ne. Takže 4,5/5
Povedený horror z našich končin, má to atmosféru, která se stupňuje a člověk je stále na pochybách, jestli jde o paranoiu hlavní hrdinky a jejího otce, nebo skutečně jde o nadpřirozeno. S těmi hřebíky se hned vybaví Hellraiser, ale tohle se ubírá jiným směrem. Ohledně příběhu nebudu nic dalšího psát, protože bych nerad spoiloval, ale pro fanoušky hororu tohle myslím stojí za přečtení.
Baví mě, když se mi do rukou dostane kvalitní atmosférická a ponurá záležitost napsaná u nás a tím rozhodně je Zatloukání hřebů od Viléma Koubka. Ema se po smrti matky vrací do rodného domu, kterému se dlouho vyhýbala. Před lety se jí totiž při urbexovém prozkoumávaní jedného opuštěného místa ztratil bratr a nějakou dobu po něm i táta. Toto zmizení nebylo nikdy vyřešeno a Emě zůstala jenom hromada velmi bolestných vzpomínek a proto už se domů ani nevracela. Teď přichází domů a nachází otcův počítat a jeho poznámky, kde shrnul celé své pátrání a všechny důkazy, které byl schopný získat týkající se zmizení jejího brata. Ema se do toho ponoří a postupně začne zjisťovat, jak to celé ve skutečnosti bylo a ty zjistění jsou hodně děsivá. Tohle bylo skvělé, od začátku až do konce. Bylo to napínavé, se skvělou ponurou, temnou a děsivou atmosférou. Při čtení jsem se cítila stísněná, měla jsem obavy, ale zároveň jsem byla zvědavá, kam to celé povede a kam vlastně bratr a pak i otec vlastně zmizeli. Celé to bylo podezřelé a postupně sílící posedlost byla cítit z jednotlivých stran. Postupně jsme svědky, že Ema se propradá do stejné posedlosti, kterou dokumentoval i její otec a celé je to podezřelé čím dál víc. Je to skvěle napsaný psychologický horor, který vede k nevyhnutelnému konci ve stylu H. P. Lovecrafta a to se mi líbilo. Nechci víc prozrazovat, byla bych ráda, abyste si to přečetli a přišli na to sami, v tom tkví kouzlo Zatloukání hřebů a pak to můžeme společně probrat. Já se mezitím jdu podívat, zda autor napsal i něco dalšího, protože jeho styl psaní mě rozhodně zaujal.
Od Viléma Koubka jsem četla jeho román Posmrtná predace, který mne bavil, tak pokračuji v krasojízdě - chtěla jsem prostě zkusit něco dalšího. V tomto hororu autor přichází s tématem urbexu - prozkoumávání opuštěných budov. V české literatuře jsem tohle téma ještě neviděla, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autor popere. A já jsem teda spokojená. Kniha má velmi dobře vybudovanou atmosféru. V první polovině přináší takové ty klasické "strašácké" věci, které by člověk u hororů s tématem opuštěných domů očekával. Temno, stíny, zvuky, nepříjemné mrazení v zádech a pocit, kdy člověk trne z neznámého, protože čeká, co na něj kde vybafne. Je to dost podmanivé a atmosferické. Začíná to pomalu a buduje se to postupně, plíživě. A to se mi líbilo. Druhá půlka knihy je pak víc psychologickou hrou - nabízí velmi dobře propracované vyhrocení psychického stavu postav, který je ve své podstatě také děsivý, akorát trochu jiným způsobem, než nabízí téma první půlky knihy. Když přemýšlím, proč nehodnotím plným počtem, bude to asi hlavně kvůli tomu samotnému závěru, který byl pro mne osobně poněkud chaotický a já se trochu ztrácela. To ale může být způsobeno mojí horší koncentrací, nevím. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a za sebe mohu doporučit.
Užitý! Na to, že horor normálně moc nemusím (nerad se bojím lol), tak mě to bavilo! Atmosféra vybudovaná opravdu precizně, zejména ten build-up v první polovině mě hodně vtáhnul. Taky se mi líbilo, jakým způsobem pracoval autor s intertextualitou, v tomhle případě možná spíš žánrovýma a akademickýma referencema.
Dávám jenom jednu hvězdičku dolů za tu (podle mě zbytečnou) antikomunistickou výchozí pozici. Působilo to spíš jako kulisa, nebylo to úplně nosný (příběh by se dal vystavět i na jiným pozadí) a tenhle porevoluční přístup už mi v český literatuře přijde trochu vyčpělej. Nebylo tam toho ale nijak extra hodně a jako celek to pořád fungovalo dobře.
This book really scrambled my mind. Especially the ending, which, although abstract, I’m not sure if I fully understood or not. The narrative is concise, fast-paced, at times more unsettling than frightening, and slowly moves from normal into… ugh.
Now, putting the story aside for a moment, if I look at it from another perspective, I’m curious: if “hammering nails' is persistent and monotonous work, could it be a metaphor for life’s efforts, which are often futile or absurd? And is “hammering nails” a symbol of something that needs fixing in life and society, with those repairs being or remaining fragile and temporary? And do we consciously or unconsciously “hammer our nails”?
Horory a thrillery nejsou žánry, které bych vyhledávala. Ale tohle mělo oslavné recenze, tak jsem si řekla, že trochu strachu ve svém věku zvládnout můžu. Asi největší problém byl nakonec v tom, že jsem se nebála. Příběh pro mě začal být zajímavý zhruba na straně 140, v příjemném napětí mě udržoval nějakých 30 stran. Závěr komentovat nebudu, současná literatura uzavřeným příběhům vůbec nepřeje.
Když pominu úroveň některých dialogů a místy nahovno jazyk, autor mohl alespoň proletět heslo o komunismu na Wikipedii. Což podle výsledku bohužel neudělal a na výsledku je to znát — hororová zápletka levituje nad mrtvolným světem, se kterým se nepropojí. Výsledek je tak, až na několik mrazivých momentů, krajně neuspokojivý.
I'm too lazy to write in czech, classic :) but... Ohhh big fan big fan. It was super creepy and awesome to read. Super well written. I was jumping from every sound when I was reading it alone at home. Damn. Awesome job. I am very new to horror, and this is an amazing start.
Moc dobré, atmosféra hutná (a hnusná). Kdysi jsem od Koubka četl Korektora a tohle je teda jiný kafe. O pár komentářů níž je lehký spoiler (o tom, že kniha je kombinace dvou filmů). Ten komentář radím nečíst.
Čtivá jízda, co u mě na konci narazila. Poslední kapitola mi vůbec nesedla a příběh plný nejistot objasnila způsobem, co mi přišel tak nějak prvoplánový. Ale bála jsem se. Dost. Takže horor je to bravurní. 4/5
Asi první horor tohoto typu, který jsem četla. Vlastně líbilo, čtivě napsané, do pocitů hlavní hrdinky bylo snadné se vcítit. Byla jsem zvědavá, jaký bude mít takováhle knížka závěr. Tam teda úplně nevím, co si myslet. Rozhodně to bylo něco jiného, než jsem čekala...
Chytlavý horor, který začíná jako neprovedená urbexová výprava, a postupně se stává tísnivě fantaskním. Naznačuje, že ne všemu, co vypravěčka a hlavní hrdinka prožívá a povídá, můžeme na 100 % věřit, a hraje si i s naší představivostí. Povedené dílo!
Posloucháno jako audiokniha, velmi pěkně namluvená. Zajímavé téma urbexu. První polovina knihy mě velmi bavila, tísnivá hororová atmosféra. Druhá polovina slabší, moc překombinovaná, paranoidní schizofrenie, chybělo mi explicitnější vysvětlení. Takto ve mně zůstal zmatek.
not completely bad, the first half actually quite gripping - the dad's diary part. Then, the second half gets too crazy, especially the end. Ema is chosen by a cult to be the gift for the demon.
prvni dve tretiny byly fajn, konec mi to trochu znicil. with saying that kdyby tohle nebyl a book club pick tak bych tohle nikdy necetla. nejsem fanousek paranormalnich hororu/thrilleru 😺👍🏼.